OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Čistá láska - 7. kapitola

15.06.2011 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1563×

Chester na mě obrátí své zuřivé tmavé oči. Je nepochybně nebezpečný. Jak to, že jsem to nepoznala dřív?

„Tohle si nesmíš nikdy dovolit!“ Pouští slova skrze zatnuté zuby, jako by se snažil ten vztek držet na uzdě. „Zachovala ses velmi hloupě. Vážně tě musím ztrestat.“ V jeho očích na okamžik zahlédnu svou vlastní bolest a jeho soucitnost. Zavřu oči, a když je znovu otevřu, ten smutný odlesk tam stále je.

„Chestere.“ Mike ho lehce chytí za rameno.

„Víš, že nemám jinou možnost. Ona má některé vlastnosti, které v ní musím potlačit.“ Pustí ho, souhlasně a pošetile. Teď ze mě ty bezbřehé nekvalitní pocity vymlátí. Když mě chytí za paži a bez mrknutí oka vytáhne k sobě, vyjeknu. Strach na mě útočí ze všech stran. Jsem maniakálně posedlá obavou, co se mnou teď bude! Nikdy jsem neslyšela nic pěkného o upířích trestech. Vždy to byla jen bezcitná masochistická jatka, kterými nás nutili v sobě potlačit to, co je tak rozčilovalo. Nepochybně mě teď čeká cosi podobného, opravdového, na rozdíl od pomluv, kterých jsem se mohla jen šokovaně děsit.

Hodí mnou na měkkou postel a lehce si začne sundávat černý drsný pásek.

„Svlékni se.“ Hlas má rozhodný, nedovolující jakýchkoliv námitek.

„Prosím. Prosím,“ zaspílám se zatnutými dlaněmi v přihlouplém gestu. Zopakuje svůj rozkaz ještě hruběji, třímajíc v rukou zlověstný řemen. Chytím se za spánky. Snažím se ze sebe tu úzkost a paniku dostat. Ještě nemám pojišťovací proces za sebou, takže mi to způsobuje muka a z očí tlačí neomalené slzy. Můj bůh trpělivě čeká, než se s pláčem a ponížením zcela vysvléknu a postavím se před něj nahá. Můj pohled stále zoufaleji sjíždí na opasek, který svírá v dlani. Má takovou sílu, že jestli mě s ním uhodí, můžu si rovnou zažádat o důchod. Nemusím ten jeho trest už nikdy rozchodit.

„Dívej se.“ Chytí mě za bradu a otočí směrem, kterým páskem švihne. Zvuk se mi zařeže až do žaludku a palčivě rozbolí v dalším děsu. Bojácně se rozklepu. Je to ještě horší, než jsem si myslela. Řemen je na padrť. Zničil ho svou silou a rychlostí. V dlani mu zůstávají jen cáry.

„Viděla jsi, co dokážu?“ Upřeně se na mě dívá.

„Ano,“ zalykám se.

„Tak si to pamatuj.“ Blýskne se mu v očích. Vyděšeně se rozklepu.

„Už nikdy nic takového neudělám.“ Slibuju hory doly a modlím se, aby se smiloval.

„Ale já tě musím potrestat.“ Hlas má majetnický a surový. Děsivě upíří, nedokáže v sobě skrýt natěšenost a střípek soucitu. (?!) Vážně to slyším?

„Polož se na postel.“ Zajíknu se, ale po ukázce jeho síly a tvrdosti se nevzmůžu na odpor. Jen co si lehnu, ucítím jeho přítomnost nad sebou. Stále tak rychlý. Je to omračující!

„Už nikdy se nesmíš v přítomnosti jiných upírů takhle spustit,“ řekne něžně. „Mohl bych tě navždy ztratit.“ Jemně mě pohladí od spánku po klíční kosti až k bradě. Rozklepu se tím nenadálým štěstím.

„Teď tě musím potrestat.“ Zatne zuby, jako by mu ty slova byly proti srsti.

„Uvolni se,“ zašeptá mi do úst. Zasténám v přívalu jeho chtíče. Je tak upíří a přesto plný chtivosti a lásky. Lačně touží po mém těle a já se mu odevzdávám. Uvědomuji si, že tohle by pro mě měl být skutečně trest, ale já si to užívám. Bezmezně přijímám a maluji na jeho těle zamilované obrazce touhy. Sténám a v duchu opěvuji jeho jméno. Chladnými doteky přejíždí po mém těle. Není to tak něžné jako předtím a stejně se při tom zalykám štěstím a touhou. Divoce se do mě noří jazykem a já se mu ty jeho polibky snažím vracet se stejnou vervou a zaujetím. Líbí se mu to o to víc a znovu se v jeho očích zračí ta nevšední naděje. Proč je v očekávání a napjatý, když já mu dám, cokoliv si řekne? Je to můj bůh. Jsem schopná na jeho přání přinést i tu nejvyšší oběť. Budu čím si mě bude přát a ráda. Když ze sebe serve v rychlosti oblečení, že to div nedokážu zaregistrovat, tak se do mě něžně dostane a já se mu prohnu vstříc.

„Chazzy.“ Jeho jméno dokážu říkat v neutuchajících ozvěnách. Hlasitěji a roztouženěji. Nemělo by se mi to líbit. Skutečně bych měla trpět, ale nemohu si pomoci. Všechno, co se mnou dělá, mě naplňuje báječným pocitem, láskou a odhodláním dotáhnout to až do konce. Chci znovu zažít tu rozkoš z jeho přítomnosti! Sténavě zvrátím hlavu, když mě divokými rychlými pohyby dohání k šílenství. Zdá se, že se pomalu oddává jistotě a své upíří nátuře. A mně to nevadí! Mně se to líbí. Miluji ho se vším všudy!

Zaryji se mu nehty do ramen a protočím panenky, když se mi klínem prožene nejvyšší rozkoš. Sladce se mi rozlévá po celém těle. Cítím to až v konečcích prstů. Byl to neuvěřitelný vrchol, na který jsem se díky němu vyšplhala. Něco tak nádherného a zoufale potřebného jsem ještě nikdy nezažila. Teprve, když všechna slast odezní, přestanu křičet slastí a uklidním svůj dech. V očích mu tančí plamínky radosti.

„Trestej mě víc,“ zašeptám s upřeným pohledem do jeho rozradostnělých očí a přimknu se k němu znovu v touze prožít tuhle pohádku minimálně ještě jednou.

*

Když po několika hodinovém rozkošeplném milování vylezeme s Chesterem z postele, překvapí mě, že na pohovce najdu Ryana. Je zapresovaný mezi růžové polštářky. Evidentně mu to vadí, ale na tváři má posměšný nedobrý výraz. Mě samozřejmě ignoruje, ale Chazzymu stiskne ruku v posvátném gestu.

„Ztrestal jsi ji víc, než jsem čekal.“ Škodolibě se usmívá, a když na mě sjede pohledem, přitulím se ke svému bohu a zatvářím se jako bych ty předchozí hodiny zažila peklo. Můj výraz zřejmě není tak dobrý, protože jsem z předchozích chvil nadšená, ale to Ryan nedokáže rozeznat. Chester mě majetnicky přivine k sobě.

„Užíval jsem si ten křik.“ Rozesměje se nezvaný host, aby mi dal najevo, jak ho mé “utrpení“ těšilo.

„To já taky.“ Chazzymu se blýskne v očích.

„Užíval jsem si každé zanaříkání. Každou vteřinu!“ zasyčí zlověstně a mně to ve tváři namaluje nepokryté zamilování, které nedokážu potlačit. Líbilo se mu to se mnou! Udělala jsem svého boha šťastným!

„A stejně je do tebe zamilovaná. A teď snad ještě víc a oddaněji.“ Uchechtne se Ryan. „Lidé jsou ubozí,“ pokračuje. Šlehnu po něm zlověstným pohledem a zatnu zuby. Nemůžu zlobit. I když je na mě Chester hodný, tak by se mnou neměl takovou trpělivost, aby mě pak vážně neumučil. Nezaslouží si, abych mu dělala problémy a ostudu. Poslušně zatnu zuby a celou tu hloupou situaci s nadhledem přehlížím.

„Sice má stále hněv v očích, ale ty jí zkrotíš.“ Ušklíbne se a já vymažu vztek a nahradím ho něhou, protože Chester mě vychovává tím nejúžasnějším způsobem. Čistou rozkoší a láskou.

*

Když Ryan po několika hodinách, kdy nudně rozebírali hudební písně na jejich společném albu, odejde, zazářím štěstím.

„Idiot,“ prsknu a zavrtím hlavou. Chester zúží oči a povzdychne si.

„Aspoň si se před ním chovala slušně.“ Tiší ho Mike a lehce lítostivě na mého boha pohlíží.

„Nebudu to s ní mít lehký,“ postěžuje si. Tvrdě mě stiskne pod krkem a majetnicky přitáhne k sobě.

„Co jsem ti říkal?“ zavrčí mi do úst a věnuje mi vášnivý, divoký polibek až zalapám po dechu.

„Že se nesmím v přítomnosti jiných upírů spustit.“ Rozklepu se znovu touhou a přimknu se k němu.

„Jsi nenasytná.“ Usměje se potěšeně a zmáčkne mě, až vypísknu.

Naši přívětivou atmosféru vyruší srdceryvný Annin pláč. Zpytavě se zadívám kolem. Proč brečí? Krčí se na lavici u stolu a střídavě si stírá oči a smrká. Oči má opuchlé a zčervenalé. Pozbývají svou sympatickou přátelskost a hřejivost. Zoufale těkají po mně a Chesterovi, přímo až vyčítavě a bolavě.

„Co se děje?“ zeptám se jako první, když se k tomu nikdo z odvážných upírů nemá. Anna se trochu sebere a postaví se do útočné pozice směrem k mému bohu.

„Myslela jsem si o tobě lepší věci!“ prskne zle a zatne pěsti. Neměla by být taková. Jako by snad byla s upíry na stejné úrovni. Stále si neuvědomuje, že je pouhý člověk. Jenže oni na to neřeknou ostrého slova. Chester ji zmateně pozoruje. Hekticky se rozhlížím kolem a hledám, co by ji tak mohlo rozčílit.

„Jsi stejný, nejspíš ještě horší než kdokoliv z nemrtvých!“ Její zuřivý hlas zní až tragikomicky. Hloupé koťátko, které si myslí, že je tygr.

„Ona tě skutečně miluje!“ Tyto slova se mě dotknou. Předvádět mou lásku na veřejnosti není nejlepší způsob, jak mi zvednout náladu.

„Jak ji můžeš týrat tím nejhorším způsobem?!“ Vmete mu do tváře, zatímco jemu už dochází veškerý smysl toho povyku.

Uraženě si od Chestera odsednu a snažím se zahnat červenost v mých tvářích. Prohlásila, všem na očích, že ho skutečně miluji! Ano, je to pravda, ale neuškodilo by trochu taktu a tajností! Jsem celá nesvá, když někdo – kdokoliv – dává najevo mé jedinečné pocity, za které se upřímně trochu stydím. Jsem ráda, že je dokážu přiznat sobě a svému bohu. Ale takhle všem ukázat, že jsem na tom opravdu tak špatně a miluji ho celým srdcem? To je potupa! Proto jsem nikdy nedokázala před něj pokleknout a vyznat se mu přede všemi. Bylo pro mě mnohem jednoduší povědět mu to do očí v naší soukromé chvíli. A ona to teď jako naprostou samozřejmost vybalí a ani se nezačervená! Za to já jsem urputností zrůžověla a dotčeně se načepýřila.

„Tobě se sex s ním líbí?“ Jako by tomu nemohla uvěřit. Její otázka zní tak lacině. Jako by snad nikdy neměla být vyslovena. V ústech mi vyschne, když se zadívám do tváří, které v očekávání sledují každý můj pohyb. Je tu celá skupina! Skutečně před nimi musím rozebírat svůj sexuální život? Nemůžeme to udělat v tichu a ponížení jako obvykle? Něco podobného mě potkalo ve dvanácti letech, když se mi můj starostlivý otec snažil vštípit důvěryhodnost a cit pro věrnost. Jenže tohle je ještě mnohem nepříjemnější!

„Faith!“ zvolá mé jméno. Hotové pozdvižení.

„Já… Já...“ zakoktám se. Nikdy jsem nebyla ráda, když jsem vyčnívala. Snad proto mě taky děsí, že patřím mezi tu méně početnou skupinu vyvolených. Raději jsem se ztrácela v davu spolu s ostatními. Všimnu si, jak se Chester ošije. Že by pochyboval o mých prožitcích? To musím utnout.

„Ann, mně se to vážně líbilo.“ Můj hlas je tichý a stydlivý. Zmatu ji tím. Chvíli nerozhodně pokukuje kolem a pak poklekne ke mně, jako by mě chtěla utěšit.

„Nemusíš to předstírat. Nic mu nedlužíš.“ Pohladí mě po tváři.

„Nic nepředstírám.“ Ušklíbnu se a z očí vydoluji divoké plamínky.

„Mně se to skutečně moc líbilo,“ odříkávám bezchybně, aby pochopila, jak velmi se mi ty prožitky dostaly pod kůži.

„Ale jen psychicky, ne?“ Zasměju se její nedůvěře.

„Věř mi, že i fyzicky.“ Zčervenám ještě víc. Donutím se pohlédnout na Chestera. Chci znát, jak se tváří! Hrdě a šťastně září na míle daleko. Na rtech nastražený uspokojený úsměv a v očích snad lehkomyslnost a radost. Anna zalapá po dechu.

„To není možné!“ odseká jednotlivá slova a zvedne se.

„Ale je!“ Napřímím se také, abych jí pohlédla do dotčených očí.

„Existuje jen pár vyjímek!“ obviní mě ze lži.

„A já patřím mezi ně!“ vyprsknu, vyprovokovaná na nejvyšší míru. Ona mi nedůvěřuje! Zdá se, že mám podle ní zakalenou mysl láskou, která mi nedává poznat, co mě bolí a co mě těší!

„Jsi zamilovaná! Nedokážeš to posoudit.“ Odmítne mé vysvětlení a ohrne ret, když pohlédne na Chestera. Nasupeně dojdu až k ní.

„Vím, co cítím. Mě nic nebolí. Neskutečně jsem si to užila. Proč mi to nevěříš?“ Sjedu ji pohoršeným pohledem. Rozpláče se ještě víc a uteče přede mnou do prostoru, kde jsou ustlané postele.

*

Sedím ve změti pestrobarevných polštářků a tulím se ke svému bohu.

„Čeká mě ještě nějaká odplata za moje předešlé chování?“ ptám se a opětuji mu jeho uhrančivý pohled.

„Proč myslíš?“ Zúží oči, jako by chtěl prokouknout mé prosté záměry.

„Protože pro mě naše milování nebylo trestem.“ Neuhnu pohledem, když poukazuji na krásné chvíle s ním. I když se mi v očích zračí stud a mírná rozechvělost, vydržím jeho nadšený pohled až do konce. Odvrátí se, jako by se chtěl zadívat, zda nás náhodou někdo neposlouchá. V místnosti nikdo není, takže jsou jeho obavy liché.

„Myslím, že jsem tě potrestal dostatečně,“ pokračuje po chvíli, a když nechápavě přivírám oči a snažím se domyslet, kdy a jak mi čím ublížil, dodá.

„Jsou různé způsoby týrání.“ Přejede mi ledovým prstem po krku až k výstřihu, kde se zastaví a ústy zmapuje jemnou pokožku mého dekoltu. Slastně vydechnu.

„Rád se soustřeďuju na trochu netradiční upíří způsob mučení.“ Vycení na mě své špičáky a přejede mi lehce jazykem po spodním rtu, než ho vsaje do úst a donutí mě k dalšímu zasténání.

„Zjistil jsem, že mi tohle mučení přináší rozmanitější potěšení.“ Usměje se nenuceně a donutí mě ke zčervenání, když si mou drobnou dlaň přitiskne na poklopec. Rty se mi zachvějí, když se mu stydlivě zadívám do obličeje a on mě sjede pohoršeným a pobaveným pohledem. Trhnu sebou a ruku mu vytrhnu. Rozesměje ho to ještě víc.

„Není nad to, když můžu mučit křehká nezkušená děvčátka,“ vrní mi do ucha, zatímco mi kasá tričko, aby mi mohl polaskat ňadra. Když se ke mně skloní a špičkou jazyka přejede po jednom z nejsladších míst, zavrním jako kočka.

„Myslím, že jsi v tomto způsobu týrání dokonalý.“ Zoufale se prohnu a povzdechnu si, když do hry zapojí i své zuby. Nelekám se, že by mi ublížil. Vzrušuje mě byť jen myšlenka na jeho nebezpečnost a chtíč.

„Snažím se tomu věnovat na sto procent,“ zašeptá a pomalu ze mě svléká zbytek oblečení. Na tohle jeho vleklé konání nejsem vůbec zvyklá. Na chvíli pozbývá veškerou svou rychlost a stává se trpělivým, neodbytným a především hravým.

„Nese to své ovoce.“ Protočím panenky, když mi dlaní sjede do klína a laská mě, kde může jen On.

„Nepovídej.“ Zasměje se na mě potěšeně. Něžnými polibky putuje ke stejnému místu, odkud se mi do těla noří ty nejniternější a nejkrásnější pocity.

„Zdá se, že máš pocit, že jsem ti pořádně neoplatil tvé neomalené chování,“ zabručí hlasem zhrublým touhou, a rty začne věnovat mému nejcitlivějšímu místečku.

„Bože!“ Prohnu se a pocítím jakousi netrpělivost a marnivý chtíč. Chci, aby si přestal hrát a konečně mě poctil svou přítomností v mém těle!

„Tak teď to napravím,“ zaburácí škodolibě, když pocítí mou narůstající touhu. Skučím a klínem mu vycházím vstříc, zatímco on si dovádivě hraje a škádlí mě, až z toho na mě jdou mrákoty.

„Prosím!“ zakňourám a samou slastí lezu z kůže. Vážně mi to přijde jako pomalé a ničivé týrání, které podkopává mého ducha i tvrdohlavost. Přitáhne si mě k sobě na klín a majetnicky do mě vnikne, až se mu v náruči zazmítám a rozeštkám rozkoší.

„Ještě budeš zlobit?“ Směje se medovým hlasem a hladí mě chladnými doteky po zádech, zatímco mě nechává vydýchávat první vrchol rozkoše.

„Ano,“ zasípu a se šťastným tlukoucím srdcem naslouchám jeho pobavenému smíchu. Jízda, kterou zažiju po té rozvleklé a mučící předehře, je velmi divoká a já musím ocenit jeho vynalézavost a hravost. Z mého boha se stal náruživý a dokonalý milenec, který tiší mou láskou, mé tělo i duši.

„Páni,“ vysíleně se mu svezu na rameno a horoucně oddechuji.

„To bylo fakt krásný,“ štkám se zavřenýma očima. Přehrávajíc si, co se nyní událo. Jak kouzelné a vášnivé dokážou být chvilky s ním! On na rozdíl ode mne moc unavený není. Má výdrž k neutahání a síly tolik, že by tyhle slastné pohyby mohl dělat snad týden v kuse. Maluje mi to mlhu před očima a růžovým, když si představím, že se nemohu dočkat, až mu znovu podlehnu.

„Ani nevíš, jak moc jsem rád, že se ti to líbilo.“ Má uklidňující mužný hlas. Jak jsem si kdy mohla myslet, že by mohl znít arogantně? Ne, to by nebylo možné.

„Většina lidí sex s upírem vážně nezvládá. Jsem rád, že ty patříš mezi těch pár výjimečných jedinců.“ Zúží oči v náhlém popudu, jako by mi snad četl myšlenky. I kdybych mezi ně nepatřila, stejně bych mu poskytla, co si žádá, i když bych při tom třeba trpěla. Pak mi cosi dojde. Ten Annin zvrácený přístup, kterým ze mě dolovala informace a tupě odrazovala každého ve svém dosahu.

„Anna mezi ty výjimky nepatří, viď?“ Jen tiše zavrtí hlavou. Tak proto nedokázala přijmout fakt, že já si milování s Chesterem užívám, když ona se svým bohem zažívá muka.

„Ať se Mike snaží jakkoliv, ona při tom vždycky trpí.“ Povzdechne si Chazzy a rychlým gestem mě zabalí do teplé deky.

„To mě mrzí,“ zesmutním. Zrovna oni mají ukázkový zdravý vztah a... Bez sexu. Děsivé. Chester mi jemně zvedne bradu a zadívá se mi do očí. Jako by chtěl vyzkoumat, jestli je ten smutek pravý.

„Nečekal bych, že zrovna ty budeš zastáncem jejich štěstí.“ Zkoumavě si mě prohlíží.

„Myslel jsem, že upíry nenávidíš.“ Začínám se za své obyčejné a ustrašené názory stydět.

„Říkala jsem ti, že jsi mne hodně změnil.“ Pokrčím rameny a ještě víc se zahalím dekou, abych se mohla utápět v jeho vroucí náruči.

„Měl by ses ze mě napít.“ Hloupě se při té větě zajíknu a rozklepu.

„Ty to nechceš.“ Odvrátí ode mě hlavu.

„Ale ano, chci.“ Oběma dlaněmi ho chytím za obličej a donutím ho podívat se mi do očí. Chci, aby viděl to odhodlání a lásku.

„Nebude tě to bolet.“ Zkouší s malou nadějí. Usměju se. To já přeci vím! Věřím mu.

„Nenapiju se moc.“ Těká do mých očí a zpátky na můj krk. Když z mé strany necítí žádné námitky, přitáhne mě k sobě na klín ještě víc a odhrne mi jemné vlasy. Nemusel by čekat, až se mu nabídnu. Spousta z nich to určitě nedělá. Jako můj bůh by si měl vzít, co mu právem náleží. Chladnými polibky znecitlivuje mou kůži, aby mi jeho sání nezpůsobovalo bolest. Je obětavý a velkorysý. Zajímá se především o mé blaho a sám raději trpí při polykání něčeho, co se s manou zamilované krve, nedá vůbec srovnat.

Když se špičáky dostane skrze mou jemnou kůži až k tepně, trochu sebou trhnu. Nebolí to, ale do žil se mi vlévá nepříjemný pocit zrady. Copak jsem skutečně zradila lidskou rasu, když bezmezně a čistě miluji tohoto upíra natolik, abych mu dobrovolně dala svou životadárnou tekutinu? Zatímco majetnicky loká mou horkou krev, bojuji s člověkem uvnitř sebe, který spílá, jak rychle jsem mu znovu začala důvěřovat. Ale proč ne? Chester se ke mně po celou dobu chová víc než vlídně! A já začínám skutečně věřit, že on mě také miluje. Je jedno, že se to upírům nestává, ale jako jsou výjimky mezi lidmi, tak existují jistě i mezi upíry. Kdo by mu dokázal odolat, když je tak vroucný a emocionálně vyspělý.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čistá láska - 7. kapitola: