Bolest je můj osud - 6.- 7.kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka je tu. Doufám, že se vám bude líbit. V této kapitolce se Elina setká s tetou Briana. A jaké překvapení jí čeká? to se dozvíte

10.01.2010 (18:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 964×

6. kapitola

Elina

Když jsem si jí prohlédla lépe nemohla jsme uvěřit vlastním očím. Stála tam ona, původce mého utrpení. To ona mě zaklela ve vlka. Začala jsem vrčet a měřila si jí nenávistným pohledem. Skočila jsem na ní a tím jí povalila na zem. Začala jsem vrčet ještě více

„Kirsi nech toho!“ křičela na mě Stela ale já jí nevnímala, momentálně mi byla ukradená. Prohlížela jsem si její krk a přemýšlela jak se nejlépe do něj zakousnout. Tak aby umírala pomáli a v bolesti.

„Nemohu tomu uvěřit. Tak je to pravda, a já si myslela, že je to jen mýtus. Ty opravdu žiješ.“ ozvalo se mi uvnitř v hlavě. Já se naprosto zarazila a přestala vrčet. Toho využil Brian a přistoupil k nám a odtáhl mě z Irmy

„Omlouvám se této, nikdy tohle neudělala.“ omlouval se za mě Brian

„To je v pořádku, nezlobím se. Každý se může splést.“ když tohle řekla u posledního slova se podívala na mě. Až teď jsem si všimla, že je to někdo jiný. Ale ta podoba, byli si strašně moc podobné. Jediná výjimka byla jejich oči. Ta co mě zaklela je měla černé jako uhel, ale Irma je má nádherně modré. Modré jako dvě tůňky. Koukala jsem se na ní jak na zjevení

„Páni takto ještě nikoho nehypnotizovala. Dokonce ani Briana.“ konstatoval Chris

„Oh málem bych zapomněla, sehnala jsem ti tu knihu cos po mě chtěl Briane.“

„Opravdu? Tak to je úžasný!“ radoval se Brian

„Ano tady jí máš.“ podávala mu knihu Irma. Brian se okamžitě do ní začetl

„Ale no tak bráško na to budeš mít celou věčnost. Teď buď zdvořilí a věnuj se své tetě.“

„Ou promiň.“

„To je v pořádku.“ usmála se na něj Irma

„S tebou bych si ráda promluvila v soukromí!“ ozval se mi zase hlas v hlavě. Já jen na náznak souhlasu přikývla

Brian

Když jsme vešli dovnitř zjistil jsem, že e tu nic nezměnilo. Vše bylo při starém. Jen naše přivítání se změnilo. Kirsi začala výhružně vrčet a poté se vrhla na tetu.

„Kirsi nech toho!“ křičela na ní Stela. Já byl pořád v šoku. Takto se Kirsi nikdy nechovala, byla mírumilovná a teď tohle. Opravdu se v této vlčici nevyznám. Kirsi začala ještě více vrčet a poté jako kdyby blesk do ní uhodil zamrzla v pohybu. Toho jsem využil a odtáhl jí od tety

„Omlouvám se této, nikdy tohle neudělala.“

„To je v pořádku, nezlobím se. Každý se může splést.“ odpověděla mi teta a podívala se na Kirsi. Opravdu jsem nic nechápal. A už vůbec ne jejich chování jak Kirsi tak tety. Kirsi tetu sklenovala svým nedůvěřivým pohledem. Opravdu šel z ní strach.

Poté mě teta potěšila knihou, kterou scháním už tři roky. Okamžitě jsem se do ní začetl. Samozřejmě mě musela napomenout má drahá sestřička. Omluvně jsem se podíval na tetu

„To je v pořádku.“ odpověděla mi s úsměvem. Poté stočila svůj zrak na Kirsi a vypadalo to jako kdyby se domlouvali pomocí pohledu. Pak Kirsi nepatrně pokynula hlavou na souhlas. Opravdu bych byl rád kdyby mě někdo zasvětil do toho co se tu děje

7. kapitola

Elina

Šli jsme se ubytovat. Dostali jsme ty nejluxusnější apartmány v hotelu. Když jsem vešla do pokoje myslela jsem si, že snad sním. Pokoje byli velké a prostorné, ale přesto působili útulný dojmem. Stěny byli vymalované a světlounce karamelovým odstínem. Nábytek byl dřevěný. Vypadal starožitně a přesto zachovale. A když jsem spatřila ten nádherný výhled, myslela jsem si že jsem v pohádce. Měla jsem pocit jako kdyby mi celá Paříž ležela u nohou.

„Líbí?“ zeptal se Brian. Já na to jen radostně štěkla. Doběhla jsem k němu a skočila na něj. Teď jsem mu byla tak po krk. Zasmál se mému chováni a s úsměvem na tváři mě hladil po páteři.

Ležela jsem na posteli s Brianem. Čekala jsem až usne, abych se mohla vydat za Irmou. Moc by mě zajímalo co mi chce? A proč je tak moc podobná te čarodějnici co mi to udělala?

Konečně Briam usnul a já se mohla vydat za Irmou. Došla jsem dolů do recepce a za pultem jsem zahlédla Irmu.

„Jsem ráda, že jsi přišla.“ teď už mluvila nahlas já jen přikývla

„Víš neumím ti číst myšlenky, jen dokáži ti poslat své.“ na to jsem jí také kývla že rozumím

„Takže se tě budu snažit ptát tak abys mi mohla přikyvovat ano či ne.“ na to jsem také jen kývla na souhlas

„Dobrá. Pojďme někam více do soukromí“ jak to dořekla vedla mě chodbou nejspíš do jejího pokoje.

„Určitě se chceš zeptat, proč jsem nejspíš tak podobná té která tě proklela.“ já jen přikývla na souhlas

„Víš je to má pra pra pra babička. Víš jak jsem dávala Brianovi tu knihu?“ já zas jen přikývla na souhlas

„Je to kniha s názvem skutečnost či Mýtus? A tam byl úplně poslední příběh právě o tobě. Myslela jsem si že je to jen legenda, ale teď tu stojíš přede mnou a já už nemohu popřít, že má rodina byla zlá. “ když jsem viděla její zmučený výraz, došla jsem k ní a přitulila se k jiji nohám a doufala že pochopí, že už jsem se s tímto osudem smířila.

„Ale pojďme k věci. Když jsem tě tu uviděla tak jsem začala hledat v knihách a našla kouzlo, které by mělo zvrátit tvojí kletbu.“ na to jsem jen radostně štěkla. Začala si připravovat svíčky a všelijaké bylinky. Nakreslila kruh pomocí bílé křídy a rozestavěla podél té bílé čary svíčky. Jak tak učinila vyzvala mě,abych si stoupla do kruhu. Poté začala říkat kouzelné formule, ale bohužel bezvýznamně . Pořád jsem se na ní dívala vlčíma očima

„Je mi to líto. Ale toto kouzlo nezvrátím. Je na mě až příliš silné“ řekla mi smutně. Já se jen otočila a vracela se do pokoje. Když jsem došla do pokoje, viděla jsem Briana jak pobíhá po pokoji

„A tady jsi a já tě všude mohl hledat.“ jak to říkal blížil se ke mně klekl si ke mně a obejmul mě okolo krku. Já si položila hlavu na jeho rameno a vdechovala jeho příjemnou kolínskou.

„Tohle mi už víckrát nedělej“ řekl vážným hlasem „Měl jsem o tebe strach“ já mu jen zamručela do ucha a poté mu oblízla obličej. Vysmekla se mu z obětí a šla si lehnout.

„Copak ti je Kirsi?“ ptal se mě ustaraným hlasem. On se mě ptá co mi je? Je mi všechno! Trčím tady v Paříži a ani se nemohu podívat do obchodů. Nemohu ti říct jak tě miluji. A proč? Kvůli jedné blbé čarodějnici. achjo .

Brian

Když jsem se probudil, zjistil jsem že Kirsi tu není. Zhrozil jsem se. Je někde sama tady v Paříži kde to nezná. Začal jsme panikařit. Pobíhal jsem po pokoji jako splašený a nevěděl co mám dělat. To se mi stalo poprvé. Poprvé jsem cítil takovou starost o Kirsi. Ne jako o domácího mazlíčka, ale jako o svojí druhou polovinu. Až teď jsem si uvědomil, že Kirsi je má druhá půlka. Páni já se zamiloval do vlka. Jde to semnou z kopce, ale mě je to jedno Kirsi není obyčejný vlk. Citím to až do morku kostí. Pak jsem slyšel vrznutí dveří. Otočil jsem se za tím zvukem. Stála tam. Koukala se na mě těma svýma hnědýma očima.

„A tady jsi a já tě všude mohl hledat.“ když jsem to říkal tak jsem se k ní přibližoval

„Tohle mi už víckrát nedělej. Měl jsem o tebe strach“ když jsem to říkal obejmul jsem jí. Potřeboval jsem vědět, že to není jen přelud. Ona mi položila svojí hlavu na rameno a vdechovala mojí vůni. Pak se mi vysmekla a šla si lehnout. Připadala mi taková skleslá

„Copak ti je Kirsi?“ zeptal jsem se jí ustaraným hlasem. Zvedla ke mně hlavu a dívala se na mě přímo s bolestným pohledem. Nejsem si jistý, ale zahledl jsem tam i lásku.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování