Difficile est tangere, cum doleas ( je těžké mlčet, když cítíš bolest) - 2.-3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tady máte další dílek

01.01.2010 (14:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 958×

2. kapitola

Damian

Běžel jsem co mi jen síly stačili. Bohužel to nestačilo. Chytili mě. Snažil jsem se bránit, ale byl jsem moc vyčerpaný. Svázali mě a nechali mě běžet za jejich koňmi. Po půl hodině jsme dojeli k hradu. Dovedli mě do nějaké místnosti. Z každé strany mi jeden upír držel paži. Nejspíš se báli, že bych jim zabil jejich vůdce.

„A opět se shledáváme Damiane.“

„Bohužel Angelusi.“

„Doufám, že mi konečně řekneš kde máte své hlavní sídlo.“

„Už zase ty samé otázky. A já mám pořád stejnou odpověď nikdy se to nedozvíš!“

„Tak ještě jednou. Kde máte hlavní sídlo.“ začal jsem ho ignorovat

„Odpověz!“ zaječel na mě a při tom mě udeřil do tváře. Poté se otevřeli dveře a v nich stál Nikolas. Druhý nejhorší upír po Angelusovi

“Pane moc se omlouvám, že vás ruším, ale myslím si že by vás tohle mohlo udělat radost.“ za ním stál ještě jeden upír, toho jsem neznal. Měl na ramennou pytel.

„Co pro mě máš Nikolasi?“ ptal se ho se značným zájmem v hlase. Nikolas jen luskl prsty a upír co měl na ramennou pytel ho jedním ladným pohybem vysypal. Na zem dopadlo pětileté děvčátko. Po dvou vteřinách jsem vycítil její moc. Byla také vlkodlak. Dneska stoprocentně slavila své páté narozeniny. Chudák byla přímo vyděšená. Bylo mi jí líto

„O tys mi přivedl domácího mazlíčka Nikolasi? To je od tebe velice milé.“ jak tohle vyslovil strašně mě to naštvalo a výhružně zavrčel. To děvčátko se na mě podívalo, prohlížela si mě a já si prohlížel jí. Měla snědou pleť a nádherně modré oči. Byla droboučká.

„Ale copak? Snad nežárlíš že ona bude můj mazlíček a ty ne?“ řekl výsměšně Angeleus a tak mě vytrh z pozorovaní te dívenky

„Stát se tvým mazlíčkem ? Nikdy! To radši umřu!“

„To slyším rád. Jelikož na tebe nic jiného nečeká.“

„VRR.“ zavrčel jsem znovu na něj

„Tak ty takto. Chtěl jsem tě uštědřit, abys nemusel vidět jak jeden z tvého druhu trpí. Ale teď budeš nucen se na to dívat.“ měl jsem strach když tohle řekl. Vůbec jsme netušil co jí chce provést. Vzal jí za pouta a vytáhl jí nad zem a došel s ní až ke zdi, kde byl přibit háček. Pověsil jí na něj a šel ke krbu dal rozžhavit jeho znak. Poté přišel k té dívence. Nejdřív jí škrábl aby ochutnal její krev. Poté jí otočil a na pravou lopatku ji přitiskl rozžhavené železo

„AAAAAAAAAAAUUUUUUUUUUUUU.“ vykřikla bolestí. Křik jí přešel do bolestného zavití. Pak jí na ránu posypal stříbrem, aby se nezahojila. Když byl se vším hotový sundal jí a odepnul jí pouta a dal jí nové. Připnul jí okolo krku stříbrný obojek a přivázal k posteli.

„Jak se ti to líbilo Damiane? Odveďte ho.“ poručil. To byla moje šance na útěk. Chtěl jsem vzít i tu dívenku, ale to už bych neměl šanci utéct. Vedli mě po točitých schodech. Povedlo se mi sundat si pouta. Jednomu z upíru jsem vytáhl meč a probodl mu srdce, druhému jsem usekl hlavu a vydal se na útěk. Myslel jsem, že to bude těší. Do dvou minut jsem probíhal bránou. Doběhl jsem do lesa a proměnil se ve vlka. Utíkal jsem co mi síly stačily.po dvouhodinovém běhu jsem dorazil do našeho sídla, kde mě vřele přivítali. Povyprávěl jsem jim co se mi stalo a poté se vydal do svého pokoje. Když jsem usínal myslel jsem na tu dívenku. Byla tak líbezná…

3. kapitola

Eleanor

Už jsem v tomto proklatém hradě týden. Den se mi stal nocí, a noc se mi stala dnem. Chyběl mi pohled na sluneční oblohu. Na oblohu, kde se na vás bude usmívat sluníčko a vy mu na oplátku nastavíte usměvavou tvář.

Všude jsem musela chodit s Engelusem. Opravdu jsme si připadala jako jeho mazlíček. Musela jsem spávat v jeho posteli u jeho nohou. Když jsem ho neposlechla vždycky jsem dostala pěkný výprask. Vždy mě zmlátil bičíkem co nosil u opasku a nechal mě dva dny bez jídla. Rány od bičíku se mi hojili nejmíň týden. Bohužel jsem pomaly zjišťovala, že si mě podmaňuje a to já nemůžu dopustit.

O pět let později

Dneska byl Angelus hodně nervosní. Chodil po pokoji a něco si mumlal. Bohužel jsem mu nerozuměla. Pak došel ke skříni a vytáhl si menší kufr do kterého skládal svoje věci. Po půl hodině byl sbalený. Přišel ke mně a hodil mi nějaké oblečení. Když jsem si ho oblíkala zjistila jsem, že je to bílé tričko které mi končilo pod prsama a bílé hodně nízké kalhoty. Pak mi ještě vyměnil obojek. Ten který mi dával byl více ozdobený a byl na něm vyrytý jeho znak. Angelus byl oblečený do černých kalhot ve kterých měl zastrčenou bílou košili. Přes ramena si přehodil černý plášť. Poté jsme se vydali na nádvoří, kde na nás čekal kočár. Angelus si sedl a mě pokynul abych se usadila na zemi u jeho nohou. Podívala jsem se na něj s vražedným pohledem. On mi na oplátku ukázal jeho bičík. Radši jsem zapadla do kočáru aby mi náhodou neštědřil nějakou ránu.

Jeli jsme celou noc a celý den. Dojeli jsem k nějakému paláci, byl bohatě zdobený. Vjeli jsme na nádvoří a můj pohled upoutala vstupní brána, která byla celá ze zlata. Brána se zrovna otevřela a z paláce vyšel nějaký muž. Měl hnědo-zrzavé vlasy, které mu spadali na ramena. Jeho štíhlou postavu podtrhovala jeho výška. Měřil skoro dva metry. Došel už ke kočáru

„Drahý Angelusi tak rád tě zase vidím.“

„Já tebe taky Markusi.“ na to se oba upíři přátelsky objali

„Jak vidím tak sis pořídil domácího mazlíčka.“ jak tohle řekl přepadl mě šílený vztek.

„VRRRR.“ Já nejsem žádný mazlíček, jsem ČLOVĚK!!!!!! Křičela jsem na něj v mysli

„Budeš se na návštěvě chovat slušně!“ křikl na mě Angelus a udeřil mě bičem do tváře. Cítila jsem jak mi rozsekl tvář. Začala mi z rány stékat krev. Ach jo tohle se bude hojit minimálně dva týdny.

„A jak vidím dost neposlušného. Tohle bych jí zásadně netrpěl.“

„Já také ne. Při životě jí drží jen chuť její lahodné krve.“ objasňoval Angelus

„Hmmmm. Doufám, že budu smět ochutnat.“

„Ale zajisté příteli.“ odpověděl mu zdvořile Angelus. Poté jsme se vydali do paláce. Došli jsme do nějaké místnosti. Nejspíš jídelna. Usoudila jsem to podle velkého stolu co byl uprostřed místnosti. V rohu byla postavená klec která byla přikrytá plachtou

„Co v tom máš Markusi?“ zajímal se Angelus

„Ou málem bych zapomněl. To je dárek pro tebe.“ Došel ke kleci a oddělal plachtu. V kleci byl dospívající kluk. Mohlo mu být patnáct let. Měl svalnaté široké ramena. Oči měl čokoládově hnědé, dokonale kontrastovali s jeho blonďatými vlasy

„Nevím jestli ho budeš chtít, když už máš vlastního mazlíčka.“

„Ale zajisté rád si ho vemu. A pokud bude neposlušný, stane se pokusným králíkem pro mé vědce. Nerad bych jim dával tady Eleanoru.“ na jeho odpověď se jen Markus usmál.

U Markuse jsme strávili celý den spíše noc a poté se vydali na cestu. Na cestu náš nový přírůstek už také dostal obojek. Musel sedět z druhé strany než já. Než vyšlo slunce Angelus spal jak zabitej. Myslím si, že by ho nezbudilo ani stádo volů.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se ho

„Timotej ale říkej mi prosím Timi“ odpověděl mi chraplavým hlasem

„Já jsem Eleanor.“

„Jak už dlouho tě drží v zajetí?“ ptal se mě Timi

„Už to bude pět let.“

„Jak se to stalo?“ byl hodně zvědavý

„Bylo to zrovna na moje páté narozeniny. Otec mě vítal do smečky, když v tom naší vesnici napadli a mě unesli. Vůbec nevím jestli někdo přežil, ale z hlouby srdce doufám že ano.“

„Pán.i“

„Dobrá rada. Poslechni ho na slovo, nebo tě potrestá.“

„Proto máš tu ránu na té tváři?“ když to říkal natáhl ke mně ruku a jemně se dotkl mé tváře. Já na to jen pokývala na souhlas

„Proč?“

„Zavrčela jsem na Markuse. Nazval mě mazlíčkem, ale já nejsem mazlíček jsem člověk. I když už o tom začínám pochybovat.“

„Ne ty jsi člověk!“

„Pět let je dlouhá doba.“

pak už jsme jeli mlčky. Když jsme dorazili do hradu Angelus se vydal do svého pokoje, kde mi pokynul abych si lehla na postel. Poláli jsem k němu došla a lehla jsem si na polštář. Věděla jsem co mě bude teď čekat a vůbec jsem se na to netěšila. Odhrnul mi vlasy z krku. Letmo políbil mou krční tepnu a poté zaryl své tesáky do mé kůže. Když se dosyta najedl cítila jsem hroznou bolest v místech, kde mě kousnul. Bylo to kvůli tomu jak moje tělo bojovalo proti jeho jedu. Pak jsem upadla do hlubokého spánku. Zdál se mi krásný sen. Zdálo se mi o mé rodině jak jsme všichni spolu a šťastni.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování