OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Can´t break a broken heart 9. díl

01.01.2011 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1095×

Za pár dnů do dveří nakráčel Ben.

„Vstávej. Jdeme!“

„Kam?“ Abby se na něj nechápavě podívala. Na záchod se jí nechtělo, umýt se byla včera a za jiných podmínek ven nevycházela.

„Neptej se a pojď.“

Zaraženě se na něj ze země dívala, ale on přišel až k ní, vytáhnul ji na nohy a vystrkal z jejího vězení.

„Nebuď srab!“ Tlačil ji před sebou, a když zabočili na jinou stranu, než kam se chodila koupat, tak znervózněla.

„To má být nějaký nácvik evakuace?“ zeptala se, když se před nimi vynořilo pár lidí, které ještě neviděla a rychle mířili směrem, kterým šli i oni. „Nebo je to opravdová evakuace?“

Ben si všimnul, že jí přitom zajiskřilo v očích.

„Ne. Není to nic spojeného s evakuací!“

„Už to mám!“ Abby se prudce zastavila a otočila se na něj. Málem do ní vpálil. „Nemáte co jíst a chcete mě uvařit! Došli zásoby, tak k jídlu budu já!“ vyhrkla. Ben se musel začít smát.

„Dokonce tě ani nechceme sníst…“ Nemohl skoro mluvit, jak se smál. „Víš, už jsme nad tím, že tě sníme, přemýšleli, ale máš na sobě moc málo masa.“ Pobaveně ji rýpnul do žeber a tlačil před sebou dál.

Brunetka zaslechla vzdálené hlasy a čím dál šli, tím blíž hlasy byly. Potom se zastavila. Chodba byla ucpaná různými balíky a spoustou věcí, u kterých stálo kolem 15 lidí, kteří je přebírali, podávali ostatním nebo nosili pryč.

„Co to je?“

„Zásoby. Pomůžeš nám je třídit.“

Jakmile promluvila, tak se na ně všichni otočili a někteří si něco šeptali. Cítila se nesvá.

„Můžu?“

„Co můžeš?“

„Jestli to mám dovolený. To se nebojíte, že uteču nebo někoho vezmu pod krkem.“
„Podívej se na sebe,“ řekl pobaveně. „Nevypadáš na to, že by ses mohla s někým prát.“

„To si Drew myslel taky a chybělo jen málo na to, abych ho složila.“

„Něco na tom bude, ale vzhledem k tomu, že z naší stravy moc nepřibíráš a předtím jsi nechtěla nic jíst, tak jsi ještě poloviční.

Nastav ruce!“

Abby poslechla a nechala si na ruce naložit dvě krabice, Ben si vzal čtyři.

„Zvládnu stejné množství jako ty!“

„Kdybych ti dal ještě jednu, tak bys neviděla na cestu! Pojď za mnou!“

Brunetka šla za ním, ale rozhlížela se kolem sebe. Vypadalo to jako nějaké podzemí. Spousta spletitých chodeb, někde byla zavedena elektřina, ale někde se muselo svítit baterkami, případně loučemi.

„Kde to jsme?“

„Sem většinou nosíme věci, jako jsou baterky, nářadí… Dalo by se říct, že je to sklad.“

„Neptám se na tu místnost.“ Počkala, než ji to zase z rukou vezme a seskládá dolů. „Ale ty mi to vlastně nemůžeš říct!“

„Jsme pod zříceninami jednoho sídla.“

„To jako, že nějaká vila pod sebou měla chodby?“

„Něco takového. Byla to stará stavba a víš, jak to chodí. Každá taková stavba má něco speciálního.“
„O něčem takovém bychom měli vědět.“
„Myslíš si, že bychom sem šli, kdybychom věděli, že nás tu můžou najít?“
„Asi ne…“

Vrátili se zpátky a Ben ji znovu naložil na ruce nějaké krabice, se kterými šli zase jinam.

„Jak víš co v tom je? Kde se to tu vzalo?“
„Musíme mít svoje zásobování, nemyslíš?“

„To jo, ale…“
„Ale?“

„Není to riskantní?!“

„Myslím, že děláme riskantnější věci.“

„A jak teda poznáš co tam je? Všechny ty krabice jsou stejné!“
„Trik spočívá v těch štítcích.“

„V jakých?“

„Tady!“ Ben hlavou pohodil k jedné ze stran krabice, kde byla malá červená nálepka. „Podle barvy krabice máme uzpůsobené místnosti.“

„To jako jednou za rok dojdou velké zásoby?“
„Ne…“ Ben se zasmál.

„Na určitých místech hromadíme všechny tyto věci a strkáme je do krabic. Potom je asi týden svážíme a nakonec třídíme.“

„Nebylo by lehčí je vozit nebo nosit po jedné, jak to kdy seženete?“
„Je to náš systém! Nerýpej se v tom.“

„Když to říkáš!“ Abby pokrčila rameny a pokračovala v práci.

Zásob rychle ubývalo, protože všichni věděli, co mají dělat a dělali to rychle.

Abby akorát přenášela jednu krabici se zeleným štítkem, která byla pořádně těžká, když do ní někdo vrazil a nastavil jí nohu, takže spadla, upustila krabici a po tvrdé zemi, na které byly malé kamínky, se svezla dlaněmi.

Pár lidí se posměšně zasmálo.

„Andy, tak to by stačilo ne?!“ Slyšela za sebou Bena.

„To by někdo měl říct jejím lidem. Nelíbí se mi, když se tu tak promenáduje jako by se nechumelilo!“

„Dohodli jsme se! Neudělala nic špatného…“
„Nejsem jediný, komu se to nelíbí! Je tu víc takových lidí! Špatné je už jen to, že patří k nim a dává nám to tak okázale najevo její drahou uniformou!“

„Třeba nikdy nic jiného nepoznala!“
„Proč se jí zastáváš?! Dal jses snad na jejich stranu, jen kvůli její hezké tvářičce?!“

Abby si prohlížela svoje dodrané ruce. Stále klečela na zemi a poslouchala jejich přestřelku. Nechtěla, aby se Ben dostal do potíží.

„Můžeš vstát?!“ Brunetka zvedla hlavu. Stál u ní Drew. Ani si nevšimla, že tu je. Neviděla ho mezi pracujícími ani si ho neviděla přicházet.

„Jo. Můžu.“

„Andy, jak řekl Ben, už bylo dost!“ okřiknul ho. „Bene, ty máš za Dickinsonem. Pohlídám ji!“

„Odveď ji,“ řekl Ben.

„Ne, dodělám to.“
„Podívej se, co ti můžou udělat!“

„Teď ji mám na starost já, takže rozhodnu já, co bude dělat! A ona tu chce zůstat, takže padej!“ Drew ho mávnutím ruky odbyl a Ben se na něj jen zamračil, ale dal se k odchodu.

„Moc lidí by nebylo ochotných tu zůstat. Obzvlášť, když tu najednou panuje tak nepřátelská atmosféra.“
„Nejsem jako moc lidí.“
„To nejsi…“ konstatoval spíš pro sebe Drew a možná v tom zaznívala i trocha ironie.

„Můžeš nosit krabice?“

„Myslím, že jo.“

„Budu ti vybírat něco lehčího…“
„Zvládnu i těžší!“

Drew se jen ušklíbnul, ale Abby poznala, že její slova vzal vážně. Naložil ji na ruce tři opravdu těžké krabice.

Bylo to asi to nejtěžší, co dneska vzala do rukou. Navíc ji jeden z rohu krabice tlačil do rozedrané ruky.
„Mám tu jednu vzít?“

„Ne! Zvládnu to!“ procedila skrze zuby. Nejradši by to ovšem shodila na zem, protože ji začala bolet záda.

S únavou je sesypala v dané místnosti na podlahu.

„Dobrý? Vypadáš nějak…“ Drew se na ni znovu podíval, „utahaně? Ztrhaně?“

„Zvládla jsem horší věci! Tři bedny jsou hračka!“
„Jsem rád, že to bereš tak optimisticky! Krabic je tam ještě dost!“

Nejradši by ho poslala do háje, ale to bylo přesně to co chtěl.

„Proč musel Ben za Dickinsonem?“

„Nějaká zvědavá, ne?!“

„Možná…“
„Budou řešit, co provedou s tebou.“
„Jako jestli mě třeba nezabít?“
„To možná taky…“ uchechtnul se. „Ale hlavně, co budeš celý dny dělat. Není s tebou žádná sranda. Už se nikoho nesnažíš zabít, dokonce vzorně jíš. Teď se tu taháš s krabicemi, což děcka vůbec dělat nemají…“

„Nejsem dítě!“

„Promiň… co by neměli teenageři dělat.“

Abby ho provrtala vraždícím pohledem.

„A co bych měla dělat?“

„Nevím. Pravděpodobně dostaneš místo v kuchyni. Škrábat brambory, něco krájet nebo umývat nádobí. Případně někde něco čistit.“

„V kuchyni? Já… a kuchyň?“
„Něco ti na tom nevoní?“

„Jo! Já… neumím vařit! Nikdy jsem v kuchyni pořádně nebyla! Jediné co jsem kdy připravila k jídlu, byl králík při bojovém cvičení a to mi ještě asistovali ostatní z jednotky nebo naše erární polívky a různý ty hnusy ze sáčku.“

„Být tebou, bych to moc nahlas neříkal!“

„A nemohla bych dělat nějaké manuální práce?“
„Ty a manuální práce?! Kde to žiješ, mrně?“

„To není vtipný, myslím to vážně!“

„Myslím, že budeš umývat talířky v kuchyni!“

Večer, teda aspoň si myslela, že byl večer, protože denní světlo neviděla už dlouho a v čase se neorientovala, padla unaveně do své cely a nechtěla se ani hnout.

Ale asi za 15 minut se rozrazily dveře. Něco nespokojeně zamručela s tím, že ani zajatec nemůže mít chvíli klidu, ale pak se hned posadila, když zjistila, že je to Drew.

„Mám se ti jít podívat na ty ruce.“

„To mi budeš dávat první pomoc?“
„Ne! Jen zjistím, jak to vypadá a potom ti je dojde Ben obvázat.“

„Jsou v pohodě.“
„Fakt? Ukaž mi je!“

„Jsou fajn! Kdyby potřebovaly ošetřit, nenosila bych ty krabice.“

„Dobře. Chytej!“ Drew po ní něčím hodil.

„Co to je?“

„Za dnešní práci.“

Abby se podívala co jsou ty kusy látky zač. V rukou držela džíny a černé tričko s krátkým rukávem.

„Co s tím? Já oblečení mám.“

„Viděla jsi, že to ostatní docela dráždí, takhle aspoň zapadneš.“

„To tričko nepotřebuju. Mám tohle tílko.“

„Vsadím se, že tílko a tričko se ti celkem hodí. Obzvlášť, když to tílko musí být značně propocené.

Vím, jak holky dokážou být háklivé na jejich vzhled a musím ti říct, že tvé oblečení už značně zapáchá! Takže když dovolíš, to co máš na sobě, mi dej. To tričko ti časem vrátím čisté.“

„A ten zbytek?“
„Tím si pravděpodobně přitopíme.“
„To je dobře! Nesnáším to oblečení! Vždycky na mě viselo. Pitomý velikosti.“
„Tak sis postěžovala, můžeš mi to dát?“

„Teď?“

„Jo.“
„Tak se otoč!“

Drew protočil oči v sloup, ale otočil se k ní zády.

Abby si sundala kalhoty, které z ní spíš po uvolnění pásku spadnuly a natáhla si rifle, které jí padnuly jako ulité.

„Kde jste je vzaly? Jsou akorát?“ zeptala se, když si sundávala tílko. Drew její promluvení vzal jako, že už je převlečená a proto se otočil.

„Nikomu nebyly, tak mě napadlo, že by ses do nich nasoukala…“ zarazil se, když ji viděl, že tam stojí jen v podprsence.

Oba najednou oněměli a Abby na sebe rychle natáhal triko s krátkým rukávem.

„Promiň…“ vysoukal ze sebe a bylo vidět, že je trochu v rozpacích, ale snažil se to maskovat jeho namachrovaným chováním.

„Tady!“ Abby mu podala kalhoty a tričko.

„Co s tou bundou?“
„Sice ji nemám ráda, ale bez ní bych tu zmrznula!“

„Asi si ji budu muset vzít taky. Bude to pro tvoje dobro.“
„Můžu ji tu nechávat ležet, když půjdu za vámi a nepřijde mi, že zrovna ty bys dělal něco pro moje dobro.“
„Zítra ti seženu něco teplejšího. Teď mi to dej!“

„A dneska zmrznu. To určitě!“
„To se o ten kus hadru chceš porvat?“

„Klidně! Mám silný pud sebezáchovy, víš?!“
Drew položil její oblečení na zem a Abby už si myslela, že se s ní vážně pobije, ale on si přes hlavu přetáhnul svoji mikinu s kapucí a podal ji jí.

Brunetka se na něj nechápavě podívala.

„To máš do zítřka! Abys uklidnila svůj pud sebe… čehosi, co nemáš.“

Hnědovláska se na něj jen dívala.

„No tak, vezmi si to, než mě do té ruky chytne křeč.“

„Díky.“ Abby si mikinu vzala a přehodila si ji přes ramena.

„Neděkuj. Zítra mi ji vrátíš.“ Znovu sesbíral z podlahy její oblečení a odešel.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can´t break a broken heart 9. díl: