Charlieho andílci - 6 • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitola.

30.07.2010 (16:00) • adio • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 822×

,,Fakt to bylo dobrý, Lilli, ale už nemůžu. Asi prasknu."
Zasmála se.,,Jsem ráda, že chutnalo. Nechám nádobí na zítra, nevadí? Jdu spát."
,,Jo, dobře. Dobrou."
,,Dobrou, Charlie!"
Dominik byl stále ve svém pokoji. Lilli si oblékla košilku do půlky stehen. Ať se snažila sebevíc, lepší nenašla. To oblečení, co si s sebou přivezla, už dávno vyhodila. Kromě příšerně dlouhé košile s myškami, ale tu si brát nechtěla. Místo toho na sebe natáhla dlouhý župan, který jí ještě zůstal. Nedokázala ho vyhodit, i když už byl značně potrhaný. Prostě ho měla ráda. Šla k Dominikovi.
,,Čau, proč jsi se nešel najíst?"
,,Asi bych to nezvládnul, víš."
,,Už jsi klidně mohl přijít. Měla jsem na sobě úplně normální tričko, neškodný! Přísahám!"
,,Jo, no ale stejně bych to neriskoval."
,,Ale jdi, co to s tebou dělá teď? Nic, že jo?"
,,Divila by ses."
,,Dominiku, tohle je to nejlepší, co mám! Vždyť ten župan je až pod kolena! Tak co víc chceš?"
,,Jo, ale představa toho, co máš pod tím županem... Huu."
,,Mám pod tím normální noční košili, dost dlouhou na to, aby se to nemohlo opakovat! Chceš to vidět? Nekecám ti!"
,,To je sice pěkný, ale ty pořád nechápeš jednu věc. Ať si na sebe navlíkneš cokoliv, když už jsem tě viděl skoro nahou, bude to pro mě pořád stejný, jako bys byla..."
,,No a co mám teda podle tebe dělat?"
,,Nic. S tím už prostě nic nenaděláš, Lilli. Ale prosím tě, už mě nenuť použít sprchu kvůli tý jedný věci! Už teď mám zimnici a zároveň je mi takový vedro při pomyšlení na tebe..." Zase se zavrtal víc do křesla. Lilli si jen povzdechla. ,,Hele a nemáš hlad? Zbylo tam pár řízků, tak jestli chceš, přinesu ti."
,,Jo, mám docela hlad. Pár mi jich přines, prosímtě. A s čím jsou?"
,,No s chlebem!"
,,Takže není salát?"
,,Ne."
,,Sakra."
Lilli seběhla po schodech, nabrala na talíř pár řízků a dala je Dominikovi na stůl k posteli.
,,Dobrou chuť."
,,Díky. Dobrou noc, Lilli."

Pozdě v noci Lilli zase nemohla spát. Už jí to příšerně štvalo. Ale aby neležela jen tak v posteli, udělala si úkoly do školy a pak šla do kuchyně, aby dodělala to nádobí.
Když umyla poslední talíř, cvakly nahoře u Dominika dveře. Přišel potichu do kuchyně a sednul si ke stolu.
,,Jakto že nespíš?"
,,Mhm, nemohla jsem usnout. Co ty?"
,,Koukal jsem na telku. Dávali Hory zalité krví, tak jsem se aspoň trošku zchladil."
Chvíli bylo ticho. Lilli ještě pořád stála u dřezu a Dominik si jí prohlížel. Nakonec prolomil ticho jako první on.
,,Umíš tu biolku?"
,,Zítra píšem, co?"
,,Jo."
,,Půjčim si od někoho tahák. Třeba od Igora."
,,Od Igora? Není to náhodou gay?"
,,Mno jo, je. A co jako?"
,,Tobě to vážně nevadí?"
,,Ne, nevadí. Je to skvělej kluk. A je s ním sranda."
,,A já nejsem skvělej kluk?"
,,Jo, jsi docela dobrej, když mě zrovna nehlídáš."
,,Hele, promiň, ale pokud vim, tak doktor říkal, že můžeš občas zhubnout nějaký to kilo a pak zase přibrat, ale pět se mi zdá moc."
,,A doktor taky říkal, že už nebudu moct chodit, a vidíš? Chodím!"
,,Lin, ale tohle je vážně trochu moc!"
,,Jak jsme se k tomuhle od Igora dostali?"
,,Myslím to vážně, Lin. Takhle to dál nejde. Jestli zase budeš tak vychrtlá jako tenkrát..."
,,To bylo něco jinýho, Dome! Nejsem žádná anorektička, jasný? Jak by bylo tobě? Cpal do mě všechno možný, samý svinstvo! Tolik mi to rozežralo žaludek, že jsem prostě nemohla jíst, nebylo to schválně!"
,,Já vím, Lin, ale uvažuj. Jestli nebudeš jíst, tak to dopadne stejně jako před rokem! Zase skončíš v nemocnici!"
,,Ale houby!"
,,Lilli!"
,,Co?"
,,Nechci se hádat!"
,,No tak to nedělej, nebo přísahám, že zítra si vezmu na sebe ty kožený šaty! Bez ramínek, krátký, upnutý šaty!"
,,Lilli, přestaň!" zafuněl úzkostně Dominik.
,,A nebo budu chodit jenom v tý červený košilce?"
,,Lilli!"
Lilli přišla k němu a objala ho kolem ramen. Zvedla nohu a kolenem mu lehce přejela po rozkroku. Dominik se svalil na křeslo.
,,Nech toho, prosímtě! Přísahám, že už budu zticha, jen toho nech!"
,,Dobře."
Dominik si oddychl. Lilli na něm ale ještě pořád seděla a vrtěla se v jeho klíně. Dominik zaryl nehty do křesla. Začal tlumeně vzdychat.
,,Dome?"
,,Mhm."
,,Mohla bych s tebou ještě dneska zůstat? Prosím, slibuju že nebudu vůbec provokovat, přísahám!"
,,Jo, klidně. Mě to neva."
,,A nemohli bysme jít ke mě?"
,,Jo, proč ne."
,,Tak jdem."

Lilli se zavrtala hlouběji do peřin. Tři ráno. Nespala. Dominik vedle ní klidně oddechoval a jemně se usmíval. Lilli vstala a šla si dát teplou sprchu. Doufala, že to pomůže, ale mýlila se. Unaveně se převalovala v posteli, dokud nezazvonil budík. S Dominikem to ani nehlo a tak ho musela vzbudit sama.
,,Je pondělí!"
,,Mhm, a co jako?"
,,Jdeme do školy!"
,,Nejdu!"
,,Proč ne?"
,,Nechci!"
,,Pojď!"
,,Ne! Nech mě spát!"
,,Vypadni z mojí postele a mazej se převlíknout!" Lilli z něj strhla peřinu a shodila ho na zem. Dominik překvapeně zamrkal. ,,Teda, ty máš ale páru! Na holku..."
,,Jojo, jdi se oblíknout!"
Když Dominik odešel, přehrabovala se skříní, dokud nevyhrabala celkem neškodné tričko. Něco jiného bylo dělat si z něj srandu doma a něco jinýho zas ztrapnit ho ve škole. Vzala si černé rourové rifle a conversky. Nalíčila se jako vždycky a naházela do tašky učení. Za půl hodiny už byla s Dominikem na cestě. Začalo krápat.
Než došli ke škole, byli totálně promoklí. Lillino tričko bylo najednou průsvitné a lepilo se jí na tělo. Litovala Dominika. Věděla, že se drží jen tak tak. Když byli u školy, sundal si mikinu a poprosil jí, aby si jí oblíkla. Neodmlouvala. Sice jí bylo po zbytek dne strašný horko, ale kvůli němu to vydržela. Přece jen nechtěla, aby se mu ve škole smáli. Když došli domů, podala mu mikinu a šla se převlíknout. Po cestě potkala Charlieho.
,,Čus, jak bylo ve škole?"
,,Horko."
Charlie se zasmál. ,,Děláš to schválně, nebo jsi v tom tentokrát nevinně?"
,,O čem to mluvíš?"
,,No, Dominik právě buší hlavou do zdi, tobě zprůsvitnělo tričko a je všechno vidět, tak se jenom tak ptám, no."
,,Charlie, já fakt nechtěla! Vypadalo to dobře, než se spustil ten slejvák! A pro tvoji informaci, měla jsem celej den na sobě Dominokovu mikinu, aby to nebylo zbytečně moc provokativní. Nemůžu za to, že se mu splašily hormony!"
,,Nojo, to se teda splašily, to máš pravdu. Asi mu dám vycucat citron!"
,,Hm, to bys mu teda pomohl. Teda jo, pomohl bys nahoru tomu jeho kamarádovi!"
,,Myslíš?"
,,Jasně, citron je přírodní afrodiziakum! Uvařím mu zelenej čaj a rozdrtim paralen, to pomůže."
,,Jak to víš?"
,,Mno... to neřeš."
,,Jak?"
,,Šmarjá z internetu!"
,,Aha?"
,,Neřeš to, jo?"
,,Proč jsi dneska tak protivná?"
,,Protože jsem už tři noci nespala, je mi zle a můj kamarád se kvůli mě pořád vzrušuje, není to dost dobrých důvodů?"
Chvilku ztichnul. Pak se na ni podíval a zamračil se.
,,Co je?"
,,Chraptíš!"
,,Jak to myslíš?"
,,No tak, že hrozně chraptíš! Asi jsi nastydla!"
,,Blbost, to spíš Dominik bude marodit, když byl celej den jenom v mokrým tričku a..."
,,Říkala jsi, že jsi už tři dny nespala?"
,,Jo a co jako?"
,,No nic, jenom... Měla bys jít k doktorovi..."
,,Nikdy! Nikdy nepůjdu k žádnýmu doktorovi, dokud mi nebude opravdu na umření! Nikdy mě k doktorovi nedostaneš, jasný!"
,,Co blbneš, prosímtě?"
,,Nikam nejdu!" štěkla na něj. Byla naštvaná a ani pořádně neměla proč. Sice nespala a cítila se unavená, ale jinak si připadala docela v pořádku.
,,Nenutím tě!"
,,Jo, to je dobře."
,,Ok, sedni si a řekni, proč tam nechceš jít!"
,,Tak za a, nic mi není, za b doktory nesnášim, protože jsou stejně na ho*no a nic nevyřešej a hrozně kecaj a pak taky proto, že jsem unavená a..."
Lilli se nebezpečně zakymácela. Zamotala se jí hlava a spadla na Charlieho. Ten jí vystrašeně chytnul kolem pasu, pak si jí přehodil do náruče a odnesl jí do postele.
,,Jsi v pořádku, Lilli? Vážně nemám někoho zavolat? Mám jednoho známýho, vystudoval zdravotnickou školu, je skvělej, pomůže ti! A sundej si to mokrý oblečení."
,,Žádní doktoři," zamumlala.
,,Dobře, žádnýho nezavolám, ale sundej si to mokrý oblečení. Chceš pomoct?"
,,Ne, nechci aby ses pak cítil blbě, kdyby se ti..."
,,To je dobrý, zvládnu to, pojď."
,,Mhm..."
,,Lilli? Hele, jsi v pořádku?" zvolal z vedlejšího pokoje Dominik.
,,Není, je jí špatně!" odpověděl Charlie ustaraně a hledal něco, do čeho jí navlíknout. Do pokoje přišel Dominik a ustaraně si Lilli měřil pohledem.
,,Jdi pryč, Dominiku, jdu jí převlíknout."
Dominik vykulil oči a znervózněl. ,,Ty jí chceš svlíknout?"
,,Jenom nechci, aby byla v těch mokrých věcech. Neber to nějak osobně, nechci se k ní dostat, jenom abych jí viděl bez oblečení, chápeš?"
,,Jo, ale stejně... Možná bych to měl udělat já..."
,,Proč myslíš?"
,,Protože kdyby to zjistila, až se vzbudí, asi by tě přetáhla pánví! Ve mě má alespoň trochu důvěru!"
,,A myslíš že ve mě ještě ne?" To se Charlieho trochu dotklo. Zamrzelo ho, že si Dominik myslí, že mu Lilli nevěří. Řekla mu to?
,,Nehádejte se!" kvikla Lilli. Ti dva si sice jenom šeptali, ale Lilli to přišlo tak nahlas, jakoby jí někdo bubnoval přímo u uší. Z ničeho nic se jí udělalo tak zle, že vyskočila a běžela do koupelny k záchodu. Když se vyzvracela a vyčistila si zuby, vracela se do postele ještě slabší. Skoro neviděla, šla jenom po paměti. Mozek jí vypnul. Oba dva se na ni ustaraně koukali. ,,Pomůžu ti," řekl Dominik Charliemu.
,,Ne," zasténala Lilli. ,,Jdi do pokoje, Dome. Prosímtě!"
Dominik se stáhnul, jako by mu dala pěstí do obličeje. Mrzelo ho, že Charlie se jí může dotknout a on ne, i když věděla, co k ní cítí. Poraženecky se odloudal z pokoje a zabouchnul dveře.
Charlie Lilli svlíknul tričko a kalhoty a navlíknul na ní její košili, kterou měla na sobě včera. Úplně zapomněl na to, co s ním dělala včera a nezajímalo ho, že jí má skoro nahou v náručí. Měl o ni starost. Připadal si jako tatínek, jehož dcerka je poprvé nemocná a on neví, co s ní má dělat. Lilli už skoro spala, ale Charlie tam zůstal, seděl na kraji postele a úzkostně ji pozoroval. ,,Řekni mu, ať se nezlobí..." zamumlala, než se propadla do úplného spánku. Charlie se zvednul a šel za Dominikem. Zaklepal na dveře. ,,Jdi pryč!" ozvalo se z pokoje.
,,Dome, chci s tebou mluvit."
,,Ale já s tebou ne, tak mě nech na pokoji!"
Charlie si ho nevšímal a otevřel dveře. Sednul si k němu na pohovku a Dominik zuřivě vstal a začal kopat do věcí.
,,Proč jsi to udělal, sakra?!" zakřičel zoufale.
,,Co jsem udělal?"
,,Tys na ní... viděl jsi jí jen... Já... Charlie, proč?"
,,Hele, uklidni se Dome! Já jí chtěl jenom pomoct, víš?"
,,To já taky!"
,,Ale ona nechtěla!"
,,Já vím..." Dominik si znovu sednul a tvářil se nešťastně.
,,Já vím, že ji máš rád, Dominku. Ona tě má taky ráda."
,,Jo, ale já ji mám rád trošku jinak, víš?"
,,Jo, vím. Včera jsem s ní mluvil."
,,A co ti řekla?"
,,Že jsi skvělej kluk, že tě má ráda a že se jí líbíš, ale..."
,,Ale že mě nemiluje."
,,Jo."
,,Mám ti vyřídit, ať se na ní nezlobíš." řekl Charlie. Oba seděli a přemýšleli. Dominikovi bylo do breku.
Lilli spala hodně dlouho. S Charliem se střídali u ní v pokoji a dávali pozor, jestli se neprobudí. Sami ji budit nechtěli. Věděli, že se potřebuje vyspat. Probrala se až druhý den večer. ,,Lilli, jsi už vzhůru? Sláva!"
,,Dominiku?"
,,Jo?"
,,Promiň, nechtěla jsem se tě dotknout..."
,,Ne," zasmál se. ,,Ty jsi něchtěla, abych se tě já dotknul, tak je to."
,,Ne," zaprotestovala. ,,Jen jsem se před tebou trošku styděla, víš."
,,Proč? Proč se přede mnou stydíš a před Charliem ne? Máš ho radši?"
,,Dominiku, přestaň. Nevím, proč se před ním nestytim tolik jako před tebou."
,,Protože mu důvěřuješ! A dokonce víc, než mě!"
,,Dome! Prosím, teď ne!"
,,A kdy?"
,,Podívej se, nechtěla jsem ti to prostě dělat ještě těžší, než už to máš! Pravda je, že před Charliem jsem se styděla mnohem víc, než bych se styděla před tebou, ale když máš problémy i přesto, že jsem oblečená... Nediv se, že jsem tě poslala pryč, Dome!"
,,Tys... to udělala kvůli mě?"
,,Jo," hlesla. Dominik k ní přišel blíž. ,,To jsi nemusela. Nemůžeš pořád myslet na druhý. Mysli taky trošku na sebe."
,,Ale to nejde. Udělal jsi toho pro mě tolik. Chtěla jsem ti aspoň..." Lilli větu nedořekla, protože zase usnula. Dominik si povzdechl. Lilli ale tentokrát nespala dlouho.
Když se vzbudila, Dominik tam ještě byl. ,,Vyspala ses už?"
,,Asi jo." usmála se.
,,Konečně trochu úsměvu!" zahalekal Charlie. Lilli se rozesmála. Vylezla z postele a roztáhla žaluzie u oken. Otevřela dveře na terasu a snažila se dostat do plic trochu čerstvého vzduchu. Hlava se jí už nemotala a viděla dobře. Cítila se tak svěží, jakoby chtěla lítat... Pak si vzpoměla, že si bude ještě muset s Dominikem pár věcí vyjasnit a kouzlo pominulo. Když se šla dolů najíst, Dominik na ní civěl. Možná si to ani neuvědomoval.
,,Prostě budem napořád jenom kámoši, co?" zeptal se zničeho nic. Lilli se mu podívala do očí a smutně přikývla. Zesmutněl ještě víc. Přišla k němu a objala ho. ,,Je mi to líto, Dome."
,,Jo, mě taky."
,,Ale budem pořád kamarádi, že jo?"
,,A proč by jsme neměli být?"
,,Protože jsem slyšela tebe a Charlieho, jak se hádáte. Já vím že mě máš rád Dome, já tebe mám taky ráda, ale prostě jinak než ty. To ale neznamená, že..."
,,Jo, já vím. Prostě kámoši. Hele, jak to že jsi to slyšela?"
,,Děláš si srandu? Oba jste tak křičeli, že to prostě nešlo přeslechnout!"
,,Zas tolik ne a ty jsi měla spát!"
,,Jojo, já vím... Hele, fakt se na mě nezlobíš?"
,,Ne."
,,Ale předtím to znělo jinak..."
,,Jo ale předtím jsem nevěděl to, co vím teď!"
,,Nojo. Co budem dneska dělat?"
,,Ty budeš ležet v posteli a my o tebe budem pečovat, co jinýho?"
,,Ne, já nechci do postele! Byla jsem tam skoro dva dny!"
,,Jo, a tři dny jsi nespala, takže ti pořád ještě jeden den zbývá. Do postele, mazej!"
Lilli se zasmála. ,,Já to myslím vážně, mám tě tam odnést?"
,,Jo, když chceš..." zasmála se zase. Dominik ji popadnul a vyšvihl si jí nad hlavu, takže mu seděla za krkem a se smíchem jí nesl do schodů. Charlie vykoukl z ložnice a sledoval je. I když Dominik zavřel dveře od jejího pokoje, pořád byl slyšet jejich smích. Ať si každý říká, co chce, pomyslel si Charlie, tohle nebudou obyčejní kamarádi. I tentokrát zůstal Dominik přes noc s Lilli v posteli. Charlie měl silnou potřebu tam vtrhnout a zkontrolovat je, ale neudělal to. Celou noc se převaloval v posteli a usnul až nad ránem, kdy bylo světlo. Vzbudil se zase až za tmy. Lilliyn smích se nesl domem. Naslouchal jejímu smíchu, jakoby to byla rajská hudba a nakonec se musel usmát taky. Byl rád, že už je jí líp a že už není tolik vážná, i když k tomu má jistě dobrý důvod. Zaúpěl, když mu na mysli vyvztanula vzpomínka na ní, když jí držel a ona byla jen ve spodním prádle. Předtím to nevnímal, protože měl o ní strach, ale teď, když už věděl, že je v pořádku, nemohl tu vzpomínku vyhnat z hlavy. A nakonec si řekl, proč by na to nemohl myslet, když je tu teď sám. V klidu se zachumlal do peřin a dál na ní myslel. Když už ho bolela z dlouhýho ležení záda, zvednul se a šel si dát sprchu. Oblíknul si kraťasy a šel za nimi do pokoje. Zaklepal a bez vyzvání vpadnul dovnitř.