OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Can´t break a broken heart 4. díl

15.10.2010 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 811×

Bylo to osvěžující. Mohla to být voda? Netušila co se to s ní děje. Mohla být mrtvá. Milovala vodu a plavání, takže to klidně mohlo být nebe a ona by svůj posmrtný život strávila ve vodě, ale hned tyto úvahy zavrhnula. Ona by se nikdy nemohla dostat do nebe. Co by tam dělala? Nedokázala si v ničem udělat pořádek, srovnat pocity...

Další příval ledové vody. Tentokrát ji to donutilo otevřít oči.

Ze začátku viděla rozmazaně, protože její bolavá hlava jí nedovolila zaostřit, ale potom znovu uviděla místnost připomínající jeskyni a před ní s kbelíkem vody stál Drew.

Lehce se otřepala. Cítila přelomený nos a viděla, že kalhoty má od krve, která se jí očividně spustila. Netoužila po tom vidět momentálně svůj obličej. Po ráně, kterou utržil, musel vypadat příšerně.

Seděla svázaná na dřevěné židli. Ruce ji bolely od toho, jak je měla strnulé a spoutané za sebou a další provaz se jí zarýval do kotníků. Tato místnost se moc nelišila od její takzvané cely, ale s tím rozdílem, že tady to vypadalo jako mučírna.

Drew tu nebyl sám. Kolem stáli ještě čtyři muži a v očích měli stejný výraz jako on.

„Konečně ses nám probudila!“ řekl ironicky. „Útěku se ti zachtělo!“

Abby už z těch jeho pitomých keců byla unavená. Co tomuhle klukovi, kdo kdy provedl, že byl tak zahořklý, tak pesimistický, tak zabíjení chtivý?

„Teď mluv! Odpovíš nám na všechno co budeme chtít vědět!“

Brunetka zarytě mlčela.

„Kde máte cely pro zajatce!“

„Cože?“ Její hlas zněl nepřirozeně. Jako by ani nepatřil jí.

„Slyšela jsi! Kde máte cely?!“
„To bys rád věděl.“

Drew ji uhodil do obličeje. Kdyby mohla, tak by se Abbyina hlava otočila o 360 stupňů, ale to bohužel nedokázala, takže se jí jen prudce otočila a vlasy se jí rozlétly snad do všech stran a jejich mokré prameny ji pleskly do tváře. Bolelo to jako čert a brunetce do očí vyhrkly slzy, které ale okamžitě spolkla. Nemohl ji vidět zlomenou.

Znovu se na něj zpříma podívala a hleděla mu do rozlobených očí.

„Tak znovu... kde máte místo pro zajaté?“

„Nevím.“

Drew kývnul na muže po jeho pravici, který ještě s dalším přitáhli něco jako sud. Jenže stylem jakým to vláčeli se zdálo, že sud je plný.

A taky byl. Byl plný vody.

Brunetka měla lehce spomalené myšlení, takže jí došlo co s ním plánují udělat až když ji Drew popadl za vlasy a její hlavu násilím ponořil do ledové vody.

„Bezva! Utopím se v kýblu! Plavala sem v rozbouřeným moři a zabije mě pitomej kýbl!“ nadávala v duchu Abby, protože se na nic jiného nezmohla.

Drew ji z vody vytáhnul, tak prudce, že se židle, na které seděla připoutaná, převrhla na zem. Čekal ji tvrdý dopad a jen doufala, že si nevykloubila rameno.

„Odpověz mi!“

Brunetka lapala po dechu a i kdyby chtěla, tak nebyla schopná promluvit, protože stále vykašlávala vodu.

„Odpověz!“ kopnul do ní. „Slyšíš mě?“ Podřepnul k ní a popadnul ji za vlasy, aby jí zvednul hlavu. „Tak mi řekni co víš, kurva!“ Abby se mu vyděšeně dívala do očí. Ty její se pomalu zalívaly slzami. Vždy jim vyprávěli o mučení a fyzickém násilím, kterým na nich bude nepřítel zjišťovat důležité informace, dokonce byli podrobování různým trestům a byli učeni, aby snášeli každou bolest, ale tohle bylo úplně jiné.

Bylo to reálné a bylo by snažší, kdyby ji už konečně zabil.

Praštil jí hlavou o tvrdou zem.

„Ztratila jsi snad řeč?“ znovu ji za vlasy vytáhnul hlavu nad zem.

„Drewe, takhle ji akorát zabiješ. Nebude to mít efekt, je cvičená. Chce to něco jiného.“ promluvil jeden z mužů.

„Máš pravdu.“ Bezohledně nechal její vlasy proklouznout mezi svými prsty a brunetčina hlava zase narazila. „Podejte mi nůž!“

Další muž k němu rychle přistoupil a podával mu ho.

„Podržte ji!“

Všichni k ní přiskočili a když ji pevně uchopili, tak jí Drew uvolnil jednu ruku, které se chopil muž, který mu podal nůž. Natáhnul ji na studenou zem a donutil ji roztáhnout prsty.

„Ještě jednou se zeptám. Potom ti budu odřezávat jeden prst po druhém a bude mi jedno jak moc budeš křičet.“

V Abby byla malá dušička. Myslel to vážně a ona ztrácela nervy.

„Kde máte zajatce!“
„Já to nevím... nevím to...“ zašeptala bezradně.

Nůž se začal přibližovat k jejímu ukazováčku.

„Já to vážně nevím...“ Brunetka sebou cukla, ale drželi ji pevně. „Nevím to...“
„Lžeš!“ Drew se čepelí přiblížil k její kůži, kterou pomaličku naříznul.

„Nevím to! Nevím to!“ Teď už na něj téměř křičela, ale on jako by ji naposlouchal. Udělal ještě jeden zářez, z kterého začala vytíkat rudá krev, když ji uviděl, tak nůž zabodnul ještě hlouběji a přejel i přes ostatní prsty. Potom se napřáhnul.

„Nevím to! Nemůžu to vědět, protože žádné zajatce nemáme! Nemáme je! Nemáme cely! Nebereme zajatce!“ křičela jako o život, ale jeho to už asi nezajímalo.

„Nemáme zajatce...“ zašeptala a křečovitě sevřela oči, protože nechtěla vidět jak se jí nůž zaryje do prstu.

Byla připravená na velkou bolest, která by ji pravděpodobně donutila skuhrat, křičet nebo něco podobného, ale místo toho se ozvala rána.

Cítila jak ruce, kterými byla držena ztuhnuly a potom ji pustily. Roztřeseně otevřela oči. Vevnitř stál Dickinson v patách s Benem a dalšími muži.

„Co to tady ke všem čertům vyvádíš?!“ spustil hromovým hlasem.

„Pokusila se utéct...“ Drew ze sebe rychle vyblekotal všechno co se stalo a i to co neudělala.

„Řekli jsme, že ji mučit nebudeme! Je to tak nehumání. Jak se opovažuješ! Rozvaž ji.“

Drew ač nerad, tak přeříznul provazy, ale i když byla volná nezmohla se na žádný pohyb.

Dickinson se s ním ještě dohadoval, ale bylo vidět, že si Drew ponese nějaké následky.
„To, že tě přechytračila a skoro přemohla neznamená, že s ní budeš takto zacházet!“

„Chováš se jako by byla náš host!“
„Nechováme se jako zvířata.“

Ben mezitím přešel k Abby.
„Pomůžu ti...“ řekl jemně a tiše, ale brunetka zavrtěla hlavou a odvrátila ji od něj.
„Co to děláš?!“ vyštěkl na něj Drew, ale Ben se prudce napřímil a chvíli se zdálo, že ho praští, ale potom se uklidnil.

„Jenom ubožák může zmlátit ženu!“ vyprsknul a znovu se k ní sklonil.

„Pomůžu ti...“
„Nechci! Zvládnu to sama!“

Napjala všechny svaly ve svém těle, ale věděla, že na nohy se nepostaví. Pokusila se aspoň trochu pohnout, ale jediné čeho docílila bylo, že se posunula o pár centimetrů po zemi. Zopakovala to ještě několikrát. Když se tak plazila, cítila na sobě upřené všechny pohledy.

„Něčeho takového by jsi ty schopný nebyl!“ štěknul Dickinson. „Bene, můžeš?“
Ben přikývnul a k dívce se sklonil. Opatrně, aby jí ještě víc neublížil, ji vzal do náruče.

„Nech mě...“

„Já vím, že se ti moje pomoc nelíbí, ale taky vím, že se tu před těmi bídáky nechceš plazit!“

Abby s ním musela souhlasit. Navíc ještě někde uvnitř sebe věděla, že dál už by to nezládla a s nezvyklým pocitem bezpečí v jeho náručí, vyčerpáním a možná i nepřestávající bolestí, ztratila vědomí.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can´t break a broken heart 4. díl: