OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dance with the devil 2.díl

04.03.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 826×

„Co jsi prováděla? Ty ses chtěla před školou osprchovat, ale zapomněla si na fén?“ rýpnul si do ní s pobavením Scott.

„Vážně vtipné!“ pronesla ironicky Danny a co nejvíc klopila hlavu, aby si jí nevšímalo moc lidí.

„Co jsi prosimtě celou noc dělala?!“ zeptal se pro změnu Austin.
„Snažila se umlčet si mobil.“

„Proč jsi ho nevypnula?“
„Protože potom posledním pádu mi nezvoní budík, když mám mobil vypnutý.“

„Vypadá to, že ti nezvonil ani tak.“

„Tak si do mě rýpněte, když vám to udělá dob...“ Danny podjela jedna noha a už se připravovala na tvrdý náraz, který ale nepřicházel. Otevřela křečovitě sevřené oči a otočila se na Austina, který šel za ní a chytil ji za batoh.
„Jsi v pohodě?“ zajímala se okamžitě Vanessa.

„Jo, jsem...“ řekla šokovaně Danny. „Díky Austine, bez tebe by mi přibylo zase pár modřin.“
„To je v pohodě. Raději mi řekni, proč ti pořád zvonil v noci mobil.“

„Zase se mi pokoušel dovolat Ian s ostatními.“

„Vždyť ty už se s nimi nepečeš.“

„Já vím. Ale údajně to beze mě není ono.“

„Doufám, že se od nich zase nenecháš zblbnout.“ Vložila se do debaty Rachel a konečně odklonila zrak od party kluků, která postávala u skříněk.

„Ne. Nebojte nenechám. Díky nim sem měla tolik problémů, že už sem vyléčená.“

„To je dobře. Uvidíme se po škole!“ mávnul na ni Scott a každý z nich se rozešel na svoji hodinu, která je čekala. Dneska už neměla s nikým z nich společnou hodinu, proto ji čekal opravdu nudný den a už se nemohla počkat až se po škole půjde převléknout do jejího suchého oblečení.

Když se konečně dočkala konce vyučování, tak její džíny i triko byly doopravdy suché.

„Konečně!“ Danny se vděčně nasoukala do svého oblečení a vydala se hledat Rachel a Vany, aby jim vrátila jejich věci, ale nikde je nenašla.

Prošla snad celou školu a pár lidí se na ně i zeptala, ale ty dvě už údajně odešli. Jejich věci si hodila do skříňky a vydala se ven ze školy.

Konečně přestalo pršet, ale venku bylo pořád mokro a nad městem se skláněly těžké mraky, takže hrozilo, že kdykoli může začít pršet na novo.

Danny šla po okraji chodníku a přemýšlela nad tím ošklivým počasím, které všechny sužovalo, když vedle ní prudce zastavilo nějaké auto, kterému zaskučely brzdy a ohodilo ji špinavou vodou.

„Sakra!“ dívka o kus uskočila a srdce jí tlouklo až v krku, protože auto jí klidně mohlo nabrat. „Zbláznil ses?!“ rozkřikla se, aniž by věděla, kdo sedí za volantem, protože auto mělo černá skla.

Zadní okýnko se začalo stahovat a za chvíli se na ni šklebili dva kluci, které dobře znala.

„To nebylo vtipný!“

„Ale bylo, kdyby ses tak viděla.“

„Sedej!“ vyzval ji černovlasý kluk a otevřel dveře.

„Radši půjdu po svých.“
„Nedělej drahoty, ještě si po cestě ublížíš!“ vložil se k nim blonďák.
„Neboj Chade, budu si dávat pozor.“ Obrátila očima.
„Budeš doma rychleji.“

„No a?“

„A nenateče ti do bot.“

Už se stáhnulo i přední okýnko.

„Tak si sedni! My nekoušeme.“ Usmál se hnědovlasý kluk.

„Ahoj Briane, ty jsi tu taky?“
„Já tu s nimi někdy nejsem?“
„Máš pravdu.“
„Tak pojedeš?“

Danny chvíli váhala a nemohla si vybrat, ale nakonec zvítězilo auto.

„Dobře, ale budu sedět ve předu!“

„To bys mi neudělala!“ ohradil se Brian.

„Ale ano, bratránku.“

„Danny!“
„Ber nebo mě nech jít!“

„Fajn...“ Brian naštvaně vysednul z auta a přelezl si do zadu a něco naštvaně říkal Chadovi a Ericovi. Jak Danny očekávala, tak řídil Ian.

„Čau.“

„Čau. To ti trvalo než si nastoupila.“
„Taky mi trvalo než sem v noci usnula.“
„Měla si nám to vzít.“

„Promiň, že jsem na vás neměla náladu.“

„Nemusíš se omlouvat.“

„Jsem slušně vychovaná!“

„Od kdy?“
„Od narození.“
Než jí Ian stihnul odpovědět, tak začal Brian s jinou debatou, aby předešel hádce, která by určitě vypukla.
Ian raději nastartoval auto a rozjel se po silnici. V autě bylo ticho, ale klid, který uvnitř panoval přerušila Danny.

„Kam to jedeš?“
„Pryč.“
„Řekli jste, že mě hodíte domů!“

„Tak se ještě trochu projedem!“

„Iane! Sakra! Já se musím učit.“
„Nemusíš. Zejtra ještě nebudeme doma!“
„Briane! Prosím!“

„Klídek Danny.“
„Tohle je únos! Udám vás! Pošlu na vás policii a FBI!“
„Za prvé si s námi šla sama!“ namítnul Ian.

„A za druhé... byl jsem za tvojí mámou a řekl jsem jí, že tě beru na pár dnů na přehlídku nejlepších škol s pár přednáškami a dokonce ti sbalila věci.“
„Kecáš!“

„Ne!“
„Až se to provalí, tak mě zabije.“

„Neprovalí.“
„Proč jsi si tím, tak jistý?“

„Protože máme pohled.“ Brian jí hodil do klína pohlednici. „A taky se ta přehlídka škol doopravdy koná... akorát my tam nejedeme.“

„Kluci! Já chci domů! To není vtipný!“
„Máš to od matky i omluvený! Tak si pořád nestěžuj!“ zamračil se Ian.
„Já sem se ničeho z toho neprosila!“

„Tak mlč!“ zamračil se na ni Ian a Danny si naštvaně skřížila ruce na prsou. Vytáhla si mp3, dala si do uší sluchátka a sledovala ubíhající cestu.
Po několika hodinách jízdy, venku začala padat tma a Danny cítila únavu, která jí prostupovala tělem. Ještě jednou zamžourala před sebe na silnici, ale najednou se zasekla.

Zdálo se jí, že tam něco leží nebo stojí? Ale očividně si toho nevšimnul Ian, který jel stále stejnou rychlostí.

„Něco tam je!“ vyhrkla.

„Co to meleš? Kde?“

„Tam!“ Danny ukázala rukou před sebe. „Zastav! Narazíš do toho!“ Ale bylo pozdě, protože jejich auto opravdu do něčeho napálilo. Do něčeho tvrdého a pevného. Auto se párkrát přetočilo přes střechu, ale nakonec zůstalo stát na kolech.

Danny se zdálo, že ji bolí snad úplně všechno, celé tělo. Nechtěla otevřít oči, ale cítila nutkání, ujistit se, že kluci jsou v pořádku. Lehce pootevřela oči, musela se hlavou praštit o palubní desku. Lehce zvedla ruku, která asi byla zlomená, ale to nebyla ta nejhorší bolest, konečky prstů si přejela po čele a potom se na prsty podívala.

Byla na nich rudá tekutina, která jí slepila vlasy.

„Au...“ lehce pootočila hlavou doleva. „Kluci?“ zašeptala. Víc nahlas to nešlo. „Iane?“ Kluk vedle ní byl očividně v bezvědomí, ale nějaké větší zranění neviděla.

„Briane?“ Nemohla se otočit do zadu. Celý trup ji bolel. Znovu se podívala před sebe a rukou zašátrala na klice u dveří auta, které se ovšem ani nehnuly. „Prosím...“ začínala panikařit. Cítila bezmoc a chtěla brečet, ale nemohla.

„Mobil!“ problesklo jí hlavou. Rychle vydolovala ten věčně nefunkční krám a vytočila Austinovo číslo. Chvíli čekala než se v mobilu ozval jeho hlas.

„Danny?“
„Austine, prosím...“ začínalo se jí hůř dýchat. „Prosím...“

„Danny? Co se ti stalo? Danny?“

„Austine?“ Danny jeho hlas neslyšela. Zdálo se jí, že je mobil hluchý, ale Austin slyšel zřetelně.

„Pomoc mi prosím... nemůžu ven... Austine...“ najednou zmlknula, protože se jí zdálo, že se někde kolem auta něco mihlo.

Slyšela jen svůj vlastní nepravidelný dech.

„Něco tu je...“ zašeptala.
„Danny, kde jsi?“ Austin skoro křičel do telefonu.

„Austine! Áááá!“ Její křik ho skoro ohlušil, ale potom bylo ticho.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dance with the devil 2.díl: