OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 9. kapitola

Blodyn se nedočkavě vrací do skutečného světa, ale postel netvora tentokrát najde prázdnou...

06.01.2011 (19:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2401×

Za bezradnou Adride se zavřely dveře a ona na ně dokázala jen němě zírat. Něco s ní bylo opravdu v nepořádku, protože její svědomí se neozývalo. Mlčelo, nemělo ani šanci se ozvat. Byla zase zpátky. Zpět v okrouhlém pokoji vysoko nad hlavami všech ostatních, ochozem okolo a skříní ukrývající pokovanou truhlici s úlomkem dřeva.

---

 

9. kapitola

Zvyky

 

Předchozího dne bylo už příliš pozdě. Blodyn se neodvažovala po truhlici šáhnout. Přece jen měla nějaký ten pud sebezáchovy. Když však vyšlo slunce nad horizont, nedokázala už déle otálet. Přešla přímo ke skříni a během chvíle už klečela na zemi a prsty jí přejely po kousku dřeva.

Po pár dnech to byl nezvyk. Ještě se jí točila hlava, když se ocitla v šeru pokoje. Pohledem napnutě přelétla okolo. Především však po posteli uprostřed. Ta však byla prázdná. Vyděšeně sledovala pohozenou přikrývku, ale ten, kterého tam pokaždé našla, chyběl.

V tu chvíli pocítila obrovský příval zklamání. On tu přece měl být! Vždycky tu byl. Náhle jí to tu připadalo prázdné. Jeho hrozivá vysoká postava to tady celé vyplňovala, ale bez něj... Jako by tu polovina samotného pokoje náhle chyběla.

Její radost z návratu poklesla. Pohledem bloudila po prázdné místnosti. Na čele jí pohrávala drobná vráska. Náhle však zamrzla. Z poza křesla něco čouhalo. Naklonila hlavu a to něco jí stále více připomínalo obrovské nohy. Obešla v půlkruhu křeslo a nahlédla tak do něj.

Seděl tam. V ruce měl další z knih a nohy natažené před sebe. Hlavu měl bezvládně skloněnou na stranu.

Zkoumala jeho vzhled. Už si docela zvykla na jeho postavu jen v kalhotech. Nyní na sobě měl i černou košili. Pár knoflíčků u krku měl rozepnutých a rukávy vyhrnuté. Vypadal celkem uvolněně.

S pohledem upřeným stále na něj dosedla na prázdnou postel.

 

I to nepatrné zašelestění pokrývek pod ní ho donutilo uvědomit si něčí přítomnost. Když rozespale rozevřel oči, první co uviděl byla Blodyn sedící na posteli s úsměvem na tváři. Překvapeně zamrkal a zvedl hlavu.

Chvíli na ni jen koukal, jako by zvažoval, zde je opravdu tady, ale pak vstal na nohy. Rychlost jeho pohybu ji vyděsila. Na čele se jí objevilo pár vrásek, jak zvažovala, jestli se má vrhnout dozadu, dál od něj.

To jej zarazilo. Zůstal stát. Nakonec si dosedl zpátky.

„Jo chápu, máš se mě bát,“ hlesl nenadšeně.

Souhlasně přikývla. Zároveň si však nemohla pomoct a musela se pobaveně usmát.

„Chyběla jsi mi,“ hlesl a jí těch pár slov udělalo radost. „Už jsem si zvykl, že se mi sny s tebou zdají každý den... a pak nic.“

Zamračila se.

„A ty máš rád, když je všechno, jak chceš ty.“

Přikývl.

„Mám rád pravidelné zvyky,“ podotkl na vysvětlenou.

Blodyn zrudla. On jí snad bude ještě vyčítat, že za ním nechodí každý den!

„Tahle barva ti sluší,“ zahleděl se, jako by si netušil, že je rudá vzteky právě díky jemu.

„Co, jsem k nakousnuti?“ odsekla mu rozčíleně.

Uchechtl se a se zavrtěl hlavou.

„Pochybuju, že by se z tebe dalo dostat tolik krve, aby to stálo za tu námahu,“ zhodnotil ji a přelétl její drobnou štíhlou postavu.

„Ty... ty!“ vyskočila na nohy a vztekle na něj ukazovala prstem. Byla při tom tak roztomilá, jak mu tak vyhrožovala, že se ho to ani nedotklo. Spíše ho to ještě více pobavilo. Netušil proč, ale už jen její pouhá přítomnost mu neuvěřitelně zvedla náladu.

„Zdá se mi to, nebo už se mě nebojíš,“ pozvedl ještě pobaveně obočí.

To ji zchladilo.

„No já jen, že minule jsi se k mojí posteli nechtěla ani přiblížit a teď si tam spokojeně hovíš.“

„Pche, to k tobě se nehodlám přiblížit, nějaký nábytek mi nevadí,“ odsekla.

Zamyšleně se na ni podíval.

„Takže by sis klidně sedla i sem, pokud bych byl dostatečně daleko?“

Zarazila se.

„Jak dostatečně daleko?“

„No třeba že bych se uvelebil na posteli místo tebe. Tahle vzdálenost ti evidentně nevadí,“ nadhodil.

Blodyn na něj chvíli hleděla. Pak vyskočila na nohy.

„Tak to ani omylem! Dobrovolně si kecnout do rohu aby jediná cesta vedla jen okolo tebe?!“

Dvěma skoky přelétla postel a doskočila lehce na koberec za ní.

„Kam jdeš?!“

„Nebudu se bavit s někým, kdo na mě vymýšlí podrazy,“ odsekla mu.

„Počkej, Blodyn!No tak dobře, nebylo to fér.“

Ohlédla se na něj. Jenže on uhnul podrážděně pohledem.

„Tohle asi moc často nahlas neříkáš, co?“ rýpla si do něj.

Zpražil ji pohledem. Bylo na něm vidět, že mu to spíše vyklouzlo, než že by to chtěl doopravdy říct. Možná proto ji to nakonec uchlácholilo. Vrátila se a dosedla na postel.

„Nemám ráda takovéhle pasti,“ zamumlala.

„Budu si to pamatovat,“ zabručel.

Usmála se jeho výrazu, pak ji něco napadlo.

„Teď si ho najednou pamatuješ.“

„Co.“

„Moje jméno,“ upřesnila.

„Už jsem říkal, že je hezký.“

„To je, pokud mi ho neprzníš.“

Chvíli mlčel a pak zakroutil nechápavě hlavou.

„Co je?“ zeptala se se zájmem. Tvářil se opravdu zvláštně.

„Jen mi není jasné, jak si moje podvědomí mohlo stvořit někoho tak zásadového a nepříjemně pravdomluvného.“

Zůstala zírat do jeho pohledu šedých oči. Možná to byla jen upřímnost, ale zároveň to nejhezčí co jí zatím řekl.

„Možná své podvědomí tak moc neznáš,“ hlesla.

Mezi nimi zavládlo ticho. Přerušila jej až když se zvedla a vydala k oknu.

„Blodyn...“ ozval se za ní.

„Ano,“ odpověděla mu na otázku, než ji stihl vůbec říct.

Ještě chvíli zíral do míst, kde se mu rozplynula a pak se zvedl. Až nyní si uvědomil, jak je utahaný. Většinu dní čekal a nyní to na něj vše dopadlo. Košili odhodil na zem a lehl si do postele. Do nosu mu pronikla lehká vůně. Poslední co mu problesklo hlavou než usnul, byla otázka, jak může sen tak hezky vonět.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 9. kapitola:

on si vážně pořád myslí, že je to sen

moc krásné

úžasný!! Konečně je zase Blondyn tam, kde chtěla být. Trošku jsem se lekla, když viděla prázdnou postel, ale vyřešilo se to a to je dobře
Dostalo mě, jak se omylem omluvil Třeba ho nakonec Blondyn změní...
Já jedu taky na lyžák, tak ať tu přibude mezitim nějaká kapitolka!!

JOOO JE TO DOKONALÍ!!!

Jé-tohle je v podstatě takovej hezkej dáreček,když teď jedu na lyžák a vrátím se až za tejden.To nebudu možná mít až takovej absťák-doufám...Jinak jsem strašně zvědavá,jak se to bude vyvíjet-třeba co až se dozví,že Blodyn není jenom sen,ale živá bytost a takhle to něj narafičila... No,ale to doufám ještě hoooodně předbíhám.Mezitím se těším na další úžasné kapitolky!!!

uzasna kapitola neviem sa dockat dalsej

UZASNY:D

Úžasná kapitola... přemýšlím, jestli byla tak krátká nebo jsem ji tak rychle přečetla :D Rychle přidej další. Tleskám ti

Přidat komentář:

Nick:

Text: