A další dílek... je víceméně o ničem a Abby tam konečně aspoň trošku vysvětlí, proč se vlastně válčí a začne se zaobírat hlubšími myšlenkami než jen tím, že musí utéct nebo že ji bolí hlava.
Moc děkuji za veškeré komentáře a děkuji i všem, kteří tuto povídku čtou.
21.10.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 676×
Už zase mohla myslet. Poslední dobou byla při vědomí pouze minimálně a na tyto stavy temnoty se zběsilými myšlenkami si už zvykla. Pomaličku přicházela k sobě. Cítila bolest hlavy, potom vnímala i bolest celého těla a dokázala si představit, že ho zdobí značné množství pohmožděnin a modřin.
Konečně se odhodlala otevřít oči. V knize by asi bylo napsáno: „Oslepilo ji ostré světlo.“, ale to se jí nestalo. Byla zase ve staré známé cele, kde ležela na tenké dece.
„Aspoň něco,“ napadlo ji a potom si všimla, že u dveří sedí opřený Ben, upírající na ni oči. Když se na něj podívala, lehce zaklepal na dveře. Asi aby dal vědět, že je vzhůru.
Potom se postavil a udělal k ní pár kroků.
Chtěla ucouvnout, ale po tom co se námahě posadila, se nemohla ani hnout.
„Neublížím ti,“ řekl opatrně a přidřepnul si k ní. „Je mi líto, co se ti stalo...“ odmlčel se. „Ale nechápu, proč jsi zkoušela utéct. Mohl tě zastřelit.“
Abby zarytě mlčela. Mluvil s ní jako s malým děckem. Teď si možná trochu připouštěla, že jím i byla, kdyby nebyla na misi, na kterou nebyla připravena, nemusela teď trčet tady. Ale to, že tam byla, přece nebyla její vina... nebo jo? Mohlo za to to, že se snažila být nejlepší, aby ji její otec aspoň jednou ocenil? Jednou ji obejmul?
„Jak tě něco takového napadlo? Ven by ses nedos, rozumíš? Takhle jsi jim akorát dala záminku tě mučit!“
To už na ni bylo moc.
„Možná jsem jim dala záminku, ale kdybych vám nic neřekla po dobrém, tak byste to ze mě vytáhli stejným způsobem jako oni! Takže si tu teď nehrej na neviňátko a nedělej, že mě lituješ! Nestojím o to! Rozumíš?!“ vyštěkla. Byla tak naštvaná, že si ani neuvědomila, jak moc ji bolí celý obličej.
„Nikdy bychom se nesnížili k tomu, abychom mučili ženu.“
„To si jen myslíš! Tohle je válka! Vzpamatuj se! Jestli jste si šli pro informace, měli jste si unést nějakýho chlapa!“
„Nebereme zajatce!“
„Tak co tu kruci dělám já?!“
„Mysleli jsme, že to dítě zabiješ. Z dálky jsme mysleli, že chlap opravdu jsi. Potom jsme tě chtěli zastřelit, ale ty jsi začala vyvádět a křičet na tvého nadřízeného... Dickinsonovi nepřišlo spravedlivé tě zastřelit.“
„Jak už jsi řekl: Neberete zajatce! Proč jste mě tam prostě nenechali?!“
„Myslíš si, že by nám to u Drewa prošlo tak snadně? Navíc nemohli jsme čekat, že ti přeskočí a nakonec někoho zastřelíš!“
„Jste divní! Fakt divní!“
Brunetka se nakvašeně podívala jinam.
„Ještě jednou. Je mi vážně líto, že jsme přišli tak pozdě...“
Abby na své tváři ucítila jeho jemné prsty. Lehce škubla hlavou pryč od něj, ale on neucuknul. Jen její tvář obrátil k němu.
„Nedokážu pochopit, jak ti něco takového mohl udělat...“
Jedním plynulým pohybem se zvednul a odešel.
Hnědovláska tam zůstala sedět a zamračeně se dívala za vrzajícími dveřmi. Vyhrnula si velké potrhané nohavice kalhot a zjistila, že hubené nohy má poseté modřinami. Ruku měla obvázanou a paže na tom byly stejně jako nohy. Nechtěla vidět svůj obličej. Nechtěla se v zrcadle vidět celá.
Znovu se rozhlédla po místnosti a v rohu něco zahlédla. S námahou k tomu dolezla po čtyřech. Láhev s vodou a na tácu bylo něco, co mohlo vzdáleně připomínat jídlo.
Její žaludek zoufale žadonil o to, co viděla, ale ona byla moc tvrdohlavá na to, aby se toho byť jen dotkla. Místo toho si radši znovu dolezla zpátky k tenké dece, kterou popadla a rozprostřela ji až v protějším rohu, kde se do ní zabalila.
Jak se sem dostala? Proč ty všechny problémy? Musí to být? Proč zrovna ona? Proč všechna ta zlost? Ty války?
Všemi těmito otázkami se ponořila do hlubokého zamyšlení, které ji dovedlo až k úplnému počátku.
Nevěděla jaké to bylo dřív. Poznala jen svět plný války, ale z vyprávění dokázala odtušit, že to tak vždy nebylo. Samozřejmě, že v některých zemích se válčilo, ale jinde se žilo v míru.
Učila se o světových válkách, různých povstáních a velkých revolucích, které ale vždy utichly, jenže lidé jsou neponaučitelní tvorové toužící po majetku, bohatství a nadvládou nad ostatními.
Když uzavřená skupina lidí začala uvažovat nad ovládnutím světa, zdálo se jim to jen jako jejich sny, které se ovšem přenášely na jejich děti a jednoho dne byly plány dokončené a dokonalé. Zformurlovali si své vlastní vojsko a začali si podmaňovat lidi, někteří šli dobrovolně, jiné museli přemoci. Jejich armáda a majetek se rychle rozrůstaly, jejich surovost a nové ďábelské nápady neznaly mezí a tak nad nimi všemi povstanul jeden muž...
George Richardson.
Ten, který to všechno řídil a jediným pohybem ruky, jediným slovem to mohl zastavit, ale on toužil po moci jako všichni ostatní a místo toho jediným pohybem rozpoutával peklo. Násilí se stalo jeho hlavní zbraní a ti co s ním nesouhlasili, museli být odstaveni. Proto si zakládal na trénování a cvičení vojáků už od mládí. Museli projít nejtvrdšími a nejkrutějšími výcviky. Někteří jedinci to nepřežili, ale nic nemohlo pokazit nebo zastavit jeho vládu. Teď už mu chyběl jen někdo, kdo by to všechno převzal po něm.
Byla to radostná událost, když se dozvěděl, že jeho žena čeká potomka. Tolik si přál mít syna a Abby to moc dobře věděla. Toužil po synovi, který by po něm všechny převzal, toužil po synovi, kterého by učil, jenže se mu udělala jedna hodně velká čára přes rozpočet...
Narodila se mu dcera. Děvče, které po něm to všechno převzít nemohlo... a potom přišla další rána. Jeho žena, jediná osoba na celém světě, kterou miloval zemřela a on se zatvrdil ještě víc. Zatvrdil se natolik, že se ho všichni začali bát a on zuřivě začal dobývat další území.
A svou dceru, na kterou se nemohl ani podívat, nechal vychovat vojáky.
Tolik se snažila, aby ji pochválil a on ji poslal do takové pakárny.
Naštvaně praštila rukou do stěny a až pak si uvědomila palčivou bolest, kterou si tím způsobila.
Když její otec zapříčinil tohle všechno je možné, aby tito lidé byli zlí?
Chvíli nad tou otázkou přemýšlela, ale hned ji zahnala.
Samozřejmě, že jsou špatní! Odmalička jí to vštěpovali! Kdyby se jednodušše podřídili systému, který byl nastolen, nemuseli by teď umírat jejich vojáci. Nemuseli by chodit válčit a opouštět svoje rodiny. Konečně mohl být klid! Nebýt těch věčných odbojářů, kteří na sebe chtějí pořád jen upoutávat pozornost a stále vyhrocují nové spory, které potom vedou k vraždění lidí z obou stran, mohl být klid.
Konec! Rozhodla se svoje myšlenky umlčet. Co to do ní najednou vjelo? Ale co jiného tu může dělat než přemýšlet a zabývat se blbostma, na které doteď neměla čas?
Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Can´t break a broken heart 5. díl:
Nikol8: Rozsáhlostí tvých komentářů mě vždycky úplně šokuješ Nikdy by mě nenapadlo, že se toho k tomu dá napsat tolik. Moc děkuji a doufám, že tě ani v dalších dílech nezklamu. 
Myslím, že ty ani ostatní byste mě neměli moc přechvalovat jinak zlenivým Ale jinak ještě jednou děkuji.
Vůbec by mě nenapadlo, že by ta povídka mohla být ještě lepší! A je lepší, naprosto skvělá. Docela jsem se obávala, když jsem si přečetla perex. Vzpomněla jsem si na třetí kapitolu, která trošku pokulhávala, ale čtvrtá ji zaplašila. Tak jsem se prostě bála, že pátá bude taky taková rozvláčná, ale jak se říká: opak je pravdou!
Tohle není vůbec kapitola, kde se nic moc neděje. To není vůbec pravda! Zodpověděla jsi mi otázky, které jsem ani nevyřkla nahlas, natož v myšlenkových pohodech, které v poslední dobou pokulhávají.
Před očima jsem měla stále, že to je jedna z mnoha tajných organizací, která pracuje na obraně světa kvůli teroristickým organizacím, ale jak jsem se dočetla, hluboce jsem se mýlila.
Ty jsi nevytvořila pouze dokonalé postavy (ve svém slova smyslu), ale zároveň společnost, která se od té naší velmi liší. Měla jsme za to, že Abbyin otec je jen nějaký velitel akcí nebo možná organizace, ale to že je to velitel, takovéhoto rázu, to by mě ani ve snu nenapadlo.
Osvětlila jsi velmi mnoho faktů, možná i důvod toho válčení, ale přesto bych se ráda dozvěděla ještě něco více. Nevím, co by to však mělo být. Nechám se překvapit a jsem si jistá, že ty mě překvapíš.
Uf, kéžbych dokázala napsat lepší slova chvály.
Ještě jsem si vzpomněla k minulé kapitole. I když by měl být Drew mladý, v jeho rozhodnutích, chování a mluvení v něm vidím stále postaršího muže, který je zahořklý a nenávistný vůči režimu, který nastolil Abbyin otec.
A za Bena ti musím poděkovat. Ben mi dává naději, že ten svět není tak zkažený a stejně tak i Dickenson. Mám z nich obou dobrý pocit a ráda bych se dozvěděla, v jaké organizaci pracují, ale řekla bych, že zřejmě proti Abbyinu otci.
Dokonalé, už se těším na další. 
Takže jej tatko tomu šéfuje? No špica bomba. Chúďa dievča... Ben bol veľmi milý. Som zvedavá čo sa bude diať ďalej.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!