OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Can´t break a broken heart 7. díl

28.11.2010 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 744×

„Nech...“ málem se zadávila dalším soustem, které ji donutil spolkout, „toho... grr...“

Muselo se mu nechat, že když si něco umanul, tak to dělal pořádně. Celou tu porci do ní nacpal.

„Zapomněla jsi to zapít!“
„Ne...“ Abby se zakuckala a nestihla se bránit proti návalu vody. Něco spolknula, ale zbytek jí stekl po bradě až na oblečení.

„Spokojený?! Všecko jsem to snědla!“ vřískala na něj vyděšeně. Vypadala jako malá holka, které někdo vzal panenku nebo spíš holka, která právě dostala zákaz jít na nejlepší párty ve městě.

Drew ji stále pevně svíral paži a přímo se na ni díval. Brunetce přišlo, jako by najednou zamrznul. Jen se na ni díval jak oddechuje a občas ještě vykucne nějaké jídlo.

Pokusila se mu vytrhnout, ale jeho sevření ani o trochu nepovolilo.

„Pusť mě!“

Viděla, že je marné se vzpírat, proto se na něj jen ukřivděně dívala. Znovu se jí zazdálo, že jeho vysoko postavené hradby, které opevňovaly jeho osobu, polevily. Že se zmenšily aspoň na takovou úroveň, že přes ně mohla nakouknout.

„Co to děláš?!“ dovnitř vletěl Ben.

„Právě jsem ji nakrmil!“ ušklíbnul se Drew a její paži s opovržením pustil. Jeho zdi tu byly znovu a tentokrát ještě hůř zdolatelné než předtím.

Abby nevěděla co si o něm má myslet. Jednu chvíli už si myslela, že do něj vidí a v tu druhou už ji zase nenáviděl.

Je to jasný schizofrenik. Blázen. Když se tu tak nudí, může jednotlivě rozpytvávat jejich osobnosti. Má první diagnostiku... Drew je prostě cvok.

„Jsi v pořádku?“ Ben ji vrátil zpátky nohama na zem.

„Ne, rozhodně ne!“

„Provedl ti něco?“
„Kromě toho, že mi to všecko nacpal do krku a pak mě ještě stihnul celou polít vodou, tak myslím, že ne... Modřina na ruce nebude ničím neobvyklým, mohla jsem dopadnout hůř,“ pronesla sarkasticky.

„Nemusíš být tak protivná!“
„Jak by ses asi choval ty, kdyby tě tu někdo držel?!“
„Byl bych rád, že mě rovnou nezastřelil!“
„Měli jste to udělat!“
„Když tě Drew plánoval umučit, tak jsi nevypadala, že se ti chce umřít!“
Abby po něm hodila zlostný pohled.

„Stejně je vtipný, že tě tu dneska krmil!“
„Co je na tom vtipnýho? Mohl mě udusit! Stejně mu jde jenom o informace, které nemám! Podívej se na mě! Jsem jen obyčejný pěšák! Rozumíš?!“
„Ale i pěšáci můžou něco vědět!“
„Já ale nevím nic!“
„Tak pro svoje vlastní dobro bys měla dělat, že něco víš!“

Abby se posadila na zem.

„Můžu si sednout?“

„Pokud se nebojíš, že se na tebe vrhnu a rozpářu tě holýma rukama...“ Pokrčila rameny.

„Toho se vážně nebojím!“ Ben se pobaveně sesunul na podlahu a vděčně se na Abby podíval. „Konečně trochu oddechu. Celý den jsem na nohou.“ Promnul si lýtko.

„To tě šlechtí,“ ucedila brunetka, ale věděla jak se asi cítí. Prožila i několik dní za sebou, kdy musela být na nohou.

„Asi tě nezajímá jak vypadal můj den, co?“

„I kdyby jo, předpokládám, že by si mi to nesměl říct.“
„Asi máš pravdu...“
„Tak vidíš.“
„A tvůj den?“

Abby na něj pohoršeně pohlédla.

„Připadám si jak nějaká pitomá blondýna, kterou se kluk snaží sbalit na počasí.“

„Vím, že je to trochu hloupé, ale určitě jsi vedla nějaký rozhovor s Drewem nebo se dělo něco zajímavějšího než jindy.“
„Ne, nic...“

„Konečně jsi něco snědla. Vypadáš hrozně.“
„Děkuji za kompliment.“
„Možná by pomohlo, kdybys nebyla tak jedovatá!“
„Momentálně je to jediné co stále udržuje moji osobu normální.“
„Můžu ti zkontrolovat ruku?“

„Už je v pořádku!“ Abby lehce pozvedla ruku, na které byl omotaný ušmudlaný fáček.

„Máš štěstí, že si ti tam nedostala infekce.“
„Nebývám nemocná. Jsem odolná. Navíc jsi to chodil pořád dezinfikovat.“
„Stejně bych se na to podíval.“
„Mám snad na výběr?“ brunetka k němu lehce natáhla ruku, počkala než se zvedne a přejde k ní. Před ní se znovu usadil a vzal ji za ruku, ze které začala sundávat obvaz.

Abby si prohlížela jeho tvář, která se zaujetím zkoumala její ruku.

„Teď bych tě mohla druhou rukou udeřit a tady tou tě lehce uzemnit... Dva chvaty....“ přemýšlela nahlas a dívala se na něj. Ani k ní nepozvedl oči.

„Ale neuděláš to.“ Žádný záchvěv nebo znepokojení.

„Asi ne.“
„Určitě ne. Víš, že kdybys to udělala, tak se daleko nedostaneš.“
„Pravda, pravda...“

„Vypadá to, že už to obvázat nepotřebuješ.“

Potom se naklonil k rance nad jejím okem, která byla taky přelepená.

„Tohle už taky vypadá dobře, ale ještě bych to tam nechal.“
„Rozkaz, doktore.“
„Nejsem doktor.“
Hnědovláska nahodila zděšený výraz.

„A to mi říkáš až teď? Panebože! Mohla jsem umřít!“
„Jo, to jsi mohla,“ zářivě se usmál. „Co modřiny?“

„V pohodě. Chceš si se mnou povídat?“ zeptala se rychle. Jen tak si přehrávala zatím celý jejich momentální rozhovor a uvědomila si, že skáčou od jednoho tématu k druhému, ale pořád se pohybují kolem jednoho bodu a na ten chtěla přijít.

„Proč si myslím, že v tom bude háček?“
„Chci vědět, co chcete vy vědět ode mě.“

„Nemůžu ti to říct.“
„A kdybych na to došla?“
„Tak bych o tom mohl uvažovat.“
„Dobře, myslím si, že naše jednotky našli a zabi...“ Brunetka se znovu nadechla. „Možná, případně, i když to nikdy nedělají... zajali někoho z vašich lidí. Někoho na kom Drewovi záleží. To ode mě chcete.“
„Jde vidět, že Drew si na pusu moc pozor nedává.“

„Ne, to ne... Navíc si spoustu věcí umím domýšlet.“
„Nemyslím si, že bych ti to měl říct.“
„Aspoň ti budu moct říct, co vím...“ Abby pokrčila rameny. „Něco za něco.“

„To je vydírání!“

„Přesně!“

Ben se zasmál.

„Myslel jsem, že zrovna nejsi v situaci, kdy by sis mohla klást podmínky.“

„Omyl. To vy nejste v takové situaci. Potřebujete mě živou a s mýma informacema.“

„Dobře. Řeknu ti to a ty mi pak řekneš pravdu.“
„Pravdu o čem?“
„O tom co ti řeknu.“
„Já tě ale vůbec nechápu!“
„Stačí, když mi řekneš o zajatcích.“
„Ale my vážně žádné...“ Brunetka už byla téměř zoufalá.
„Pššt a nech mě mluvit!“

A v tom si Abby uvědomila, že jediný on ji bere jako člověka. Ostatním připadala jako zvíře v zoo, uvězněné a bezbrané. Taky jí došlo, že jestli si chce ještě někdy s někým popovídat bude to muset být zrovna Ben, protože ostatní by ji nikdy nebrali tak v pohodě jako on.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can´t break a broken heart 7. díl: