Bolest je můj osud - 11. - 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V těchto dílech se můžete těšit na vysvětlení kdo je ta záhadná žena.

03.02.2010 (14:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1100×

11. Kapitola

Brian

„Irmo moc rád bych si s tebou promluvil.“ Řekl jsem mírně naštvaným hlasem.

„Dobrá, ale pojď do mé pracovny.“ Jak to dořekla vedla mě do její pracovny. Její tvář byla ledově klidná, až mě to děsilo.

„Co se to tu sakra děje?“

„Co tím myslíš?“ to se mi snad zdá? Ona bude ještě zatloukat.

„Myslím tím to všechno. Ten muž znal tebe a Kirsi. Tak prosím nezatloukej! A navíc všiml jsme si té značné podoby mezi vámi!“ řekl jsem už s naštvaným hlasem.

„Briane je mi to moc líto, ale nic ti nemohu říci. Už kvůli Kirsi“

„Co ta s tím má společného? Odkud jí ten chlap zná?“

„To ti nemohu říci.“

„Proč ne? Mám o Kirsi strach a chci jí chránit. Já jí mám rád.“

„Jak jí máš rád?“ Zeptala se s naději v hlase.

„Víš bude to znít divně, ale já jí miluji. Né jako domácího mazlíčka, ale jako člověka bez kterého nemohu žít.“

„To je dobře,“ řekla nadšeně. Vůbec jsem to nechápal.

Dny plynuli jako voda. Vánoce končili a vystřídal je Silvestr. Těšil jsem se na večer. V Paříži bývají ty neúžasnější ohňostroje. Šel jsem se do pokoje převléct a nachystat na večeři. Dokonce i Kirsi vyfasovala od Stely stuhu okolo krku.

Večeře jako každý rok byla vynikající. Po večeři jsme se odebrali i s Irmou do soukromého salonku, kde jsme si krátili čas. Nejvíce jsme se nasmáli u hry Twistr, když Chris měl dát svou pravou ruku na žluté políčko. Místo toho se tam sesypal jak pytel brambor a samozřejmě tím strhl i Stelu. No byl na ně pohled k nezaplacení. Když se už pomáli blížila půlnoc, začali jsme chystat skleničky a šampus. A začali jsme odpočítávat

„10,“

„9,“

„8,“

„7,“

„6,“

„5,“

„4,“

„3,“

„2,“

„1,“

„Šťastný nový rok!“ Jsme zavolali všichni najednou až na Kirsi za jen zaštěkala. Pak propukl nádherný ohňostroj. Bylo to něco dokonalého, celou půl hodinu jsme koukal na ten ohňostroj, jako zhypnotizovaný. Když skončil ohňostroj došel jsem ke Kirsi

„Šťastný Nový rok,“ jsem jí pošeptal do ucha a dal jí pusu na čumák. Potom se stalo něco nečekaného. Kirsi obklopilo stříbrné světlo ( http://filmfoto.osobnosti.cz/krev-jako-cokolada-137823 tak nějak si to představuji ) a místo nádherného vlka jsem ve svých rukou držel ještě nádhernější dívku. Když jsem si jí lépe prohledl zjistil jsem, že je to ta samá dívka co jsem tehdy viděl ve vaně. Měla nádherně hnědé oči, černé vlasy jí sahaly do půlky zad. Její rty byly nádherně tvarované a plné, obličej měla roztomilý. Její pleť byla snědší. Mohl jsem se na ní dívat celé hodiny a stejně by mě to nestačilo. A co mě ještě více udivilo když mě objala a do ucha pošeptala „Děkuji,“ v této chvíli mi bylo úplně jedno že je nahá. Vnímal jsem jen její nádhernou vůni. V našeho obětí nás vyrušila teta Irma.

„No konečně. Už jsem si myslela, že se nerozhoupeš a necháš jí trpět další století.“

„Co prosím?“ zeptal se nevěřícně Chris.

„Nu co? Myslíš si že jen vy jste nesmrtelní?“ odpověděla mu pobaveně.

„Tak to nechápu“ ozvala se Stela.

„Na vysvětlování bude času dost, ale teď nechte Elinu aby se aspoň mohla obléct. Jistě vám potom sama ráda řekne svůj příběh,“ na to jen dívka jak už jsem zjistil se jmenuje Elina přikývla. Půjčil jsem jí své tričko, aby nešla po hotelu úplně nahá.

„Děkuji,“ bylo jediné co mi zas řekla. Ach bože jak má nádherný hlas.

12. kapitola

Elina

Když jsem došla dolů již už převlečená, usadila jsem se na křeslo a začala vyprávět svůj příběh

„Je to přibližně před sto lety. Má rodina byla vysoce postavená. Otec byl právník a maminka byla v domácnosti. Jednoho dne na naše dveře zaklepal Mark a žádal mě o mojí ruku. Já odmítla a zavřela mu dveře před nose. Ještě jsem slyšela jak zařval přes zavřené dveře, že si to odskáču. Ten večer jsem šla domů z divadla, když v tom mě chytli něčí paže a táhli mě do nějakého domu. Později jsem zjistila, že je to Markův dům. Dotáhli mě do sklepa, kde jeho matka vyřkla kletbu. Proklela mě ve vlka. Tato kletba se dala zrušit jedině tak když já se do někoho zamiluji a ten dotyčný bude sdílet mou lásku. A dá mi polibek z čisté lásky. Ale má to jeden háček. Už nikdy nezestárnu, už navždy budu šestnáctiletá dívka. Markova matka chtěla abych trpěla po celý svůj život.“ Dovyprávěla jsem svůj příběh. První se vzpamatoval Brian

„Takže ten příběh v té knížce byl o tobě?“ ptal se.

„Ano. Jen popletli do čeho mě zaklela,“ odpověděla jsem mu a ve stejnou dobu do salonku vešla Elina s tou malou holčičkou.

„Paní je nám líto, ale tento salonek je soukromí,“ řekla Irina. Z jejího napomenutí si nic nedělala a zamířila si to rovnou ke mně. Když byla u mě objala mě a zašeptala mi do ucha

„Jsem tak ráda, že jsi zase člověk této,“ já na ní zůstala zírat, po chvilce jsem se vzpamatovala

„Jak víš, kdo jsem?“ zeptala sem se jí.

„Měla bych asi začít od začátku, abys to pochopila,“ když to řekla tak se začala usazovat na pohovku.

„Když tě ta čarodějnice proklela, tak tvoje matka špatně snášela tu samotu v domě. Po roce se jim podařilo zplodit dalšího potomka. Pojmenovali jí podobně jako tebe. Jmenovala se Elena. Když bylo Eleně stejně jako tobě, omylem vpadla do tvého pokoje. Tvojí matce nezbývalo nic jiného než jí říct pravdu o tobě. Když se dozvěděla co ti ta čarodějnice udělala přísahala smrt jak čarodějnici tak i Markovi. Když se jí podařilo zabít čarodějnici, zjistila že Mark vypil lektvar nesmrtelnosti. Chystala se ho také zabít, ale utekl. A tak tvoje sestra přísahala, že pokud ona nezabije marka, tak to udělají její potomci. Proto se jmenujeme i stejně jako ty, abychom nikdy nezapomněli proč to vlastně děláme. Bohužel se nám to ještě nepodařilo. Vždy je o krok dopředu než mi.“ Dovyprávěla zas ona svůj příběh.

„Páni.“ bylo jediné na co jsem se zmohla.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování