Bludiště osudu - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V tomto díle bude jen řešení tak mladého těhotenství a zároveň rozhodnutí, jestli si dítě nechat, nebo ne.

05.05.2012 (16:00) • michykostra2001 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 647×

„Miku, jen se uklidni, já jsem ti to chtěla říct už dávno jenže jsem na to nenašla odvahu..."

„Ale co budeme dělat, lásko? Na potrat už je pozdě a ty musíš studovat, jak budeš to dítě vychovávat???"

„Nevím, ještě jsem to ani neřekla mámě, třeba mi poradí..." Mike jen nepochopeně zíral na svou lásku a říkal si že tohle asi znamená konec jejich vztahu.

„Víš, Rose, já nevím jestli to zvládnu, starat se to mimino a ještě se učit. Víš, že jsem se chtěl dostat na univerzitu."

„Ano, to vím, dítě bych vychovávala sama a občas by mi pomohla máma. Stejně jsem si teď po přijímačkách chtěla dát od školy pauzu, bude to pro mě lepší." Rose už neměla sílu na to aby to dál vysvětlovala a tak se rozloučila a odešla.

„Sbohem, uvidíme se zítra ve škole, musím to říct mámě." A tak Rose odešla s pocitem strašné nezodpovědnosti a zároveň plná strachu...

***

„Ahoj mami, jak dneska bylo v práci?"

„Ale ani se neptej, nějakej blázen po mě chtěl tři sta koláčků s medem!!! No chápeš to, vždyť tolik jsem nenapekli ani za měsíc!"

„Jo, to je fakt šílený..." Rose se pomalu připravovala na oznámení mámě.

„Víš, mami, chtěla bych ti něco říct..."

„Povídej zlato, já poslouchám."

„Já jsem těhotná." Rosina matka nepochopeně zírala na svou dceru a připravovala se jí vynadat, jak si to jako představuje. Když v tom uviděla v očích své dcery lítost a smutek a tak se ovládla a mateřským hlasem k ní vlídně promluvila...

„Rose, zlato, proč jsi mi to neřekla už dříve, vyřešily by jsme to, mohla by jsi jít na potrat ale teď..."

„Já už to mám všechno naplánované mami, po dokončení školy si dám přestávku a budu se starat o miminko. Plánovala jsem že mi můžeš trošku pomoct..."

„Rosalinko, já nevím jestli je tohle to nejlepší řešení. Vždyť jsi ještě mladá máš před sebou celý život na početí dítěte. Víš co, půjdeme nejdřív k doktorovi a poradíme se s ním...“

***

„Tak, Rose, jakpak se dnes máme?"

„Zatím je všechno v pohodě, ale máma si trochu dělá starosti. Však víte ohledně toho miminka..."

„Ach ano, ten plod. Zavolej ji sem a já si s vámi promluvím." Rose nejistě odchází a volá svou matku.

„Dobrý den paní Pothelfová, můžete jít dál." Rosina Matka vchází do ordinace o usedá na židli vedle své dcery.

„Z hlediska zdravotního je vše v pořádku, plod se zdravě vyvíjí, za pár týdnů už budeme znát i pohlaví..."

„Ano to mi víme doktore, ale chtěli jsem vědět, jestli je dobré mít dítě už v šestnácti!?"

„No, není to dobré, protože Rose se ještě pořád vyvíjí, dítě mi mohlo být nějakou vadu.. Šance že to dítě bude úplně zdravé je jedna ku dvanácti." Konečně Rose promluvila:

„Mami, pane doktore, já vím že to zvládnu a i kdyby dítě mělo vadu, je mi to jedno. Budu ho mít ráda i tak."

„Zlato, Rose, je ti šestnáct!!! Pochop, že nevíš, co děláš, tvoje rozhodnutí tě za pár měsíců může pořádně mrzet."

„Ano, mami, tohle taky vím, ale mrzet mě to nebude. Kdy už mě někdo začne poslouchat!?" Konečně se do toho vložil doktor.

„Nechci vám do rozhovoru mluvit, ale jestli si Rose přeje to dítě donosit, je to její rozhodnutí. Ona bude nést následky...“

***

A tak šla Rose spát s pocitem plných obav a smutku nad jejím rozhodnutím. Koneckonců mohla by dítě dát i k adopci nějakému bezdětnému páru nebo..

„Rose, ještě spíš?"

„Ne, mami, jen přemýšlím."

„Chtěla bych se ti omluvit za to, jak jsem se k tobě chovala. Jsem tvá matka a měla bych mít pochopení nad tím co děláš. Vlastně se na to malé docela těším...“

Tohle bylo jen takové řešení všech věcí ohledně těhotenství, v příštím díle bude Rose už ve čtvrtém měsíci těhotenství a stav se jí bude zhoršovat. Jestli jsem vás i dnes nezklamala napište do komentářů svůj názor...

Autor: michykostra2001, v rubrice: Povídky » Na pokračování