OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death metal is not death! 2

05.07.2011 (13:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1181×

Příjemné počtení a radši omezení 18+ ;)

Užijte si ji...

(hudba)

Michael:

Díval jsem se na její tvář, ze které se vytrácela všechna úzkost, trápení… Byla tak nádherná! Exotický anděl v mém náručí. Její tvář se lehce třpytila, její havraní vlasy odrážely sluneční paprsky, které zčista jasna vysvitly. Bouřka přestala a déšť zmizel. Na obloze se objevila duha.

Opatrně, abych ji nevzbudil, jsem Liss vzal do náručí a pomalým krokem jsem ji nesl k sídlu.

Prošel jsem hlavními dveřmi, které mi Fritz ochotně otevřel a zůstal stát. Za prvé jsem byl ohromený krásou sálu a všeho okolo. Za druhé jsem byla svědkem, jak Alice s Alex peskovaly bratry, aby dali vše tam, kde to má být.

Přidušeně jsem se zachechtal a byl zpražen pohledy.

„Kde ste byli tak dlouho?“ ptal se otráveně a ospale Ray. „Únavou už nevidim!“

„Promiň,“ ledabyle jsem pokrčil rameny. Můj hlas zněl nevzrušeně. Ray na mě zasyčel jak kočka, ale dál se věnoval své činnosti.

„Vaše bude pravé křídlo,“ oznámila mi Alice. „Věci už tam máte. Jen si to dyštak předělejte, nevěděla jsem kam co dát.“

„Jenom naše?“

„Jo. S Filipem si zabíráme levý. Hoši budou v hlavní budově… Nekoukej tak, aspoň budete mít soukromí. No ne, ty bys s nima chtěl bejt pod jednou střechou znova?“ zvědavě zvedla obočí.

„Dobrý, brzdi!“ Alice se zasmála a odcházela někam do další místnosti. „Děkuju!“ houkl jsem na ní. Přikývla a než zmizela, ukázala na dveře, který očividně vedly do našeho domku. Našeho, znělo to tak nádherně.

Prošel jsem se stále spící Liss zatemněnou chodbou a pak prošel dveřmi. Stanul jsem ve velké místnosti. Z půlky byla zařízená, jinak poměrně zela prázdnotou.

Lissa se zavrtěla v mém náručí a otevřela oči. Zamžourala do místnosti.

„Kde to jsme?“ Hlas měla ochraptělý a ospalý. Vzedmula se ve mně vlna touhy. Ten hlas mě přivede k šílenství.

„Náš nový domov. Jsme v pravém křídle, bude jenom naše. Alice s Filipem si zabrali levé a hoši budou v hlavní budově spolu,“ vysvětlil jsem. „Naše věci tu už jsou, ale stejně budeme muset hodně věcí dokoupit.“

„Jenom naše?“ položila stejnou otázku, jako já předtím.

„Jenom naše,“ usmál jsem se. Lissa se taky usmála a skočila mi kolem krku. Obtočila nohy kolem mého pasu a přitiskla se ke mně.

„Hmm… Toho budeme muset náležitě využít,“ zavrněla mi do ucha. Otřásl jsem se a zajal její rty v mocném polibku. Vydechla mi do úst a náruživě si brala, co jsem nabízel.

Když jsme se od sebe odtrhli, hruď se mi dmula pod výdechy a nádechy. Ten polibek mi sebral vzduch z plic.

Políbil jsem ji ze spodu na bradu a vyšel.

„Prohlídneme si to tu,“ mrkl jsem na ni. Dům byl patrový. V přízemí byl obývák a kuchyň. Ty místnosti byly opravdu obrovské. Vyšli jsme po dřevěných schodech do patra a obešli všechny pokoje. Byly tu dva pokoje pro hosty a každý měl vlastní koupelnu. První byl sladěn do zelené, druhý do světle modré. Ty pokoje byly menší než naše ložnice, do které jsme vpadli hned potom a která byla jakž takž zařízená.

Stěny byly vymalované červeně a strop byl bílý. Podlaha byla z tmavého ořechu. Skříně tu nebyly, jen postel. Byla z černého masivu s nebesy v bílé barvě. Sloupky byly umělecky vypracované. Když jsem se na něj zaměřil, zjistil jsem, že v nich jsou vyryté květy růží.

Povlečení bylo ze saténu v černé barvě a na něm červené šmouhy. Polštáře, které byly nedbale rozházené po posteli, a že jich bylo hodně, měly červenou, bílou a černou barvu. Pod postelí byl tmavě červený koberec.

Okna, byla skryta roletami, které nevpouštěly do místnosti ani proužek světla. U oken visely bílé závěsy, které dosahovaly až k zemi.

V pokoji byly mimo jiné ještě dvoje dveře. Vešli jsme do prvních z nich, které nám byly blíž, a ocitli se v koupelně. Stěny byly vymalovány černě a strop byl bílý. Celé této místnosti dominovala velká bílá rohová vana, do které by se vešlo minimálně osm statně stavěných chlapů.

U stěny kousek od vany byla dřevěná, ručně vyřezávaná komoda z tmavého dřeva, na které byly černé osušky. Vlevo od ní, vyseli na háčcích dva černé huňaté župany.

Vpravo od komody bylo zrcadlo, které dosahovalo do stropu až k podlaze. Naproti vaně bylo umyvadlo, nad kterým bylo zrcadlo a podél něho skříňky.

Byl tu samozřejmě i sprchový kout. Velký sprchový kout.

Vrátili jsme se zpět do ložnice a hned se vydali k druhým dveřím. Vstoupili jsme do šatny. Byla ani ne ze čtvrtiny zaplněná našimi věcmi.

„Takže Alice bude chtít jít na nákupy,“ zasténala Liss. Chraplavě jsem se zasmál a odnášel ji k posteli. Něžně jsem ji na ni položil a sám se složil vedle ní.

„Tak to bych si tě měl užít, než mi utečeš na nakupovací maraton,“ zamumlal jsem a jemně ji kousal podél čelisti.

„Jen si nemysli, že se tomu vyhneš,“ zašeptala. „Půjdeš-“ Zajal jsem její rty vášnivým polibkem.

„Problém s tebou, lásko, je, že příliš mluvíš.“ Zvrátila hlavu a zasmála se. Nahnul jsem se nad ní a podepřel jsem se lokty. Její smích byl jako zvonkohra. Musel jsem se usmát.

Náhle se smát přestala a naklonila ke mně hlavu. Políbila mě s takovou vervou, až mi to vzalo dech.

Zapřela se rukama do mých ramen a já se přetočil na záda. Rázem na mě obkročmo seděla. Zapletla ruce do mých vlasů a sklonila se ke mně. V příslibu polibku jsem rozevřel rty, ale ona se zastavila pár milimetrů od mých úst.

Jazykem přejela po spodním rtu a pak se ledabyle přesunula na můj krk. Přejela zuby po jemné kůži. Zavrčel jsem.

Trhanými pohyby jsem z ní sundával kabát. Korzet jsem roztrhl a odhodil na zem. Přetočil jsem ji pod sebe a zuřivě se vrhl na její rty. Rukama jsem hnětl její prsy a užíval si sténaní rozkoše.

Setřásl jsem ze sebe bundu a triko roztrhl. Znovu zapletla prsty do mých vlasů a přitáhla si mě k sobě. Dlaněmi jsem cestoval po její odhalené kůži, dokud jsem nezavadil o lem jejích kalhot.

Odtrhl jsem se od jejích úst a rty přejížděl přes její jemnou kůži. Jazykem jsem zanechával vlhkou stopu na její pokožce. Přejel jsem přes ňadra a sjel až k podbřišku. Stále mi však v cestě stály kalhoty. Stahoval jsem jí je z boků a každý centimetr její odhalené kůže políbil. Byl jsem však nucen zpomalit a zout jí boty.

Když jsem všechno sundal, odhodil jsem to nedbale na zem. Políbil jsem ji na vnitřní stranu stehna a pokračoval výš. Jakmile jsem se rty dotkl její citlivého místa, vykřikla a prohnula se v zádech. Chytla mě tak pevně za vlasy, až jsem myslel, že mi je vytrhne. Zasmál jsem se a špičáky přetrhl ten přebytečný kus látky, který zahaloval její vlhké nitro.

Chvíli jsem se věnoval dráždění toho horkého místa, než mě nekompromisně vytáhla nahoru. Stejně, nemohl jsem si to odpustit a prsty jsem vklouzl do její vlhké připravenosti. Rozevřela rty v přikrčeném výkřiku. Druhou rukou jsem si rychle vysvlékl kalhoty a boty skopl na zem.

Položil jsem se na ni a znovu ji políbil. Rukama mi cestovala po zádech. Její dlaně zanechávaly horké cestičky.

Neustále jsem ji dráždil a její krk jsem zasypával motýlími polibky.

„Prosím,“ zakňučela a prohnula se v zádech. „Michaeli…“ Vyhověl jsem jejímu přání a propojil naše těla. Výkřik blaženosti se Liss vydral z úst a já cítil, jak mocná vlna orgasmu cloumá jejím tělem. Pohyboval jsem boky v pravidelném rytmu a neustále ji líbal.

Za nedlouho jsem cítil, že nejsem daleko od vrcholu, proto jsem zpomalil. Hodlal jsem si užít každou chviličku, kdy jsem byl v ní. Jen když mi zaryla nehty do zad a sténala, jako o život, zrychlil jsem tempo.

Vášeň mě ovládla a já nebyl schopen se ovládat. Když jsem pocítil první okamžiky orgasmu, zanořil jsem špičáky do Lissina krku a sál vše, co mi nabízela.

Po pěti vteřinách jsem však přišel k sobě a uvědomil si, co jsem udělal. Slyšel jsem Liss, jak hlasitě lapá po dechu, jak mi zatíná nehty do ramen, až mi od ranek tekla krev a jak se třese. Vlna strachu ochromila můj mozek. Do hajzlu…

„Liss. Liss! Prosím, promiň mi to. Já… sem se přestal ovládat. Prosím, Liss… Odpusť mi!“ Odtrhl jsem se od jejího těla a trochu od ní poodlezl. Cítil jsem, jak mi z brady padají kapky krve a dorážejí na má stehna. Strach s úzkostí a sebe zhnusením se usídlil v mém těle a já s hrůzou sledoval, jak Liss otevřela oči. Na tváři se jí však rozlil blažený úsměv.

„Liss?“ zašeptal jsem. „Jsi… jsi v pořádku? Neublížil jsem ti moc?“ Když nic neříkala a jen na mě hleděla, panika ještě vzrostla. Promluví se mnou ještě někdy? Odpustí mi to vůbec? Sakra, já sem takovej debil. Jak sem se mohl přestat ovládat? Jak!?

Strach mě odsunul do jiné části světa, takže jsem si ani nevšiml, když Lissa klečela u mě a držela mou hlavu v dlaních.

„Ššš, to je v pořádku. Neublížil jsi mi. Je to dobrý, všechno je v pohodě,“ šeptala. Jenže můj mozek odmítal tu skutečnost přijmout. Jen jsem na ní se strachem civěl.

Vzala mě do náruče a hladila mě po vlasech. Dokola šeptala, že se nic nestalo, že to je dobrý. Neuvěřitelná úleva se přese mě přelila, když mi to konečně došlo. Objal jsem ji kolem pasu a zabořil tvář pod bradu.

„Takže jsem ti neublížil?“ zeptal jsem se znovu a podíval se jí do očí.

„Ne. Jsem úplně v pořádku.“ Políbila mě na špičku nosu a pak otřela svou tvář o mou.

„Přestal jsem se ovládat. Úplně jsem nad sebou ztratil kontrolu. Nemohl jsem to zastavit.“

„Michaeli, je to dobrý. Vážně!“ Políbil jsem ji a chtěl ji položit na záda, ale někdo zrovna zaklepal na dveře. Hruď mi rozvibrovalo zavrčení a ve vteřině jsem byl u dveří. Pootevřel jsem je na škvírku a podíval se na malou elfku, která se na mě rozrušeně podívala.

„Nerada ruším, ale za chvíli vyrážíme na nákupy, takže byste se měli dát do pucu,“ mrkla na mě. „Za půl hodiny vyrážíme. Jo a máš na bradě krev.“ Podrážděně jsem zavřel dveře a hřbetem ruky si krev setřel. Olízl jsem ji a otřepal jsem se. Zase jsem na ni dostal chuť.

Došel zpět k posteli, na níž ležela lahodně natažená Lissa. Zavrčel jsem a skočil na ni. Polekaně sebou škubla a pak se rozesmála. Začal jsem oždibovat jemnou kůžičku na jejím krku a plně se v tom vyžíval.

„Neslyšel si, co říkala Alice?“ vydechla Liss a rukama mě hladila po ramenou a břiše. Začal jsem příst.

„Slyšel.“

„Měli bychom vylézt z postele a připravit se.“

„Máme půl hodiny,“ zamumlal jsem. Znovu labužnicky vzdychla.

„Ale já si chci dát sprchu.“ Zatlačila mi rukama do ramenou a donutila mě tak se z ní odkulit. Povzdychl jsem si a sledoval ji, jak mizí v koupelně. Za pár vteřin jsem uslyšel téct vodu.

Dlouho jsem to nevydržel, jen tak ležet v posteli, zatímco v místnosti, ani ne deset metrů ode mě, je takové lákadlo. V okamžiku jsem byl u ní.

Přitiskl jsem se hrudí k jejím zádům a prsty přeběhl po jejím bříšku.

„Chceš umýt záda?“ Lissa jen přikývla. Otočil jsem se a vzal do ruky houbu, vmáčkl jsem na ní trochu sprchového gelu a jal se své činnosti. Něžně jsem přejížděl po jejích zádech a užíval si její vzdechy.

Ze zad jsem sjel na její bříško a taky ho namydlil. Voda hned smyla mýdlové bubliny a nechávala její pokožku hladkou.

Lissa se ke mně otočila čelem a houbu mi sebrala. Začala mydlit mě. Užíval jsem si ty lehké doteky, kterými mě častovala, snad aniž by o tom věděla.

Přesně dvacet pět minut jsme strávili ve sprše a oťukávali jeden druhého. Pokoušeli, co každý z nás snese. Bylo to až neuvěřitelně příjemné. Jenže potom jsme se museli vrátit do reality, která až tak růžová nebyla. Důvod, nákupy.

Povzdychl jsem si a dooblékl si tričko. Ještě jsem na sebe hodil mou bundu a vyšel z šatny.

Společně jsme vyšli před dům a šli pro motorky, abychom mohli vyrazit. Velice neochotně jsme se pomalu došourali k ostatním, kde už jásaly a poskakovaly holky.

„No tak šup! Musíme toho hodně nakoupit a času je tak málo!“ poháněla nás Alice.

„Obchody třeste se,“ zamumlala Liss a já se nepřestával chechtat dalších deset minut.

Doufám, že se Vám kapča líbila a že zanecháte komentář.

Kapitola 1. << >> Shrnutí << >> Kapitola 3.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death metal is not death! 2: