OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Defekt - 15. kapitola

27.01.2013 (12:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1212×

Defekt - 15. kapitola

         Nechávala jsem si na tělo kanout tisíce slz, které pro mě nejspíš můj otec proplakal… 

         Otevřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Tak konec sentimentality. Můj otec je silný muž, striktní a přejícný, určitě mě hledá, ale nepláče. Drží se reality a ví, že já si tohle dobrodružství doslova vydupala. Důvod je zřejmý, i když pro Ttiene a mého otce nepochopitelný. 

         Stála jsem pod sprchou a smáčela své tělo. Byla to taková úleva! Svaly se mi rozehřívaly a ztuhlost pomalu odcházela spolu se zápachem kanálu. Byla jsem z té vůně celá nesvá. Neměla jsem ráda pach života a špínu, která se mi usazovala na těle. Otec mi tvrdíval, že jsem chorobně čistotná a že to není dobře. Nutil mě cákat se s ním v bahně a chytat ryby, přičemž jsem obvykle musela bosa do blátivé vody, abych vytahovala okouny. 

         Děsilo mě, že otec chodí na rybník za městem a loví divoké ryby, ačkoliv naše Zpola vzorné město se rybolovem vůbec neživilo. Byli jsme talentovaní a kreativní. Těšili se z toho, že jsme byli sví…

         Zádumčivě jsem se zabalila do osušky, která měla tmavě modrou barvu. Tento hostinec sponzorovalo město Lehce prospěšné bezchybnosti, proto všechno mělo tmavé barvy oblohy. Přišlo mi to mírně neurvalé, když se to spojilo s masivním nábytkem, namísto překližky, kterou jsme na výrobu používali my. 

         Vyšla jsem do naší malé světničky. Ano, zde neměli pokoje, ale světničky. Všechno bylo ve stylu světlého dřeva a tmavě modrých přikrývek a závěsů. Z krbu plápolal oheň a vyhříval celou místnost, voněl a zjemňoval hrubou atmosféru. 

         Curtis stál u krbu, tvář otočenou stranou a mělce, přemýšlivě dýchal. Stále na sobě měl ty khaki kalhoty, které se daly přirovnat ke smirkovému papíru. A vysoké vojenské boty, díky kterým byl tak nějak autoritativnější. Košili vyměnil za kostičkovanou. Zmohutnila mu hruď a on se stal výhružným a domáčtějším, až jsem měla chuť se schovat v jeho náruči.

          Bylo toho na mě moc. Přehnané dobrodružství, které nabíralo na obrátkách, a já chtěla vystoupit, protože jsem se chvěla strachem i v místech, která se normálně nechvěla. Mezi mé největší objevy rozhodně patřil tenhle Renegát, který byl moc chytrý, než aby byl obyčejnou lovnou zvěří. Čím více jsem ho poznávala, tím víc mi připadal tajemnější…

„Moje voňavá Charrie…“ zašeptal přesládlým hlasem, aniž by mi věnoval pohled. Stále zíral do ohně, ruce v kapsách a rukávy košile vyhrnuté u loktů.

 „Nejsi tak opilý, jak jsem si myslela,“ vyhrkla jsem a on se ďábelsky usmál.

 „Nejsem, ale proč si beztrestně neužívat toho, co chci?“ Otočil se na mě a v bouřkových očích se mu blýskalo. „Víš, že měla pravdu?“ zamumlal a naklonil hlavu na stranu, až jsem měla pocit, že vidí i skrze ručník. Ze stolečku sebral láhev piva a mohutně si několikrát loknul, jako by potřeboval uklidnění a vybití.

 „K-kdo měl pravdu?“ Dech se mi zrychlil.

 „Ta děvka, co mě zneužila,“ zavrčel. Láhev letěla do rohu a já ustrnula, aniž bych se podívala, zda se rozbila nebo zůstala celá. Pomrkávala jsem na Curtise Stercha, který byl jako utržený ze řetězu. Bouřlivý a strach nahánějící. Byl jako samotný vztek a bouřkové oči mu zářily. „Měla pravdu v tom, že jsem už dlouho neměl ženskou. Chápeš to, Charlie?“

„Chápu,“ vydechla jsem stroze a mačkala si ručník, aby mi nesklouzl z těla.

Curtis se hrozivě usmál a výhružně popošel o krok blíž. „Jak bys to mohla chápat, má drahá?“ zeptal se medovým hlasem, po kterém se mi narovnaly chloupky, a po páteři přešel strach.

„Taky jsem ne-neměla ženskou.“

Ten smích, který po téhle větě přišel, byl mírnější a měkčí. „Vždycky mě dokážeš rozesmát.“ Zavrtěl hlavou. „Víš, že bych tě moc chtěl? Vážně ukrutně moc. Nezvládám držet se takhle dlouho. Nejsem trpělivej a už dávno bych ti to udělal, ale ta tvoje nevinnost a naivita… Ta mi v tom po každý zabrání,“ řekl poťouchle. „Ach, Charrie… jednou se tý blahosklonný nadnesenosti zbavíš a to bude škoda.“ Prošel kolem mě do koupelny a zavřel za sebou.

Teprve teď jsem se znovu dokázala nadechnout. Klesla jsem na kolena a vnímala prudce bušící srdce, které mi chtělo vyskočit z hrudi. Byla jsem zmatená a zoufalá. Curtis Sterch mě chce – a mě to děsilo i lákalo zároveň. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Defekt - 15. kapitola: