OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Cena touhy - Septimus

15.11.2012 (12:00) • Niki311 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1322×

Interpretku ze srdce nenávidím, ale s touhle písničkou v uších jsem dodělala kapitolku, takže, jak se zdá, můžu jí poděkovat a pak odstřelit jako holuba. :) Přeji příjemné počtení a pár omluv, že bude psaní kapitolek trošku od nynějška trvat, ale maturitní ročník není procházka růžovým sadem.

7. Septimus

„Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří. Všude mezi lidmi, kde tě znají, strnou nad tebou v úděsu, staneš se odstrašujícím příkladem, zanikneš.“

Paprsky slunce se jemně dotýkaly seschlé půdy. Klasy kdysi zlatavého obilí ležely na zemi, spálené na prach. Zeleň, která tu kdysi vládla, zmizela. Vše živé uteklo, co nejdál to bylo možné. Nic nebylo jako dřív. Nic ani nebude. V dáli se zvedal mohutný plamen a pohlcoval poražené na křížích a kůlech. Tyčily se k nebesům, jako kdyby žádaly o milost.

Zemí otřásl další bouřlivý ryk. Děsivý a krutý. Světlo, které bylo v dáli, z jedné strany pohlcovala temnota. Krásná melodie se mísila s hrůzostrašným skřípáním zubů, dokud se neozvalo zatroubení šofarů.

Skřípala jsem zuby, zatímco jsem smývala z hlavy šampón. Čekala jsem, kdy se zbarví dno vany zase do červena, ale nic se nedělo. Kupodivu. Buď jsem byla vážně magor, nebo to udělal ten holub. Prsknul na mě svoje odporný, opeřený bacily a já se z toho zcvokla. Jo, to zní dost reálně.

Z kůže mi stoupala vcelku hustá pára a na těle se tvořily flíčky z příliš teplé vody. Vypnula jsem sprchu a zanechávala za sebou mokré flíčky po chodidlech. Celý víkend jsem se pohybovala – jako magor – jen mezi dvěma místnostmi a ledničkou. Nevytáhla jsem paty z domu. A vyhovovalo mi to. Koupelnu a wc jsem omezovala, jak jen to šlo. V mezích nutnosti jsem sebrala krapet odvahy a vešla dovnitř. Měla jsem panickou hrůzu, co bych tam viděla podruhé. Stěny se na mě nepřátelsky mračily a já zapadla pod deku. Nebyla jsem schopná si jít zapnout dokonce topení!

Gabriel se za celou dobu nezjevil. Pohnulo se ve mně trošku svědomí, že mě ani nemohl poctít svou společností, protože jsem strašpytel. S povzdechem jsem se otočila na záda a zírala na strop. Panebože, hlavně ať na mě seshora nekouká nějaká mrtvola, modlila jsem se.

„A všechna voda se proměnila v krev“. V hlavě mi explodoval Vesuv. Zděšeně se mi rozšířily zorničky, když mi ta věta zazněla povědomě. Na mysli mi vyvstal obraz středověkých a barokních mistrů. Úryvky z dějin. Literatury. Postarší muž stojící u řeky. Faraon, smějící se se svým synem a kejklíři na výletní lodi. Muž pozvedá svou hůl a pomalu se jí dotýká hladiny. Červená se začala šířit od něj a všechny egyptské vody se změnily v krev.

Prudce jsem vyskočila z postele a hnala se ke knihovničce. Popadla jsem tři knihy a mrskla je na postel. Guinessova encyklopedie, Biblické příběhy, Bible.

Písmenka jsem hltala plnými doušky.

Zašmátrala jsem okolo postele a popadla bloček a tužku. „Exodus,“ mumlala jsem a zapsala si verš, který přinesl ten zatracenej holub.

Ten holub...

Zamračila jsem se při vzpomínce na vykládající učitelku dějin. Stála nadšeně před celou třídou a užívala si pětačtyřicet minut slávy. Promítala Křest Kristův. Andrea Verochio se pyšnil tématicky stejným dílem, jako od Pierra Della Francesca. „Celý obraz má geometrickou kompozici, jak jste už určitě zaregistrovali. Jan Křtitel i Ježíš jsou ve strnulých pózách a holubice nad jeho hlavou značí ducha svatého.“

Kniha mi sklouzla z klína a na zdi se mi promítaly děsivé obrazy, plné krve z Nilu a holubů.  

Nebylo pochyb, že jsem se zbláznila, vždyť to nemůže být nic neobvyklého. Jen náhoda. Prostě sem zabloudilo to opeřený kuře a já mám obrovskou fantazii.

Vyjekla jsem, když se postel začala hýbat.

Telefon mi začal vibrovat pod polštářem a já se mohla z toho strachy pos*at.

„Hodláš být ještě dlouho zalezlá v domě?“

„Loren! Vyděsila jsi mě.“ Moje nervy se uklidnily. Musím asi ven. Jinak se zcvoknu úplně a pomůžou mi jenom čtyři stěny a pilulky v blázinci.

„Jo, a hodlám vyděsit i zbytek města, vohákni se, kočko, za hodinu jsem u tebe, jdeme zbořit Fairbanks!“

Nebyla možnost, jak říct Loren ne. Ona byla prostě živel. Zakřenila jsem se sama pro sebe, když jsem ji přemluvila, aby mi zastavila u indiánského krámku. Odcházela jsem šťastná a spokojená s malým onyxem, který mi spokojeně hověl na prostředníku. Krásný starý prsten s drobnými ornamenty konstrastoval na bledé pokožce.

Sice jsem ten večer měla panický strach z Lee, ale rozhodla jsem se jí spíš věřit, než nevěřit. Pravdou bylo, že jsem se cítila bezpečněji. Vím, že mozek to tak vnímá. Někdo mu vnukl, že se šutrem bude v bezpečí, a on ho vezme za slovo.

„Víš, že ti to v tomhle oblečku sluší? Vypadáš jako sexy dračice!“ tloukla mi Lor do hlavy.

Ano, která holka by nebyla sexy na vysokých podpatcích? Skousla jsem si ret, když jsem se viděla v odraze auta. Dlouhé vlnité vlasy mi po stranách sepla sponami, ale zbytek se smyslně vlnil okolo bledého obličeje a temně orámovaných očí smaragdové barvy.

Nevím, odkud vyhrabala Lor ten model, ale musela jsem jí zatleskat. Konečně něco, co ze mě nedělá kurvu. Šaty byly jednoduché, černé. Výstřih zdůrazňoval elegantně vystouplé klíční kosti, ale neodhaloval tvar prsou. Pas byl pevně stažený stuhami a od boků splývaly až nad kolena.

Vytáhla jsem si nenápadně punčocháče výš, aby mi už nepadaly, a dohnala jsem Loren. Odstrčila dva kluky od hlavních dveří, aby mohla sebevědomě vejít.

„Áááá! Vy jste přišly!“ zajásal nadšeně nějaký Lorenin kamarád.

„Kocourkuuu!“ zasmála se rozjařeně a skočila mu do objetí.

„A kdo je tahle kráska?“ zeptal se a cukl hlavou ke mně.

„Moje nejlepší kamarádka, Evelyn.“ Založila si ruce v bok a neodpustila si úsměv.

„Velice mě těší,“ uklonil se, když jsem k němu přistoupila. S grácií uchopil moji ruku a vtiskl jí na hřbet lehký polibek.

„Nebal ji, Filipe,“ škádlila Loren a vzala si drink. „Jdem si zatancovat?“

Nejistě jsem si skousla ret.

„Proboha, dejte jí někdo alkohol a jdem!“ zavelela a jako na zavolanou se mi v ruce objevila sklenice s dávkou odvahy v kapalném stavu.

Párty byla v plném proudu. Většina holek skončila s jazykem neznámých kluků v krku. To nebylo nic pro mě. Kdesi v dáli, za tou hlasitou hudbou, zněl ječák fandů bitek. Seděla jsem u knihovny a oddávala jsem se rytmu. Hlava mi klimbala z jedné strany na druhou a v rukou mi dřímala už osmá polo-plná sklenička neidentifikovatelného moku. Nohama jsem kymácela přes područku ve vzduchu a nepřemýšlela nad ničím. V hlavě bylo ticho a tma.

„Stejně jsi nejlepší model,“ ozval se za mnou hlas a já zděšeně nadskočila. Led ve skleničce zacinkal a moje oči se střetly s modrým oceánem.

„Co tu děláš?“ Sice nebylo v mém plánu ho seřvat, ale vyděsil mě.

„To stejné, co ty,“ osvětlil a vrhl ten svůj nádherný smyslný pohled.

Párkrát jsem zamrkala, abych se vymanila z jeho vlivu, který mi podlamoval kolena.

„Sluší ti to,“ pochválil můj večerní outfit a mrkl.

Začervenala jsem se.

„S těmi zarudlými tvářemi jsi ještě krásnější.“ Opřel se o opěradlo a neuvěřitelně rychle se sklonil k mému obličeji. Zmučeně vydechl sladký dech. Kdybych neseděla, zajisté by se mi podlamovala kolena. „Toužím po tobě tak moc, že se z toho zblázním.“

Vem si mě! pištělo moje nitro a srdce naráželo do hrudi jako o závod. „A brání ti v tom děda Mráz?“

„Měla bys ode mě utíkat. Bát se, jako každý normální člověk.“

Vydechla jsem nad jeho medovým hlasem.

„Ale ty tu přesto zůstáváš. Svádíš mne svou čistotou a krásou duše, až to hraničí s týráním.“

Pootevřela jsem rty a přimhouřeným pohledem sledovala jeho ústa, která se o sebe třela, zatímco mluvil. Byl tak blízko! Pohladil mě po tváři.

„Pojď, zatancujeme si,“ rozhodl a vytrhl mě z kómatu sladkých rtů.

„Kurva,“ vypadlo mi z úst, než jsem to stihla zarazit. Já a krásná duše? Zdálo se, že si toho nevšiml. Vytáhl mě na nohy a nechal mou útěchu na křesle.

„Musíme mezi lidi, tak se to přeci dělá,“ zamumlal spíše pro sebe a já se musela usmát. Dravec nevěděl, co dělat!

Všichni mu uhýbali instinktivně z cesty – až na mě. Já se nechala od něj vláčet. Odnášet, unášet, přenášet – cokoliv. Rytmus byl každopádně ne pomalý. Všichni skákali jako pingpongové míčky. Musela jsem vsadit na něco jiného. Tentokrát jsme si vyměnili role a já ho vedla do středu tanečního víření. Mé tělo zachvátila horká vlna a sváděcí pudy.

Obmotala jsem si jeho paže okolo pasu a zavlnila boky.

Jeho stisk zesílil a přitáhl si mě na hruď. Cítila jsem na zádech každý sval na jeho hrudi. A že jich nebylo málo! Nepřestávala jsem s vlněním a vytáhla jednu jeho ruku výš až k nebesům. Pomalu ji nechal spouštět po mých vlasech a palcem pohladil tváře. Přeplul linku rtů a klouby polaskal můj krk a ramena. Zaklonila jsem hlavu vzrušením.

Cítila jsem, jak se celý napjal, a během vteřiny mě otočil okolo osy a dlaní stlačil, abych se předklonila. Pevnými dlaněmi mě držel za pánev, abych nemohla utéct. Hah, jako kdyby se to konalo!

Cítila jsem na zadečku jeho pevné hýždě a s pořádným záklonem se vrátila zpátky nahoru a zavlnila se. Chtěla jsem ty jeho velký ruce všude. Jeho rty všude. Všechno z něj!

„Meadowsová to rozjíždí!“ slyšela jsem křik nějakýho frajera, ale místo zahanbení nad tím, co vyvádím, mě to spíš ještě ponouklo k akci. Prudce mě otočil čelem k sobě a přitiskl pevně k sobě.

Ve tváři měl drsný a napůl děsivý výraz. Prohrábl mi kadeře a donutil zaklonit hlavu. Sklonil se a přejel rty po hrdlu, až se mi dech zarazil v útrobách.

Pískání, křik, údiv. Zvedla jsem paže a obtočila mu je okolo krku. Bože! Ta vůně! Pro všechno na světě! Potřebuju ho! Chci ho! Hned!

Lišácky se pousmál, jako kdyby cítil mé vzrušení. Teplo, kterým ho moje tělo lákalo do svých zákoutí.

Nutil mé boky do pohybu proti jeho tělu a modré oceány pevně zakotvené v mých očích.

Skousla jsem si spodní ret a zapřela se pažemi proti jeho prsům. Pustil mě. Chtěla jsem pro něj být vyzývavá. Cokoliv. Jen ne obyčejná. Odtančila jsem dva pomalé vlnivé kroky a ukazováčkem mu pokynula, aby přišel blíž.

Jedním krokem překonal vzdálenost a přivlastnil si moje stehno. Vytáhl ho po svém a zaklínil na boku. Táhl mě zpět na střed a zatočil dokolečka.

Hlava se mi motala, nohy byly najednou vratké a v jeho náručí jsem se cítila malátná. Se zakončením písničky mě stočil ve svém objetí zády k němu a houpavými pohyby nesl dolů a nahoru, dokud za mnou nezmizel a já mu padla na připravené paže.

Písně pokračovaly, ale svět se zastavil. Ozývalo se v dáli pískání, houkání, tleskání, ale jediné, co jsem mohla vnímat, bylo přibližování těch oceánských očí. Z jeho pokožky unikala slabá záře, která mě omračovala. Stahovala víc do sebe. Přitahoval mě.

Vypadalo to, že se skláněl k polibku – ach! Ano! Ano, polib mě, sakra! - dokud se nezarazil v půli pohybu. Nechápala jsem, proč tak najednou vychladl. Příště se musím snažit víc. Pousmál se, jako kdyby mě slyšel. Sakra! Jeho hlava se začala stáčet na stranu a mračit.

„Co se děje?“ šeptala jsem, když jsem následovala jeho pohled.

Blížila se k nám Lee.

Její boky zahalené v černém sametu se vlnily a sukýnka toho víc poodhalovala než zahalovala. I s těmi piercingy vypadala skvostně. Lícní kosti jí vystupovaly a smyslně poukazovaly na smyslnou křivku plných, krvavých rtů. Obočí se jí nadzvedlo, když nás viděla, jak ji pozorujeme, a piercing s ním.

Pentagram se jí houpal v ne tak objemném výstřihu. Vypadala doslova magicky.

„Eve,“ zašeptal Gabriel a zdálo se, že mě od ní chce odtáhnout, co nejdál je to možné. Melodramatický, sobecký chlap. Kruci, jak moc ho chci! Chci mu na čelo rudým razítkem vytisknout: „EVELYNINO!“ Aby to na něj náhodou Lee nezkoušela. 
„Ahoj Gabe, Eve, jak koukám, už se znáte,“ pousmála se a v úsměvu ukázala perfektní, nableštěnou fasádu zubů. Nepomalovaný terč.

„Vy se znáte?“ zavrčel Gabriel a stahoval mě za sebe.

„Vy se znáte?“ opakovala jsem jeho otázku a zápasila s jeho svalnatými pažemi.

„Zachraňovala jsem ji před krví od holuba,“ zazubila se a v jejích očích krutě zazářil fialový záblesk. Dokonale mě to přimrazilo na místě. Nikdo kromě Gabriela takovou záři nemá!

Otočil se ke mně s neskrývaným strachem. „Proč jsi mi o tom neřekla?“ Křičel?!

„O čem?“ řvala jsem na něj zpět přes hudbu.

„O tom holubovi!“ A proč bych jako měla?! vystřelila jsem automaticky moje myšlenky. „Protože je to znamení!“ odpovídal a Lee ho zpražila pohledem. Průser. Průser. Blikal další neonový nápis v hlavě, když ke mně stočili zpátky pohled.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cena touhy - Septimus: