OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bratrství čili mír? - 9. kapitola

22.04.2011 (15:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1369×

9. KAPITOLA

„Večer se vrátím do doupěte,“ rozhodla se teta. Mlčky jsem přikývla, stejně tady nebude nic platná.

„Do večera bychom mohli zůstat v jedné chatě, která je nedaleko,“ navrhl Sal. Znovu jsem jen přikývla a následovala odcházejícího Sala. Nechápala jsem, jak to Sal dělá, někdy je naprostý génius a jindy... jindy působí dojmem, že nemá mozek.

Cestou si Sal s tetou o něčem povídali, ale já je nevnímala. Nedokázala jsem myslet na nic jiného, než na Colina. Jestli ho mučení moc bolí, jestli prozradí polohu Dariusova doupěte...

„Jak to, že jsi s Colinem spojená?“ vyhrkla najednou teta a já zpozorněla, když jsem zaslechla Colinovo jméno.

„Víš, Colin je moje pravá láska... a navíc jsem pila jeho krev,“ vyklopila jsem jí úplně všechno.

„Cože?!“ zděsila se teta. Chtěla mi začít nadávat, ale já ji jedním gestem umlčela.

„Jo, vím. Potrestala jsem se za to sama, ale jsem živá.“ To bylo jediné, co jsem jí k tomuto tématu řekla.

Najednou se Sal zastavil a já do něho vrazila. Nechápavě jsem se na něho podívala, když se ke mně otočil.

„Ty jsi pila upíří krev?“ znejistěl. Mírně jsem se pousmála a přikývla: „Ale došlo ti to rychle.“

„A jak chutná? A co se stalo potom, co jsi se napila?“ vyzvídal s neskrývaným nadšením, které mě děsilo.

„Je odporná,“ odpověděla jsem mu na první otázku. „No, a potom jsem ztratila vědomí.“ Varovně jsem zvedla ukazováček: „Opovaž se napít, já jsem ráda, že jsem to přežila!“

Sal jen na sucho polkl, ale pak odpověděl: „Neboj, když říkáš, že je to odporný, tak to pít nebudu.“

Najednou jsem cítila nějaké křeče v břichu, potom, jako by do mě někdo zabodl kudlu. Svezla jsem se na kolena a řvala bolestí. Po tváři mi začal stékat pramínek teplé krve.

„Colina už zase mučí...“ zařvala jsem zoufale. Vzhlédla jsem na dvě vyděšené tváře před sebou. Ani jeden z nich nevěděl, jak mi má pomoci.

Teta začala plakat: „Nemůžu vidět, jak moje jediná neteř trpí!“ Zatím co si teta vylévala srdce, tak Sal neváhal a snažil se ošetřit mé rány.

Jakmile mi došel význam tetiných slov, na chvilku mě to probralo z křečí.

„Nemusíš se snažit, já všechno vím,“ vyjela jsem na ni. Teta se na mě překvapeně podívala: „Já nevím, o čem to mluvíš.“ Snažila se zapírat.

Další vlna křečí zaplavila mé tělo a s ní i další prameny krve stékající po mém těle.

Ještě chvíli jsem se svíjela v křečích, a pak náhle, jak křeče začaly, tak i zmizely.

„Přestali,“ informovala jsem Sala s tetou.

Na mysl mi vyvstala jediná otázka, kterou jsem okamžitě položila: „Jak jsi vlastně věděla o tom, že Colin je nezvěstný?“ Dívala jsem se tetě do očí.

V jejích očích jsem viděla strach a úlek, který hned dokonale zamaskovala nevědomostí. Chtěla se začít vymlouvat.

Ponořila jsem se do tetiných očí a chystala se vyzkoušet si svoji novou moc.

„Řekni mi pravdu!“ přikázala jsem jí hypnotizujícím hlasem.

„Věděla jsem, kdo tě unesl a také jsem věděla, že se tady objevili noví upíři. Najala jsem je, aby unesli Colina,“ vyklopila celou pravdu teta. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tohle by mi nikdy teta neudělala.

„Proč?“ zeptala jsem zlomeným hlasem.

„Myslela jsem si, že když ti vezmu Colina, tak se k nám vrátíš. Nikdy jsi se neměla dozvědět o Davidovi,“ pokračovala teta.

„Na to už je pozdě,“ vrátila jsem jí nenávistným hlasem. Hrozně mě bolelo, že mi tohle provedla. „Proč Colin, vždyť on za nic nemůže a já ho miluju. Jestli se mu něco stane, tak, tak...“ Nechtěla jsem ji nenávidět, ale láska k Colinovi byla silnější.

„Nevěděla jsem to. Nechtěla jsem ti tolik ublížit,“ omlouvala se mi teta. „A taky jsem nevěděla o jejich záměrech. Nenapadlo mě, že budou chtít Dariusovo území. Věř mi, kdybych mohla, vrátila bych čas a víckrát tuhle chybu neudělala.“

Jenom jsem si znechuceně odfrkla. Položila jsem tetě ještě jednu otázku, kterou mohla zachránit respekt, který jsem k ní mívala: „Víš, kde jsou schovaní?“

Teta se slzami v očích zakroutila hlavou: „Ne, mluvila jsem s nimi v lese. Elen, je mi to moc líto. Strašně se ti omlouvám, nechtěla jsem ti ublížit a doufám, že mi to někdy odpustíš.“

Zakroutila jsem hlavou. Neměla jsem vůbec chuť odpouštět jí, ale byla to má teta. Měla bych alespoň uvažovat o tom, že bych jí všechno odpustila, ale ne teď. Teď se mé myšlenky točily jen kolem záchrany Colina.

„To ještě nevím,“ odpověděla jsem jí. „Ale mám ještě jednu poslední otázku.“

Teta se mi podívala do očí.

„Co se stane s Colinem?“ zeptala jsem se a teta dál zhypnotizovaně odpovídala: „Zabijí ho a svedou to na vlky. Ty jsi je měla začít nenávidět a vrátit se ke mně. Společně bychom je vyhladili.“

Omlouvám se, že tahle kapitola trvala tak dlouho, ale měla jsem rozbitý počítač...

Jinak bych ráda věnovala tuhle kapitolu Lili, za její skvělé komenty =).

10. KAPITOLA

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bratrství čili mír? - 9. kapitola: