Difficile est tagere, cum doleas (Je těžké mlčet, když cítíš bolest) - 25. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak je tady další díl. Moc se omlouvám, že mi to trvalo tak dlouho, ale jaksik jsem měla PC v opravě a dovezli mi ho teprve včera. No co bych řekla k této kapitolce je, že se můžete těšit na bitvu, která dopadne asi ne zrovna podle vašich představ.
Přeji příjemné čtení.

15.03.2010 (18:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 865×

25. kapitola

Vypravěč

Už s chmurným mírem schází den a samo slunce těžkou hlavu kloní, jen zprostit viny toho, kdo je nevinen a potrestat provinile ještě zbývá.

Po nádherné noci, kterou společně Damian s Eleanore prožili se musí vydat zpátky k hradu. Při cestě nikdo nemluvil, všichni měli kamenné tváře. V očích jim přímo křičela odhodlanost pomstít své blízké, kteří padli při bojích.

Kdy byli dost blízko hradu, všichni se zastavili.

„Dnes přišla naše chvíle. Chvíle, na kterou čekáme už tolik let. Dnes máme možnost vyhladit všechny významné upíry jednou provždy,“ začal Damian svůj proslov.

„Joo… dnes je všechny zničíme!“ radovali se všichni bojovníci.

„Rozhlédněte se všichni kolem sebe,“ promluvil znovu Damian. „Je možné, že naposledy vidíte po svém boku svého kamaráda. Ano, nebudu vám lhát. Je velká pravděpodobnost, že tu všichni zemřeme. Nebudu vám mít za zlé, když se teď někteří z vás otočí a půjdou domů ke své rodině. Ale když zemřeme, tak aspoň se ctí!“ dokončil svůj proslov Damian. Eleanor pozvedla svůj meč, který svírala ve své pravé ruce a z plných plic zařvala „Do boje!“, na to se rozeběhla a mířila k hradu. V půlce cesty jí zastavil Damian.

„Opravdu nemám jít s tebou?“

„Ne. Toto je věc, kterou si musím zařídit sama.“

„Mám o tebe strach,“ povzdechl si Damain. „Bojím se, že tě ztratím.“

„Neboj,“ zvedla ruce ke svému krku a rozepla si řetízek na kterém se houpal medailónek. „Neztratíš. Opatruj mi ho. Já se pro něj vrátím.“ Stoupla si na špičky a zlehka Damiana políbila na rty.

„Budu ho opatrovat, dokud si pro něj nepřijdeš, má lásko.“ Naposledy se Eleanor podívala do Damianovi tváře a pak se rozběhla k hradu.

Písnička

Když byla v půlce cesty, začalo hustě pršet. Kdyby nebyla vlkodlak, měla by problém vidět ztěží na dva metry. Než doběhla k bráně, byla úplně promočená až na kost. Rozrazila dveře a namířila si to přímo k Angelusovému pokoji. V ruce čím dál tím víc svírala rukojeť meče, až jí zbělely klouby na rukou. Dveře do jeho pokoje byly otevřené a tak Eleanor vstoupila dovnitř.

„Už jsem tě čekal Eleanor,“ promluvil Angelus bez jakékoli emoce v hlase.

„Tak ses mě dočkal,“ odpověděla mu s nenávistí v hlase. „A teď se připrav na smrt!“ Nedala mu ani sebemenší chvilku k vytasení meče a už na něj zaútočila. Angelus v čas uskočil. Místo Angeluse Eleanor trefila starožitnou vázu, která teď ležela na milion kousíčků na zemi.

„Té vázy bylo ale škoda. Měl jsem jí rád.“ Znovu Eleanor zaútočila. Tentokrát se jí Angelus nesnažil vyhnout. Se sebemenší námahou její útoky Angelus odrážel.

„Naučila ses dobře bojovat.“

„Měla jsem dobrého učitele. Určitě ho znáš. Jmenuje se Damian.“

„Ty znáš Damiana?“ Bylo vidět, jak na chvíli ztuhl.

„Ano. Znám ho. A dokonce dost dobře. Jsme totiž manželé.“

„Ale to nemůžete. Tím by bylo všechno ztraceno!“ vykřikl Angelus hystericky. „V tom případě, jsi to ty, o kom se mluví v tom proroctví… A nás čeká jen smrt.“

„Správně. Tebe čeká jen smrt.“ Využila jeho chvilkovou nesoustředěnost a jedním máchnutím mu usekla hlavu.

Na nic nečekala a rozeběhla se ke své lásce. Chvíli hledala všechny bojovníky. Zahlédla je jak bojují u útesu. Vydala se k nim, když v tom spatřila Damiana na útesu, jak bojuje s dvěma upíry naráz. Bylo vidět, že je už vyčerpaný. Eleanor se k němu rozeběhla, jak jen nejrychleji mohla. Když v tom zahlédla, jak jeden upír do Damiana vrazil. Damian ztratil rovnováhu a řítí se přímo do hlubin propasti.

„Néééé…“ vykřikla Eleanor a ještě zrychlila. Pořádně se na dotyčné upíry ani nepodívala a už byli mrtví.

„Ne Damiane!“ žalem se jí podlomila kolena. Z očí jí vytékaly slzy, které se mísily s kapkami deště.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování