Dance with the devil 6.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A po opravdu dlouhé době další díl. Původně jsem neplánovala tuto povídku dopsat, ale vaše komentáře mě přesvědčily. :)
V tomto díle se Austin znovu potká s Danny.

29.08.2010 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 877×

„Ale teď se podržte! Viděl jsem je totiž s...“

„S Ianem a Chadem!“
„S kým?“

„Ianem a...“ Austin si povzdychnul. „Ianem, který se kamarádí s Danny! A Chadem z Ianové party!“ upřesnil, protože by mohlo chvíli trvat než by to Vanesse došlo.

„A jsi si tím jistý?“ zeptala se nevěřícně.

„Jo! Odcházeli s nimi někam ven... a...“

„Promiň, nějak špatně tě slyším! Vybíjí se mi baterka! Ve škole mi to řekneš!“

„Vanesso! Vanny!“ křikl ještě do mobilu, ale ten byl rázem tichý. „To se mi snad zdá!“ Naštvaně hodil mobilem o postel a ani si nevšímal toho, že s rachotem dopadnul na podlahu, protože tok vlastních myšlenek ho pohltil.

„Odcházeli ven a sotva je zahlédla Danny, tak za nimi vystřelila jako namydlený blesk...“ V hlavě měl zmatek. „Šla do lesa... někam, kde nevedla žádná cesta... a nikde v okolí jsem její partu neviděl. Nikdo tam nebyl...“

Chtěl na to přijít, zjistit co se děje, ale nevěděl, kde začít a kde skončit.

„Ne! Já to myslím vážně!“ hájil své názory, když v pondělí ve škole mířil na oběd.

„To není možný! Je to blbost! Jen náhoda!“ snažila se mu to vymluvit Rachel a rázně si stála za svým.

„Já jsem neřekl, že je to 100% pravda! To ty jsi začala vyšilovat! Prostě je to můj názor.“
„Danny by se nikdy do žádného vraždění nezapletla!“

„Ale on neřekl, že je zabíjí oni!“ Protočil očima Scott.
„Ale vyznělo to tak!“
„Rachel! Sakra, jak jinak to všechno vysvětlíš?“
„Já nevím...“
„Danny by se možná do ničeho nezapletla, ale ta Ianova parta ji do problémů už několikrát dostala. Všichni víme, že je na ně poutaná! Neumí jim říct ne!“ promluvila vážně Vanessa.

„Tohle by nikdy neudělala!“ bránila ji dál Rachel.

„Vím, že je to naše malá bezbranná Danny, která by byla schopná přizabít sebe samu o práh u dveří, ale taky vím do čeho ji oni už navezli. Vím, že by nebyla schopná někoho vlastníma rukama zabít, když si uvědomím, že je o kus menší než my všichni, ale třeba to dělají oni... Aspoň na tu jejich partu bych vsadila.“
„A jak si vysvětlíš ty zvířecí stopy? A ty ostatky roztahané všude... Zlámané kosti...“

„Já nevím... třeba to nějak maskují!“ Vanessa popadla svůj tác s jídlem a posadila se k jejich stolu.

„Jako, že si třeba sebou na vodítku přivedou nějakého vlka, párkrát se tam s ním proběhnou a jdou domů?“ zaútočila proti ní ironicky hnědovláska.

„Něco takového sem neřekla!“

„Ale naznačuješ to!“

„To všechno je z tvojí pošahané hlavy!“ Děvčata na sebe už skoro ječela, ale zasáhnul do toho Scott: „Holky, klídek! Nemusí to být oni... Vždycky byli divní, ale že by dělali takové zrůdnosti... Jsou to taky lidé... Na něco takového by asi ani oni neměli žaludek a i kdyby jo... vždycky se někde najde slabší článek, který by to neunesl a řekl by to... V tomto případě by byla tím slabým článkem Danny. I minule se od nich trhla, když šlo do tuhého...“
„Už jsem říkal, že se změnila!“ namítnul tiše Austin, kterého mezitím přešla chuť k jídlu.

„Když s nimi byla tenkrát, tak byla taky jiná!“

Austin už je dál nemohl poslouchat, zvednul se, odnesl neporušenou porci jídla a vydal se pryč. Zvažoval jestli neudělal špatně, když jim o všem řekl. Rozpoutal mezi nimi akorát horlivou debatu, která vůbec nikam nevedla.

Vzal si svoji tašku a vyšel před školu. Zhluboka se nadechnul. Už chtěl být doma, proto rychle přešel cestu, ale potom zaslechnul známý hlas.

„Takže jste tu na týden?“
„Jo, trenérovi se moc nelíbilo, že tu mizí lidé, tak chvíli váhal, ale když jsme mu slíbili, že se k lesu nikdo z nás nepříblíží, tak jsme tady...“ Tento klučičí hlas byl pro něj naprosto cizí, ale ten první, dívčí, znal až moc dobře.

Tiše se přikradnul, odkud je slyšel. Osoby seděli na lavičce u dětského hřiště, kde momentálně skoro nikdo nebyl a na něj teď nemohli vidět, ale on je mohl slyšet a dokonce i vidět.

„Je dobře, že jste tady.“

Viděl Danny, která tam seděla s dalšíma třema klukama, které zahlédnul o víkendu na hřišti. Byli tu na soustředění s fotbalem.

Danny měla zase ten chladný pohled, ale v očích měla zase něco... něco jiného... něco víc... Pokaždé, když některý z těch kluků promluvil, Danny vypadala, že se na ně vrhne. V tváři měla přemáhající se výraz a pořád se křečovitě usmívala.

„Tak co sejdeme se večer?“ promluvila znovu.

„Já nevím. Trenér nás nikam nechce pouštět.“
„Ale šli bysme rádi!“

„Nějak ho ukecáme.“
Danny se usmála.

„Tak kde?“
„Večer u lesa!“ pronesla.

„Večer? Zbláznila ses?“
„No tak klídek. Znám to tu. Chodím tam docela často a ještě se mi nic nestalo. Navíc sebou budu mít tři svalovce.“ Provokativně se usmála a lehce si oblíznula rty.

„Když já nevím...“
„Tak to si budu muset najít někoho jiného, když se vy bojíte.“ Danny se zvedla, ale jeden z kluků jí zastoupil cestu.

„Večer budeme tam!“ řekl naprosto rozhodně.
Danny se na tváři vyčaroval kouzelný úsměv.

„To je dobře...“ Lehce se k němu naklonila a téměř to vypadalo, že už ho políbí, ale na silnici prudce zastavilo auto a hlasitě zatroubilo.
„Musím jít. Tak večer!“ Danny ho elegantně obešla.
„Počkej, nemůžeš tu být ještě chvíli?“
„Ne! Rodina volá!“

Austin se přitom slově lehce otřásl a otočil se k autu. Ze staženého okýnka se vyklonil Ian a čekal, než k němu Danny příjde.

Něco jí rychle řekl, ona mu odpověděla a Ian se usmál.
Danny hbitě obešla auto a vklouzla na místo vedle řidiče.

„Večer u lesa...“ zašeptal si pro sebe Austin.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování