Difficile est tangere, cum doleas ( je těžké mlčet, když cítíš bolest) - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek je tu. Co čeká Eleanoe? A jak se s tím vypořádá?

28.01.2010 (17:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1000×

11. kapitola

Eleanor

Když jsem vešla do pokoje, obklopily mě červené stěny na kterých se nacházeli Juliasovi portréty. Na podlaze byli bíle koberce s černými ornamenty. Okno bylo zahaleno pod černými tlustými závěsy, které sahali až na zem. Postel se nacházela uprostřed pokoje. Byla z tmavého dřeva, které bylo bohatě zdobeno zlatem. Z postele vystupovaly čtyři sloupy, které tvořili nebesa. Celá postel byla zakrytá závěsem, který se spouštěl z vrcholů sloupů. Z pod závěsu na mě upíral svůj zrak Julius. Z jeho pohledu jsem nemohla vyčíst žádnou emoci. Jeho tvář vypadala mrtvě. Celá tato místnost mi naháněla hrůzu. Nervozitou co teď semnou bude se mi rozklepaly ruce.

„Neboj se maličká. Já ti neublížím,“ chlácholil mě Julius, ale bohužel to mělo opačný účinek.

„Netušil jsem, že jsi tak krásná. Pojď ke mně blíže abych si tě mohl prohlédnout.“ Chvíli jsem se mu nerozhodně dívala do tváře, která měla stále mrtvolný výraz. Udělala jsem jedem nerozhodný krok k němu, a na jeho tváři se objevil mírný náznak úsměvu.

„Tak je hodná holka.“ Pochválil mě Julius, ale jeho ton hlasu se mi vůbec nelíbil. Už nebyl neutrální ale nedočkaví. Udělala jsem posledních pár kroků co nás dělili od sebe a zůstala jsem stát naproti němu. Jednou rukou odhrnul závěs a já mu mohla lépe pohlédnout do tváře. Zračil se v ní chtíč. Chtíč po mé krvi ale i po mém těle.

„Přisedni si ke mně.“ Nedůvěřivě jsem mu pohlédla do tváře a pak si pomáli k němu sedla. Chvíli si mě prohlížel. Pak ke mně natáhl ruku a pohladil mě po lícní kosti. Pod jeho dotykem mi přeběhl mráz po zádech. V mých očích musel vidět strach, co jsem právě prožívala. Jeho ruka putovala z mé lícní kosti na krk, z krku až pod má ňadra, kde se zastavila. Rychlím pohybem si mě přitáhl a položil na polštář. Byl to tak rychlí pohyb, že jsem i vykřikla leknutím.

„Ššššš nemusíš se bát.“ Srdce mi bilo jako o závod. Naráželo mi do stěn až jsem čekala kdy mi vyskočí z hrudi. Julius mi nějakou dobu upřeně hleděl do očí, až se po chvíli začal ke mně sklánět. Ztěžka jsem polkla a čekala co se bude dít dál.

Náhle jsem jeho rty ucítila na mém nose, rtech a bradě a poté s nimi zlehka sklouzával až na můj krk, kde se zastavil u mé krční tepny. Pak jsem ucítila jak jeho zuby mi prokousli mou kůži, a jak saje mou krev. Cítila jsem jak mi ubývají síly a já začínám být otupělá.

Po nějaké době se přestal krmit a zašeptal mi do ucha

„Tak nádherně chutnáš. Nejradši bych tě snědl celou.“

Pak jeho rty putovaly z mého krku k ňadrům. Jeho ruka kterou mě držel se pomáli přesouvala dolů po mém břichu. Zastavil se až na mém stehně. Chvíli tam ruku nechal, ale poté se vydal zas nahoru. Tentokrát to ale nebral po šatech ale zajel pod šaty. Pomáli začal odhalovat mé tělo. Ve mně se bouřila směsice pocitů. Měla jsem strašný strach, ale také jsem měla sto chutí mu nakopat zadek. „No tak Eleanor schop se! Přece se tady nenecháš osahávat nějakým prašivým upírem!“ nadávala jsem si. Zhluboka jsem se nadechla a poté zase vydechla. Zopakovala jsem to ještě jednou a pak se vší silou od něj pokusila odtáhnout. Naštěstí se můj pokus podařil a já se rychle vyhrabala z postele. Rozhlížela jsem se po místnosti a hledala nějakou zbraň kterou bych se mohla bránit. Můj pohled spočinul na stolku co byl naproti postele. Rychle jsem se k němu vydala. Ze stolku jsem vzala svícen a postavila se do obrané pozice. To už se Julius vzpamatoval a rychle si stoupl z postele. Byla jsem trošku zaskočená jeho rychlostí, ale na odvaze mi to neubralo. Když už zemřu, tak jedině se ctí.

„Ale copak. Že by sis chtěla hrát?“ řekl a ladným krokem se vydal ke mně. Když se ke mně blížil, ještě více jsem sevřela svícen, který jsem držela v pravé ruce. Byl ode mně už jenom půl metru, když jsem začala couvat. Bohužel mě dostih strach, který mi moc nepomáhal. Zády jsem narazila na zeď a Julius se škodolibě usmíval a mě to vydeptalo k nepříčetnosti. Ve spáncích mi začala pulsovat krev. Můj obličej už nebyl vystrašený ale nenávistný. Julius už byl u mě a já se napřáhla a udeřila ho svícnem do hlavy. Bohužel jsem nebyla dost silná a nepodařilo se mi ho omráčit. Chytil mě za ruku do ocelového sevření a já se snažila vysmeknout. Po nějaké době se mi to povedlo, bohužel mě dost škaredě poškrábal na ruce. Cítila jsem jak mi z ran vytéká krev. Snažila jsem se na to nemyslet. Rychle jsem doběhla k oknu. Když jsem odhrnula závěsy, k mému štěstí začalo svítat. Otevřela jsem okno a vyskočila ven. Bylo mi jedno, že je to celkem dost vysoko. Já si jen užívala ten pád. Dával mi pocit svobody. Pocit který jsem hodně dlouho necítila

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování