OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Can´t break a broken heart 3. díl

04.10.2010 (16:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 747×

„Zachtělo se ti povídání? Jestli jo, tak to máš blbý, mluvit s tebou nebudu!“
„Ne! Potřebuju na záchod!“

„To máš blbý!“

„Myslím to vážně!“

„Nemáš tam dost místa?!“

Abby začínala pochybovat o tom, že ji vůbec někam pustí, ale při pomyšlení na to, že svoji potřebu bude muset vykonávat tady, se jí nedělalo moc dobře. Prošla spousty výcviků, ocitla se v různě kritických podmínkách, ale tohle bylo i na ni trochu moc.

„A to to tu jako hlídka budeš čuchat?! Za chvíli to bude silně zapáchat! Překročí to únosnou mez a nebudu tu pak mít žádné hlídky a...“

Její velmi hlasitý monolog přerušilo zaskřípění dveří.

„Postav se k té zadní stěně,“ řekl a pozoroval ji skrz zamřížované okýnko ve dveřích.
Brunetka protočila oči v sloup, ale raději ho poslechla.

Počkala než otevřel dveře. Vůbec se jí nezamlouval jeho vražedný pohled a zbraň, která byla očividně staršího ražení, v tom šeru podobná brokovnici, v jeho rukou.

„Dej ruce tak, ať na ně vidím!“

Abby je zvedla asi do výšky ramen a stále se na Drewa dívala.

„Fajn. Teď pomalu projdi ven. Žádné prudké pohyby.“

Dívka se rozešla směrem ke dveřím dle jeho instrukcí, když kolem něj procházela, tak jen provokativně prohodila: „Nebylo by snazší mě svázat?“

Drew se ušklíbnul.

„Nebylo! Momentálně nemám čím. Jdi!“ Hlavní zbraně ji dloubnul do zad a ona se znovu loudavým krokem dala do pohybu.

„Jeskyně?“ ujelo jí zvědavě.

„Nebuď zvědavá a běž!“

Ztichla, ale nevěděla, kam se podívat dřív. Vypadalo to jako nějaká stará jeskyně a co jí zaráželo ještě víc, byly ohnivé louče, které byly zapálené na zdech.

„To jste mě vrátili v čase?“

„Řekl jsem, abys mlčela!“ Byl značně nervózní a ona stále cítila zbraň, vraženou téměř mezi jejími žebry.

„Jasně, hlavně klid!“

Najednou se jí její skvělý plán začal zdát jako blbost. Mohla by to zkusit někdy, až bude mít hlídku Ben. Toho by přemohla jedna radost, ale Drew... s tím to bude těžké. Má ji stále na mušce a nechce si s ní povídat.

„Zaboč!“

„Kam?“

„Vpravo!“

Abby stále přemýšlela nad tím, kde je. Jeskyně... skála, kde poblíž jejich stanoviště bylo něco takového? Kdyby o tomhle věděli, tak už by to měli určitě prohledané.

Po cestě nikoho nepotkali. To bylo pozitivní, ale taky ji to docela děsilo.

„Tady!“ Drew zastavil v jedné z uliček, kde byly další kovové dveře.

„Vážně?“

„Smrtelně! Otevři je!“

Brunetka se zapřela do dveří, které se z vrznutím otevřely a okamžitě ohrnula nos.
„Vždyť na tohle nechodila už ani moje babička!“ postěžovala si.

„A to si říkáš voják?“

Abby znovu nakoukla do místnosti, která připomínala spíš kadibudku než toaletu. Měl pravdu. Nemohla si moc stěžovat, proto rychle a s největší opatrností, aby se ničeho nedotkla, vykonala svoji potřebu a potom vyšla znovu ven.

„Víš, že znečišťujete nějaký pramen vody?“

„Na tom nesejde. Ta voda stejně není pitná.“

„To nemůžeš vědět!“

„Můžu! Neptej se a jdi!“ Znovu musela jít před ním, ale tentokrát už věděla, co udělá. Nemohla čekat na Benovu hlídku.

Věděla, že od ní chtějí informace a neplánovala čekat, až je z ní budou chtít mámit násilím.

Došli zpátky k rozcestí a Abby zastavila.

„Jdi dál!“

„Nevím kam,“ zalhala.

„Neměli by mít vojáci dobrý orientační smysl?“ prohodil s úšklebkem a výsměchem. „Ty jsi mi nějaká divná! Tak jdi už!“ Znovu jí zarazil hlaveň do zad, aby ji pošťouchnul kupředu a na to ona čekala.

Když do ní dloubnul, tak se prudce otočila a pravou rukou mu zbraň sklopila k zemi, takže když vystřelil, trefil písčitou zem.

Bylo vidět, že je v šoku, protože nečekal, že by se o něco takového vůbec pokusila.
Pokusil se zbraň znovu zvednout, ale to už se s ním Abby přetahovala a dalším naučeným chvatem mu ji vyrazila na zem.

Drew ji praštil. Asi chtěl trefit hlavu, ale díky její obratnosti trefil jen rameno, ale takovou silou, že stačila k tomu, aby ji srazil k zemi.

Věděla, že nemůže zůstat ležet a otřepávat se, i když se jí ještě ze dne, kdy ztratila vědomí, motala hlava. Využila toho, že byla na zemi a podkopla mu nohy.

Trefa.

Možná byl trochu obratný a zručný, ale zaskočila ho na tolik, že působil nemotorně a k zemi padnul jako pytel brambor.

Brunetka se rychle začala škrábat na nohy a vrhla se ke zbrani, která ležela u stěny. Už ji měla téměř na dosah, když ji Drewova ruka popadla za nohu a seškubnul ji zpátky k sobě.

Pokusila se vykopnout druhou nohu a trefit obličej, ale druhou rukou se vykryl a její nohu odrazil.

Znovu ji zatáhnul za nohu a podařilo se mu stáhnout ji pod sebe.

Pevně jí chytil ruce a pokusil se ji udržet na zádech, ale ona ho shodila na zem. I ona sama byla překvapená, kde se v ní tolik síly a bojovnosti vzalo, protože byl přece jen větší a těžší než ona.

Teď si uvědomila svoji chybu.

Srazila ho sice na zem, ale přímo k jeho zbrani. Měl ji na dosah ruky a byl jsi toho vědom.

Brunetka se rychle převrátila na všechny čtyři a dala se na útěk, už byla téměř v další uličce a skoro stála, ale těsně vedle její hlavy se od stěny odrazila jedna nábojnice.

„Ještě krok a neminu!“

„Do prdele!“ Abby zaklela jen v duchu. Celý její plán se totálně rozpadnul na kousíčky. Zastavila se a neodvažovala se ani nadechnout. Uvnitř sebe cítila bezmoc. Pomaličku se otočila a pohlédla na k smrti rozzlobeného Drewa, který vypadal, že ji asi zabije.

Ráznými kroky mířil k ní. Podrazil jí nohy a Abby skončila na zadku.

„Chceš se rvát? Chceš nějaký vzrůšo?“ Byl naštvaný k nepříčetnosti. „Děláš jen blbosti! Nechceš nic říct, ale bojovat a zabíjet chceš? Máš to mít! Seru jim na nějaký rozkazy!“

Abby chtěla něco namítnout, ale poslední co viděla, byla rukojeť jeho zbraně, která se rychle blížila k jejímu obličeji a zasáhla ji plnou silou.

Její poslední myšlenky směřovaly k tomu, že teď ji určitě zabije, ale potom už viděla jen tmu a černo, protože znovu ztratila vědomí.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can´t break a broken heart 3. díl: