Blood vs. Magic - Kapitola první • OurStories.cz ~ naše povídky

Upír Todd (Theodor III.) je nejlepší válečník kmene a spolu se svým nejlepším přítelem Simonem, a samozřejmě i ostatními upíry, bojuje proti Magistům. Tito čarodějové se před staletími odloučili od svých druhů, kteří pomocí dobré magie pomáhají upírům bojovat s nepřáteli. Tímto činem se sami stali štvanou zvěří a upíři se je proto snaží vyhladit a zabránit tak zániku klanu. Todd se Simonem, nejváženější bojovníci mezi upíry, se zaplétají do mnoha bitev i menších bitek na vlastní pěst. Ovšem Magisty není tak snadné najít a už vůbec ne porazit. Ovládají černou magii. Podaří se upírům zachránit se a vyhladit Magisty? Co bude muset Todd podstoupit, aby zajistil bezpečí klanu?
Doufám, že se vám povídka bude líbit. Jenže myslím, že to brzy vzdám, takže být vámi, tak se na tyhle krátké, pomalu přidávané kapitoly moc neupínám... :D ... Jo a předem děkuju za komenty :D

22.05.2011 (16:00) • DamonSX • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 965×

Obklíčili nás ze všech stran. Kam jsem se podíval, viděl jsem jenom červené oči svítící ve tmě. Ustoupil jsem o krok dozadu a zády do něčeho narazil. Už jsem se chtěl otočit a ohnat se po tom zmetkovi pěstí, ale naštěstí jsem si uvědomil, že je to Simon. Byl přikrčený stejně jako já a v ruce svíral i stejný mečík. I bez tohohle jsme si byli dost podobní. Pár přátel mi dokonce řeklo, že vypadáme jako bratři. No, moc se nemýlili. Simona odjakživa považuju za člena rodiny. Jen jsem mu to nikdy neřekl.

Přestal jsem se zabývat hloupostmi a vrátil jsem se zpět do reality. Začal jsem horlivě přemýšlet. Kolem nás se stahovalo snad deset Magistů a ani jeden neměl zrovna dobrou náladu. Byli čím dál blíž a mně bylo jasné, že tohle nebude žádná sranda. Vždyť se Simonem jsme se dostali už z větší díry. Když se jeden přiblížil moc blízko, vždycky jsme jeho útok odrazili a šlo to celkem v pohodě. Ale asi po dvaceti minutách neustálého otáčení a krčení mi to začalo lézt na nervy a přestal jsem se soustředit. Když vysoký Magista s hnědými vlasy a krvavě rudýma očima vystřelil proti mé hrudi, nebyl jsem dostatečně rychlý a málem jsem schytal ránu do srdce. Takhle jsem se aspoň pootočil a, no... trefil se do ruky.

Celou paží mi projela pronikavá bolest a pod silou nárazu jsem se otočit o čtyřicet pět stupňů a vrazil jsem do Simona. Zrovna se popichoval s černovlasým svalnatým Magistou, a na jeho tváři byl dokonale soustředěný výraz. Jakmile se naše těla setkala tenhle výraz zmizela a nahradilo ho čisté a nefalšované překvapení. Zavrávoral a tvrdě dopadl na zem. Já měl větší štěstí. Spadl jsem do měkkého, totiž na něj.

Skulil jsem se z něj a zůstal ležet. Simon samozřejmě hned vyskočil na nohy a zaujal obranný postoj podobný matce bránící své dítě.

„Jsi v pohodě, Todde?“ zeptal se, ale ani se na mě nepodíval, protože další Magista na něj udělal výpad. Zavrčel jsem bolestí a místo odpovědi jsem si zkontroloval ránu na pravé paži. Byla dost hluboká a taky hodně krvácela. Utrhl jsem si kus košile a pevně ránu obvázal. V tu chvíli jsem byl opravdu rád, že jsem levák. Znovu jsem zvedl mečík, který mi vypadl z ruky když jsme padali. Až teď, když jsem měl čas trochu se rozhlédnout, jsem si všiml otvoru ve skále a uvědomil si, že tma vevnitř je daleko světlejší než ta kolem nás. Na druhé straně musí být nějaké světlo. Uvědomil jsem si, že by to mohla být naše jediná cesta ven z těchhle prokletých jeskyní a z dosahu krvelačných a běsnících Magistů. Přidal jsem se k Simonovi a znovu zaujal bojový postoj.

V tu chvíli se Magisté zřejmě rozhodli, že nastal čas to skončit. Jedna půlka se jich na nás vrhla a ta druhá zůstala vzadu, nejspíš pro případ, že by se nám podařilo dostat se za první vlnu.

Tři Magisté se zaměřili na mě. Všichni byli vysocí a svalnatí. Tak to chodí, když jste napumpovaní takovou magií, až si myslíte, že zvládnete cokoli na světě. Tihle čarodějové ze sebe dokážou udělat přesně to, co chtějí být. Neumějí měnit svou podobu úplně, ale drobné úpravy zvládnou s přehledem. Například tihle tři si nejspíš poupravili svaly. A ne nijak málo.

Magista, který stál ke mně nejblíže, se rozmáchl mečem proti mé hlavě, zatímco další mi sekl po nohách. Výpad na hlavu jsem odrazil a vzápětí jsem uskočil, abych neskončil s přeříznutýma achylovkama. Tímhle manévrem jsem získal trochu času zhodnotit situaci.

Simon bojoval se dvěma svaloušema a všiml jsem si, že krvácí ze sečné rány ve stehně a tržné rány nad pravým okem. Nejspíš dostal jednu pěstí. Je zvláštní, jak málo černé magie Magisté používají k útoku. Jistě, používají ji celkem dost, ale ne tak jak by jeden čekal. Většina bojů mezi námi upíry a Magisty je čistě fyzická. Ovšem najdou se i výjimky.

A to byl tenhle případ. Blonďatý Magista, jeden z těch pěti, co se drželi zpátky, si začal mumlat nějaká nesrozumitelná slova. Se zavřenýma očima tam stála kromě rtů se ani nepohnul. Střelil jsem pohledem po Simonovi, který si toho taky všiml a podíval se na mě jako by se ptal „Tak, co teď?".

Trhl jsem hlavou k místu otvoru ve skále. V jeho modrých očích to zablesklo pochopením jako pokaždé, když mezi námi probíhala tato tichá konverzace.

Otočili jsme se zpět k Magistům a v tu chvíli se v dlaních toho blonďáka začaly tvořit koule tekutého ohně. Světlo ozářilo skoro celou jeskyni a já si poprvé uvědomil, jak je obrovská. Ale co bylo hlavní, mohl jsem si pořádně prohlédnout díru, kterou jsme plánovali uniknout. Byla dost velká, abych se jí protáhl možná i s větší rezervou. Alespoň něco hrálo v náš prospěch. Teď už zbývalo jen vyřídit jednoho nebo dva Magisty a tím překvapit ty ostatní, aby nám poskytli nějakou tu chvíli překvapení a my se mohli rychle klidit do bezpečí.

Ohnivé koule se začaly rozrůstat a prodlužovat do zářících žhavých hadů, kteří se přibližovali ke mně a k Simonovi. Oba jsme zacouvali a opřeli se zády jeden o druhého.

Byli jsme připraveni.

Autor: DamonSX (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování