Ahojky, moje první povídka na Our Stories. Příběh je o Mie Connorové, která se chystá na prázdniny za svojí sestrou Amandou. Myslela si, že prázdniny u sestry budou dokonalé, ale vše nebude takové, jak si to malovala. Amanda k sobě na prázdniny vzala svoji sestru jen proto, aby jí dali rodiče pokoj. Na svoji sestru se vykašle a bude ji ignorovat. Zklame tak Miu, která se začne toulat venku s cizím klukem Maxem. Mia se bude vracet z večírku, když potká partu opilých kluků. Měla tu smůlu, že šla sama a nepočkala na Maxe. A to se jí vymstilo. Doufám, že se Vám to bude aspoň trochu líbit. Přeji pěkné čtení. Vaše Arwen
10.10.2010 (18:00) • ArwenBellieDiamond • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 984×
Blood on my hands
Prolog
Pohled Mii (Stane se)
Zadržela jsem dech. Ani jsem nedutala. Prosím, ať si mě nevšimne. Ať jde dál a neotáčí se. Bohužel nebo bohudíky si mě všiml. Teda spíš bohužel. Pomalu se vydal ke mně. Nechtěla jsem, aby tu byl. Aby mě takhle viděl nebo mi ublížil.
Litoval jsem, že jsem chtěla strávit prázdniny u Amandy, která o mě stejně nikdy nestála. Byla jsem pro ni jen přítěž. Chtěla si užívat se svým přítelem, ale já jsem jí v tom bránila.
Ona byla přesný opak mě. Má dlouhé světlé vlasy do půli zad. Perfektně se oblíká, nosí oblečení v pastelových barvách. Nelíčí se a má perfektně udržované nehty. Dokonalá dceruška. Studuje na vysoký škole kterou jí vybral táta.
Za to já mám krátké tmavě modré vlasy. Často si je barvím. Nosím krátké minisukně, nejčastěji červené nebo černé barvy. Oblečení mám nejčastěji černé. V mém šatníku se vyskytují jenom conversky. Mé nehty jsou buď tmavě modré, černé nebo krvavě rudé. Hodně se maluju.
To já si natírám chleba tlustou vrstvou Nutelly. Nesportuju, špatně se učím. Za to hraju jenom na klavír, kreslím, hraju na počítači a flákám se.
Vím, že by mě máma, táta a Amanda nejradši předělali. Nikdy jsem jim to ale nedovolila. Taky nemám spoustu přátel. Tedy nemám žádné. Vystačím si sama. Přestávky trávím na dívčích záchodech, kde si kreslím. Nepotřebuju se na někoho lepit, povídat si s ním nebo chodit s ním všude. Vlastně mám přítele-Maxe. Vím, ale že se mnou baví jen kvůli tomu, že se nudí. Až k němu přijede jeho kámoš tak mě zase odkopne.
Mezitím, co jsem přemýšlela a vzpomínala, tak došel až ke mně. Nevypadal mírumilovně. Měl černé krátké vlasy. Vysokou vypracovanou postavu. Nedokázala jsem v tuhli chvíli určit, jestli je hezký nebo sexy. Tímhle se mé myšlenky nezaobíraly.
Došel až ke mně. Nevím, co si o mně myslel, když před sebou viděl malou polonahou holku. Schoulenou v tmavém rohu.
Poklekl ke mně. Díval se na mě černými očima. Koukal se na mě zvláštním způsobem. Jeho pohled jsem mu opětovala svým vystrašeným.
Natáhl ke mně ruku. Bála jsem se, že mi ublíží. Jako oni. Už jsem nechtěla prožít to co před chvílí. Vystřídalo se na mě jich několik. Bolestně jsem přivřela oči. Vybavily se mi podrobnosti. Chtělo se mi řvát, ale řev mi uvízl v krku. Snad ze strachu.
Rukou se mě dotkl na tváři. Pod jeho dotekem jsem ucukla. Vzala se ve mně síla bojovat. Nechtěla jsem, aby mě ponížil jako oni. Prudce jsem vstala. Pořád dřepěl na zemi.
Využila jsem toho tedy, než se zvedne. V hlavě se mi rýsoval plán, jak zdrhnu nebo ho něčím praštím. Ale nikde v okolí nebylo nic, čím bych ho mohla praštit.
Asi si všiml, že o něčem takovém přemýšlím, protože se zvedl a došel ke mně.
„Nechci ti ublížit, maličká,“ koukala jsem na něj jako vyvoraná myš.
„To říkají všichni,“ řekla jsem tiše.
Zasmál se tomu hlubokým smíchem. „Já to ale myslím vážně,“ řekl teď už vážně.
To víš, že jo, myslela jsem si. Nahlas jsem to ale neřekla.
„Půjdeme?“ zeptal se mě. Kam? Proč? Honilo se mi v hlavě. Já s ním nikam nejdu. Neznám ho. Amanda bude mít strach. Škubla jsem sebou bolestivě. Ty víš, že nebude, viď? Myslela jsem si.
„Ne,“ řekla jsem odhodlaně.
„Proč ne?“ řekl. Nemohla jsem rozluštit jeho výraz. Tak neuvěřitelně mě to štvalo.
„Proto,“ odpověděla jsem mu naštvaně. Proto, že tě neznám. A nevím, co jsi zač.
„Chceš tady tedy zůstat?“ zeptal se posměšně.
Ne, to rozhodně nechci. Než jsem mohla něco říct, promluvil.
„Tak dobře,“ řekl a vydal se pomalým krokem pryč.
Ne, nechoď. Co když se vrátí? Začala jsem panikařit. „Ne, nechci. Počkej,“ volala jsem za ním.
Zastavil se. Počkal, dokud jsem k němu nedošla. Stáhnul si černou koženou bundu a přehodil mi ji přes má nahá ramena. Neměla jsem tričko, protože ho ze mě servali.
Začala jsem si uvědomovat, co se vlastně stalo. Že mě tak ponížili. Přitáhla jsem si jeho bundu blíž k tělu. Na to, že mě znásilnili jsem to nesla dobře. Vždy jsem byla psychicky odolnější. Možná pod náporem školní šikany, která mě pronásledovala a pronásleduje už několik pár školních let. Naučila jsem se s tím žít. Nic neříct rodičům. Maskovat stopy. Uměla jsem výborně lhát, přetvařovat se.
Rodiče mě nutili chodit ke školnímu psychiatrovi, kvůli průserům, který jsem měla ve škole. Nic ze mě u něj nedostali. Nikdy jsem nic neřekla. Po pár letech zjistili, že to nemá cenu a plýtvají jenom penězi.
Vždy jsem si myslela, že nejsem normální. Teď se mi to potvrdilo. Kdo by šel s cizím chlapem v noci neznámo kam.
Proč jsem nezačala utíkat, když jsem potkala tu partičku, nebo křičet? Zavrtěla jsem hlavou a vydala jsem se ho následovat do noci.
Tak, jak se Vám to líbilo? Doufám, že ano. Zanechte, prosím, komentáře, jestli mám pokračovat dál, nebo začít psát něco jiného. Děkuji.
Shrnutí ♥ 1. kapitola
Autor: ArwenBellieDiamond (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Blood on my hands - prolog:
Všem děkuji za podporu. Dlouho jsem nenapsala další, protože nemám čas. Nestíhám, navíc nemám ani soukromí, takže nemůžu napsat něco normálního. O víkendu se něco pokusím napsat, ale to se budu muset učit. Tak mějte, prosím, pochopení. Navíc píšu i na stmívání.eu
je to naozaj nádherné... veľmi sa teším sa pokračovanie..až bude, prosím ozvi sa mi na zhrnutie, ďakujem. 
WOW! 
to je super, pokud budeš takhle psát dál, asi ti s furiosou založim fanklub! 
píšeš opravdu dobře. moooc se mi to líbi, tak doufá, že takhle budeš pokračovat
JInak, těším se na další kapitolku a sem zvědavá (asi jako všichni co to čtou), jak se to bude vyvíjet dál pokraču, to určitě a to rychle 
furiosa: Ahojky, jsem moc ráda, že se Ti to líbí. =) Přiznám, že jsi mě trochu vyděsila s tou utrhnutou hlavou.
Teď jsem vystresovaná z toho, abych Tě nezklamala. 
Ani nevíš, jak bych byla ráda, kdyby si byla moje věrná čtenářka. Jen co si uvařím kafe, vrhnu se na další. 
Ještě taková poznámečka - jestli máš v plánu napsat první kapitolu na takové úrovni, donutíš mne se stát tvojí věrnou čtenářkou, takže pozor na to!
Někdy dokážu být tak nehorázně afektovaná, že ti dovedu v pravidelných komentářích přivodit srdeční kolaps, to si teda piš.
Eh, páni!
Takže aby jsi věděla, drahá ArwenBellieDiamond, zkus nepřidat další kapitolu a utrhnu ti hlavu! (A já skončím pravděpodobně v blázinci s rozvrtkanou psychikou.) 
Dobrá, tak konec srandy. Snažím se tě jen přesvědčit, že píšeš opravdu skvěle a dokonce, myslím, i bez chyb, což je nebezpečná kombinace! Opravdu se těším na další díl, zajímá mne, co bude dál (přirozeně).
Děkuji. Jsem ráda, že se Vám to líbí. Jestli budu mít dnes čas, začnu psát další. Chci s ní dát práci, protože pro mě moc znamená. Ale taky se musím učit.
rozhodne pokracuj... libilo se mi to a sem zvedava co bude dal..:)
Rychle další. 
Musíš písať ďalej, je ti to jasné? Hrozne ma zaujala tvoja poviedka a veľmi rada by som si prečítala aj pokračovanie.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!