OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Defekt - 6. kapitola

18.01.2013 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1057×

6. kapitola

         Stála jsem ve vysokém prostorném stanu, který sloužil nejspíš jako koupelna a nejistě si žmoulala hrubý okraj košile před velkým dřevěným oválným sudem, který tu zřejmě suploval vanu a v této chvíli do něj ženy spolu s Curtisem Sterchem přilévali vodu. On byl legračně skrčený, jinak by hlavou narážel do plachty, a propaloval mě pohledem, doslova mě špendlil k zemi, která tu byla na rozdíl od lesní vlhkosti suchá a skoro prašná. Tráva byla vyšlapaná, což znamenalo, že už tu živořili nějakou dobu.

         Curtis Sterch si svlékl košili a vystavil tak na obdiv svůj rozložitý hrudník a stále se skláněl, což mu přidávalo na mohutnosti a já si vedle něj připadala takhle malinká. On nebyl ryze svalnatý, jako ti svalovci, které jsem viděla v knihách, on měl vypracované a velmi hezké tělo, které zároveň budilo respekt a dojem, že kdyby do něj nabourala celá královská garda, tak on by se zvedl a prostě šel dál jako by se nic nestalo.

         Musela jsem uznat, že jsem ho obdivovala a svlékala pohledem, ačkoliv jsem si to přesně neuvědomovala. Díky němu jsem se potácela v permanentním pomatení. A co bylo nejhorší, tušila jsem, že ta králičí nora, do které jsem propadla, vede ještě dál a mě můžou potkat mnohem hrůznější věci než do teď. Budu ještě hodně plakat, napadlo mě, když se na mě sebejistě usmál a natáhl ke mně ruce.

         Němě jsem zavrtěla hlavou, když ženy zmizely a zatáhly za sebou plachtu, takže jsme se ocitli sami s vařící lázní a v podivné stanové místnosti, kde se do vzduchu pomalinku rozpínala pára. Ta vůně zatuchlého stanu mizela a pomalu se projevovala jiná… Zhluboka jsem se nadechla.

„Co je to?“ zeptala jsem se, když obešel dřevěný oválný sud a přesunul se ke mně. Na sobě měl už jen vojenské kalhoty a boty. A podle jeho alabastrové kůže to vypadalo, že jemu ten hrubý materiál až tak příliš nevadí – jako by byl zvyklý, zatímco já umírala bolestí při každém sebemenším pohybu. Měla jsem pokožku celou zčervenalou a palčivou díky tomu smirkovému papíru, ze kterého byl stejnokroj ušitý. 

„Meduňka… Uklidní tvou pokožku a uvolní tvoje tělo,“ usmál se a bez zaváhání mi zručně začal rozepínat knoflíčky na kabátě. „Ty sudy dělal Randy, náš bednář. Je vážně šikovnej… A Teresa, Philipova žena, vyrábí různé masti i olej do koupele. Byliny jsou její vášeň,“ zašeptal mi do vlasů zvláštním svůdným hlasem a jemně mi stáhl kabátek z ramen.

„A co je tvoje vášeň?“ Můj hlas zněl zadýchaně a chraplavě a já se obávala, že to nebylo jen tím, jak vůně meduňky a pára pronikala do vzduchu a ze stanu se stávala aromatická sauna.

Curtis se tiše rozesmál a rozepínal poslední knoflíček na mé khaki blůze.

„To ne,“ špitla jsem a chytila ho za zápěstí.

„Už jsem tě přece viděl…“ Připomněl mi, jak mi Philip roztrhl košili a odmotal obvaz, takže má prsa viděli oba. Něžně mi stáhl košili z ramen a já skoro zaúpěla bolestí, jak mě ten něžný dotek bolel. „Máš kůži celou zčervenalou a poškrábanou.“ Prohlížel si mě bystře a vůbec ne lascivně. „Seženu ti jiný oblečení, tohle už nosit nebudeš.“

„Nemusíš mi nic shánět, když mne pustíš domů…“ zašeptala jsem a o krok ustoupila. „Prosím…“

„Ach, Charlie,“ pousmál se, chytil mě za poutko kalhot a znovu přitáhl k sobě. „Tady jsi doma, tak přestaň prosit a nech mě, ať tě svlíknu.“

Bránila jsem se, když mi rozepnul zip i knoflík a palci se zezadu zahákl za lem kalhot. „Svlíknu tě, ať budeš souhlasit nebo ne. Chci ti ošetřit ty odřeninky. Bylo by škoda nechat tak mladý krásný tělo trpět.“ Oči se mu zaleskly, když jsem se vzdala a nechala ho, aby poklekl a stahoval s sebou i kalhoty, které se mi namuchlaly nad vysokými botami. Prsty mi šikovně rozvazoval šněrování a uvolňoval mi boty, které mi po chvíli stáhnul z nohou.

Úlevou jsem zasténala a zahýbala prsty. Trpěla jsem je na sobě více než den a půl a měla jsem pocit, že mé nohy už dávno přestaly patřit k mému tělu.

Curtis Sterch všechno moje oblečení složil na hromádku a položil je za dveře, jediné, co mi nechal, byly mé osobní bledě modré titěrné kalhotky a nadkolenky stejné barvy.

Zvedla jsem k němu nohu a zapřela se dlaní o pevný sud, zatímco jsem ho se zdviženou hlavou pozorovala, jak přede mnou klečí a svléká mi ponožky. Curtis Sterch si mě zamyšleně prohlédl a zúžil oči, když odkládal první podkolenku.

„Co je to za pach?“ Nakrčila jsem nos, až se rozesmál.

„Nikdy jsi to necítila?“ Jeho hlas zněl tak pobaveně, když nade mnou vrtěl hlavou a odkládal druhou ponožku.

„Ne, to opravdu ne,“ zamumlala jsem přemýšlivě.

„To jsi ty…“ Stoupnul si a položil mi ruce na boky, až jsem sebou panicky cukla.

„Já přeci nepáchnu!“

„Snad sis nemyslela, že skoro po dvou dnech ve vojenských botách budeš vonět jako květinka, Charrie,“ zašeptal tím svůdným hlasem a přivoněl si k mým vlasům. Obelhával mě tím, zatímco mi jemně stahoval kalhotky přes boky a pak je nechal spadnout na zem.

Byla jsem před ním nahá a on se ke mně vinul. Cítila jsem jeho tělo tak silně. Tisklo se ke mně se vší samozřejmostí a já užasle vnímala, že on mi voní, ačkoliv já skutečně zapáchala jako nikdy. Byla jsem překvapena, nikdy mě nenapadlo, že mohu být takhle cítit. Jeho opasek mě lehce bodal do břicha, když jsem se o něj mírně opírala a vnímala jsem, jak se mi dech zrychluje. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a nechala se výskat ve vlasech. Uklidňoval mě tím a já mu naivně netoužila odporovat.

Když mě od sebe po chvíli odtáhnul, hroty mých prsou stály v pozoru, ačkoliv mi zima nebyla, ale procházel mi tělem hrozně příjemný pocit a já se stále nakláněla k němu, abych zachytila jeho mužnou vůni, která se mu linula z hrudi.

„Charrie, do vody,“ řekl, vzal mě pod paží a opatrně přehoupl přes rantl oválného sudu a lehce mě ponořoval do vody.

„Pálí to!“ Prudce jsem ho chytila za ramena a vytáhla si kolena až k bradě, ale i přesto jsem cítila, jak mě pokládá níž a níž a já se pozadím začínala znovu dotýkat vodní hladiny.

Dělal, jako by ani nevnímal, že nese celou mou váhu na svých pažích.

„Vodu jsem zkoušel. Není horká… Jen tvoje kůže potřebuje ošetření, protože je přecitlivělá. Za chvíli to přejde.“ Mluvil ke mně klidně a já usykávala a snažila se dostat z lázně, která pro mě byla týráním.

„Ne, chci ven! Ubližuješ mi!“ vyhrkla jsem, když jsem se chodidly dotkla dřevěné podlahy sudu a zvedala se.

„Ne, Charrie!“ Zamračil se a zatlačil mě zpět, i když jsem se cukala. Nakonec si sám urychleně rozvázal boty, skopl je z nohou, serval ze sebe kalhoty a já cudně odvrátila zrak a neodvážila se ani dutat, když se zcela nahý ponořil do vody. Položil mi dlaně křehce kolem pasu, a i když byl jemný, zabolelo to a stáhl mě zády k sobě. „Uvolni se, Charlie,“ zapředl mi do ucha a donutil mě opřít zády o jeho hruď, zatímco já na bedrech vnímala něco tvrdého. Moc dobře věděl, co dělá – jeho blízkost mě tak moc rozptylovala! Díky němu jsem cítila zvláštní pocity, které se mi rozpínaly tělem a omamovaly mě.

„Taky jsi páchl,“ zamumlala jsem a skutečně se uvolňovala, když pokožka přivykla na vodu a přestala mě trýznit bolest.

Curtis Sterch se dobrosrdečně rozesmál a objal mě pod vodou a přitiskl se tváří k té mé…

„Tohle je mýdlo z heřmánku, zklidní ti pokožku,“ zaševelil mi do ucha, když jsem mu skoro usínala v náruči. Nechával mě odpočívat pěkně dlouho a kupodivu byl trpělivý. Svým konejšivým hlasem mi celou dobu vyprávěl o Renegátech z tábora a já doufala, že nepočítal s tím, že si je všechny zapamatuju.

Ovšem líbilo se mi, s jakou náklonností hovořil o všech obyvatelích stanové dědiny. Každý přispíval svou troškou do mlýna a soustřeďoval se na svou práci. Jedna přešívala oblečení, druhý opravoval boty, třetí se zaměřoval na lovné zbraně, čtvrtý obnovoval stanové plachty a Curtis Sterch byl stále velký otazník. Mluvil o ostatních, ale ne o sobě a já netušila, čím do tohoto společenství přispívá on.

Vnímala jsem, jak mi Curtis Sterch jemně přejížděl po pažích měkkou žíňkou, téměř podobně hebká, jako jsme mívali doma, jen meruňkové barvy. Nechávala jsem ho, aby mi takhle opečovával celé tělo a zakláněla hlavu při pocitech, které se mi šířily v nitru, když dlaněmi nahmatal má prsa a jemně je hnětl. Sjel jimi po bříšku až do mého klína a něžně mi přejel po místech, kde jsem se i já musela dotýkat vždy sama.

Samovolně jsem rozevřela stehna, Curtis Sterch souhlasně zamručel a škádlil mě na vnitřní straně stehen. Téměř jsem se díky němu rozpouštěla…

         Když mě opláchl a já cítila už jen jemné mravenčení, namísto palčivosti celé kůže, zadíval se na mě a hříšně se usmál. „Teď vylez z vany a začni se sušit. V rohu jsou ručníky…“ Kývl hlavou směrem k malému stolečku, na kterém byly složené ručníky – jeden sytě žlutý, další meruňkový a světle modrý, podobný osuškám, které se čisté a voňavé vždy před koupáním ocitly v mé koupelně jako mávnutím kouzelného proutku.

         Vzala jsem mezi prsty vláčný bavlněný ručník a jemně si jím začala sušit tělo. Bylo tak příjemné cítit jeho měkkost. V duchu jsem si slibovala, že než se stanu Dokonalou, nebudu už ten drsný stejnokroj nosit.

„Charlie, podáš mi ručník, prosím tě?“ Natáhl směrem ke mně ruku a já drobnými krůčky opatrně překonala vzdálenost po malém kousku vlhkého koberce, který byl na zemi ležérně rozprostřený a podala Curtisovi Sterchovi, co si přál.

Otočila jsem se zády, aby měl soukromí a teprve, když ke mně přistoupil a vzal čistý ručník, kterým mi začal pečlivě třít vlasy, jsem ucítila, že si kolem pasu uvázal osušku. „Jak se ti líbilo koupat se se mnou?“

Věděla jsem, že se potutelně usmívá. „Nechtěla jsem se koupat v divoké vodě,“ zamumlala jsem a udržovala si krátkou vzdálenost, ze které na mě sálala horkost jeho těla. Ale koupat s ním se mi hrozně moc líbilo! Nikdy nebyla koupel tak vzrušující!  „Byla to mezní situace.“

„Bude víc takovejch mezních situací,“ řekl poťouchle a jakýmsi olejíčkem, který jsem netušila, kde vzal, mi začal natírat tělo. Vůně byla nevtíravá a uklidňovala, jak mé tělo, tak i mou duši.  

„Ne, Curtisi Sterchu.“ Otočila jsem se a zadívala se do inteligentních bouřkových očí. „Dříve nebo později se dostanu do Ideálního města, stanu se Dokonalou a na tebe zapomenu…“

„Nikdy tě nenechám zapomenout, moje Charrie,“ zašeptal mi do ucha a sevřel mě pevněji. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Defekt - 6. kapitola: