OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Charlieho andílci - 1

11.02.2010 (15:00) • adio • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1289×

Každý potřebuje v něco věřit. Ať už v Boha nebo v něco jiného, prostě potřebuje vědět, že na druhé straně má oporu.
Jenomže co když vás vaše druhá strana opustí? Co budete potom dělat? Budete bojovat a přežívat a doufat v to, že ještě někdy druhou stranu spatříte, byť i jen na maličký okamžik, nebo se rozhodnete zkončit? Vzdát se dobrovolně svého života?
Ona si vybrala první možnost...

Lilli skočila na kufr a bleskově zapnula zip. Do pokoje přiběhl běloučký, čerstvě vykoupaný bišonek a oklepal ze sebe vodu.
Lilli se usmála a natáhla se pro svého mazlíčka. ,,Budeš mi chybět, Lexi!" zašeptala mu do ouška a vzala ho s sebou na sedačku do obýváku. Zapnula televizi a odpočívala. Celou noc nespala - balila si veškeré věci, které bude v americe potřebovat. Bude se jí stýskat po mámě, sestrách, jejich drahých polovičkách a po jejím psovi. Nejvíce se jí ale bude stýskat po její nejlepší kamarádce, která jí vždycky držela nad vodou... Která jí dodávala energii, když už žádnou neměla. Znovu jí naučila žít! Naštěstí si můžou psát emaily a občas si i zavolat... tak dvakrát denně? No co? Bude v cizině, telefony bude platit nějaká cizí ženská!

Teda podle Petra... Prý bude bydlet u postarší babičky, ale to říkal on. To je jako... Ne, pro tohle prostě slova neexistují! Ne pro toho, kdo si balkón zdobí kedlubem! Popravdě je jí srdečně jedno, jestli bude bydlet u stařenky nebo v domě plném puberťáků jako ona či malých dětí. Se stařenkou se stejně moc vídat nebude - přece nebude pořád tvrdnout doma?! V domě plném puberťáků bude zase sranda a malé děti? Jak snadno je lze zabavit? Mimo to... děti má ráda! A umí to s nima!

,,Lilli, jdi už spát, je pozdě!" zavolala na Lilli mamka a ona se zvedla z gauče. Spát teda rozhodně nebude - co by pak dělala v letadle? Navíc už se domluvily se Sárou, že půjdou na icq a pokecají.
,,Jó, dobrou noc!" zavolala za cesty a přirazila dveře svého pokoje. Lehla si na postel a dívala se do stropu. I když nechtěla, neubránila se spánku.

Ráno bylo promočené slzami. Máma brečela a ségra taky. A když se Lilli zastavila u Sáry, nebylo to o nic lepší. Lilli přede všemi svoje slzy skrývala - neměla ráda, když někdo viděl její slabost. Slzy se jí spustily až v letadle, kde vyčerpáním znovu usnula. Když se probudila, letadlo už přistávalo. Opatrně vyklopýtala ven a došla si pro zavazadla. Když se otočila, strnula šokem. Mladý, vypracovaný muž v černých kraťasech a bílém tričku držel v ruce kartu s jejím jménem. Lilli upustila tašky na zem a nevěřícně koukala na známého muže. Rozhlížel se po hale, jestli jí nepozná podle fotky, ale pravděpodobně jí nezaregistroval. No aby taky jo, když mu Petr určitě poslal tu pokusnou fotku z tábora! Měla na ní zelenou paruku a modře nalíčené oči. Nejhorší ale byla ta rudá rtěnka, kterou si musela namalovat pusu. Od té doby už nikdy neuzavírala sázky, když pila alkohol. Jen okrajově vnímala, jak se k ní ona osoba blíží a mává jí rukou před očima. Až když s ní muž zatřepal, ona se dokonale probrala. ,,Hi, I am Charlie. Are you Lilli Austen?" vybafl na ní anglicky a ona zamrkala. V hlavě měla úplně prázdno, sotva mu rozuměla. Po chvilce váhání chytře odpověděla. ,,Yes, I am." Na víc se nezmohla. Když viděl, že z ní asi víc nedostane, mávl rukou, aby šla s ním. Došli k jeho autíčku. Jako pravý gentelman jí otevřel dveře a počkal, až nastoupí. Oběhl auto a nastartoval. ,,Takže, jmenuju se Charlie, bydlím v Las angeles. Je mi dvacet let a jsem herec a zpěvák. Hraju na klavír a kytaru. Co mi povíš o sobě ty?" pronesl najednou, jako by nic česky. Lilli na něj zírala s otevřenou pusou, pak zatřepala hlavou a zeptala se. ,,Can you speak czech?" a znovu údivem otevřela pusu, když jí odpověděl: ,,Jasan Leilo!" a usmál se na ní, přičemž odhalil svůj dokonalý, bílý chrup.
,,Jsem Lilli." zamumlala a nepřítomně na něj hleděla. Charlie se znovu zasmál. ,,Takže co mi povíš?" zeptal se znovu a podíval se na ní. ,,Nenecháme to na potom?" snažila se z toho vykroutit. Neměla ráda otázky na její minulost. Minulost byla až moc bolestivá...
,,Klidně, ale pár informací bys mi mohla říct... prosím" hodil po ní psí očka, takže docílil jen toho, že zase překvapeně vydechla a zasněně mu koukala do očí.
,,Haló, Charlie volá Leilu, vrať se na zem!" mával jí před očima rukou.
,,Já jsem Lilli!" zavrčela. Charlie se zasmál. V očích mu pobíhali malí čertíci. ,,Dobře, Lilli," řekl s přitroublým úsměvem a Lilli si povzdechla.
,,S tebou to bude těžké..." zamumlal si pro sebe tak potichu, že to Lilli sotva slyšela, ale stejně jí to krapet podráždilo.
,,Jsme na místě," prohlásil Charlie a vystoupil z auta. Otevřel Lilli dveře a společně vešli do jeho obrovského domu. Pomalu procházeli dům a on jí ukazoval, kde co je, až došli k jejímu pokoji. ,,Tady je tvůj pokoj." Otevřel dveře a Lilli zalapala po dechu. Rozhlížela se po pokoji a nemohla uvěřit tomu, co vidí. Takhle vypadal pokoj jejích snů! Obrovská, světlá místnost vymalovaná do oranžovo - bílé barvy, dvě veliká okna, plazmová televize, a na vyvýšeném stupínku se třemi bílými schůdky a červeným kobercem krásná postel, od pohledu velice pohodlná. Na stěně police s hiffi věží, několik CD vedle ní. Všechno bylo dokonale srovnané. Prohlížela si CD a knížky vedle nich. Všchno, co poslouchala a četla tam bylo. Pohlédla na usměvavého Chalieho, který pořád stál mězi dveřma. ,,Líbí?" zeptal se a díval se jí do očí. Lilli pokývala hlavou na souhlas.
,,Jak... jak jsi věděl... tohle... Je to úžasné, Charlie! Tohle je pokoj mých snů! Nevím, jak víš, co čtu a poslouchám, nevím jak jsi zjistil moje nejoblíbenější barvy a styl a jak jsi tohle dokázal, ale je to nádhera! Děkuju."
,,V pohodě." řekl, ale do očí se jí už nedíval. Zdál se jí nervózní. ,,Tak... dáš si čaj?" zeptal se a šel do kuchyně. Neváhala a šla za ním. Ve dveřích se otočila a ještě jednou se podívala po pokoji. Zakroutila hlavou a zavřela dveře.

Prosím, napište, jestli mám pokračovat :-) Díky

shrnutí

Autor: adio (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Charlieho andílci - 1: