OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bludiště osudu - 1. kapitola

03.05.2012 (19:00) • michykostra2001 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 728×

„Miku, chtěla bych s tebou něco probrat. Myslím, že je to hodně důležité, takže se sejdeme v knihovně u polic s dětskými knížkami," brumlá Rose Mikovy do telefonu.

***

Mike jen nepochopeně zírá na vypnutý telefon a nutí se k tomu, aby ho opět zapnul.

„Co mi jen může chtít, ten večer, když jsem byl opilý a chtěla ji znásilnit, už jsem jí vysvětlil, tak co může chtít dalšího..." V tom z obýváku přiběhla Mikova starší mladší sestra Debora. (Mike pořád nemůže uvěřit tomu, že jí rodiče vybrali tak pitomý jméno.)

„Jó, brácho, to je zlý, když ti holka típne mobil jako první," řekla Debora jako kdyby o lásce něco věděla a přitom jí bylo jen jedenáct let.

„Buď zticha!!! Dobře víš, že mě Rose miluje, tak co by to bylo zlý, je prostě jen ve špatné náladě..." Při těch slovech se Mikovy chtělo křičet, nevěděl co mu může chtít a už vůbec netušil, proč se tak třese, když si s Rose jen volal.

***

„Ne, Emmo, neřeknu ti co mi je!!! Vlastně mi nic není, jsem v naprostý pohodě takže se nemusíš bát." I když Emma věděla, že Rose nikdy nelže, tímhle momentem si nebyla tak jistá."

„No jak myslíš, ale víš, kde mě hledat, kdyby jsi něco potřebovala, konec konců, mně můžeš říct cokoli." Při Emminých slovech Rose vycítila, že jí může věřit a svěřila se jí se vším, co jí už měsíc tak tížilo.

„Emmo, já jsem těhotná!!! Vím to už měsíc, ale bála jsem se to někomu říct, a tak jsem si to nechala jen pro sebe, ani Mikovy jsem to ještě neřekla a ani nevím, jestli to přijme v pohodě."

„To víš, že to přijme a měla bys to říct i mámě, určitě bude radostí bez sebe.To mámy vždycky bývají." Emma se při těhle slovech snažila znít uvolněně, ale něco v duchu jí říkalo, aby zakřičela na Rose, že je strašně hloupá a nikomu to neřekla. Zároveň ale byla ráda, že ona byla první komu se svěřila.

Po sdělení bylo Rose hned líp, i když věděla že to nejhorší ji teprve čeká.

…

„Dobrý den, paní Pothelfová, je Mike doma?" vykoktala ze sebe Rose bez jediného nádechu.

„To víš že je, Rose, leží nahoře v posteli a dívá se na televizi."

„A myslíte, že bych za ním mohla jít?"

„Určitě můžeš, bude rád, když tam zase budeš ty, je celý den nějaký zamlklý..." Po tomhle rozhovoru mezi Rose a Mikovo mámou bylo Rose ještě hůř.

…

„Ahoj, Miku, víš já jsem nedokázala čekat, obzvlášť po tom, co jsem to řekla i Emmě...

„Co jsi potřebovala, byl jsem nervózní, myslel jsem, že se ti něco stalo a..."

„Ššš, Miku, je mi fajn, ale vlastně ne tak docela."

„Co se dějě zlato???" Byl strašně naléhavý, a tak Rose musela říct všechno co ji trápilo.

„Víš, Miku, já jsem těhotná... Vím, to už měsíc, ale bála jsem se to někomu říct a tak jsem si to nechávala pro sebe. Jenže teď už nemůžu jít na potrat..."

„A proč jsi mi to tedy dřív neřekla, mohli jsme to řešit, domluvit se na nejlepším řešení?!"

„Ach Miku, toho jsem se taky bála.“

Jestli by se stalo, že se tento článek dostal na web a líbil se vám, ráda napíšu pokračování, protože myslím, že je vhodné...

Autor: michykostra2001, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bludiště osudu - 1. kapitola: