Blood vs. Magic - Kapitola třetí • OurStories.cz ~ naše povídky

Co se stane když upír spadne ze strmého, třicetimetrového srázu?
Todd vzpomíná na staré časy, které vedly k tomu co se s ním dělo dnes. Zažil zradu, která se nedá odpustit a ztratil svou velkou lásku. Kdo ho zradil? Kdo ho dohnal k celoživotnímu poslání? Kdo může za to, že počty Magistů stále klesají?
Předem děkuju za komenty a doufám, že se kapitola bude líbit... xD

27.05.2011 (14:00) • DamonSX • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1056×

Letěl jsem tak dlouho, že jsem myslel, že se snad nikdy nedotknu země. Kolem mě létaly kameny a, nemohl jsem si pomoct, připadal jsem si, jako bych padal do jícnu sopky.

Tvrdý náraz, který jsem pocítil byl ohromný. Uslyšel jsem nechutné křupnutí. Někde vlevo ode mě jsem zaslechl tupé žuchnutí. Simon, pomyslel jsem si.

Necítil jsem žádnou bolest. Jenom neskutečný tlak na ruce, břiše a na nohou.

Ale bolest určitě taky přijde. To prasknutí jsem si nevymyslel. Chtěl jsem zvednout ruku, ale nemohl jsem jí pohnout. Byla přimáčknutá jedním obzvlášť velkým kamenem. A kolem něj se začínala v trávě a prachu rozlévat kaluž krve.

Zasténal jsem pod přívalem nepříjemného brnění, které mi zaplavilo skoro celé tělo. Začínalo se mi špatně dýchat. A vůbec to šlo nějak z kopce.

Ležel jsem na zádech pod hromadou kamení, se zlámanými kostmi a nohama v řece, která tekla pod srázem, ze kterého jsme spadli. Znovu jsem si vzpomněl na Simona.

Zkusil jsem otočit hlavu. Šlo to pomalu a neskutečně to bolelo, ale nakonec se mi ji povedlo natočit tak, že jsem zahlédl svého přítele, ležícího na břehu řeky. Tělo měl z poloviny pohřbené a potřísněné vlastní krví.

Viděl jsem, že má zavřené oči, ale hrudník se mu pomalu a pravidelně zvedal. Byl v bezvědomí.

Chtěl jsem zakřičet o pomoc, ale z mých úst vyšlo jen podivné skřehotání. Měl jsem tak vyschlé hrdlo, že po několika dalších, zcela marných, pokusech jsem to vzdal a odevzdaně ležet na tvrdých, ostrých kamenech.

Cítil jsem, jak se mi na více místech kolem těla rozlévá teplá krev. Moje krev. Pomalu se začala dostavovat bolest.

Nejdřív v břiše. Uvědomil jsem si, že musím mít nějaké vnitřní krvácení a určitě i zlomená žebra. Pak přišla na řadu noha. Zpočátku to bylo pouze otravné mravenčení, které přecházelo v bodavou bolest.

Nakonec, když se všechna má zranění naplno projevila, byla bolest neúnosná. Dýchal jsem přerývaně, před očima jsem viděl rudé pulzující skvrny.

Začal jsem křičet i přes bolest v krku, kterou jsem si tím způsoboval. Křičel jsem, jak dlouho jsem mohl. Potřeboval jsem to. Potřeboval jsem ze sebe vyřvat všechnu tu bolest, která sužovala mé tělo.

Bylo to pořád horší a horší, až jsem přestal vnímat okolí. Zavřel jsem oči a ponořil se do hučení, které mi znělo v hlavě. Nechal jsem se stáhnout do milosrdné tmy.

Vrazil do mě takovou silou, že jsem odletěl několik metrů dozadu. Hlavou a ramenem jsem narazil do zdi a před očima mi vybuchl ohňostroj. Chtěl jsem se tomu poddat. Vklouznout do konejšivé tmy, která se kolem mě začala stahovat.

Ale nemůžu, pomyslel jsem si, potřebuje mě. Musím vstát. Musím jí pomoct.

Jakoby z dálky jsem zaslechl její hlas volající mé jméno. Pokusil jsem se postavit. Opřel jsem se o stěnu a zamžoural směrem, odkud přicházel hlas.

Viděl jsem ji rozmazaně, ale i přesto jsem poznal, že má svázané ruce. Rudá barva na jejích šatech naznačovala, že je nejspíš dost zraněná.

On za ní stál a pevně jí svíral paže. Musel do toho vložit nějakou magii, protože jinak by se mu vyškubla a ani by s ním nemusela bojovat. Podařilo se mi zaostřit a okamžitě jsem pochopil, co se děje.

Dlaně, kterými ji svíral, mu zářily temnou modrou. Tohle kouzlo se odedávna používalo k působení bolesti. Samozřejmě ho používali většinou jen Magisté, ale občas, když jsme měli nějakého zajatce,... No potřebovali jsme ho nějak postrčit k řeči.

Podíval jsem se do jejích krásných očí. Upírala je na mě. Její tvář byla zkřivená bolestí.

Při pomyšlení, že jí tak ubližuje, mě zachvátil vztek. Musím ji ochránit.

Vykročil jsem vpřed, ale ustoupil s ní dozadu. Pobaveně se zasmál.

„Kdepak, Theodore!” zachechtal se posměšně. Věděl, jak moc tohle oslovení nesnáším. Znal mě. Znal mě, jako nikdo jiný. A proto jeho zrada tak bolela.

Pomalu zvedl ruce k jejímu krku. Viděl jsem jak se napjala, ale vzápětí jí zářící ruku položil za krk a ona vykřikla bolestí. Chystal se jí zlomit vaz. Jenže mu to nestačilo normálním způsobem. Nejdřív ji chtěl mučit.

„Ne, nedělej to, Timothy. Nedělej to, prosím. Udělám co budeš chtít, jen jí, prosím, neubližuj. Radši zabij mě!”

Timothy povytáhl obočí a změřil si mě hodnotícím pohledem. I když pochybuju, že mou nabídku vůbec zvažoval. Nechtěl mě zabít, chtěl mi ublížit. Chtěl, abych trpěl.

„Tak náš malý Theodor by rád umřel? To se mi nějak nezdá. Tohle není tvůj styl. Měl jsem za to, že život miluješ. Vždycky sis ho užíval. Samozřejmě, že jo. Měl jsi na to spoustu času, viď? Nemusel jsi trénovat magii deset hodin denně!” zařval na mě zlostně.

„Proč to děláš, Time?” zeptal jsem se a bál se odpovědi. Tim se už nějakou dobu choval divně, ale nebyly to zrovna příznaky toho, že by se chtěl stát Magistou.

„Proč bys řekl, bratříčku?” Poslední slovo vyslovil s takovým opovržením, až jsem sebou cukl.

Zmateně jsem se na něj díval. Vždycky si užíval, když měl nad něčím absolutní kontrolu. Stejně jako teď.

„Abys taky jednou v životě poznal, jaké to je,” zašeptal. „Abys poznal jaké to je, když nemáš nikoho na světě. Nikoho, kdo by v tebe věřil. Nikoho, kdo by tě miloval.” Při posledních slovech se pousmál a zadíval se dolů na její krk. Stiskl ji pevněji.

„Ne, prosím!” zanaříkal jsem znovu. „ Nedělej to!” Teď už jsem zařval. Vykročil jsem kupředu, abych ho zastavil, ale už bylo pozdě.

Prudce jí trhl hlavou na stranu a já uslyšel odporné křupnutí. Spustil ruce dolů. Ona se sesula k zemi a já s ní. Padl jsem na kolena a z očí mi tekly slzy.

„Ne, Sam. Ne, ne, ne... Prosím, ne...” opakoval jsem pořád dokola a pohupoval se dopředu a dozadu. Nemohl jsem se na ni podívat. Nemohl jsem ji vidět takhle. Nemohl.

„Ne, ne, ne,... Sam, ne...”

Autor: DamonSX (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování