Bullet for my wolf - 5. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Dnes zase kratší díleček, ale s jedním zjištěním - a to tím, co Nikki viděla :)

08.08.2009 (14:28) • RosalieHale • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3161×

Možná by mě vážně uklidnilo stádo koní než tohle. Pomalu jsem baterkou mířila podél cestičky. V trávě, hlíně, všude kolem byli stopy. Nebyli lidské, kočičí a rozhodně to nebyli ani kopyta koní. Šla jsem k té nejbližší, která byla jen tři kroky od dveří a sehla jsem se k ní. Nemusela jsem být od kriminálky, abych věděla, že stopy byli čerstvé - soudě nejen podle toho jak vypadali, ale i podle toho, kdy sem slyšela ty zvuky. Takhle zblízka je nejpodobnější psí stopě. Ale to by ten pes musel být nejméně přerostlí vlkodav, soudě i podle toho jak daleko ty stopy byli od sebe. Ale to zvíře muselo kolem běhat dost dlouho, protože stopy byli přes sebe a navíc země už byla dost rozdupaná. A záhonky kde ještě ráno byly květiny, se teď dali stěží rozeznat od ostatních míst.

Pomalu jsem obcházela dům po stopách. Zvíře nikde nebylo. Když už jsem chtěla jít zpátky dovnitř. Napadlo mě zkontrolovat také karavan. Stopy nečekaně byly i kolem něj. Ba řekla bych, že jich tam bylo nejvíce. Bylo divné, že to Dominika nevzbudilo. Nejspíš dost tvrdě spí, napadlo mne. Když jsem obešla karavan třikrát, usoudila jsem, že se nic nestane, když ho probudím.

Zaklepala jsem dost hlasitě na dveře a zároveň i na okýnko, které bylo nad postelí. Chvíli jsem čekala, ale nic se nedělo. Asi spí dost tvrdě, ale není se čemu divit, potom co se mu dnes stalo, že? Zaklepala jsem ještě jednou a pak jsem drze pootevřela dvířka. Stoupla jsem jen na první ze tří schodů, abych pouze nakoukla dovnitř. Ve tmě sem překvapivě nic neviděla. Nasměrovala jsem baterku před postel a pomalu jí zvedala.

,,Dominiku,“ zašeptala jsem dost tiše, ale odpovědi by se mi nedostalo ani kdybych řvala. Postel byla prázdná a zbytek karavanu také. Naštvaně jsem se nadechla, otočila se a šla zpátky do domu. Teprve když jsem zamykala dveře od pokoje napadlo mě, že třeba neutekl ani neodešel, protože jsem zase zaslechla ty podivné kroky.

Autor: RosalieHale, v rubrice: Povídky » Na pokračování