OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn - 26. kapitola

A konečně jsme se probojovali k poslední kapitole. Doufám tedy, že se vám povídka alespoň trošku líbila a zpříjemnila vám dlouhou chvíli.

24.02.2011 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 3646×

Vyrušilo je až taktní zakašlání, které se tichem okolo rozeznělo jako výstřel. Blodyn překvapeně vzhlédla, jako by se probouzela a Hector na tom nebyl o nic líp. Gustav jim však jen pohybem hlavy naznačil k davu, který tam jen tak stál a netušil co dále.

Hector tedy vstal i s Blodyn v náručí a pak ji opatrně položil nohama na zem.

„Dnes už bylo bojů dost, měli bysme se postarat o raněné a pak se uvidí, co bude dále.“

Nemínil to jako proslov, ale jeho hlas se tichem rozléhal a upíři jej okamžitě poslechli. Nymfy vzápětí začaly dělat totéž.

„Tohle je Gustav,“ představil jej Blodyn a přelétl ho podrážděně pohledem. Už mu začínal docházet, proč se zdržuje boje. „Všichni jsou domlácení a pořezaní, jen ty ačkoliv ses boji ani nepřiblížil vypadáš jakou koule bláta.“

Gustav se jen silou vůle ovládl, aby mu něco neodsekl. Vlasy měl slepené v jednu hroudu, po kapsách ještě štěrk a chyběla mu jedna bota.

„Těší mě,“ zaskřípal přes zatlé zuby.

„Omlouvám se,“ hlesla mu v odpověď Blodyn a přijala jeho nabízenou zablácenou ruku.

Přikývl, že to přijímá, ale přesto si neodpustil pevný stisk ruky, až jim mezi dlaněmi začvachtalo bláto.

---

 

 

 

26.

Spolupráce

 

Do Hectorova sídla se dostali až krátce nad ránem. Museli ještě nějak vyřešit situaci mezi nymfami a upíry. K překvapení Blodyn se jejich lid upíral právě k ní. Musela tedy Hectorovi vysvětli proč, celé jejich proroctví. Začátek o nadvládě se mu sice příliš nezamlouval, ale následně zjistili, že zbytek problém rozhodně není. Nymfy mnohdy obývaly lesy, jezera, tůně a skaliska, o něž vlastně upíři ani zájem neměli. Ti potřebovali ke svému životu krev a tudíž se zdržovat v blízkosti lidí. Ke schodě všech si tedy území rozdělili.

 

Blodyn z toho byla nakonec tak unavená, že se sotva udržela na nohou. Hectorovi to vůbec nevadilo. Líbilo se mu držet ji v pažích a když se k němu tiskla. Donesl ji až do své ložnice a položil opatrně na postel, protože cestou už stačila usnout. Pak se vydal do koupelny.

 

Blodyn probudil zvuk, který mnohdy provázel její noční můry z posledních dní. Vyděšeně zamrkala, když se jí k uším doneslo Hectorovo bolestné syknutí. Okamžitě vyskočila a vrhla se po jeho hlase. Vešla vystrašeně do koupelny, kde zahlédla, jak se snaží sám vytáhnout ostré úlomky, které měl zabodané po těle a hlavně zádech.

Seděl na okraji vany a trhl sebou, když mu položila dlaň na rameno. Ohlédl se k ní, ale ona pohledem přelétla po všech těch ranách po jeho těle.

Jemně mu začala úlomky vytahovat. Co chvíli jeden cinkl o podlahu. Soustředila se na to, aby našla všechny a během toho jej donutila i vstát. On při tom sledoval zase jen ji. Na čele měla drobnou vrásku jak se soustředila. Když už pohledem jen kontrolovala, za na nějaký úlomek nezapomněla, přitáhl si ji k sobě. Nemohl už déle vydržet, jak se jej stále dotýkala a on tam musel jen nehnutě stát.

Chtěla protestovat, ale jediný pohled do jeho zastřených očí ji umlčel. Ta síla pohledu, který na ní upíral jí téměř děsila. Vztáhla dlaň k jeho tváři aby si jej přitáhla. On se nenechal dlouho pobízet. Přisál se prudce k jejím rtům a přitiskl si ji pevně k sobě.

Líbal ji téměř až hrubě se vší tou nahromaděnou potřebou. Bál se, že o ni navždy přišel a nikdy už ji neuvidí. Teď tu však byla znovu s ním. Byla jeho a už neodejde...

Vycházela mu toužebně vstříct a dlaněmi mu bloudila po nahých ramenou, úzkostlivě se vyhýbajíc jeho zraněním. Po chvíli jeho polibky začaly být jemnější a jeho ruce začaly bloudit po jejím těle. Jendou paží ji držel okolo pasu a druhou jí sjel po boku dolů až na stehno. Obemkla jej nohama okolo boků. Její tělo začaly ovládat přívaly touhy. Ani si neuvědomovala, jak jeho dotek potřebovala, nyní to na ni dopadlo se vší tou tíhou.

Aniž by to Blodyn vůbec postřehla, Hector přešel zpátky do ložnice. Dosedl na postel i s ní stále v obětí. Zmateně k němu vzhlédla při tom nečekaném pohybu, kdy mu náhle seděla na klíně, čehož okamžitě využil a rty jí sjel na krk a do úžlabiny pod hrdlem.

Dotek jeho chladivých rtů na rozpálené kůži ji donutil prohnout se v bedrech a umožnit mu pokračovat níže. Zastavil se až nad okrajem jejích šatů, kde ji políbil a odtáhl hlavu. Vzhlédla k němu, ale on lačně hleděl na to místo kde mu bylo odepřeno pokračovat. Ozvalo se trhání látky. Její šaty skončily na cáry a ona je ze sebe stáhla a odhodila. Ještě nestačily dopadnout ani na zem a Hector si ji přitáhl, aby mohl pokračovat tam, kde byl nucen přestat.

Sjel jí rty úžlabinou mezi prsy a jeho dotyky ji rozechvívaly, že zády dolehla na jeho stehna. Sklonil se k ní a políbil ji na bříško. Blodyn mu zabořila prsty do vlasů a ze rtů se jí vydral zastřený vzdech. Hector se při pohledu na ni už jen stěží ovládal.

Naposledy ji políbil a pak jí jazykem přejel vzhůru mezi prsy až na krk. Při tom si ji k sobě přitáhl až si opět hleděli do tváře. Obrátil se a položil ji na postel aniž by ji pustil z obětí. Opatrně na ni dolehl. Okamžitě jej znovu obemkla nohama okolo boků a v příštím okamžiku se jí dech zadrhl v hrdle a prohnula se v zádech.

 

Nořil se do ní a ona mu vycházela lačně vstříct, až se pokojem rozeznělo její zalapání po dechu a sevřela jej křečovitě pažemi okolo ramen. On ji následoval o okamžik později a jen stěží potlačoval výkřik. Skrz zuby mu vyšlo jen zavrčení, když se nad ní vzepjal na lokti.

Pak si odevzdaně opřel hlavu čelem o matraci hned vedle té její.

Na krku jej polechtal její dech. Zvedl hlavu, aby jí pohlédl do tváře. Na rtech jí pohrával spokojený úsměv a oči se jí únavou klížily. Prostrčil jí ruku pod záda a i s ní se přetočil. Se spokojeným zabrumláním se mu stulila na hrudi do klubíčka.

Pozoroval ji, zatím co usínala. Během chvíle už pravidelně oddechovala. Nikdy ji vlastně neviděl spát. Až dnes. A pak každičký následující den.

 

 

 

Epilog

Hector se zamračeně díval za skupinkou právě odcházející ze sálu. Několik oreád se poškorpilo s upíry, když lovili skupinku turistů po jejich území. Naštěstí se jednalo vždy jen o menší střety, ale to jejich věčné hádání mu lezlo na nervy.

„Dobré ráno, Hectore,“ ozval se mu za zády Gustav. Stále ještě se úplně nevzpamatoval z přítelovy změny, jako by začal konečně žít a užívat si každičký den, ale přesto si občas neodpustil malé rýpnutí. „Kdepak máš Blodyn?“

„Ještě spí, byla unavená,“ zamumlal Hector, aniž by se k němu otočil.

„Hmm, to se ani nedivím,“ ušklíbl se Gustav.

„O co ti jde, rušíme snad tvé rozjímání?“ obrátil se k němu konečně Hector a zvedl v otázce obočí. Musel sice přiznat, že dnes v noci byli poněkud hlučnější, ale do toho ostatním nic není...

„To ani ne,“ zakroutil hlavou, „ale začíná mě unavovat každý večer nabíhat do zahrady z nůžkami. Je to tam pokaždé jak džungle!“

Hector se na něj zamračil. Je sice pravda, že jim tam teď vše hodně bujně rostlo, ale zatím tomu moc pozornost nevěnoval.

Přemýtal o tom, ještě když vcházel do ložnice. Zarazil se hned ve dveřích.

„Okamžitě vypadni z té postele!“ zahřměl. Upřely se na něj dva páry očí. War se jen s nelibostí zvedl a s prudkým mrskáním ocasu seskočil dolů. Hector jej ještě zpražil pohledem, ale pak už se sklonil nad Blodyn.

„Dobré ráno,“ zašeptal jí do rtů.

V odpověď mu jen rozkošnicky zabručela. Když se odtáhl zvědavě na něj pohlédla.

„Jdeš spát?“

„To si ještě rozmyslím,“ zauvažoval na oko a přitáhl si ji na sebe.

„A mimo chodem, Gustav si stěžoval, že mu devastuješ jeho pečlivě udržovanou zahrádku.“

Nechápavě na něj zamrkala, než jí to došlo. Po tváři se jí rozlil ruměnec.

„Já za to nemůžu!“ hájila se. „Ono to samo... když jsem spokojená,“ dodala už tišeji.

„Aha,“ uculil se na ni spokojeně. „Takže když budeš hodně 'spokojená', tak budeme mít ze zahrady džungli?“

„Obávám se, že ano,“ ošila se. Jenže Hectorovi se ta představa začala neskutečně líbit...

 

Večer Hectora vzbudilo naštvané nadávání za zahrady. Potutelně se uculil a ohlédl se vedle sebe, odkud se ozývalo pravidelné oddechování. Blodyn si provinile ohryzávala spodní ret a jen na zádech jí pod kůží pohrávaly jemně svaly.

Tiše se posadil, aby nahlédl na její paži, kterou měla svěšenou z postele. War spokojeně ležel na boku a nechal se drbat na břiše. Rozkošnicky měl při tom přivřené oči a pootevřenou tlamu, že mu z ní přes tesáky vysel jazyk na stranu.

 

Blodyn si konečně všimla, že už nespí, když se za ní ozvalo povzdechnutí. Obrátila se k němu s nevinným úsměvem.

„Začíná se mi stýskat po dobách, kdy ses ho bála a nechtěla se k Warovi přiblížit ani o krok,“ zavrčel.

Natáhla se k němu a políbila ho.

„Mám prostě slabost pro velké a nebezpečné netvory,“ zašeptala mu do úst.

 

K O N E C

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn - 26. kapitola:

tahle povídka mě dneska vytáhla z docela otrávené nálady
díky

Nádherná povídka. Je mi skoro i líto, že už je konec. Shltla jsem jí tak strašně rychle, později se k ní musím vrátit.

Opravdu nádherná povídka, ale opět mi nešly najít některé díly.

Nádherná povídka ... Asi si jdu přečíst další od tebe, protože nevím, jak jinak bych bez tohoto přežila... Je to (nebo spíš bylo ale...) úžasné, excelentní, super nápad, výborně napsané... a já nevím co ještě. Jenom mě teda napadlo, že se jí Hector neomluvil za tu ruku... ale co, někdy se počítají i omluvy beze slov...
P.S.: Dala bych do tohoto komentu asi tak tisíc smajlíků, kdybych mohla... mě sem totiž nejdou dát... takže budeme dělat jakože tady jsou :-D

Nejprve bych se chtěla mluvit za to, že jsem v předchozích kapitolách nezanechala komentář. Na mojí obranu mám pouze fakt, že jsem tuhle povídku zhltla úplně najednou a nebyla jsem schopná dělat nic jiného, než kliknout na další kapitolku. Tak jsem se rozhodla zanechat závěrečný, vše shrnující, komentář. Asi nemá cenu říkat, že jsem se do téhle povídky naprosto zamilovala, vzhledem k tomu, co jsem psala prvně. Nicméně to je opravdu přesné. Měla jsi skvělý nápad, který by samozřejmě nebyl k ničemu, kdyby jsi to takhle bravurně nepodala. No zkrátka klobouk dolů. Máš talent. Neříkám to jen tak do větru. Je to holý fakt. Takže bych ti na závěr svého "závěrečného" komentáře chtěla popřát spoustu dalších skvělých nápadů.

prekrásna poviedka

To byla krásná povídka, zhltla jsem ji raz dva

Úžasný nádherný boží!!! ale to jsou slabý slova...
jen je mi lto, že už to končí, ale to by bylo asi pak už jen plácání do prázdna, že?
každopádně musíš začít novou povídku, nebo alespoň psát smrtku!! piš piš piš

Krásné dílko!!!Párkrát jsem se už bála, že to nebude mít pěkný konec, ale nádhera.

čekala jsem až tuhle povídku dopíšeš, že si jí přečtu až bude celá, a nakonec jsem její konec zaspala. tak jsem si jí teď s chutí přečetla a jen chválím a tleskám je to krásné počteníčko

Přidat komentář:

Nick:

Text: