OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dandaros 1

08.09.2012 (13:00) • Dreamer • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1520×

Dandaros, veliký svět. Zde se
nachází nespočet ras a národů. Nikdo se tedy nemůže divit válkám, které se zde
 odehrávají, tady taky začíná náš příběh.
 ****
 Ferenod. Název země kde probíhá válka mezi technicky vyspělými Remeldany a rasou
 se speciálními magickými schopnostmi Aquertany. 
 **** 
 ,,Xarole , co tu sakra řešíš?“ zeptal se ho Henfon.
 ,,Zbraň, co asi jiného tati.“ 
 Xarol byl vcelku vysoký hubený mladík s hnědo-černými kudrnatými vlasy a modrýma
 očima, ale i přesto vypadal bezmocně a mrňavě proti svému otci, který byl
 nadměrně vysoký a ozbrojený od hlavy až po paty (pravda, asi tak velký rozdíl
 byl i v jejich inteligenci).
 ,,Už toho krucinál nech“ řekl Henfon. ,,Včera jsi vyhodil do vzduchu skoro celou
 čtvrť Beletu...“
 „Měl jsem to pod kontrolou“ přerušil ho Xarol a přehodil si malou duhovou
 kuličku z jedné ruky do druhé.
,,A co to vůbec máš za kuličku? To je důvod toho výbuchu? Jestli jo, tak toho
okamžitě nech!“ Po těchto slovech odešel. Po jeho odchodu si Xarol pomyslel, že
 to stálo za to a znovu prohodil lesklou duhovou kuličkou do druhé ruky. Xarol
 byl docela pohybově nadaný a hrozně rád vynalézal novinky, ale někdy to už
 přeháněl. Perfektní důkaz o tom byl přístroj zabudovaný na pravé ruce pod jeho
 kůží. O tom na čem pracuje, nikdy neřekl. Vědí jen, že mezi to patří projekty
 typu robot nebo speciální čočka. Popravdě, už to opravdu velmi přeháněl. Koho
 jiného by napadlo vyndat si z oka čočku a nahradit ji robotickou, kterou ale
dovede řídit zbytek svých hračiček. Čočka je skvělý příklad věcí, o které radši
 lidem neříkal. V moment, kdy se podíval na strop a zmáčkl čudlík na opasku, ke
 stropu vyletěl robotický pták a následoval pohyb jeho oka.
 „Já tu čočku miluju," pomyslel si a nechal pohybem ruky a dlouhým mrknutím přinést
 ptáka svůj šroubovák a pokračoval ve svém nejsložitějším projektu. Za všechny
 projekty, co vynalezl tak rychle vděčil čočce a přístroji na ruce. Jediné, co ho
 v tuto chvíli trápilo, bylo to, že mu chybí jedna matice. Kde je ksakru ta
 matice?...
 Od práce ho vyrušil hluk. Další zvláštní zvuky. Rozhodl se tentokrát vyjít ven.
 To, co viděl, ho velmi překvapilo a potěšilo. Viděl výbuch a velkou vlnu, která
 ho odhodila na zem. Vzchopil se a vstal. Zaběhl rychle zpátky do svého skladiště
 a vytáhl si to nejdůležitější, což uložil do batohu. Nějaké jídlo, baterie,
 vybavení a něco málo navíc. Po městě začaly houkat výstrahy a on si musel něco
 vyzvednout. Na tento den se připravoval. Měl již dlouho v plánu utéct, ale ještě
 nikdy na to neměl. Až doteď. Za skladištěm odkryl plachtu. Jeho nejoblíbenější a
 nejtajnější projekt. Bylo načase ho vzít. Věděl, že si jeho rasa bude myslet, že
 za všechno můžou Aquertani. On věděl pravdu. Věděl, co se stalo.
 **** 
 V Gaquélu – hlavním městě Aquertanů probíhal běžný den a Sálía byla v lese na
 hranicích třech zemí. Ferenodu, Renalonu a Deralie. Sálíu díky její malé
 postavě, zeleným vlasům a vybledlé kůži, jakou mají ostatně všichni Aquertani,
 by nikdo netypoval na expertku přes krvavou magii. Je to velmi silná magie, ale
 taky neskutečně brutální a není u ní zaručený úspěch kouzla bez ublížení tvůrci.
 Málokdo se jí proto učí. Její národ nikdy není pro válku a násilí- spory se
 snaží řešit diplomaticky. Ale když přijde někdo jako Remeldani…
 Za Sálíou pobíhal její Gargoyl. (V dospělosti veliká zvířata podobná lvům, kteří
 mají ovšem schopnost změnit svou kůži v kamenou, kterou máloco pronikne. Ovšem,
 v tu chvíli se nemohou hýbat. Lvovi jsou podobni vlastně jenom stavbou těla,
 gargoylové totiž nemají žádnou srst. Tohle bylo ovšem ještě mrně.) Cvičení jí
 šlo jako obvykle. Tato část lesa popravdě byla už od jejího řádění nepěkná.
 Rostliny vypálené, stromy potrhané a to tam měla tréninkovou slámovou postavu,
 která byla zcela nepoškozená. Po vcelku dlouhé době dalšího tréninku se okolo ní
 snažila proplížit skrčená postava, a dostala se až za křoví
 ****
 Xarol schovaný ve křoví přemýšlel, jak se přes ni dostat. Již z dost velké dálky
 viděl, co dovede a docela ho to vystrašilo. „Do pr…" a víc už nedořekl. Cítil jen
 obrovskou bolest v zápěstích.
 ****
 „Co tu chceš ty blbej Remeldanskej pse?“ 
Xarol visící ve vzduchu za magií smáčknutá zápěstí se přestal na chvíli soustředit na velkou bolest, 
 nedělalo mu to problémy po jeho pokusech na vlastním těle. ,,Něco jsem si uvědomil.
 Nemá cenu válčit. Odešel jsem, protože mi nic z toho nedávalo smysl a navíc jsem
 chtěl větší prostor a pochopení pro své výtvory.“
„Výtvory?“ Zeptala se Sálía.
,,Ano jako třeba tohle“ řekl Xarol a třikrát rychle mrkl a před Saliu přilétl jeho mechanický pták. Vyvedlo ji to z míry. Jelikož už přestával cítit ruce, byl rád, že se
 dostal z jejího zdvižení na zem. Neměl v plánu jí ublížit. Stáhl ptáka zpátky a
 řekl:,,Já nejsem jako oni! Nám tvrdí že jste agresivní a toužíte jenom po válce
a našich smrtích. A ty těm kecům věříš? Já ne a to už od svých osmi. Klidně
můžeš jít se mnou." ,,Mám ti věřit?" ,, No měla bys, a navíc je vždy lepší cestovat ve
dvou.“ Sálía, jejíž rodiče zemřeli již v jejím dětství se nad nabídkou opravdu
zamýšlela.,, Víš co? Je už večer. Dnes můžeme ke mně a pak vyrazíme.
Máš jediné štěstí že s sebou mám náhradní kabát. Jestli tam chceš přežít, tak si
to nasaď i s tou kápí. Máš typické Remeldanské rysy. Na to mají naši oči. Zítra
už budeme moci vyrážet.“ Sálía vyrazila.
Za chvíli ji dohnal Xarol a zeptal se:
„Jak se vůbec jmenuješ?“
,,Jsem Sálía.“
„Já Xarol a nemáš nějaké obvazy? Nebo
chrániče na ruce?“
„Až se vrátíme, tak se po nich podívám.“

Autor: Dreamer (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dandaros 1: