Dance with the devil 4.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Omlouvám se, že je přidávám další dílek tak pozdě, ale poslední dobou toho mám nějak moc... V tomto dílku se konečně objeví Danny...
Děkuji všem, kteří povídku čtou a komentují. :)

06.04.2010 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 838×

„Dneska je super akce v Modré laguně.“ zářila radostí Vanessa v pátek po škole.

„Vany, nechci ti kazit zábavu, ale je to diskotéka, která je kousek za městem. Navíc u lesa... potřebují tam jen nalákat lidi a já se neplánuju jít zabít.“
„Vidíš to moc černě. Scotte? Austine? Jdete se mnou?“

Na obou bylo vidět, že chvíli váhají.
„Když půjdeme všichni pohromadě, tak se nám nic nemůže stát.“ Trvala si na svém blondýnka a byla skoro neoblomná. „Prosím, prosím, prosím... Bude tam i Lucas!“ pronesla vítězně a podívala se na Rachel, která se rázem dala na její stranu a souhlasila. „Takže domluveno. Večer dáme sraz v osum na obvyklém místě. Bude to skvělé!“ rozplývala se a mizela jim z dohledu.

„Jsi normální?“ drcnul do Rachel Scott.

„Cože?“ Rachel se na něj zasněně podívala a jemu bylo jasné, že už v duchu vidí sebe a Lucase při vášnivém nebo naopak romantickém tanci.

„Nikdy jsme tam moc nechodili...“ prohodil Austine, ale raději nic víc neříkal, protože se mu nechtělo s nikým hádat. Navíc pořád ještě neměl žádné zprávy o Danny, na kterou nemohl přestat myslet a ve snech ho pronásledoval její vyděšený hlas, kterým ho prosila o pomoc.

Austin seděl u baru a objednal si ještě jednu minerálku. Po jeho přátelích nebylo ani památky. Rachel dělala neúspěšný ocásek školnímu idolovi Lucasovi a nevšímala si spousty jiných kluků, kteří by o ni mohli projevit zájem. Vanessa se Scottem řádili na parketu a na něj zůstala jen barová židlička, na které seděl a sklenice s vodou, protože chtěl, aby aspoň někdo z jejich čtverky zůstal střízlivý.

Otočil se ke vchodu a napil se ze sklenice, kterou před něj barmanka postavila, ale v tu chvíli mu zaskočila a veškerý obsah si málem vylil na sebe. Pití znovu odložil za sebe na bar, ale oči nespouštěl od vchodu. Vlastně přesně tam kam on se dívala i spousta dalších osob, kterým neunikli noví příchozí.

Ve vnitř se právě zastavili čtyři kluci sladění do černých barev. Každý z nich měl na sobě tmavé džíny, černé triko a tmavou koženou bundu. Vlasy měli perfektně upravené a otočila se za nimi snad každá holka.

Ale ti čtyři nebylo všechno co je všechny upoutalo. Mezi nimi a v jejich čele stála dívka. Austin se musel několikrát podívat než si byl jistý svým úsudkem. Byla to Danny, ale... vlastně to ona nebyla.

Měla na sobě upnuté černé kalhoty s tmavým trikem na ramena, přes které byla hozená černá bundička. Nikdy nic podobného nenosila. Dokonce vždy odmítala si něco takového jen zkusit.

Ale co ho zaráželo nejvíc byly boty na podpatku. Nesnášela je. Nikdy v nich neuměla chodit a teď mu v nich připadala tak neuvěřitelně sebevědomá.

Vlasy měla volně rozhozené na ramenech a její pohled byl neuvěřitelně tajemný. Na první pohled bylo jasné, že všech pět jich patří k sobě, prozrazovaly to i jejich kamené výrazy.

Danny se na všechny čtyři podívala a každý z nich jí lehce přikývnul. Nakonec kývnula i ona a každý z nich se rozešel vlastním směrem.

Austin zvažoval, že se za ní rozejde, ale všimnul si, že ona míří přímo k baru. Díval se jak si objednává panáka, kterého do sebe hned kopnula a už nevydržel jen tak nečině čekat a přihlížet tomu co dělá.

„Ahoj...“

„Austine.“ její hlas zněl lehce překvapeně a posadila se na barovou židličku. „Co tady děláš?“

„Dobrá otázka. Chtěl bych se zeptat na to samé.“

„Já se ptala první.“
„Neozvala ses. Nenapsala jsi. Kde jsi byla?“

„Byla jsem na přehledu škol... Byly tam nějaké semináře a tak.“

„Jasně. Tak proto jsi mi volala a chtěla jsi pomoct.“
„Austine. Jak vidíš je mi fajn.“

„Odkdy piješ alkohol?“
„To snad nemůžu?“

„Nepila jsi.“
„Tak jsem si dala panáka!“ Vypadalo to, že každou chvíli kvůli něčemu ztratí nervy. Ani jednou se na něj nepodívala a pořád civěla přímo před sebe jako kdyby se něčeho bála. Jako kdyby se ho stranila, pokoušela se od něj naprosto odcizit.

„Danny, co se děje?“
„Nic!“ znělo to jako tiché zavrčení, ale konečně na něj pohlédla. Lehce ho zamrazilo, protože v jejích očích nebyla ta nevinnost a lehká naivita nebo upřímnost a vřelost. Ty oči byly chladné jako led a ostré jako špička nože, která se do něj zabodávala.

„Danny...“ Austin chtěl ještě něco říct, ale její pohled byl upřený někam jinam. Dívala se na Iana, který odcházel s nějakou dívkou z klubu a hned potom zalétla pohledem na Chada, který taky s někým šel.
„Promiň, ale musím jít...“

„Danny, nemůžeš...“
„Nech mě být!“ Rychle se zvednula a zamířila ke dveřím, ale Austin se tak lehce odbít nenechal a vyšel za ní. Byl překvapený, když viděl, že míří přímo do lesa.

„Počkej! Tam nemůžeš! Něco tam je!“

Jako by v ní trhlo a prudce se zastavila. Pomaličku se otočila a Austin viděl i na tu dálku, že její oči jsou hladové a skoro krvelačné. Co to s ní bylo?

„Nepleť se mi do cesty!“

„Danny, vážně by jsi do toho lesa chodit neměla! Za dobu co jsi tu nebyla se tu stala spousta divných věcí...“ snažil se jí to dál vysvětlit, ale ona se začala smát.

„Věř mi, mě nic nehrozí.“ Její smích ustal. „Ale ty by si sem neměl chodit! Už se ke mně nepřibližuj a měl by si to vyřídit i ostatním!“ Potom se otočila a zmizela mezi stromy.

„Sakra!“ Austin bojoval s nutkáním rozběhnout se za ní, ale jeho pud sebezáchovy byl silnější. Místo toho se vydal zpátky, aby našel ostatní.

Vanessu našel uprostřed parketu.

„Byla tu Danny!“

„Cože?“

„Danny! Byla tady!“ křičel co mu hlas stačil. Její veselý výraz najednou vystřídala vážná tvář.

„To myslíš vážně?!“ Austin jen přikývnul. „Scott je u baru. Šel pro pití. Pojď ho najít.“

Společně s blondýnkou se tedy vydal zpátky k baru, kde doopravdy stál Scott.

„Je možné, abych odtud viděl před chvílí odcházet Danny?“ zeptal se rychleji než mu vůbec stihli všechno říct.

„Jo! Určitě jsi ji viděl! Kde je Rachel?“ zeptala se Vanessa a Scott jen naznačil hlavou někam do prava. Opravdu tam byla, ale už z dálky bylo vidět, že je opilá.

„Měli bychom ji zavést domů.“ konstatovala Vany. „A my bychom měli jít taky. O Danny si promluvíme radši až v pondělí!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování