OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Different - Kapitola 3.

19.07.2014 (15:00) • MrsWitty • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 575×

Neděle
Jsem úplně zničená a na dně... Nemám žádnou energii, prostě nemám nic. Nechci s nikým mluvit... Možná výjimka je Daniell...  No, co se stalo? Probudila jsem se uprostřed noci a měla strašně divný pocit. A to nikdy není dobré.

„Elizabeth, jsi v pořádku?" zeptala jsem se, abych ji zkontrolovala. Neodpovídala.

„Elizabeth?" oslovila jsem ji znovu. V břiše mi začala růst nervozita a strach. Několikrát jsem na ni volala a hledala ji. Pak jsem se v záchvatu paniky nahlas rozbrečela. Chytila jsem se za paže a do kůže zaryla nehty, abych se uvolnila. Ale v žadném případě mi to nepomohlo. Brečela jsem čím dál víc, až se otevřely dveře a dovnitř vběhl Daniell.

„Anastasie! Co se děje?!" Sednul si ke mně na zem a ustaraně se na mě díval. Pak si všiml, co dělám s rukama a rychle mě za ně chytil.

„Elizabeth... ona je pryč! Opustila mě," vykřikla jsem. Ona je moje všechno, celý můj život.

Elizabeth, chybíš mi...

Pondělí
Nevím, co mám dělat... Elizabeth, vrať se mi, prosím! Mám už jen Daniella a ten nemůže být celý dny jen se mnou.

Z jeho dokonalosti se ale asi brzo vážně zblázním. Alespoň už jsem tam, kam by mě potom odvezli. 

„Anastasie, jsi v pořádku?" zeptal se mě dneska ráno Daniell. 

„Ne, to teda nejsem," zavrčela jsem na něj. Nechtěla jsem, aby to znělo hrubě, ale bohužel to tak znělo. 

„Chápu tě, ale můžeš se mnou, prosím tě, alespoň normálně komunikovat?" 

„Normálně komunikovat?!" zavrčela jsem znovu. Teď už jsem chtěla být nepříjemná. Vstala jsem ze země a začala pochodovat sem a tam. „Jak mám normálně komunikovat? Opustila mě moje druhá část, jsem doslova tělo bez ducha! A taky za to můžeš ty! Tvůj jediný pohled mě přivádí k šílenství! Nejsem blázen kvůli Elizabeth, ale kvůli tobě! Pochop, že k tobě něco vážně cítím!"

A bylo to venku. Vyletělo to ze mě tak rychle, až mě to zarazilo. Zůstala jsem stát čelem ke zdi a do očí se mi hrnuly slzy. Za sebou jsem uslyšela Daniella. Otočil mě k sobě a políbil mě. Neváhala jsem a polibek mu opětovala. Chytil mě za pas a přitáhl co nejblíž k sobě. Ruce jsem mu obmotala kolem krku. V břiše se mi zase rozlétlo stovky motýlků. Začali jsme se líbat, tedy, já se o to pokoušela, ale on se po chvilce ode mě odtáhl. Nevypadalo to, že by mě chtěl pustit. 

„Pomůžu ti utéct," zašeptal. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Sním, či bdím?

„A kdy?" vypadlo ze mě po chvilce bezcenného přemýšlení.

„Hned zítra v noci." Usmála jsem se a po tváři se mi koulely slzy. Slzy štěstí. Pevně jsem ho objala a už ho nikdy nechtěla pustit.

Úterý
Daniell za mnou ráno přišel a řekl mi o všech detailech plánu útěku. Asi to nebude zrovna jednoduché podle jeho vyprávění, ale rozhodně to nehodlám vzdát! Kolem půlnoci se otevřely dveře od mého pokoje. Daniell mi rukou naznačil, ať jdu za ním. Potichu jsem k němu došla a v tichosti jsme pokračovali k východu. Bála jsem se hlídky, která tam každou noc stojí. Ale hlídač ležel na zemi a spal jako zabitý. 

„Stačilo trošku víc prášků na spaní do jídla. Je nenažranej," vysvětlil hned Daniell. Radši jsem neodpovídala a pokračovala dál. Proč mě děsil? Ono to nebylo zas tak těžké. Potichu jsme otevřeli dveře a vyběhli ven. Konečně jsem byla volná... Po tolika letech. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, pocity se ve mně praly. Rozběhli jsme se pryč od toho odporného místa, a když jsme byli dostatečně daleko, Daniell mě chytil kolem pasu a ve vzduchu se mnou zatočil. 

„Miluju tě, Anastasie!"

Nemůžu se dočkat na váš názor. :) Dalo mi práci vymyslet, co se bude dít dál. A to do toho nepočítám Elizabeth. :) Moc vám děkuju za všechny komentáře, vždy mi na tvář vystřelí úsměv. :))

Autor: MrsWitty, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Different - Kapitola 3.: