OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Cat street - 2. kapitola

20.08.2013 (14:00) • RebecaLin • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 785×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Šla jsem do školy. Čekala jsem obyčejný den, ale byla jsem na omylu. Hned na začátku první hodiny přišel učitel do třídy a vzkázal mi, že volala moje máma a že mám jít hned domů.  Vstala jsem tedy a mlčky jsem si sbalila a odešla jsem. Snažila jsem se nevnímat hlasy mých spolužáků, kteří mi záviděli, že nemusím uklízet a že nemusím chodit do školy. Nechápali, že na tom nic k závidění není.

Rozeběhla jsem se domů. Dělat “to nejlepší“ je těžké. Když jsem přišla domů, máma už na mě čekala u dveří. „ Keito, běž si obléct své nejlepší šaty!“ Zavelela a čekala, až se rozejdu. „ Mami, ale já mám dneska službu!“ odpověděla jsem jí a čekala jsme na reakci. Máma dělala, že nic neslyšela. „ Pospěš a rozpleť si ty vlasy. Jdeme ke Ginzovi. Dostala jsi hlavní roli v muzikálu “Sunny Days“. Gratuluji, Keito!“  „Mami, ale já nemůžu zase promeškat školu!“ Odpověděla jsem jí. Máma se ke mně pomalu naklonila a řekla: „Keito, jsi jedinečná. Ale máš stejné množství času jako všichni ostatní. To že jsi jedinečná, ještě neznamená, že ti bůh dá víc času. Takže musíme něco obětovat!“ Obrátila se a šla se taky převléct.

Mami, ale já jsem vždycky sama.

***

Čekala jsem na přechodu na zelenou. Zaslechla jsem dva kluky přede mnou, jak komentují billboard.

„Oh! To je Nako Sonoda!“ „ Vážně zlatíčko. Prosadila se teprve nedávno, nemyslíš?“ Podívala jsem se na ni a vrátila jsem se do svých vzpomínek.

***

„Jsem Nako Sonoda!“ Představila se dívka, která stála vedle mě.

„Máme tu dvě adeptky na hlavní roli v “Sunny Days“. Budeme mít obě z vás, ta role je dvojitá.“ Oznámil nám režizér. “Dvojitá“ znamená, že tu samou roli budou hrát dva lidé?

Když režisér odešel, Nako začala mluvit. „ Jsem tak šťastná! Keito-chan? Vždycky jsem byla tvoje velká fanynka! Důvod proč jsem teď tady, je ten, že jsem vždycky chtěla být jako ty! Přemluvila jsem mámu, aby mě přihlásila do dramatického kroužku. Takže teď mi to připadá jako sen! Pojďme pracovat společně.“ Jak mluvila, postupně jsem rudla. „Jo“ odpověděla jsem jí. Pojďme pracovat společně. Usmála jsem se a v tu chvíli přišla do místnosti nějaká paní. „ To jsou skripta. Podíváme se na vaší práci.“ Oznámila nám a usmála se…

Jela jsem s mámou domů taxíkem. Nejprve byla ticho, pak ale začala mluvit. „Bože. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude dvojitá role. Nespokojili by se s tebou samotnou. Nemůžu uvěřit, že použili tak nezkušené dítě. Keito, nemůžeš prohrát.“ Mami? Proč vždycky mluvíš o výhře a prohře?

Měli jsme zkoušku od rána do večera. „Keito pomoc mi!“ Přihnala se ke mně Nako. „Tady když Sunny začne plakat. Ta scéna se mi nedaří.“ „ Oh. Dobrá.“ „Keito, jak děláš tu scénku? Když pláčeš, ve skutečnosti to neděláš takhle ne?“ Řekla jsem a schovala jsem si obličej do dlaní. „Kousneš se do rtu a podíváš se do země.“ Řekla jsem a předvedla jsem jí to. „Takto“ Pověděla jsem. „Keito ty jsi úžasná! I když ti netečou slzy, vypadá to, že pláčeš!“ Začala mě Nako hned chválit. „Hej vy co tam děláte! Přestávka už skončila!“ Zakřičela na nás nějaká paní. „Dobře“ odpověděli jsme spolu a rozeběhli jsme se k jevišti.

Další den jsem se dostala do školy. Seděla jsem a poslouchala jsem ostatní. „ Slyšela jsem, že tentokrát je to muzikál.“ „Slavní lidé jsou jedineční.“  Tentokrát mě však jejich řeči netrápili, protože jsem měla Nako.

„Keito! Taneční scéna mě dělá problémy! Jestli mě to naučíš, pochválí mě! Keito, vážně tě respektuji!“ „To proto, že chodím na taneční lekce od tří let.“ Odpověděla jsem jí v klidu.  „Myslíš tím, že máš speciální výcvik pro nadané?“  Než jsem jí stihla odpovědět, uslyšela jsem hlasy. Obě dvě jsme zmlkly. „Keito je zkušená, takže je dobrá.“ „Ale na druhé straně Nako. Zlepšila se od té doby, co jsme začali ne?“ „Ne myslím si, že se stále musí hodně snažit. Je jen otázkou času, kdy si všimnou její nezkušenosti. Možná bychom se měli spokojit s jednou rolí.“ Nako. Nako se rozeběhla pryč. „Nako!“ zakřičela jsme na ni. Rozeběhla jsem se za ní. Dala jsem před ní ruku, aby se zastavila. „Nako! Počkej! Dostala jsem kompliment, protože mám praxi. Taky mi říkávali tyhle věci.“ „Keito co budu dělat? Nemyslím si, že se zlepším.“ „Budu tě učit části, se kterými máš problémy. Pojďme pracovat společně.“  Neodcházej… Nechci být zase sama.

„Ano pár kroků sem. Otoč se. Zastav se.“ „Takhle?“ zeptala se mě opatrně Nako. „Ano, tvař se víc odhodlaně.“ Odpověděla jsem. Po té jsem přešla na jiné téma. „ K té scéně 33 kde se Sunny rozčílí, protože se rozbijí její nejdrahocennější boty. „A-ano.“ Odpověděla mě Nako udýchaně. „Zkus se zatvářit naštvaně.“ Řekla jsem jí a podívala jsem se na ni. „Kdo rozbil moje boty!“ Zakřičela naštvaně. „Správně!“ pochválila jsem ji a usmála se na ni.

„Oh! Co se to s tebou stalo Nako? Hodně si se zlepšila!“ Zeptal se režisér Nako na zkoušce. Stoupla jsem si. Nako se zlepšila. „Správně!“ „Moc dobré Nako!“ „Máme týden do premiéry. To stihneme.“

Všichni ji začali chválit. „Zlepšila jsem se? Vážně?“ Odpověděla jim na to Nako šokovaně. „Úplná změna. Dobrá práce!“ Odpověděl jí někdo. Když se na mě Nako otočila, ukázala jsem jí palec nahoru. Ona se ode mě ale odvrátila. Nako…?

Autor: RebecaLin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cat street - 2. kapitola: