OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 7. kapitola

Když se další den Blodyn vrátí, je napnutá jak struna, v jakém rozpoložení netvora najde...

02.01.2011 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2633×

„Chtěl jsem si tě pořádně prohlédnout,“ zamručel si nakonec pro sebe. Nakonec se však otočil a vrátil do křesla. Vráska na jeho čele však nezmizela.

„Je to zvláštní, většinou sny ani nemívám.“

„Za to musíš být hodně vděčný, co?“ zareagovala mírně sarkasticky.

Přimhouřil na ni podrážděně oči. Ani trochu se mu nelíbil její tón.

„Nechápu proč, je mi to jedno.“

„Jak taky jinak,“ ušklíbla se.

Tohle ho už dožralo. Nebyl zvyklý, aby si tohle k němu někdo dovoloval. Vztekle vyskočil na nohy. Než však stihl udělat jediný krok k ní, rozběhla se a rozplynula se mu v paprscích slunce.

---

 

 

 

7. kapitola

Jméno a krev

 

Blodyn dopadla nohama na podlahu pokoje a úlevou se jí podlomila kolena, že se musela zachytit aby neupadla. Srdce jí bušilo a točila se jí trochu hlava. Přesto jí na rtech hrál drobný úsměv. Nejen proto, že ji netvor považoval za svůj pouhý sen, ale také uspokojením, jak se jí ho podařilo vytočit. Říkala mu jen pravdu, ale na to on evidentně nebyl zvyklý.

Dokázala si živě představit ty tucty okolo něj, kteří mu jen pochlebují a vychvalují všechny jeho přednosti. Jak nad tím tak přemýšlela, když se cítila v bezpečí ukrytá za paprsky slunce, bavilo ji ho zlobit. Jako hrát si s něčím, co by ji mohlo nakonec spálit, ale ten pocit z toho... Stálo to za to.

Schovala truhlici do skříně přešla na ochoz. Tentokrát však ani nevnímala co se dole pod ní děje. Myšlenkami byla naprosto jinde.

 

Další ráno zůstala chvíli klečet před otevřenou truhlicí. S potutelnou radostí vzpomínala na včerejší den, ale také jí bylo zároveň jasné, že už o ní ví. Možná mu pak došlo, jak se nechal ošálit a nyní si na ni počká.

Další část jejího vědomí se obavám urputně bránila. Chtěla vědět, zda zuří, nebo to pustil z hlavy. Navíc, pokud zůstane v paprscích slunce, nemůže se k ní přiblížit. Tenhle argument nakonec vyhrál. Vztáhla ruku do truhlice a vzápětí ji už objímala hustá mlha.

Jen co ji sluneční paprsky udeřily do očí, otočila se čelem do místnosti a zamžourala do jejího šera. Všechno bylo tam kde mělo, včetně netvora spícího v jeho posteli. Oddechla si. Jako by se včera ani nic nestalo.

Tedy skoro.

„Přemýšlel jsem, jestli tě ještě uvidím,“ ozvalo se jí za zády, když přebíhala pokoj. Málem zakopla o vlastní nohu. Odskočila kus stranou a obrátila se čelem k němu. Převalil se na posteli na záda a ruce si složil za hlavou.

Vypadal mnohem klidněji než včera.

„Váhala jsem, jestli mám ještě přijít,“ odpověděla mu vlastně popravdě, když konečně našla hlas.

„Tvoje rozhodnutí se mi líbí, nerad bych si vymýšlel novou.“

Blodyn na něho překvapeně zamrkala. On té šílenosti opravdu uvěřil. Myslí si, že se mu to celé jen zdá.

„Popravdě, ani netuším, jak ses mi povedla ty,“ zamračil se zamyšleně.

„Asi hodně hluboko skrytý talent,“ zamumlala. Ty poznámky o tom, že je tak snadno nahraditelná se jí vůbec nelíbily.

„Evidentně,“ pousmál se.

Šokovaně na ten úkaz hleděla. On si toho ale nevšímal.

„Pojď sem,“ kývl na ni rukou. „Chtěl bych zjistit, tak moc dobrou mám představivost. Zda se tě můžu i dotknout.“

Okamžitě o krok ustoupila.

„Ale no tak. Jazyk ostrý jako břitva a bojí se pár krůčku?“ ušklíbl se posměšně.

Její posměch ji dráždil, ale naštěstí měla dost rozumu. Vykročila bokem okolo jeho postele, aniž ba se k němu přiblížila třebas jen o píď.

„Nezapomínej, že se tě mám bát. Klepat se strachy před velkým zlým netvorem,“ zapředla jsem s upřeným pohledem zabodnutým do něj.

„To je vlastně pravda,“ přikývl, neznělo to však moc nadšeně. Byl zvyklý dostat to co chtěl. „Tak mi o sobě něco alespoň řekni.“

„A co bys chtěl vědět?“

„Odkud jsi, jak se jmenuješ, kde jsi přišla k té drzosti... Prostě co jsi zač.“

Přešla sem a tam. Zamyšleně jej pozorovala. Nerada lhala.

„Jmenuji se Blodyn...“

„Blodyn?“ pousmál se. „To se mi líbí, připomíná to krev...“

Přerušilo ho její znechucené odfrknutí. Její jméno se jí líbilo, ale už jen jeho poznámka ji znechutila. Připomněla jí, co je ten před ní vlastně zač.

„Jsi netvor!“ zavrčela.

Překvapeně zvedl obočí a pak se uchechtl.

„To jsem to dopracoval, vlastní podvědomí, sen, mě kritizuje,“ zakroutil pobaveně hlavou.

„Když to vědomí ignoruje?!“ odsekla jsem mu.

„Ale no tak, Bloody.“

„Já nejsem...“ zasyčela.

On se však její zlostí výborně bavil.

Naštvaně se otočila bosou nohou na koberci a vyrazila k oknu. Okamžitě mu došlo, že chce zase zmizet.

„Objevíš se zase zítra přes den?“ ozvalo se jí do zad.

„Rozmyslím si to,“ odsekla mu a v příštím okamžiku už mizela ve slunečních paprscích. V poslední chvíli se ještě otočila a zahlédla jej, jak stále sedí na posteli a kouká přímo na ni. Smích jej už přešel.

 

Blodyn přecházela vytočeně večer po pokoji a pak usnula neklidným spánkem. Vzbudila se až ráno. Nedlouho potom se na schodech ozvaly kroky. Přešla ke dveřím v očekávání snídaně, když Adride vstoupila, měla ruce prázdné.

Nechápavě na ni pohlédla.

„Pojď,“ natáhla k ní Adride paži. „Už jsi měla dostatek času zamyslet se nad sebou. Uvidíme, zda to k něčemu bylo.“

Blodyn ji bez hlesu následovala. Netušila náhle co říct nebo jak se zachovat. Neměla dokonce ani ponětí, zda je ráda, že její vězení končí. Stihla se jen na poslední chvíli otočit a škvírou ve dveřích pohlédnout na skříň, kde ležela truhlice a s ní možnost dostat se do skutečného světa.

 

KONEC

(no jo, můj pověstný černý humor ;o)

Takže tady je další >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 7. kapitola:

asi 10 srkund šoku inak skvelá kapitola

to je ten netvor vážně tak tupej, že si myslí, že je Blodyn sen nebo si s ní jenom hraje? A vůbec, jak se teď dostane do skutečného světa? To se bude muset nechat zabásnout a zase zavřít
Moc se mi ulevilo, že KONEC byl jen fórovej

maky21:
*Texule odložila hrníček na stůl a začala se zmateně rozhlížet po celém pokoji. Po kolenou prohledávala každou škvíru, ale nikde žádná kamera. Po dlouhé a závažné úvaze hodné i stýčka Holmese, došla k závěru, že některé její čtenářky oplívají schopnostmi čarodějnými a začala vyděšeně klapat do klávesnice další kapitolku.*

A ty tak kecáš!! Ty tak kecáš!! Vsadim se, že někde v klídku popíjíš kafe či co, koukáš na net, tadyhle na komentáře, plánuješ další dílek a říkáš si: "to jsem je ale doběhla"
Blondyn se mi líbí ale Bloody?
Adride mě dostala!! Je zlá a hnusná!! protože kvůli ní jsi tam napsala KONEC.
A stejně budeš sát dál. To vim. Vim to. Už kvůli tomu že si tam napsala tvůj pověstný černý humor
P.S.: jestli nebudeš psát dál, tak si za tebou osobně dojedu a osobně tě zaškrtim! Třeba zubním kartáčkem

v první chvíli mi "KONEC" způsobil srdeční kolabs, Tvůj černý humor je sice možná pověstný, ale může být taky smrtící - šetři moje zdraví
úžasná kapitolka, moc hezky to mezi nimi jiskří, jsem moc zvědavá, co z toho vyleze, copak Tvoje hlavinka chystá?
takže... kdypak bude další dílek? důrazně Tě upozorňuji, že o ukončení této povídky máš zakázáno vůbec přemýšlet!!!

Ten KONEC není vážně,že ne?! Já(a určitě nejenom já )bych chtěla vědět jak to bude dál!!Že bude další kapitolka?!?!

Tak ten KONEC mě vážně rozesmál! Povídka je krásná! Opravdu ti závidím tvůj talent. Dokážeš všechno krásně popsat, aniž bys ztrácela čas nepodstatnými detaily. A povídka má hlavně spád!! Moc se mi to líbí!! Takže se moc těším na další kapitolu!!!

Tak teď jsi mě dostala a to myslím vážně. Asi pět minut jsem bez jakékoliv reakce čučela na ten tučný nápis "KONEC". To myslíš vážně? Ono to už bylo takové makové a ty tohle? Tohle mi a všem tvým čtenářům nemůžeš udělat - běduju a modlím se, aby to byl jen špatný vtip.

No to je teda pěkný humor ale jinak moc pěkný dílek. By mě zajímalo, jak se to mezi nima bude vyvíjet.

Přidat komentář:

Nick:

Text: