OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 24. kapitola

Blodyn je téměř bezradná, ale ví, že se ze svého vězení musí dostat. Když se jí to však podaří, rozhodně nemá vyhráno. To nejhorší ji teprve čeká...

03.02.2011 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2624×

Adride s bolestným pohledem sledovala, jak jich ubývá. Na opačné straně tomu bylo stejně, ale přesto její hněv stále rostl. Svojí silou odtrhávala kusy skalisek a vrhala je po těch krvelačných nestvůrách. Pak jí však pohled padl na jednoho z nich. Nebyl tak zdivočelý jako ostatní, ačkoliv byl přímo v jejich středu. Ve tváři se mu sice odrážel vztek, ale měl jej naprosto pod kontrolou, stejně jako ostatní okolo sebe. Ti se po něm občas otáčeli, jako by snad očekávali nějaký příkaz a drželi si od něj uctivý odstup.

Došlo jí, že hledí přímo na jejich vůdce. Náhle se stal jejím terčem pouze on. Věděla, že pokud se jí ho podaří zničit, tak boj neustane, ale ti slabší už v něm nebudou mít oporu a třeba to i vzdají...

 

Hector se ohlédl právě včas, aby ji zahlédl, jak urvala další kus skály, která vyčnívala pod obnaženou půdou a roztrhala ji na menší úlomky. Všechny náhle mířily přímo na něj...

---

 

 

 

24.

Bolestný návrat

 

Blodyn to už nemohla dál vydržet jen tak nečině sedět. Otřela si mokré tváře. Přece musí být odtud nějaká cesta. Pokud se Adride podařilo ty dveře zatarasit, tak to přece musí jít i nějak odstranit. Vždyť není zase o tolik silnější.

Jenže okolo nebylo nic co by jí v tom mohlo pomoci. Dokázala manipulovat s rostlinami a stromy, ale tady nebyl ani uschlý kvítek. Přecházela po místnosti a téměř už to vzdávala, když ji něco napadlo. Pokud není nic tady, tak si to přece může přivolat. Sklonila se a položila dlaň na zem, kterou tvořila jen udusaná hlína. Cítila milióny kořínků tam dole, ale ona potřebovala něco silnějšího. Hledala dál, dokud to konečně nenašla. Bylo to sice docela daleko, ale alespoň pokusit se musela. Začala přitahovat silné kořeny dubu, který rostl při okraji vsi. Cítila, jak se táhnou jejím směrem a probíjí si cestu udusanou hlínou. Nakonec kousek od ní vykoukla nejprve špička a pak i tlustý kořen.

Blodyn ustoupila a nechala jej aby narazil prudce do jedné ze zdí. Ta se hned po prvním nárazu probořila. Vznikl tak otvor připomínající spíše okno, ale tímhle se alespoň dalo protáhnout. Nechala kořen opět zmizet v zemi a provlékla se ven.

Všude bylo nepříjemné ticho a ani živáčka. Probíhala místy, kde to většinou bujně hlučelo, ale nyní tu nezbyl vůbec nikdo, kromě ní. Vběhla do knihovny a do pokoje ve věži se vřítila už téměř bez dechu. Odstrkovala věci a prohledávala skříně, police a pak i každý koutek, ale nikde nic.

Vyděšeně se rozhlížela. Netušila jak se přenesli ostatní, ona znala jen jediný způsob, ale nikde tu truhlu nemohla najít. Nebyla tady. Zuřivě se vrhla po schodech dolů do archívu a začala vše prohledávat. Zůstávala za ní naprostá spoušť, ale to jí bylo jedno.

Jediný kdo by truhlici mohl odnést byla Adride, ale ta by určitě neriskovala jít s ní před zraky ostatních. Ne když se její existenci snažila tak urputně zatajit. Musela být někde tady uvnitř. Prodírala se jedním regálem za druhým, skříněmi i stoly... Postupně se dostávala i do těch nejzastrčenějších.

Byla už úplně zoufalá, když se jí náhle naskytl pohled na umně vyřezávané dřevo a kování. Vzlykla úlevou a po tváři jí stekla slza. Okamžitě po truhlici vztáhla ruce, které se jí úplně třásly. Téměř se bála, že jí z rukou spadne na zem. Položila ji a otevřela víko. Nadechla se, protože netušila co ji tam vlastně čeká. Pak vztáhla ruku po kousku dřeva.

 

Jen co se vynořila z bílé mlhy, rozhlédla se okolo sebe. Ten pohled jí však srazil na kolena. Celá místnost byla naprosto černá. Vše bylo vypálené, že i zeď vedle okna praskla. Po zemi se povalovaly ohořelé zbytky vybavení, včetně torza postele.

„Ne, to né...“ zaúpěla a jen s námahou se postavila na nohy. Klopýtavě přeběhla ke dveřím, ale na místo jejich ohořelých zbytků našla jen zčernalé cihly. Vchod byl zazděný. Začala couvat. Tělem jí kolovat děs, když zvažovala, co se tu vlastně stalo.

Nedokázala na to už déle hledět. Vrhla se k jediné únikové cestě odtud. Sedla si na drolící se otvor okna a přesmýkla nohy ven. Pak už seskočila. Dopadla do měkké trávy, kde se zoufale svalila na zem. Několikrát se ještě nadechla, než znovu vzhlédla. Nechápavě nakrčila čelo. Celý dům byl v pořádku, jen ta jedna jediná místnost byla vypálená. Někdo se ji pokoušel naprosto zničit. Začínalo jí docházet proč. Doufali, že tak zabrání, aby se ještě někdo mohl tudy dostat do tohoto světa, včetně jí.

Pocítila bolestivé bodnutí v hrudi. Nechtěl nebo už nevěřil, že se ještě vrátí? Nebo o to nestál?

Z úvah ji vytrhlo zavrčení. Srdce se jí při tom zvuku zastavilo a okamžitě tím směrem pohlédla. Střetla se s pohledem malých černých očí. War napruženě mrskal tenkým ocasem a neodtrhával od ní pohled. Pomalu se k ní blížil a jeho tlapy na trávě byly zcela neslyšné.

Blodyn se opatrně vyhoupla na nohy, ale tak aby neudělala žádný rychlejší pohyb. Chtěla couvnout, ale neměla kde se skrýt. Všude tu byla jen volná plocha. Mohla jen stát a sledovat, jak se k ní blíží.

War nakrčil čumák a pootevřel tlamu. Zasvítily mu v ní ostré zuby. Dokázaly by ji roztrhat na kousky během okamžiku. Kousek před ní se však War zarazil. Viděla, jak znovu začichal. Jeho pohyby se změnily. Vydal se sice opět k ní, ale těch pár krůčků překonal s hlavou nataženou k ní a spíše než vztekle, vypadal zvídavě.

Blodyn se nedokázala už hnout ani kdyby chtěla. Sledovala ho, jak přičichl k její ruce. Warova ostražitost náhle zmizela a k jejímu šoku si o ni otřel hlavu. Přejel jí po boku, aby se podrbal na straně hlavy a pak se o ni otřel celým tělem.

Netušila proč, ale nechtěl jí ublížit. Přesto se do pohybu dala jen velmi pozvolna a s pohledem stále upřeným na něj, jako by jí stále ještě mohl vpadnout do zad.

Už za branou jasně viděla cestičku zdusané trávy vedoucí od domu. Rozběhla se po ní. Zvuky boje slyšela už z dálky. Přesto ji to nemohlo připravit na ten pohled, který se jí naskytl. Všichni na sebe vztekle útočili bez jakékoliv soudnosti. Nezáleželo jim už na ničem jiném, než na tom, aby zničili co nejvíce těch proti sobě.

Nezastavil je ani pohled na nechybná těla okolo. V tuto chvíli už nešlo o to, co je správné a to v co věří, ale jen o moc nad tímto světem. Byli pro to odhodláni zničit sebe i ty druhé...

Jenže to nemohla dovolit. Tam někde v davu byl někdo, kdo pro ni byl tím nejcennějším v životě. Nikde ho neviděla, ale přesto se odhodlaně vrhla do nitra toho všeho, aby jej našla.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 24. kapitola:

krásná a napínavá kapitolka, moc se těším na další

božíí rychle piš dál

Nádhera ale proč nám to děláš takovej ošklivej konec už se těším na pokračování a doufám že ho konečně najde

aaaa uzasny rycle prosiiim dalsi kapitolu

Úžasná kapitola. Jen se teď děsím toho, co se bude dít dál.
Představa Blodyn v té bitevní vřavě je vážně hororová.
Moc se těším na pokračování.

hej!! jsem ráda, že si Blondyn našla ten kousek
Akorát teda nevim, jak se vypořádá se všema těma nymfama..
Mohla by se v ní probudit nějaká nečekaná síla a ona by udělala nějakou zoábranu, aby jim znemožnila útočit.. samosřejmě zábranu kolem upírů

konečně se tam objevil někdo s trochou soudnosti , už bylo načase

Tak začínám mít docela strach...Blodyn se sice osvobodila, ale teď je přímo na bitevním poli a Hectora nám tam někde Adride vraždí...To se to motá, škemry o další!!!

Přidat komentář:

Nick:

Text: