OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 8. kapitola

Adride je nesmírně ráda, že je Blodyn zase mezi nimi, má pro tuto dívku plnou života slabost. Jenže ačkoliv se Blodyn opravdu zklidní, tak na pohromách, které způsobuje, to nemá žádný vliv, možná spíše naopak...

03.01.2011 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2471×

Blodyn přecházela vytočeně večer po pokoji a pak usnula neklidným spánkem. Vzbudila se až ráno. Nedlouho potom se na schodech ozvaly kroky. Přešla ke dveřím v očekávání snídaně, když Adride vstoupila, měla ruce prázdné.

Nechápavě na ni pohlédla.

„Pojď,“ natáhla k ní Adride paži. „Už jsi měla dostatek času zamyslet se nad sebou. Uvidíme, zda to k něčemu bylo.“

Blodyn ji bez hlesu následovala. Netušila náhle co říct nebo jak se zachovat. Neměla dokonce ani ponětí, zda je ráda, že její vězení končí. Stihla se jen na poslední chvíli otočit a škvírou ve dveřích pohlédnout na skříň, kde ležela truhlice a s ní možnost dostat se do skutečného světa.

---

 

 

 

8. kapitola

Chodící pohroma

 

Slunce rozehřívalo paprsky vrcholky stromů a snažilo se proniknout i k těm menším, které jeho sílu nejvíce potřebovaly. Všude okolo se nesl tichoučký šum, jak všichni pracovali. Tímhle údolím se prohnala voda a splavila drobné rostlinky a kořenáčky stromů. Nyní se tu tyčily jen ty vzrostlé, které dokázaly síle vody odolat a jinak jen téměř holá zem.

Většina dryád se tedy činila, co jim síly stačily. Stromy právě kvetly a tak přenášeli opatrně pyl z jednoho květu na druhý. Potřebovali, aby stromy přinesly co největší úrodu a mohly tak poskytnout základ pro nový les.

Adride smutně pohladila jeden ze stromů po drsné kůře. Byly vysílené a jejich kořeny stále částečně trčely ze země, jak voda odplavila i vrstvu půdy. Neměli tedy jinou možnost, než tento starý způsob, který stromy nestál tolik sil.

„Jak si vede,“ zeptala se jedné z dryád, která právě pilně pracovala kousek nad její hlavou.

Ta se zamyšleně zahleděla na Blodyn.

„Jak se to vezme,“ zamumlala. „Rozhodně je klidnější. Nebojíme se, že by něco převrhla a nebo rozsypala pyl všude okolo, ale jako by byla duchem nepřítomná. Více času prosní, než propracuje.“

Adride jí musela dát za pravdu. Blodyn se opravdu změnila. I nyní nepřítomně hleděla vzhůru do slunce. Vlasy měla nažloutlé, jak se opřela do větví a ulpěl jí na jich pyl.

Adride bezradně zavrtěla hlavou a vykročila k ní. Došla až ke stromu, jež měla nyní na starost.

„Ten pyl bys měla přenášet a ne jej sbírat na sebe jako včela,“ houkla na ni zespodu.

Blodyn sebou překvapeně trhla. Zamrkala do slunce a obrátila se k ní dolů. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co jí vlastně říkala.

Ohlédla se na sebe a jen co jí pohled padl i na její vlasy, zrudla.

„Omlouvám se, já...“

„Na můj vkus to od tebe slýchávám až příliš často,“ zavrtěla hlavou Adride. „Nevím co s tebou, nevyznám se v tobě.“ Zahleděla se na ni. Měla Blodyn opravdu ráda. Byla tak plná života a síly, ale ta byla zároveň zcela zbytečná, pokud ji nedokázala správně využít, soustředit se na to co měla, plnit si své povinnosti jako každý tady.

„Najdeme ti raději jinou práci,“ vzdala to nakonec Adride. Vzala ji okolo ramen a odváděla. Když před dávnými staletími přišli, byla tato zem pustá a prázdná. Jen svojí pílí a péčí z ní udělali to, co byla nyní. Aby ji takovou i udrželi, museli se na tom podílet všichni. Taková byla pravidla jejich světa.

Blodyn upřela pohled na šedivá skaliska před sebou. Pobíhalo po nich několik oreád a čile pracovalo.

„Vytvářejí pukliny a škvíry, aby se v nich mohly zachytit semínka a vyklíčit. Trochu tomu napomůžeš, ano?“ zeptala se jí, doufajíc, že s tímto už nebude mít takové problémy. Byla to jednoduchá činnosti a nepotřebovala ani příliš zodpovědnosti.

Blodyn přikývla. Opatrně začala šplhat po kamenech vzhůru.

„Támhle je jedna,“ ozvalo se jí za zády a jedna z oreád ji ukázala na prasklinu ve skále. Blodyn přikývla se sklonila se k ní. Vsypala pár semínek dovnitř. Pod jejím dotykem a pohledem se brzy na všech objevil klíček. Rostlinky začaly vyrůstat a zaplňovaly kořínky celou škvíru a zelené lístečky vykoukly na sluníčko.

Takto pokračovala i u dalších. Brzy jí to šlo od ruky a její mysl jí zabloudila naprosto jinam. Stále musela přemýšlet nad tím, co se děje ve skutečném světě. Netvor ji rozzlobil, ale zároveň chtěl, aby se vrátila. Nešel jí z paměti vymazat jeho poslední pohled, než zmizela. Stále se jí objevoval před očima. Zdálo se jí to, nebo v něm opravu zahlédla zklamání?

Něčeho takového však oni nebyli schopni. Nic takového ani neznali, tyto pocity šly naprosto mimo ně. Jenže přesto...

Z úvah ji probral až výkřik. Okamžitě se podívala tím směrem a strnula. Kousek pod ní, kam před chvíli pár semínek zasadila a nechala tam vyrůst krásné chomáčky trávy s tenkými jemnými stébly, se teď tyčil doslova zelený kopec. Dolů od něj se už spouštěla zelená záplava a pod jeho tíhou a silou rozrůstajících kořenů začala skála pukat. Okamžitě další růst zastavila, ale bylo už pozdě. Několik balvanů se odtrhlo a padalo dolů.

Všechny oreády dole okamžitě uskakovaly z cesty a jen jako zázrakem se nikomu nic nestalo. Jen kus jejich práce skončil dole pod nimi v úlomcích šedého kamene. Když viděla přibíhající Adride, věděla, že je zle. Tentokrát vypadala opravdu rozzlobeně.

Všechny pohledy se upřely nahoru na Blodyn, která se stále ještě nedokázala pohnout. Děsila se, co s ní udělají.

 

„Nevím co se s tebou děje, Blodyn, ale zatím bude asi lepší, když zůstaneš tady. Alespoň nezpůsobíš více škod.“

Za bezradnou Adride se zavřely dveře a ona na ně dokázala jen němě zírat. Něco s ní bylo opravdu v nepořádku, protože její svědomí se neozývalo. Mlčelo, nemělo ani šanci se ozvat. Byla zase zpátky. Zpět v okrouhlém pokoji vysoko nad hlavami všech ostatních, ochozem okolo a skříní ukrývající pokovanou truhlici s úlomkem dřeva.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 8. kapitola:

skvělé

dobře ona Ani se moc nesnažila a je zpátky ve věži

Krasny! Takdoufam, ze pribydou novy kapitolky. Uz se moc tesim!:D

Blondyn je mimo, co?
Ta první práce se mi líbila víc
Nemaj bejt náááhodou rádi, že jim to trošku Blondyn zazelenila?
Ale konečně má zase to, co chce může se vrátit do skutečnýho světa
Držim jí palce!

Sice bych neměla být tak řekněme škodolibá,ale huráááá,že je tam zpátky-má další šanci se dostat do skutečného světa!!A já už jsem zase strašně zvědavá...Chtělo by to další písmenka...

Přidat komentář:

Nick:

Text: