OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Casanova - 4. kapitola

23.04.2011 (15:00) • Katie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1746×

4. kapitola

„Na,“ podala mi led v sáčku, „dej si to na hlavu.“ Nesouhlasně jsem zamručel (při představě, jak hrozně to bude studit), a tak protočila oči a neúprosně mi ledový sáček připlácla k hlavě. Zasyčel jsem bolestí.

„Hele!“ zamračil jsem se na ni, „trochu ohledu, prosím.“ Zachichotala se a odcházela do vedlejšího pokoje. Zaměřil jsem se na její krásné a malé pozadí. Div, že jsem nezačal slintat, a pak jsem si něco uvědomil.

„Sakra,“ zaúpěl jsem a vyndával z kapsy mobil. Rychle jsem našel číslo dámy, se kterou jsem měl strávit dnešní noc a stiskl tlačítko volat. Hned po prvním zazvonění to zvedla.
„Casanovo?” ozvala se.
„Ano, kotě, jsem to já. Moc se omlouvám, ale strašně mě večer rozbolela hlava a šel jsem si lehnout. No a když jsem se před chvílí probudil, zjistil jsem, kolik je už hodin. Dneska už to nepůjde, krásko. Moc se omlouvám. Co takhle zítra?” odříkal jsem zatím neznámé dívce nepravdivý příběh, ale snad tomu uvěří.
„Ach, ty můj chudáčku. Už jsi v pořádku?” ptala se vyděšeně.
„Jo, zítra přijdu. Hezky se vyspinkej a ještě jednou promiň, krásko.” Položil jsem to a schoval mobil do kapsy. Cítil jsem se hodně unavený a to i přesto, že jsem se sexuálně vůbec nevyčerpal.
„Ještě, že jsou ty ženský tak důvěřivý,” zašeptal jsem.
„Všechny ne,” ozvala se vedle mě má zachránkyně a položila na pohovku, kde jsem seděl, deku a polštář. Nevšímal jsem si její odpovědi a zvědavě se na ni podíval.
„Co to je?” zeptal jsem se a ukázal na deku s polštářem. Obrátila oči v sloup, ale pak se smutně podívala a otočila se ke mně zády.
„Nemusíš tu být. Chápu, že já jsem jenom chudá studentka, která dělá služku, aby si vydělala nějaké peníze.”
„Ježíši,” zamumlal jsem a pro změnu jsem obrátil oči v sloup já. „Tak jsem to nemyslel, jenom mě překvapuje, že mě tu chceš nechat přespat.” Nic neodpověděla a obracela, že odejde pryč. Ale já ji včas chytl za ruku. Zachvěla se nebo se mi to jenom zdálo? Každopádně mnou přitom dotyku projel blesk. Bylo to zvláštní, ale ne nepříjemné. Co to bylo? No, to je jedno...
„Co ještě chceš?” šeptla.
„Tvé jméno,” řekl jsem mile. Koneckonců ona na mě zatím milá byla.
„Nechceš náhodou jména jenom těch dívek, se kterými strávíš noc?” špitla, ale nehnula se ani o píď.
Posumál jsem se a stoupl si. Byl jsem těsně u její tváře a zašeptal jí do kůže: „Můžeme to změnit.” Opravdu jsem cítil, jak se zachvěla. Takže jsem jí nebyl tak volný?
Začal jsem rukama bloudit po jejím těle, to mě ale zastavila a rychle mě od sebe odstrčila.
„Co si myslíš, že děláš?” obořila se na mě.
Nechápavě jsem se na ni podíval. Byla to snad žena, tak by takhle neměla odolávat... „Víš kdo jsem, tak proč se ode mě obracíš?”
„Já s tebou nebudu spát!” řekla s důrazem na každé slovo. To jsem nepochopil. Proč?
„Máš přítele?” zeptal jsem.
„Kdybych nějakého měla, byl by tu teď se mnou a nedovolil by, aby si mě osahával,” zamumlala a sklopila pohled.
„Tak v čem je problém?” ptal jsem se svůdně a šel pomaloučku k ní. Jako žena mě opravdu hodně přitahovala, jakmile ale začala mluvit chytrácky, odradila mě.
„Nebudu se ti vyzpovídávat. Hezky se vyspi,” šeptla a než jsem se jí stačil znovu dotknout, utekla a zavřela se v pokoji. Zamračil jsem se. Ještě žádná mě nikdy neodmítla.
Když jsem si šel lehnout zpátky na pohovku, uslyšel jsem klíč ve dveřích od jejího pokoje. Ona se zamykala?! Nazlobeně jsem vyskočil a bouchl do zamčených dveří.
„Myslíš si, že bych tě byl schopný znásilnit, nebo co?” zařval jsem a znovu udeřil do dveří. Co si to o mě jenom myslela? Nemohl jsem tu zůstat. Sebral jsem se a odešel pryč. Prásknul jsem nasupeně dveřmi a rozběhl se do svého bytu. Nebral jsem si taxíka, ale běžel jsem temnými uličkami, aby mě nikdo neviděl. Doma jsem se svlékl ze špinavého oblečení a hodil ho do pračky. Zavřel jsem se v koupelně a osprchoval se. Po ledové sprše jsem se usušil do ručníku a šel si lehnout jen tak, nahý. Usnul jsem bleskově, ale stejně jsem měl pocit, že i ve snu myslím na tu moji zachránkyni.

˜

Ráno jsem se oblékl do svého obvyklého oblečení, nasnídal se, provedl ranní hygienu a šel pomalu do školy. Přemýšlel jsem o včerejšku. Díky bohu, hlava už nevypadala tak strašně. Jenom jsem si ji zalepil a dál se už o ni nestaral.
Šel jsem ke své skříňce a vyndal si z ní učebnici anglického jazyku.
„Ahoj, Iane,” uslyšel jsem za sebou známý hlas. Ztuhl jsem a pomalu se otáčel na onu osobu. Ano, stála tam moje zachránkyně.
„Nevzpomínám si, že bych ti říkal své jméno,” zakabonil jsem se na ni. Pokrčila rameny.
„Co hlava?” zeptala se. Já ji neodpověděl, rozhlédl se kolem a když se nikdo nedíval, zatáhl jsem do kouta.
„Sakra odkuď znáš mé jméno?” chtěl jsem vědět. Tiskl jsem ji ke zdi.
Odstrčila mě, ale já ji odmítal někam pustit. „Já jsem Sarah a teď jsme si kvit. Teď mě pusť, za chvíli mám přednášku,” dožadovala se. Myslela si, že když mi řekne své jméno, tak že se tím vyřeší to, že ona zná to mé a také ví, kým jsem v noci.
„Do háje! Tak a teď mě poslouchej. Pokud po mě nechceš sex a to ty nechceš, tak koukej mazat, protože já tu kamarády nemám. A s jeptiškama se nebavím,” mračil jsem se na ni. Možná jsem jí nemusel říkat jeptiško. Co když náhodou byla věřící?
Asi to v ní začínalo vřít. Už už se nadechovala, aby mě určitě vynadala, ale já ji skočil do řeči a pokračoval ve svém monologu. „Rozhodně nesmíš nikomu prozradit moji druhou identitu!” pohrozil jsem jí. Co bych jenom dělal, kdyby vyšlo najevo, kým večer jsem?
„To nevím, za tu jeptišku...” zamumlala a vykroutila se mi. Utíkala pryč. Kopl jsem naštvaně do jedné otevřené skříňky, která se s hlasitým žuch zavřela. Všichni se na mě otočili, ale já už dělal, jako že tu nejsem. A všichni si najednou začali hledět svýho. Co by se taky zajímali o někoho tak nezajímavýho jako jsem já?

»

____________________________________________

Tak jsem tu s 4. kapitolou. 5. kapitola je už také napsaná, takže se tu objeví asi v pondělí a jenom bych chtěla říct... V úterý, středu a čtvrtek dělám přijímačky na střední školu, takže možná kapitoly přidám, ale možná taky ne! Proto si prosím kdyžtak počkejte na další kapitoly. Děkuji, Katie.

Autor: Katie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Casanova - 4. kapitola: