OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Čistý štít 15. kapitola

16.09.2015 (10:00) • Andre2 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 646×

Doufám, že se Vám kapitola bude líbit jako předešlá. Tahle kapitola je tak trochu ode všeho kousek, přeji příjemné počtení :)

 Andre2

„Nesoustředíš se, Noemi!" vrčí na mě Isler.

Dnes už po sté ležím na žíněnce a nehorázně mě začíná bolet kostrč a vlastně pomalu celé tělo. „Nemůžu si dát chvíli pohov?" optám se otráveně a masíruji si pravý bok, na který jsem před malou chvilkou dopadla.

Protočí oči. „Ne, nemůžeš," řekne a založí si ruce na prsou. „Hele, chápu, že seš zničená z toho, co se stalo mezi tebou a Seanem, ale už jsou to dva dny! A já potřebuju, aby ses maximálně soustředila, nebo tě na prvním lovu něco sejme, jasný?!" promlouvá ke mně.

Jemu se to řekne! Sean se na mě ani jednou nepodíval, a ani když ho pozdravím, tak nereaguje, zkrátka řečeno absolutní ignor. A zas jsem to já, kdo první odpouští a leze mu do zadku! Jednou provždy bych se měla tohle odnaučit!

Luská mi prsty před očima. „Soustřeď se!" vrčí trochu nakrknutě.

„Promiň," omluvím se a zaujmu útočný postoj.

Zhluboka se nadechnu a kývnu hlavou, že jsem připravená. Isler také kývne hlavou a já okamžitě vykopnu nohu, abych ho zasáhla. Ale jako vždy jsem příliš pomalá, poněvadž mě Chris chytne za vystřelenou nohu a trhne se mnou, takže končím na žíněnce.

Sakra! zanadávám dnes už po několikáté. Tentokrát to odnesla záda, ty dopady by byly mnohem příjemnější, kdyby ta podložka byla měkčí.

„Jsi duchem nepřítomná, takhle tě dostane každej!" štěká podrážděně. „Jestli tě zas dostanu na zem, jdeš ještě běhat," řekne odhodlaně.

To snad nemyslí vážně! vyprskne mé potlučené podvědomí, které se ještě včera cpalo zmrzlinou a koukalo na filmy typu Pretty Woman.

Zamračím se. „To nemůžeš!" zaprotestuji zmoženě.

Šibalsky se usměje. „Ale můžu, a teď dělej!" prohlásí autoritativně a zas zaujme ten zatracený postoj na druhém konci žíněnky.

Na vteřinu se na něj zadívám, jestli to s tím běháním myslí vážně, ale když mi věnuje tázavý výraz, raději se rychle vyškrábu na nohy a postavím se naproti němu.

„Jestli tě můžu poprosit, tak chci hladší přistání," zabrblám a pokynu hlavou.

Zakroutí nad tím hlavou. „Dobře, pokusím se, ale jedině, když i ty se budeš snažit."

Abys věděl, tak já se snažím! syknu na něj podvědomě.

Věnuje mi poloviční úsměv a pak vše začne. S překvapeným výrazem uhnu jeho ruce, celou dobu nechával první úder mně! Podaří se mi uhnout, ale stejně cítím jeho „dotek" na žebrech.

Jak chceš! zavrčí podvědomí a křupne si prsty.

Hlavou mi probleskne rychlá poučka, takže nejdřív nějak zasáhnout jeho slabiny, ale které to jsou, až na tu mezi nohama? Jediná, o které u kluků vím, je zakázaná, takže nepřipadá v úvahu.

Plesk! Bum a bác!

Ránu se mi podařilo zasadit, ale Chris je vážně dobrý, takže jsem opět skončila na zemi, což není tak strašné, bylo to o dost měkčí plesknutí, než jsem čekala. Se zaraženým výrazem koukám na Chrise, který se nade mnou shýbá, na tváři má přiblblý úsměv. „Takže jdeš běhat," pošklebuje se mi.

„Ale…" zabručím.

Zakroutí hlavou. „Snažila ses, ale jsi zas na zemi, takže…" nedokončí to.

„Ehm, nechci vás dva rušit, ale teď tady mám hodinu já," ozve se podrážděně Sean, který stojí ve dveřích s kamenným výrazem a taškou přes rameno. 

Chris se zvedne a pomůže mi vstát. „Nerušíš, už tu končíme," řekne škodolibě a věnuje mu hraný úsměv, pak svou pozornost obrátí zas ke mně. Mám chuť mu vynadat za to, jak Seana dráždí, ale než stačím něco říct, už mele pantem. „Oběhni dvakrát tělocvičnu a konec," řekne a pustí mou ruku.

Ihned se rozběhnu a doufám, že mě tu nenechá s ním samotnou. Chtěla bych to nějak Seanovi vysvětlit, ale stejnak mi nebude věřit, a možná ho tím ještě víc vytočím.

XXXXXX

Chris odešel až se mnou, díky bohu. Takže jsem se úplně vyhnula narážkám a připomínkám, kterými by mě Sean začal okamžitě urážet.

S povzdechem si vlezu do postele a vytáhnu deník. Zatím se William stále cítí dobře. Od lovců už nedostává takovou čočku a konečně dal taky trochu za vyučenou tomu blbovi Jeremymu.

Úterý 12. listopadu 1824

Dnes v noci jsem měl příšerný sen. Žena, která stála v rohu mého pokoje, měla přes sebe černou kápi, ale když si ji sundala, byla bledá a vyhublá na kost, a přesto se na mě děsivě usmívala, jako by se nic nedělo. Nešla ke mně ani se nepokusila mi něco udělat, ale přesto jsem měl z ní špatný pocit.

Zničehonic se rozešla a zmizela v temnotě dveří, chvilku jsem váhal, zda mám za ní jít, ale nakonec jsem se odvážil. Ocitl jsem se v domě mých rodičů. Vyběhl jsem po dřevěných schodech za ní, vyděsilo mě, když vešla do Mariina pokoje. Pousmál jsem se, když jsem uviděl mou sladkou sestřičku, jak spí.

Sedl jsem si k její posteli a pozoroval, jak těžce oddechuje a na čele se jí lesknou krůpěje potu. Už jsou to dva roky, co jsem ji viděl naposledy. Zvedl jsem ruku, abych ji pohladil po čele, když vtom se přede mnou vynořila ona.

Během vteřiny se vše rozplynulo a já se probudil. S vyděšeným výrazem a bijícím srdcem na poplach jsem se rozhlédl po pokoji, nikdo ale naštěstí v koutě nestál. Rukou jsem si otřel opocené čelo, ale znovu už jsem nemohl usnout.

Uklidnila mě vzpomínka na mé sestry, jak se usmívají a jsou plné života.

William Moss

Takže ho začala děsit až v listopadu, prakticky měsíc po tetování. Ale proč ten sen byl o jeho sestře, která už je rok po smrti?

Ale on o Mariině smrti zřejmě nevěděl! podotýká mé podvědomí káravě.

Musím si dát pauzu! zhodnotím a zaklapnu deník.

Jess mi přinesla nějaké sešity, abych si všechno dopsala. Podívala jsem se snad jen do literatury a biologie, poněvadž ty jsem jí musela přinést v pátek do školy.

Deník schovám pod jednu nadzvedlou parketu pod postelí a zas ji vrátím na své místo, aby si nikdo mého úkrytu nevšiml.

Rychle se vyhrabu na nohy a zamířím do knihovny, kde snad najdu bráchu nebo Bena, aby mě jeden z nich hodil domů. Mohla bych klidně poprosit Chrise, ale nechci Seanovi udělat tu radost, že s Islerem něco mám.

Dveře se otevřou a celá parta sedí u kulatého stolu, docela mě překvapuje, že se Sean překonal a sedí u jednoho stolu s Chrisem.

„Noemi, právě na tebe čekáme. Ty jsi nenašla můj vzkaz?" optá se mě Ben.

Zakroutím hlavou. „Ne, nic, žádný vzkaz jsem nedostala," řeknu a došourám se k nim. S povzdechem si sednu mezi Spencer a Tobbyho, díky bohu mi nenechali volné místo ani u jednoho z nich. „Tak o co jde?" zeptám se, když se usadím.

„Příští sobotu máš narozeniny, což je super," začne Benjamin zvesela, „… takže nebude problém, aby nás rodiče pustili na chatu." Tohle se mi až tak moc zas nezamlouvá!

Polknu. „Nemůžeme se téhle části nějak vyhnout?" zaskřehotám zoufale. Nevím, prostě se mi nechce jen tak opustit rodinu, lhát jim a předstírat vlastní smrt!

Ben se do mě opře svým karamelově hnědým pohledem. „No, vzhledem k dané situaci to prostě jinak nejde. Jestli chceš, na tu chatu dojedeme a oslavíme tvé narozeniny, ale domů se zkrátka nevrátíme," řekne a já vím, že tenhle boj prostě nevyhraji.

Děsím se každého dalšího dne, nejraději bych zastavila čas, jen abych zjistila, jak předejít stejnému osudu, který postihl Williama. Bojím se, že nepřežiji ani měsíc a zešílím! Bojím se, že až usnu, navštíví mě ta samá žena jako Willa, a už nebude cesty zpět.

Zavřu oči a zkouším zahnat všechny špatné myšlenky. „Fajn, bude po vašem," řeknu potichu.

„Skvěle, takže souhlasíme všichni," řekne s uvolněním v hlase Benjamin.

Měla jsem snad na vybranou?! neodpustím si tu ironickou poznámku, kterou stejnak slyší jen Isler. 

„V úterý se vše dohodne, takže teď zas můžete pokračovat v předešlých aktivitách," dodá a rozpustí nás.

Všichni odejdou, až na mě a Jaspera. „Potřebuješ něco, Noemi?!" zavrčí na mě brácha.

Protočím nad jeho tónem oči. Už od čtvrtka je na mě naštvaný a pořád mi předhazuje, že mě před Seanem varoval a tak dále…

„Potřebovala bych svézt domů," řeknu a sleduji ho, jak se (ne)ochotně zvedá.

Otočí se zpět na Bena. „Půjčíš mi klíčky od auta?" Namísto odpovědi mu je dotyčný hodí, můj bratr je excelentně chytí a zamíří pryč z knihovny.

Děkovně se podívám na Bena a zamířím za tím mým neschopným bratrem.

Autor: Andre2, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čistý štít 15. kapitola: