OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bludiště na zemi - 14. kapitola

09.07.2010 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 741×

14.kapitola – Osobní

„Haló,“ zvedla jsem mobil.

„Tady Will...“

Ani jsem ho nenechala domluvit a zavěsila. Neměla jsem na něj náladu.

Asi po minutě ticha se ozval znova zvuk mého mobilu.

Opět jsem ho zvedla.

„Co chceš?“ vyštěkla jsem na něj.

Že já hloupá jsem se nezeptala jinak, no pozdě, už jsem to řekla.

„Tebe,“ zaznělo sebevědomě z mobilu.

Já jsem tušila, že to řekne.

„Tak to si nech zajít chuť,“ odhodlaně jsem pronesla.

„Škoda no,“ naoko smutnil. „Víš, chci se tě jen zeptat, jestli ten zítřek teda platí.“

Tak tohle jsem nečekala, on to bral vážně. Dávalo mi hodně velkou práci nevybouchnout smíchy.

„No víš, já nemůžu...,“ začala jsem. „No jedu... ehm... na cestu kolem světa...“

Bylo to to jediné, co mě v tu chvíli napadlo, ale on mi zřejmě nevěřil.

„Prstem po mapě," dodala jsem.

„A můžu se přidat?“

„Ne, jen pro holky!“ Zasmála jsem se.

„Tak dobře, zítra tě ve tři vyzvednu.“

„Na to zapomeň, říkám, že jedu na cestu kolem světa na glóbusu.“

„Před chvílí si řekla, že na mapě.“

Kruci, co teď?

„Zjistila jsem, že na mapě nejde jet kolem.“

„Co to kecáš? Na mapě jde jet na kole, to spíš na glóbu nejde,“ smál se mi.

Těmi svými „stěry“ mě přiváděl k šílenství.

„Víš co, nechme toho! Prostě zítra nikam nejdu! Na tu cestu kašlu a na tebe taky.“

Rychle jsem to típla, než mohl něco říct. Pro jistotu jsem si vypla mobil a zahrabala ho hluboko ve skříni.

Dneska už jsem měla Willa a po krk. Radovala jsem se, že bude víkend a ve škole ho neuvidím.

Ouha... víkend utekl jako voda a já musím do školy. Vůbec se mi tam nechtělo a při pomyšlení na Williama se mi obracel žaludek.

Gabrielu jsem celý víkend neviděla, myslím, že byla s Bekou a tak jsem ani o jednu neměla starost.

Nejraději bych zůstala doma, ale máti je ohledně školy strašný pedant. Snad ke všemu ji přemluvím, ale k ulívání se ze školy ne – taková smůla.

Ve škole všechno probíhalo „normálně“. Williama jsem celý den neviděla a hrozně mi to vrtalo hlavou.

Co když se mu něco stalo? A co když se mi jenom vyhýbá?

Ani jedna varianta se mi nelíbila a tak v jídelně jsem se odhodlala jít k „jeho“ stolu, zeptat se jeho kamarádů. Ani jsem se jich nemusela ptát a vysvětlení přišlo samo do jídelny. Nic mu nebylo.

Když jsem ho uviděla, jako by mi spadl obrovský šutr ze srdce, – tak moc jsem si oddychla – ale našlo se něco co mě trápilo. Když jsem vzhlédla k jeho očím sklopil oči a už se na mě nepodíval.

Jak jsem to věděla? Celou dobu jsem ho sledovala a jednou jsem si rajče málem nacpala do nosu.

Najednou jsem uslyšela strašný smích. Ten „jeho“ stůl to viděl – včetně jeho.

Jako největší pako jsem se usmála a pochodovala z jídelny, už bych asi další trapas nesnesla.

Byla jsem štěstím bez sebe, když jsem zahlédla naše auto. Rychle jsem do něj naskočila a už máti jela domů.

V pokoji na mě čekala Gabriela.

„Posaď se prosím,“ žádala mě.

Poslechla jsem a sedla si na první místo, které jsem viděla, na zem.

„Musím ti něco říct ohledně Williama.“

Zněla dost vážně, ale i tak jsem na to neměla náladu. Chtěla jsem se zvednout, ale nějaká síla mě držela na zemi.

„Víš, co si s ním dělala včera?“

„Osobní!“

„Takže víš. Musíš to vědět, asi by ti to sám neřekl, ale je to tak.“

„On čte myšlenky."

Zmohla jsem se jen na.

„Cco?“

„Je to tak, cítila jsem to. Víš, jak jsem ti šeptala do ucha, aby si za mnou přišla do pokoje, tak jsem ti to chtěla říct a myslím, že mě slyší.“

„To není možné.“

„Ale je, moje slova jsou něco jako myšlenky a proto se tak najednou „zasekl“,“ zasmála se.

Tak tohle už bylo opravdu divné. Já se snad toho nadpřirozena nezbavím.

Vždycky jsem si myslela, že něco jako duchové a lidé s nadpřirozenými schopnostmi neexistují, ale zřejmě jsem se spletla, jako vždy.

◄ ▲ ►

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bludiště na zemi - 14. kapitola: