OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Černá trofej - Epilog

22.11.2015 (15:00) • Poisson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1068×

Daily Mail, 6. července 2012

Včera v odpoledních hodinách východní periferií Londýna, známou pod názvem Londýnská skladiště, otřásl mohutný výbuch. Podle mluvčí londýnského policejního sboru zde probíhal policejní zátah na skupinu lidí, která v jednom ze skladišť uchovávala velké množství dosud blíže neurčených výbušnin. Při zásahu bylo zabito jedenáct příslušníků zásahové jednotky, další byl těžce zraněn, stejně jako jeden z detektivů, kteří se na místě události také pohybovali. Druhý z detektivů vyvázl nezraněn.

Kvůli stále probíhajícímu vyšetřování celé události zatím nechce velitelství policie uvolnit více informací, dle našich zdrojů se jednalo o šest až osm osob s kriminální minulostí. Někteří z nich byli podezřelí z výroby a distribuce drog, těžkého ublížení na zdraví a také několika vražd spáchaných jak ve Spojeném království, tak i na území několika dalších evropských států a Spojených států amerických.

Nyní probíhá intenzivní vyšetřování, které má za několik dní následovat tisková konference, kde mají být zveřejněny všechny dostupné poznatky.

*****

Guardian, 7. července 2012

Po tragickém zakončení policejní zásahové akce, která se uskutečnila 5. července v prostoru tzv. Londýnských skladišť, byl odvolán šéf oddělení boje proti organizovanému zločinu Greg Cramer, jemuž byl vytknut postup při akci. Ta byla vedena proti zatím blíže nespecifikované skupině lidí, jež měla být podle mluvčí londýnské policie napojena na výrobu a distribuci drog, a také několik dosud nevyjasněných vražd v několika zemích světa.

Podle ministra vnitra Petera Gibsona byla akce vedena příliš rychle, bez dostatečného přezkoumání osob ve skladišti, stejně tak jeho obsahu. Uvedl, že kdyby Greg Cramer jednal uvážlivěji a dal více prostoru předběžnému zjištění informací, nemuselo se tragické zakončení celé akce vůbec odehrát, a jedenáct rodin nyní nemuselo truchlit za své, jak Gibson řekl, zbytečně padlé muže, otce a syny.

Ministr Peter Gibson také během svého proslovu ke zpackanému policejnímu zásahu uvedl, že dva zranění příslušníci stále ještě bojují o život v Christ´s Hospital. Rodinám mrtvých policistů vyjádřil hlubokou soustrast s jejich ztrátou a ubezpečil je, že vedení Královské britské policie nejenže zařídí uctivý pohřeb a bohoslužbu za oběti, ale také se finančně postará o jejich rodiny.

Pohřeb se bude konat 9. července na hřbitově Brookwood. Mše za oběti střelby bude probíhat den předtím v kostele Katedrále sv. Pavla za účasti nejen rodinných příslušníků, ale také příslušníků Městské londýnské policie i ministra Petera Gibsona.

*****

The Sun, 10. července

Krátce po včerejším pohřbu jedenácti policistů, zabitých 5. července při nevydařeném policejním zásahu v oblasti Londýnských skladišť, prosákly na veřejnost další zprávy o tomto incidentu.

Dle našeho zdroje stálo proti zásahové jednotce osm ozbrojených lidí (29-51 let), z toho jedna žena (30 let). Jejich totožnost je již policii známa, nicméně na oficiální prohlášení si ještě budeme muset počkat.

Jedním ze zabitých má být i Simon Cole (32 let), podezřelý z nájemných vražd v několika zemích Evropy a USA. Jeho stopy vedou k několika organizacím, které nyní MI6 (SIS) a FBI již intenzivně prověřují.

Podle zatím oficiálně nepotvrzených zpráv měli všichni útočníci záznam v trestním rejstříku a kromě jediného byli soudně stíháni za různé delikty. Nejvyšší policejní složky několika států pod záštitou Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničí tak v této době spolupracují na odhalení veškerých možných indicií, vedoucích k motivu jejich činu a napojení na organizovaný zločin.

*****

Metro, 22. července     

Všeobecný rozruch vyvolala minulý týden konaná oficiální tisková konference vedoucích příslušníků Královské britské policie a MI6, kdy vyšlo najevo, že útočníci z Londýnských skladišť byli ve skutečnosti teroristé. Ti měli v úmyslu veškeré výbušniny, které explodovaly právě v jednom ze skladišť, umístit do prostor londýnského metra.

Obyvatelé britské metropole přitom mají stále v živé paměti 7. červenec roku 2005, kdy měl podobný bombový útok na svědomí celkem 52 obětí včetně 13, kteří zemřeli při výbuchu čtvrté nálože v patrovém autobuse.

Ve světle těchto událostí Spojené království ještě více zpřísnilo dovoz a uchovávání výbušnin na svém území. Ministr vnitra Peter Gibson tvrdí, že má od roku 2005 londýnské metro natolik špičkové zabezpečení, že by se podobná tragédie již nikdy stát neměla, nicméně se vyjádřil, že „když už se tito teroristé svým počínáním dostali až tak daleko, bylo jedině štěstí, že nálože explodovaly v prostoru tzv. Londýnských skladišť. Útok na občany tak neměl sebemenší naději na opakování tragédie, která metropoli zasáhla téměř na den přesně před sedmi lety.“

*****  

Independent, 15. srpna

Po červencových událostech v Londýnských skladištích hlásí MI6 společně s americkou FBI první úspěchy. Kromě kompletního zmapování pohybu a konání všech osmi teroristů také zadržela dva muže, kteří mají být do celé věci zapleteni.

Matt Sears (52 let), Brit, žijící střídavě ve Francii a v Británii, měl úzké vazby na všechny zúčastněné a dle vyšetřování měl také zajistit výbušniny. Dále se jedná o Garyho Masona (57 let), který měl s Mattem Searsem úzce spolupracovat, a po několik let tak zdokonalovat síť organizovaného zločinu mezi kontinenty.

Oba zadržení jsou již ve vazbě a čekají na zahájení soudního přelíčení.

Michael očima letmo přejel několik dalších stran velikého notesu s nalepenými novinovými výstřižky, ale pak ho zaklapl a s povzdychem odložil na stolek vedle sebe. Víc už číst nemusel. Stejně znal za tu dobu všechny ty články nazpaměť.

Opřel se v křesle pohodlněji a zadíval se z okna. Britské jaro o sobě dávalo vědět zatím sice nesměle, ale jak už věděl, za týden až dva propukne naplno. Podvečerní mlha, která se od nedaleké řeky nenápadně přesouvala mezi domy, svou vlhkou dekou přikrývala pučící rostliny i orosenou zeminu.

Už skoro devět měsíců ho dělilo od všech těch šílených událostí Londýnských skladišť. Devět měsíců neustálého zjišťování, prověřování, zatýkání a papírování. Devět měsíců naprostého blázince, ze kterého nakonec vyšel jako vítěz už jen proto, že to všechno zvládl dotáhnout až do konce a nezešílet z toho.

Pohlédl na hodiny. Blížila se šestá podvečerní. Vyhoupl se z křesla a šel postavit vodu na kávu. Než se uvařila, stihl vyndat z lednice vše na přípravu večeře, a když velký hrnek plný krásně vonící mleté kávy zalil, zapnul sporák a pustil se do vaření.

Jakmile začal pracovat se surovinami, nejprve se mu kolem nohy omotal Bruce, obrovský zrzavý kocour, který jen čekal, až páníčkovi něco upadne zpod ruky. Za minutku ho následoval u druhé Michaelovy nohy Casey, voříšek, který si s Brucem v rychlosti ani apetitu nezadal.

„No jo, vy dva,“ usmál se na ně a na každou stranu hodil kousíček masa, které krájel. Oba se na něj vrhli, jako by týden nejedli, a Michael s neutuchajícím úsměvem pokračoval v práci.

Pak najednou Casey cosi zavětřil, rychle sousto zhltl, aby si Bruce náhodou nemyslel, že mu ho milostivě přenechává, a vrhl se ke vstupním dveřím.

Michael se po něm ohlédl, pak rychle vhodil zbytek masa do misky, v ruce sevřel hrnek s kávou a šel za neklidným psíkem. Vyhlédl ven prosklenou částí dveří, pousmál se a otevřel je tak, aby se Casey, a nyní i Bruce, čekající v závěsu za ním, mohli dostat ven.

Casey vyběhl ven jako splašený a Bruce za ním důstojně cupital. Michael pomalu vyšel za nimi, aby kávu nerozlil, a opatrně sešel čtyři schůdky na cestičku, která protínala zahradu domku.

Jizva na tváři. Ne příliš výrazná, přesto ale stále viditelná. Lehce kulhající noha, jejíž koleno dostalo zabrat tak, že už ho zřejmě nic nespasí. Drobný třas v levé ruce, který byl vidět jen zblízka.

Ale stále stejné oči. Úsměv. A srdce.

„Ustáté, jak račte ráda,“ usmál se a podal jí hrnek s kávou.

Uchopila ho pravou rukou, s chutí upila a usmála se na něj.

„Jsi zlato,“ pousmála se na něj a pak se otočila k dotírajícím zvířatům, která po ní toužila už od chvíle, kdy za sebou zaklapla branku zahrady. „A vy taky.“

Spokojeni, že si jich taky konečně všimla, se před mlhou, která po nich už natahovala své vlhké dlaně, utíkali schovat do domu.

„Ráda vás po celém dni zase vidím, pane Moore,“ laškovně se uculila a nastavila mu tvář k polibku.

„Já vás také, slečno Barry,“ oplatil jí a políbil ji ne na tvář, ale na rty.

Stejně jako včera.

Stejně jako každý den uplynulých šesti měsíců.

-----

Můj největší dík patří Carol1122, která dala příběhu šanci a prožívala ho se mnou. A s Amy. A s Michaelem. A všemi, kteří se do něj tak či onak zamotali. Věřím, že třeba na i Rileyho jen tak nezapomeneš :-) Ještě jednou moc děkuju! 

Autor: Poisson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Černá trofej - Epilog: