Charlieho andílci - 10 • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka. Trošku se to zvrtne... Jinak moc díky za komentáře, hned mám větší chuť psát. :-)

05.08.2010 (18:00) • adio • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1093×

To, co Lilli Sharpy udělala, se dlouho řešilo v ředitelně. Jedině ředitel Jeff Jenkis neměl Lilli rád. A Sharpy toho využívala. Ždímala slzičky falešného ukřivdění a bolesti, což ředitele dojímalo. Nakonec Lilli bude muset celý měsíc uklízet po vyučování šatny a tělocvičnu. Bylo jí to fuk. Stálo to za to. Ale stejně jí krapet naštvalo, že už nestíhá autobus. Domů bude muset jít pěšky. Nebo vlakem.
Ale pak si uvědomila jednu skutečnost: ve škole zůstala už jenom ona a starý školník. A školník hlídá vchod školy. Takže se může porozhlídnout po kabinetech.
Taky to hnedka udělala. Vyhrabala odpovědi na pololetní práci z chemie a matiky, její největší překážkové předměty. Rychle si je opsala a zastrčila do kapsy u kalhot.

Venku už byla tma. Lilli přešla přes kolejiště na místo, kde měl zastavit vlak, který ji odveze až domů. Vytasila jízdenku a vlezla do vlaku. Jako pokaždé, i tentokrát zanadávala, jak jsou schůdky moc vysoko. Lokty se procpala přeplněným vlakem k poslednímu volnému místu a posadila se. Než se vlak rozjel, ucítila za svými zády povědomou vůni dřeva. Jako by byla v lese. Na mysli ji vyvztanuly vzpomínky na Patrika. Taky takhle voněl. Byl jí sympatický. Dokud ji nezačal mlátit a cpsát do ní drogy, které jí málem zabily. Potom už ho nenáviděla. Když už uviděla známou zastávku nedaleko jejich domu, vstala a pobrala si svoje věci. Otočila se - a zírala přímo do jeho očí. V tu chvíli, jako by do ní někdo bodnul nožem. Ucukla. On si ji prohlížel a pak jí šáhnul na rameno. Dívala se mu do očí. Poznal ji? Jestli jo, všechno, co Lilli udělala, bylo naprosto zbytečný! Nemusela se stěhovat. Nemusela si měnit jméno, účes, nemusela dělat nic. Klidně mohla zůstat chromá, nemusela se znovu učit mluvit a chodit. Dokonce nemusela od něj ani utíkat. K čemu to, když si jen přivykla na lepší život, když jí ho určitě znovu sebere?
,,Lindo? Jsi to ty?" vydechl nevěřícně. Lilli se vzpamatovala natolik, aby zase byla schopná lhát. Hrát divadlo. Hrála ho celý život. Proč by to teď nezvládla?
,,What? Understand you! Can you speak English?" vypadal zmateně. Lilli se snažila tvářit nechápavě.
,,Asi jsem si vás s někým spletl. Jak se jmenujete?"
,,What?"
,,Pardon."
Lilli zakroutila hlavou a rychle šla pryč od něj. Když se ohlídnula přes rameno, viděla ho, jak ji sleduje. Lilli nedávala pozor a z vlaku vypadla. Přistála na kolejích hlavou. Z čela jí tekla krev. Zaklela. Stěží se zvedla a snažila se jít co nejrychleji pryč. Čelo jí bolelo, ale nebylo to nic nezvladatelného. Chtěla být co nejdřív doma, ale vzala to radši oklikou, kdyby ji náhodou sledoval. Když po hodině dorazila domů, zacvakla dveře a zamkla je. Nacvakala na dveřích alarm a pozavírala všechny okna.
,,Co to děláš? Víš, jaký je tu horko?" zasmál se Charlie. Potom se k němu Lilli otočila, aby jí viděl do tváře. ,,Co se ti stal, kruci?" přiskočil k ní a zkoumal ránu zblízka. ,,Musí se to zašít!"
,,Ale ne, nemusí!"
,,To teda musí!"
,,Ne, dneska z tohohle domu nikdo neodejde!"
,,Proč ne?"
,,Protože jsem potkala Patrika!"
Charlie se posadil na křeslo. Mlčel. Z koupelny přiběhl Dominik, který to uslyšel.
,,To ti udělal on?"
,,Ne, spadla jsem z vlaku. Na koleje."
,,Poznal tě?"
,,Řekl mi: Jsi to ty, Lindo?"
,,Do háje!"
,,Řekla jsem mu, že mu nerozumím a jestli umí anglicky. Prý že si mě asi s někým spletl. Asi půjdu na plastiku!"
,,To je pěkně v háji, Lin!"
,,Dominiku, ode dneška jsem jenom Lilli! Napořád. Tady doma mi říkej, jak chceš, ale mimo tenhle barák jsem už navždycky jenom Lilli, jasný?"
,,Jo..."
,,Zavolám sanitku," prohlásil Charlie.
,,To přece není nutný. Už to ani nekrvácí."
,,Má pravdu, není to nutný, Charlie."
,,Stejně si myslím, že bysme měli někoho zavolat."
,,Žádný doktory. Nikdy nic nevyřešili!"
,,A co nedávno, jak sis myslela, že jsi těhotná?"
,,To taky bude mít svoje mouchy. Neřekli mi, jak to zastavit. Jenom mě zase chtěli nadopovat práškama. Však ono to bude dobrý, jen si dej prášeček, co? Tss, to určitě. Doktoři."
,,Není ti na omdlení, Lin?"
,,To bude dobrý, Dome. I když je fakt, že ten pach krve mi nedělá moc dobře. Zvládnu to."
,,Lin, dneska spíš u mě, to je ti doufám jasný. Nenechám tě spát samotnou v pokoji."
,,Jako by to bylo něco platný, když pak usneš a probere tě akorát pád na podlahu!"
,,Tak nebudu spát!"
,,Budeš!"
,,To teda nebudu!"
,,Stejně usneš. Musíš spát!"
Dominik zatvrzele zakroutil hlavou. Lilli si zkousla ret. Teď věděla, že s ním nehne.
,,Ale co škola?"
,,Tam budu chodit dál. Jsme v LA. Za denního světla mi nic neudělá."
,,Asi bych to měl upřesnit, Lilli. Co po škole? Máš ten trest, vzpomínáš? Uklízení šaten!"
,,Ale..." mávla rukou. ,,To je ten nejmenší problém. Se školníkem se dá domluvit. Nikomu nic neřekne. Je to skvělej chlap."
,,Lilli, je skoro hluchej!" řekl Dominik.
,,No jo, proto ho mám tak ráda!"
,,Jsi šílená!"
,,Taky tě miluju, zlato!"
Později té noci oba spali tak tvrdě, jak jen to bylo možné. S Dominikem se Lilli cítila v bezpečí a Dominik byl rád, že jí má u sebe.
I přesto se Lilli zdály celou noc děsivé sny. V jednom z nich se viděla v letadle, jak letí zpátky domů. Tam, kde to nenáviděla.