Budeme bojovat! - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dívka jménem Kala, se po neshodách s rodinou rozhodne cestovat po poloostrově Pityon. Na cestách narazí na skupinu jezdců a rozhodne se cestovat s nimi. Jejich putování začíná klidně a bez větších zvratů. To se však má brzy změnit.

29.07.2012 (15:00) • LadyStark • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 706×

Kala: Dvacetiletá dívka, která se po neshodách s rodinou rozhodne cestovat po Pityonu. Je asi sto sedm desát centimetrů vysoká, má hnědé vlasy pod ramena, které nosí nad čelem vyčesané, aby jí nepadaly do očí. Nemá žádné super schopnosti, ale je čestná, odvážná a pro lidi, na kterých jí záleží, by udělala cokoli.

Kalu míjely skupiny jezdců na koních, lidé v honosných kočárech i v obyčejných drožkách, tažených Lannskými koňmi nebo horskými poníky. Pod stromy u cesty postávaly či seděly hloučky lidí. Debatovali, mračili se a někteří se zase smáli na celé kolo.

Neměnný klapot koňských kopyt a pološero ve stínu alejí lemujících cestu působily na Kalu jako ukolébavka nebo odvar z makovic. Po celodenním putování se jí zavíraly oči a otěže jí vyklouzávaly z rukou. Byla ráda, že kůň je zvyklý na její podřimování, nemá potřebu rozběhnout se za první klisnou či trsem trávy a nechat ji za sebou na zemi. Bez svého hnědého valacha Samsona už si cestování nedovedla představit. Nejenže se nemusela trmácet pěšky, ale v horách či pustinách, kde na živou duši těžko narazíte, jí byl vítanou společností.

Nebyl to žádný šampión derby, a na první pohled by vás ničím nezaujal. Mohutný byl, ale ne po způsobu rytířských koní, spíše by vám připomněl pivovarského valacha. Kráčel s hlavou uvolněně skloněnou a přivřenýma očima, jako by taky spal, jen sem tam švihl ocasem, když na něj sedla moucha.

Na mostku přes říčku Skalmas, jež obtékala Nargan se utvořila tlačenice. Nějaké nemehlo tam omylem vpustilo stádo ovcí, které se motaly pod kola vozů a poplašily nejednoho koně. V předu fronty se rozpoutala hádka mezi oním nemehlem a několika kupci spěchajícími do města dřív, než se zavřou brány. Řada čekajících se pomalu zvětšovala a napětí houstlo. Kala dorazila na konec fronty a otráveně si odfrkla: „To mi tak ještě scházelo, kousek před bránou, krucinál!“

Chvíli trpělivě čekala a sledovala dění vepředu, ale i to největší divadlo po čase omrzí. Zalovila v sedlových brašnách a vytáhla mapu a láhev s pálenkou, kterou dostala darem od trpaslíka, s nímž cestovala přes Holou pláň. Nejprve si několikrát pořádně lokla té trpasličí samohonky, a pak si začala prohlížet mapu kraje Lann. Ne, že by ji už dávno neznala, ale pořád jí připadalo lepší důležitě studovat mapu, než jen tak sedět a okounět.

Z bezcílného zírání do mapy ji vyrušil až Samson, který pohodil hlavou a několikrát neklidně přešlápl. „Hou, hou,“ uklidňovala ho Kala, „nic se neděje.“ Přitáhla otěže a mapu uklidila zpět do brašen.

„Musíte si tu herku líp držet nebo skončíte na zemi, slečinko!“ ozvalo se kousek o Kaly. Cukla sebou a podívala se napravo. Teprve teď si všimla, skupiny jezdců, která zastavila hned vedle ní. Její pohled musel vypadat hodně překvapeně, protože se jezdci začali smát jako šílení. „Trapas!“ pomyslela si v duchu, ale navenek se snažila zachovat si poker face.

„Oughh,“ nic víc z ní nevypadlo. Muži se stále ještě pochechtávali, ale ten co na ni promluvil, už se tvářil naprosto vážně.

„Promiňte, já vás nechtěl vyděsit,“ omlouval se. Následoval další výbuch smíchu.

Kala se konečně vzpamatovala a odvětila: „Nic se nestalo, to já se jen lekla těch vašich přívěsků! Přeci jenom, banda chlapů chechtajících se jako magoři člověka vyděsí.“ Kupodivu se nyní zasmál jenom jeden z jezdců, ostatní si Kalu měřili rozpačitými pohledy.

„Jmenuji se Draven, Draven z Kraje Terr!“ řekl po chvilce muž, který na ni prve promluvil a podával ji ruku k potřesení. „Jsem velitel levého křídla jízdy krále Magellana a toto jsou mí nejlepší jezdci.“ Kala přijala jeho ruku a dle slušných mravů se taktéž představila.

„Já jsem Kala z Jižních přístavů. Je mi potěšením vás poznat Dravene!“

„Páni!“ vykřikl jeden z Dravenových mužů. „Holka až z Jižních přístavů! Tam se jich měl, že jsem je ani nepočítal! Jak se to tam jenom jmenovalo? Jo! U Rudýho draka! Tam byly, ale dračice! No že jo chlapi!“ hulákal se na celé kolo.

„Jestli je tenhle chlap typickej člen královy jízdy,“ přerušila ho pochechtávající se Kala, „pak to jde s celou slavnou armádou do háje!“

Zjistila, že i když v podstatě všichni z této malé skupinky jsou neuvěřitelní ochmelkové, kaliči a d*vkaři, je s nimi docela legrace. Pokud by si, ale měla někoho z nich vybrat, byl by to určitě Draven. Nejenom proto, že se jako jediný snažil zachovat určité dekorum a nechovat se jako hulvát, ale hlavně to byl „zatraceně pěknej chlap!“

Po tom, co se konečně dostali do Narganu (ovce utekly do lesů a mostek byl opět průchozí), zapadli do malé hospůdky kousek od hlavní brány. Jmenovala se „U zlámaný grešle“ a byla to nejvyhlášenější knajpa v okolí. Dali si pivečko a začali probírat všechno a všechny od Anduly po Žanetu.

Do postelí se vypravili až po půlnoci a značně společensky unaveni. Kala zůstala více méně střízlivá, ačkoli občas měla pocit, že se chodba nějak vlní a její žaludek tancuje tango. Ještě než definitivně rozpustili jejich pivní dýchánek, domluvila se s Dravenem, že bude nějakou dobu cestovat s nimi. Alespoň do královského města Sallem.

Byla ráda, že nebude cestovat sama. Nebála se, to ne, ale i ta nejrozmanitější cesta přestane člověka bavit, pokud si nemá s kým popovídat. Poslední opilecké popěvky a výkřiky pomalu utichaly a Kala se zahrabala do deky. Do pokoje jí oknem svítil měsíc. Na hradbách odtroubili půlnoc a dívka se pomalu odebrala do říše snů.

Doufám, že se vám moje první povídka líbila a těším se na vás u dalšího dílu. LadyStark :)

Autor: LadyStark, v rubrice: Povídky » Na pokračování