OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Casanova - 3. kapitola

21.04.2011 (10:00) • Katie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1737×

3. kapitola

Domů jsem se vrátil docela vyčerpaný a zmožený. Ještě nikdy jsem nezažil sex na víc než pů hodinu. Přiznávám, že když si střihnu předehru a tak dále tak ano, pak mi celý "akt" může vyjít třeba i na dvě hodiny, ale Stanleyová měla opravdu výdrž. Doufám, že zítra to nebude takové.

Když jsem si šel lehnout, musel jsem přemýšlet nad tou dívkou. Vypadala tak křehce, tak zranitelně a neposkvrněně. Ach ne! Nad čím to jen přemýšlíš, Iane? Nadával jsem si. Zavrtěl jsem nad sebou hlavou a zavřel oči. Za chvilku jsem byl v limbu.

Probudil mě budík přesně o půl sedmé. Vstal jsem, udělal si ranní hygienu, nasnídal se a vrátil se do koupelny. Zde jsem si ulízal vlasy, nasadil si nedioptrické brýle a z pračky jsem si vyndal oblečení, které jsem obvykle nosil do školy. Do tašky jsem si sbalil všechny potřebné věci včetně referátu a o půl osmé vyrazil do školy. Chodím pěšky, protože mám byt jenom kousek od školy. Mohl jsem sice bydlet na koleji, ale to by byl problém díky mým nočním toulkám. A navíc bych musel kolej s někým sdílet a já si vystačím sám.

Šel jsem svižným krokem po ulici a porovnával ten rozdíl. Nyní se za mnou neotočila jediná dívka. To v noci to byla jiná... Všechny věděly kdo to je, pohledný muž v černé košili s úzkými džíny a sexy rozcuchem. A byl jsem moc rád, že teď nikdo nevěděl, že ten ulízaný kluk s brejlama může být Casanovou. Určitě by to nikoho nenapadlo.

Ve škole jsem byl chvilku před osmou a už jsem si to mířil na první přednášku pana O'Conella. Po přednášce jsem shlédl historický film, odevzdal referát a zašel ještě na jednu přednášku. Pak jsem šel na oběd do školní jídelny, kde jsem si koupil zeleninový salát. Radši jím zdravě a doma tajně posiluji, abych měl na moje noční toulky vymakanou postavu.

Když jsem šel z jídelny, nedíval jsem se na cestu, ale do rozpisu přednášek a tak se nedivím, když jsem do někoho vrazil. Zaklel jsem. Už to bylo podruhé, teď jsem se ale rychle musel omluvit a vypadnout pryč, protože osoba, na kterou jsem narazil, byla dívka. Pomohl jsem jí zvednout učebnice a posbíral si svoje věci, ale ani jednou se jí nepodíval do očí. Když v tom ta dívka zašeptala: „Neznáme se odněkud?"

V ten moment jsem se na ni podíval a porušil tak vzdálenost a oční kontakt na dva metry. Byla to ta dívka ze včerejška, kterou jsem potkal v domě Stanleyových.
Zarazil jsem se, ale pak si uvědomil hrozící nebezpečí, rychle se omluvil a pelášil si to pryč. Sakra, doufám, že mě nepoznala. Ale co tady dělá? No jasně, musí sem chodit do školy, co jinýho by tady asi dělala. A u Stanleyových si asi přivydělávala nebo byla jejich příbuzná, co já vím. Ale co je mě do toho? Bože, už zase blázním...

Zašel jsem si ještě na dvě přednášky a pak šel rychle domů. Potřeboval jsem se zklidnit. Nechápal jsem, co ta proklatá dívka se mnou jenom dělá.

Doma jsem si uvařil pořádně černý kafe a do dna ho vypil. Měl jsem ještě dost času, tak jsem si zapnul televizi a sledoval nějaký akčňák. Když skončil, šel jsem se jenom osprchovat a umýt si hlavu. Nachystal jsem si zase své noční oblečení a nachystal se na druhý den do školy. Bohudík, jsem žádné úkoly nebo referáty neměl.

O půl osmé jsem se začal chystat. Vonět, česat, oblékat, protože k Harvardu jsem to měl celkem daleko. Budu si muset vzít taxík. Další důvod, proč nemít vlastní auto. Pomocí auta by mě totiž mohli žárlivý manželé či kluci vystopovat a dát mi co proto a o to jsem opravdu nestál.

Připravený, oblečený a navoněný jsem odešel z bytu a zamkl za sebou. Čekal jsem na taxík, ale žádný kupodivu neprojížděl, tak jsem se rozhodl, že půjdu o ulici dál, kde je trochu frekventovanější.

Jako každý večer jsem si to pyšně kráčel a usmíval se na krásné ženy a mrkal na sexy dívky. Zrovna jsem procházel kolem domu Stanleyových, když v tom mě někdo zatáhl za roh.

„Ty hajzle!" rozkřičel se někdo a praštil mě. Z jekotem jsem se svezl k zemi.

„Tak ty mi bude ojíždět ženu?!" Kopla do mě tajemná osoba. Poprvé jsem se odvážil podívat na toho bídáka, co mě tu ubližoval. Kdybych nebyl v tak bezbranné poloze, dal bych mu co proto, ale moje poloha mi to nedovolovala. V tajemné osobě jsem poznal pana Stanleye. Sakra, vždyť už je ve středním věku, může mít takovou sílu?

„Co?! Co ty hajzle?! Drž si svoje péro při zemi, protože jinak o něj přijdeš!" zaječel výsměšně a uštědřil mi ostrou ránu do obličeje. Zatočila se mi hlava, a pak jsem se propadal do temnoty.

„Halo? Jsi v pořádku?" uslyšel jsem z té tmy jemný hlásek. Zamrkal jsem a ztěžka jsem otevřel oči. Jedno oko mi přišlo neuvěřitelně těžké, takže jsem ho musel mít stoprocentně oteklé. Pak tu byla ta nepříjemná bolest hlavy.

„Jsi v pořádku?" naléhala dívka. Podíval jsem se na ni a myslel, že mě klepne. Bože, proč já mám takovou smůlu? Proč se nade mou musí sklánět stejná dívka, kterou jsem potkal včera u Stanleyových a kterou jsem dnes srazil ve škole na chodbě? Proč já!?

„Jak se cítíš?" ptala se mě znepokojeně. Mračila se a to jí neslušelo. Ach! Dej si facku, Iane!

„Jako ten největší idiot," zaklel jsem a zvedal se ze špinavé země. Věděl jsem, že to jednou přijde. Že mě jednou nějaký žárlivý manžel nakope prdel. Ale že by to mohl být zrovna pan Stanley? To jsem si teda fakt nemyslel.

„Počkej!" zarazila mě, ale já ji nevnímal a stoupl si. Motala se mi hlava, doufám, že nemám otřes mozku. Dívka mě podepřela a táhla mě někam pryč.

„Kam mě to táhneš? Snad ne ke Stanleyovým!" zasýpal jsem.

„Jsi zraněný, beru tě k sobě domů nebo máš snad jiný nápad? Chceš se takhle potulovat sám po ulici, kde chodí tisíce lidí?"

„Ne, to nechci," zamumlal jsem po pravdě a nechal se vláčet tou křehkou osůbkou.

Šli jsme temnou uličkou, kde naštěstí nikdo nebyl. Nakonec jsme zastavili u zchátralého paneláku a vešli dovnitř. Nasedli jsme do výtahu a jeli do druhého patra. Tam moje zachránkyně odemkla byt číslo pět a oba jsme vklouzli dovnitř. Byt byl malinký. Ložnice s koupelnou a kuchyňka s obývákem. opravdu skromné, takže tu musí bydlet sama. No, alespoň že tak.

»

__________________________________________

Tak a třetí kapitola je za námi. Doufám, že se Vám i tato kapitola líbila a že mi u ní zanecháte komentář. Díky moc.

Autor: Katie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Casanova - 3. kapitola: