OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 18. kapitola

15.08.2022 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 394×

V nedělní podvečer přivezl Chris Rose po víkendu stráveném u něj. Rose mi nechala vzkázat, že by se mnou chtěl mluvit, což ve mně vzbudilo mírné rozrušení. Jednak proto, že jsem byla skutečně zvědavá, co se mnou chtěl probírat a částečně také proto, že od té naší postkoitální hádky se jednalo o první příležitost, kdy jsme spolu mohli mluvit tváří v tvář a mě opravdu zajímalo, jak se ke mně bude chovat. Já sama jsem hodlala zaujmout zcela neutrální postoj a vyčkat, jak se zachová on sám, podle čehož se pak také přizpůsobím. Když jsem kráčela ven, kde na mě čekal, jelikož Rose říkala, že dovnitř jít nechce, protože jako vždy spěchal, cítila jsem neúměrně rychle narůstající napětí s každým dalším krokem, který mě k němu přibližoval. 

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho, když jsem ho uviděla postávat u bazénu. Otočil se na mě s kamenným výrazem ve tváři a sotva viditelně povytáhl levý koutek úst výš.

„Ahoj, Rebecco,“ vrátil mi nazpět a popošel ještě o něco blíž ke mně.

„Tak... o čem se mnou potřebuješ mluvit?“ vyzvala jsem ho, ať klidně přejde k věci, jelikož se mezitím již jednou stačil podívat kontrolně na hodinky. Nechtěla jsem ho zbytečně provokovat tím, že mu předhodím, že mohl jít dovnitř a ušetřil by tím tak čas, než jsem se přesunula za ním ven. Ale budiž. 

„Ve středu ani o víkendu si nebudu moct Rose vzít. Jedu na týden pracovně do Londýna, tak abys to věděla. Ale myslím, že Rosie to vůbec vadit nebude, alespoň bude mít víc času na svýho novýho nejlepšího kamaráda Petera,“ prohodil značně kousavě, což jsem mínila velkoryse přejít bez nějaké reakce, přestože jsem zřetelně slyšela, že ho na tom něco solidně iritovalo.

„Dobře, budu s tím počítat,“ dala jsem mu najevo, že to jeho podnětné sdělení beru na vědomí.

„Celý víkend jsem poslouchal jen Peter tohle a Peter tamto… Tráví s ní poslední dobou docela dost času, co?“ pokračoval v tom okatém nasazování na Petera, tudíž jsem se rozhodla na tu jeho hru přistoupit.

„Rozumí si spolu,“ shrnula jsem věcně a stručně, nad čímž se znepokojeně zachmuřil.

„Není to nějaká tvoje iniciativa, že ne?“ zeptal se mě s jistým podezřením, když si mě prohlížel přes přimhouřená víčka. Konsternovaně jsem na něj vyvalila oči a na pár sekund mi povolila brada, než jsem zase popadla dech, abych si to s ním neprodleně vyjasnila.

„Co mi tím chceš jako naznačit?!“ vyrukovala jsem defenzivně a s jakýmsi varovným podtónem.

„Jestli mi tím ty nenaznačuješ, že Rose mě jako otce nepotřebuje, protože mám pocit, že si na náhradního tatínka hraje ten tvůj zajíček a že to docela funguje. Já si dceru ukrást rozhodně nenechám, s tím nepočítej,“ argumentoval, jako bych mu snad potvrdila, že v tom jsem nějak zapletená, což byl omyl. Odmítavě jsem nad tím rázně zavrtěla hlavou a posměšně uchechtla, protože mi to znělo přinejmenším nesmyslně. Myslel to jako doopravdy vážně? 

„Peter se ti Rose rozhodně nesnaží ukrást. To je přece úplně absurdní. Ona s ním vychází tak dobře jen proto, že my dva jsme ji docela dost zklamali, jen abys věděl. Nejsme zrovna ideální rodiče, Chrisi, to snad víš. Lhali jsme jí a ona se s tím takhle vyrovnává...“ uvedla jsem na pravou míru poměrně přísně, aby se neopovažoval tu svou pošetilou, fantaskní teorii jakkoliv dál rozvíjet.

„Stejně se mi ani trochu nelíbí, že se jí tak moc věnuje,“ odbyl ten můj přímočarý proslov velmi svérázně a tvářil se veskrze skepticky.

„Snažíš se na Peterovi najít něco dalšího, kvůli čemu ho můžeš nesnášet ještě víc,“ podělila jsem se s ním o svoje nově nabyté přesvědčení, nad kterým se pouze pobaveně ušklíbl.

„To už snad ani nejde,“ zabručel a pokrčil nad tím ledabyle rameny.

„Říkal jsi, že spěcháš, takže jestli je to všechno, co jsi mi chtěl říct, tak...“ nechala jsem větu vyznít do ztracena, přestože její smysl byl zcela jednoznačný.

„No ano, to je všechno. Takže... zatím se měj,“ vyhověl mému zdvořilému vyhazovu, ačkoliv jaksi neochotně.

„Ať se ti v tom Londýně daří, zatím,“ opáčila jsem slyšitelně kousavě a ani jsem nepočkala na to, než odejde, protože jsem se místo toho otočila na patě já a vrátila jsem se zpátky do domu. Nemálo mě totiž naštval tím, jak na mě opět nastoupil s něčím, čímž mě chtěl očividně urazit. Tolik k tomu, jak se ke mně bude chovat po našem posledním setkání. Hulvát...

Popravdě se mě to vnitřně dotklo, přestože jsem zvládla na první pohled zachovat chladnou tvář. Docela to zabolelo, když jsem si uvědomila, jak se snaží najít cokoliv, co by mohl použít proti mně. Ba co hůř, že tomu pravděpodobně i věří. Vlastně jsem tak trochu očekávala., že by se to přece jenom mohl pokusit mezi námi nějak urovnat, ale to jsem se hodně šeredně spletla. Možná se doopravdy snažil hlavně dodržet to svoje tvrzení, že se o mou lásku nebude doprošovat. A tak ze dvou možných partnerů mi nezůstal ani jeden. Skvělá práce, Rebecco….

* * *

„Slyšela jsem ve sprše zvonek. Vyřídil jsi to, prosim tě?“ otázala jsem se Petera, když jsem vylezla ven z koupelny. Petera jsem našla v kuchyni, kde si připravoval něco k zakousnutí a nerušený výhled na něj mi znemožňoval obrovský pugét rudých růží a sněhově bílých lilií. Byla to velkolepá kytice, která mě na okamžik naprosto vykolejila.

„To ti posílá Chris,“ zahulal s plnou pusou jídla, do kterého se před momentem hladově zakousl. Přesto z jeho hlasu zaznívalo zřetelné znechucení, které ale zcela jistě nepatřilo tomu, co konzumoval, nýbrž k tomu, co řekl.

„Opravdu?“ podivila jsem se, protože se mi nechtělo věřit tomu, že by mi ji skutečně poslal on.

„Je tam… vizitka,“ ubezpečil mě, když polkl sousto. Mlčky jsem došla rovnou k ní a než jsem našla onu vizitku s důkazem jeho tvrzení, zhluboka jsem se nadechla a nasála jsem tu jejich překrásnou vůni, která mě naprosto omámila. Obě květiny voněly výrazně, byla to silná kombinace, ale mně nějakým způsobem vyhovovala, imponovala. Na vizitce jsem vskutku našla Chrisovo jméno, a co víc, také prostou, ale výstižnou omluvu.

„Čím sis ji zasloužila?“ zajímal se, ačkoliv s dětinskou pošetilostí, kdy si mě mínil leda tak dobírat. Peter mě neskrývaně sledoval, laxně žvýkal jídlo a posměšně se uculoval. Neodpověděla jsem.

„Jako omluvu? Za hádku, urážku nebo snad… za špatný sex?“ rýpal do mě a zřejmě se nad tím královsky bavil. Střelila jsem po něm opravdu ošklivým pohledem, který na něj ovšem neměl sebemenší vliv, protože vzápětí opět drze pokračoval: „Anebo je to pozvánka na rande? Rozvod nakonec nebude?“

„Nechovej se jako spratek, Petere,“ zavrčela jsem výhrůžně, jelikož jsem jeho dětinský postoj nehodlala tolerovat. Koneckonců to mezi námi teď utnul on, takže mu rozhodně nepříslušelo vyvádět nějaké scény.

„Jak by ses pak chtěla nazvat ty, když si to rozdáváš s kdekým?“ opáčil pohotově a natolik zadumaně, jako by tím chtěl odvést pozornost od faktu, že mě právě regulérně urazil. Chvilku mi trvalo, než jsem se k tomu dovtípila a z toho nepříjemného zaskočení jsem nevěděla, jak na to vlastně zareagovat. Tohle porozchodové popotahování mě absolutně nebavilo již napoprvé, natož napodruhé.

„Svobodnou, nezávislou ženou, která si může dělat cokoliv, co se jí zlíbí?“ odbyla jsem ho zcela nevzrušeně, aby pochopil, že mě nijak nevyprovokuje a taky, že vůči němu necítím žádné výčitky. To ho nakrátko ohromilo a ochromilo současně, protože na mě nejdřív lehce vyvalil své velké oči a poté se cynicky ušklíbl.

„A to ti přišlo skandální si začít s někým mladším,“ poznamenal trpce, když si rozvzpomenul na naše začátky.

„Člověk se pořád učí,“ pronesla jsem věcně a rozverně jsem na něj mrkla.

„Chceš to s ním znova zkusit?“ vypálil ze sebe bezmyšlenkovitě, načež se zatvářil poměrně nejistě, když si uvědomil troufalost a nepatřičnost toho svého dotazu. Uhnul pohledem jinam a slabě si odkašlal.

„Do toho ti nic není,“ poslala jsem ho do patřičných mezí, ačkoliv ne tolik nekompromisně, jak jsem plánovala.

„Jsem jen zvědavý,“ ospravedlnil se v tom nejnesmyslnějším argumentu, který mohl použít, jenže zůstat mlčet by pro něj znamenalo ještě horší potupu.

„Tak buď raději nějak prospěšný. Chris je tenhle týden pryč a já mám ve středu pracovní schůzku kvůli natáčení, takže doma nebudu… Co kdybys pohlídal Rose?“ přešla jsem k praktickým záležitostem, než abych s ním tlachala o ničem. Samozřejmě bych mohla sehnat nějaké náhradní hlídání, anebo Rose poslat k nějaké z jejích kamarádek, ale Rose si s Peterem poslední dobou opravdu dobře rozuměla. A zejména jsem chtěla Peterovi naznačit, že ho tu nenechám bydlet jen tak bez ničeho, protože mi dlužil a práci si stále nesehnal. To místo u našeho filmu pochopitelně na truc odmítl, čímž jsem se zařekla, že jeho problémy dál řešit rozhodně nebudu. A živit ho také ne…

„Takže teď si mám hrát na tvou chůvu?“ ohradil se nesouhlasně a snad i ukřivděně.

„Takže jsi poslední dobou trávil tolik času s mou dcerou jen tak?! A co všechny ty kecy o tom, že jsi jí nemohl lhát? Že jen potřebuje někoho, komu může věřit a s kým může mluvit? Že je to nadané dítě, hraje na klavír jako malý Mozart? Tím jsi sledoval jako co?“ spustila jsem na něj zostra, jelikož se mi jeho předešlé jednání ohledně Rose začínalo jevit jako přinejmenším vypočítavé. Peter si nad tím ale pouze jaksi nešťastně povzdechl.

„Mám na středu už jiné plány. Nemůžeš si to zařídit jinak?“ Na můj svérázný monolog raději vůbec nereagoval.

„Nechci si to zařídit jinak! A co máš ve středu tak důležitého?“ neodpustila jsem si zvědavou otázku, u které jsem ovšem pociťovala výhradní právo na to mu ji položit. Jakmile jsem to ovšem udělala, zjistila jsem, že zním zase jako matka a protože jsem s ním spala, přišlo mi to naprosto zvrhlé.

„Do toho ti nic není,“ usadil mě duchapřítomně, čímž mě akorát znovu solidně pobouřil. Občas by si měl dávat mnohem větší pozor na pusu, jelikož jsem se někdy přistihla, že bych mu za tu jeho drzost nejraději jednu vrazila.

„Petere,“ oslovila jsem ho dostatečně varovně, aby vydedukoval, že se pohybuje na velmi tenkém ledě.

„Fajn!“ zamručel dotčeně s kapitulací vepsanou v obličeji a trucovitě si založil ruce na hrudníku.

„Takže ji pohlídáš?“ ujišťovala jsem se, že jsem jeho neverbální gesta pochopila správně a současně jsem ho vyzvala, aby to potvrdil nahlas.

„Když mi něco strhneš z toho dluhu, co u tebe mám,“ nadhodil naprosto věcně a nenuceně, čímž mě na několik vteřin absolutně umlčel. Pouze jsem na něj vytřeštila oči a povolila mi brada nad tím jeho neskutečně arogantním, vyloženě tristním návrhem. Zděšeně jsem přitom slabě zalapala po dechu.

„Co prosím?“ vypadlo ze mě šokovaně, nad čímž on akorát laxně pokrčil rameny.

„Za jakýkoliv jiný hlídání bys taky musela platit, ne?“ obhájil si svůj prohnaný, povýšený návrh, který zjevně skutečně zamýšlel zcela vážně. Tak tohle už byl opravdu vrchol.

„Nechávám tě tady bydlet, živím tě...“

„Kruci, nemluv se mnou jako matka, Rebecco! Vždyť jsem tě ještě donedávna klátil a vsadím se, že kdyby to tak bylo i teď, tak nic z tohohle vůbec nevytahuješ, že ne?“ vybídl mě s takovou sebejistotou, že jsem fakt nestačila zírat, kde se to v něm bere. Sice jsem to jeho sebevědomí, a taky bezprostřednost, obdivovala a líbila se mi, ale někdy to doopravdy přeháněl a šel s tím daleko za čáru únosnosti.

„Ty si fakt někdy nevidíš do huby,“ vypadlo ze mě konsternovaně a zabodla jsem do něj zlým pohledem. „Nic z tohohle ti nemusím a nebudu tolerovat, jasné?! Do měsíce chci vrátit tu půjčku a vystěhuješ se, takže si hledej jiné místo, kde se budeš přiživovat. My dva spolu končíme,“ oznámila jsem mu rezolutně a s ledovým klidem.

„Takže ve středu Rose nemám pohlídat?“ přeptal se kontrolně a vypadalo to, že si tuhle debatu užívá a že se kdo ví proč cítí na koni.

„Jestli mi nejsi schopný ty peníze normálně vrátit, tak budeš dělat cokoliv, co ti řeknu, Petere,“ poručila jsem mu nekompromisně a bojovně jsem vystrčila bradu vpřed, přičemž jsem si dala ruce v bok. On se nad tím letmo pousmál a v očích mu tak podivně, rozpustile blýsklo. Vůbec jsem jeho chování nechápala, nedávalo mi nejmenší smysl.

„Takhle ostrá se mi važně líbíš, Becco,“ zavrněl s o něco hrubším hlasem a mně opět uvízla veškerá slova v krku. Neměla jsem nejmenší ponětí, co se mu vlastně táhlo hlavou za myšlenky, ale nemínila jsem se tím zabývat.

„Prober se už konečně, Pete,“ doporučila jsem mu ostražitě a zavrtěla jsem nad ním káravě hlavou. On se nad tím jen pokoutně culil, než se znovu zakousl do toastu, přičemž já jsem popadla tu obří kytici a přemístila ji do obýváku, protože tam udělá daleko větší parádu, než v kuchyni. Navíc jsem chtěla, aby ji měl Peter co nejvíc na očích a připomínala mu tak, že mezi mnou a Chrisem se něco děje. Jakmile jsem honosný pugét umístila na to pravé místo, vzala jsem do ruky telefon a naťukala Chrisovi zprávu: Dekuju za kytici, je opravdu prekrasna. A taky za tu omluvu, beru ji na vedomi.

Ja dekuju, ze jsi oboje prijala. A co kdybych te povzal na veceri? I to bys prijala? Přišlo mi obratem v odpověď, což u mě vyvolalo potěšený úsměv. Jednak ta promptnost, ale také samotný obsah, a to nejen pro to, že se mi evidentně snažil vykompenzovat svou zabedněnost, ale také jsem tím mohla trochu popíchnout Petera.

Ano, a velmi rada. Poslala jsem obratem nazpět a pořád jsem se usmívala.

Skvele! Tak se domluvime, az se vratim z Londyna. Uz ted se nemuzu dockat. Cinkla mi hned po pár sekundách další zpráva od Chrise.

Taky se tesim, zatím se mej dobre, Chrisi. V poslední textovce jsem se s ním již rozloučila.

Ty taky, Becco. Rozloučil se se mnou taky on, načež jsem se s pořád tím samým úsměvem vrátila ke své práci, kterou jsem nechala rozdělanou v notebooku, než jsem se šla zrelaxovat do sprchy.

 * * *

„Všechno v pořádku?“ ptal se nás číšník starostlivě, když se po nějakém čase zase objevil u našeho stolu, kde na něj čekaly prázdné talíře. Zachytila jsem na sobě Chrisův kontrolní pohled, jestli nebudu mít nějaké námitky a když uviděl můj spokojený obličej, vzhlédl k číšníkovi a odpověděl: „V naprostém, děkujeme.“

„Bylo to výborné! Nezapomeňte to vyřídit šéfkuchaři,“ pochvalovala jsem si nadšeně, jelikož moje chuťové pohárky stále tančily štěstím z té dokonalé hostiny, které jsem se v naší společné oblíbené restauraci po několika letech, kdy jsme tu byli na večeři naposledy, dočkala. Chris velmi dobře věděl, kam mě má vzít na jídlo a tento štědře oceňovaný podnik si naštěstí pořád držel vysokou gastronomickou laťku.

„S radostí, madam,“ slíbil mi číšník s milým úsměvem, přičemž nám vzal talíře a odchvátal s nimi do kuchyně.

„A co mezi námi? Bude to všechno v pořádku?“ vyrukoval na mě Chris s dosti ošemetným dotazem a upřel na mě bezelstně své oči barvy hořké čokolády.

„Nejsem si jistá, jestli k tomu stačí jedna velká kytice a dobrá večeře,“ řekla jsem sklesle a v ústech jsem najednou ucítila jakousi pachuť. Již jsem věděla, že stačí hrozně málo k tomu, aby se všechno pokazilo, ale také to, že občas vede k těžkému cíli velmi klikatá cesta plná překážek, přešlapů a oklik. Někdy udělá člověk krok vpřed a poté hned dva zpátky. Vytrvat, to je hlavní. „Ale může to být slibný začátek,“ dodala jsem vzápětí, nadějeplně a povzbudivě, což se ihned přelilo také do něj, jelikož se na mě pousmál s takovou ohromnou úlevou, která se odrážela v každém milimetru jeho pohledné tváře.

„Choval jsem se jako idiot, už zase, a je mi to doopravdy líto, Reb. Na můj vkus ti to říkám dost často, já o tom vím, ale někdy prostě nejsem schopný poznat včas, že jsem úplně mimo,“ omlouval se mi, už asi na tisící způsob, ale pokaždé to znělo opravdově a upřímně.

„No… dobré je, že to aspoň uznáš,“ okomentovala jsem jeho kajícné doznání a dál jsem se držela toho nadhledu, který jsem čerpala neznámo kde.

„Je dobré, že jsi pořád schopná se přes to nějak přenést,“ ocenil mou dobrou vůli a uznale tomu pokynul hlavou.

„Snažím se zjistit, kam se podělo to tvoje – nebudu se tě nijak doprošovat a tak podobně,“ předhodila jsem mu, avšak nanejvýš ohleduplně, protože se tomu prostě nedalo odolat. Nezištně jsem se na něj usmála a následně jsem se napila dobrého bílého vína.

„Jo, tak to přesně patří k tomu, že jsem někdy úplně mimo,“ zareagoval důvtipně a zatvářil se, jako že je neodvolatelně vinen. „Po tom všem, co jsem ti udělal a jak jsem se k tobě choval, bych se tě měl rozhodně doprošovat. Měl bych před tebou nejspíš padnout na kolena a líbat ti nohy za to, že se se mnou vůbec bavíš. Seš skvělá, víš to?“ přisadil si hned záhy, když mi vysmekl poklonu. Tu jsem s drobným, cudným zarděním přešla bez komentáře, ale samozřejmě se mi takové lichotky poslouchaly moc dobře.

„A s Peterem už problém nemáš?“ pokračovala jsem v probírání se nejožehavějšími detaily, na kterých jsme posledně katastrofálně ztroskotali. Chris se téměř instinktivně zamračil, viditelně se mu zhoupl ohryzek a ostře řezané čelisti vystouply o něco víc, když pevně stiskl zuby k sobě.

„To mám a budu mít do tý doby, dokud bude bydlet v našem domě,“ upozornil mě a dost možná se soustředil především na to, aby nezněl tolik zlostně, přičemž mu podvědomě utekl ten plurál, který byl sám o sobě zcela výmluvný.

„Řekla jsem mu o tom, co se stalo v Oregonu… Určitě dokážeš pochopit, že se mu to nelíbilo,“ obeznámila jsem ho s jedním z nejdůležitějších faktů, který taktéž mohl s mnoha věcmi zahýbat. A já s nimi skutečně chtěla zahýbat. Zjistit, oč těm dvěma skutečně jde, protože se oba chovali podivně.

„Vážně?“ přeptal se nejistě a rozpačitě mě pozoroval. Nezdálo se, že by mi zrovna dvakrát důvěřoval.

„Co bych měla z toho, kdybych s vámi nejednala na rovinu? Tahle taktika totiž většinou nevychází,“ argumentovala jsem racionálně a vyrovnaně, jelikož jsem se dávno smířila s tím, že kohokoliv šidit se dřív nebo později člověku vymstí. Chris se mému konstatování, a nepřímé narážce, hořce ušklíbl, protože věděl, že mám nesporně pravdu.

„Takže to byla jen aférka,“ podotkl, přestože v jeho ztišeném hlase jsem postřehla potlačované podezření.

„Přesně tak,“ přitakala jsem mu, aniž bych to nějak víc rozváděla.

„Nic k němu necítíš,“ zkusil znovu rádoby ledabyle nadhodit, ale ve tváři se mu odráželo to silné napětí, kterému při tomto tématu musel zaručeně odolávat.

„Ne, nemiluju ho, jestli narážíš na tohle,“ pravila jsem prostě, jak jsem nehodlala chodit kolem horké kaše. „Ale oblíbila jsem si ho, to ano. Nicméně ne natolik, abych kvůli němu zahodila šanci na to dát znovu dohromady naši rodinu, Chrisi. Ta je pro mě nejdůležitější, vždycky byla a vždycky bude, tak se na tohle všechno už konečně vykašleme, hm? Nechme minulost za námi a zkusme zapracovat na tom, co by mohlo být. Souhlasíš?“ navrhla jsem mu, dychtivě a zaníceně, aby se konečně dovtípil, že to s ním myslím opravdu vážně a že o to bytostně stojím. Chris na mě po několik okamžiků unešeně zíral, než si to v hlavě přebral a usoudil, že mě může vzít za slovo. Pak se na mě sladce, láskyplně usmál, což jsem mu ihned bez zamyšlení opětovala.

„Dobře, to zní moc dobře,“ hlesl vědoucně a nepřestával se spokojeně usmívat.

„A teď bych ráda věděla něco já,“ využila jsem té menší pauzy, jelikož jsem si sama potřebovala něco definitivně ujasnit. Chris pouze povytáhl jedno obočí výš na znamení, že mám jeho plnou pozornost. „Jde ti o to samé, co mně? Záleží ti na tom stejně jako mně, abychom tuhle rodinu dali zase dohromady?“

„Chápu, že to moje načasování je dost nešťastný, ale… Kdyby nepřišel tenhle impuls zvenčí, tak tu teď asi nesedíme. Chtěl bych zpátky svou rodinu, svou manželku a dceru. Neunesl bych, kdyby to získal někdo jiný než já… Heh, ano, nebudu popírat, že v tom nevězí částečně moje ego a potřeba vlastnit, ale taky je v tom mnohem víc… Uvědomil jsem si, jak strašně mi chybíte, že bez vás to nejsem já, že bez vás chybí i kus mě… A já už bez tý části, která patří tobě a Rosie, dál žít nechci, ani nemůžu… Chci být zas kompletní a chci mít zase tuhle rodinu kompletní tak, jak by to mělo správně být. Doteď jsem byl manžel a otec na nic, a proto si nepřeju nic jiného, než dostat příležitost vám to vynahradit. Tak, jak si vy dvě zasloužíte. Už jsme ztratili tak moc času...“ vychrlil na mě takovou rychlostí, že jsem mu sotva rozuměla, ale díky tomu jsem nabyla neoblomného přesvědčení, že to sám myslí absolutně upřímně.

„Tak jo, to zní… moc dobře,“ použila jsem jeho odpověď a s každou další vteřinou jsem cítila, jak má bedra povolují, protože se mi nesmírně ulevilo z toho jeho podrobného přiznání. Nikdy nebýval takhle otevřený a přímočarý, což mi samo o sobě nasvědčovalo, že na mě nic nehraje.

„Co kdybychom příště podnikli něco i s Rosie?“ napadlo ho náhle a tmavé oči se mu doslova rozzářily.

„No proč ne, jen… nejdřív mě nech si s ní o tom všem promluvit, ano? Zatím jsem jí ani neřekla, že s Peterem je konec a myslím, že všechny tyhle změny na ni budou trochu moc,“ domlouvala jsem mu, aby raději netlačil na pilu, co se týče naší dcery. Za poslední dobu jsme jí toho naložili tolik, že by tohle mohla být poslední kapka. A koneckonců bych sama spíš uvítala, kdybychom to s Chrisem nejdřív rádoby nanečisto zkusili, než se do něčeho bezhlavě pustili a napáchali tím akorát další škody.

„Všeho je na ni moc, ale… tohle by jí mohlo udělat radost, vždyť si od našeho rozchodu nepřála nic jinýho, než abychom se dali zase dohromady,“ podotkl docela trefně, ale přesto jsem si hodlala stát za svým.

„Jedno po druhém, prosím,“ požádala jsem ho úpěnlivě a prosebně na něj pohlédla.

„Máš pravdu, Reb. Vždyť není kam spěchat,“ vyhověl mi, čímž ve mně vyvolal slibné naděje, že by se nám v budoucnu opravdu mohlo společně dařit. Mnohem lépe než před tím. Snad jsme se již oba dostatečně poučili.

„Mě navíc čeká brzo natáčení a ty máš zase začít psát ten scénář pro ten thriller, takže to bude všechno dost hektické,“ přisadila jsem si ještě jeden argument navíc, který jasně převážil misky vah na mou stranu, kdyby si to snad ještě rozmyslel a chtěl by věci příliš uspěchat. On ale místo toho dlouze přikývl a pousmál se.

„To zvládneme,“ zahlásil odhodlaně, načež ke mně natáhl ruku a přikryl svou dlaní tu mou, přičemž ji jemně stiskl. Usmála jsem se na něj a počínala jsem se těšit na vše, co nás dva spolu čeká.

Dorazila jsem domů, kde jsem již ze zahrady slyšela hrát hodně nahlas nějakou klubovou hudbu. Přítomnost jiných cizích lidí jsem ovšem nezaznamenala, takže se zřejmě Peter rozhodl zpříjemnit čas svou osobní house párty. Co nejvíc jsem práskla s dveřmi, kdyby třeba zaslechl, že jsem přišla. Rosie byla na víkend u své nejlepší kamarádky, takže jsem neměla žádný důvod Petera kvůli tomu jakkoliv zpražit a po úžasně stráveném večeru s Chrisem jsem si hýčkala dobrou náladu a nemínila jsem si ji nechat nijak snadno zkazit.

„Ahoj!“ zařvala jsem snad z plných plic, abych ho upozornila na svou maličkost, jenže on seděl ohnutý nad stolem a cosi zapáleně tvořil. Proto jsem se sama ujala toho, že jsem hudbu na profi aparatuře o poznání ztišila, ale nevypnula, čímž jsem mu dala vědět, že jsem hned vedle něj. Okamžitě se na mě otočil, nejdřív trochu poplašeně, ale pak nasadil zvláštně suverénní výraz, který nevěstil nic dobrého. Pak si mě velmi okázale prohlédl od hlavy až po paty, protože jsem na rande s Chrisem byla pochopitelně nastrojená, a tak jízlivě se ušklíbl. Poznala jsem z jeho skelného pohledu, že si něco popil.

„Párty je u konce, už si jdu lehnout…“ pravila jsem co možná nejveseleji, což mu zrovna dvakrát nesedlo.

„Ohákla ses,“ neušlo mu, načež on se schválně nato zachmuřil. Na schůzku s Chrisem jsem si vzala smaragdově zelenou plisovanou sukni a k tomu jsem na sebe natáhla starorůžovou halenku s docela hlubokým výstřihem, který k sobě lákal pohledy snad všech mužů. Před nimi mi to lichotilo, ale právě před Peterem jsem bojovala s nutkáním si dekolt nějak zakrýt. „Nějaká vysmátá. Dostaveníčko s Chrisem?“ tipnul si po krátké úvaze.

„Představ si, že dorazil.“ Nevyhnula jsem se zákeřné připomínce, když mě on několikrát na rande zazdil. Nejspíš jsem si právě naběhla, ale prostě jsem si to nemohla odpustit. Veškeré rysy v jeho tváři se výmluvně napjaly.

„To vypadá na happy end. Vracíte se k sobě?“ vyzvídal nenasytně a během té chviličky zbledl tak o dva odstíny.

„Možná,“ zamumlala jsem a pokrčila jsem u toho ledabyle rameny. Nechtěla jsem ho nejčerstvějšími novinkami provokovat, přestože si uměl dát dvě a dvě dohromady už jen z toho, jak blbě jsem se culila.

„No tak to vám srdečně gratuluju,“ poznamenal uštěpačně a najednou prudce vstal ze židle, až mě tím regulérně vyděsil. Ukročila jsem o necelý krok vzad a napřímila jsem se. On si mezitím sáhl do zadní kapsy u kalhot a vytáhl z ní přehnutý balíček zelených bankovek. Hodil je přede mně na stůl a jako by na něco čekal.

„Mám ti za to taky gratulovat nebo ti třeba zahrát fanfáru, že od tebe konečně vidím nějaký peníze nazpět?“ vrátila jsem mu tu dávku kousavosti i s úroky, nad čímž si opovržlivě odfrkl.

„Tohle je něco jako záloha. Příští měsíc nastupuju do školy, budu učit hru na klavír, takže ti to splatím co nejdřív. To se neboj,“ pochlubil se, přestože se přitom tvářil nadmíru odtažitě, ale současně i pyšně za svůj úspěch a jeho hlas zněl vyloženě ledově. Obočí mi nekontrolovatelně vyletělo vzhůru, jak mě tahle novinka zastihla nepřipravenou. Potom jsem se ale jen ironicky ušklíbla.

„Ty a učitel hry na klavír?“ zopakovala jsem po něm pochybovačně, jelikož jsem si ho v téhle roli absolutně neuměla představit. Sjela jsem ho cynickým pohledem a pořád jsem se na něj kysele šklebila. Podívala jsem se na něj možná až zdlouhavě, jelikož i při tom jediném kontrolním pohledu, se mi vybavilo příliš nevhodných, nemravných vzpomínek, které mou mysl naprosto zahltily. Do tváří se mi přitom vlila zvláštní horkost, která se nezadržitelně šířila dál, a tak jsem kvapem uhnula očima jinam. S Chrisem jsme se rozhodli, že to spolu znovu zkusíme a já přitom fantazírovala o sexu s Peterem. Co je se mnou špatně?! 

„Podle tebe na to nemám?“ vyhodnotil z mého skeptického postoje, ve kterém jsem si počínala libovat. Musela jsem se upnout k něčemu jinému, než na přemítání nad tím, že ta opojná chemie mezi námi se nedala potlačit, natož pak popřít. Evidentně jsem si upila víc, než jsem měla, ale bohužel jsem svoji fantazii již zastavit nedovedla, za což jsem se sama před sebou cítila poněkud trapně. Přesto jsem se na něj drze pousmála a nepřestávala jsem na něj zírat. Bojovně pozvedl bradu o něco výš a trochu se rozkročil, přičemž si založil ruce na prsou.

„Ale ne, podle mě jsi schopný naprosto všeho,“ vysmála jsem se mu, protože jsem až do morku kostí vnímala, jak se mezi námi změnila zásadně atmosféra. Napětí by se mezi námi dalo krájet. Brzy mi úsměv opadl a namísto toho jsem se zakousla zevnitř do rtu. Peter mě přímo hltal očima a mně se z toho prudce rozběhlo srdce kupředu.

„To máme nepochybně společný,“ opáčil důmyslně a protentokrát se posměšně ušklíbl on. Vycítil, že ta pomyslná hradba mezi námi padla, a tak nezahálel a rovnou přešel do ofenzivy. Z toho bleskového sledu událostí a diametrální změny jsem se vzpamatovala, až když mě narazil na své pevné tělo, přičemž se dravě vrhl na má ústa. Nebránila jsem se, ba naopak jsem mu zase podlehla. Měla jsem ho zastavit, ale bylo to téměř nemožné, když jsem tak dobře věděla, o co bych jinak přišla. A já mu popravdě skutečně nechtěla odolat.

Navzdory slabému hlásku svého rozumu jsem se k němu přimkla blíž, když jsem mu obmotala ruce kolem ramen, zatímco ty jeho silně objaly můj pas. Líbal mě lačně, hrubě a snad až zlostně, což jsem vřele uvítala. Vracela jsem mu to stejnou měrou a brzo se mi kvůli těm divokým polibkům nedostávalo dechu. Jakmile jsem se od něj odtrhla, on se během vteřiny přesunul na můj krk, takže jsem ihned zvrátila hlavu, abych mu usnadnila přístup. Zhluboka jsem se nadechovala, abych co nejdřív doplnila potřebný kyslík, čímž jsem ho akorát přilákala do svého výstřihu. Slabě jsem zasténala, což hu vyburcovalo k tomu být ještě neotřelejší.

V dalším momentě jsem se ocitla zády k němu, načež mě přirazil ke kuchyňskému ostrůvku. Se smíchem, ve kterém mě následoval, jsem se zapřela tak, aby mě hned nepoložil na desku, což byl zajisté jeho cíl. Drtil mi boky, jakou nepřiměřenou silou mě držel, ale mně to připadalo pořád málo. Sama jsem se k němu koketně tiskla pozadím, přičemž jsem jednoznačně rozpoznala, co se na mě z jeho rozkroku tlačilo a byla jsem vzrušená stejně jako on.

Přehodil mi vlasy na stranu a rty se přisál na kůži na mé šíji. Opět jsem zvrátila hlavu dozadu a opřela jsem si ji o jeho rameno, aby se lépe dostal všude, kam až dosáhl. Své nenechavé ruce mi vzápětí přesunul pod látku halenky přímo k mých ňadrům, které počal docela neurvale hníst, až mě to několikrát zabolelo, ale bylo to přesně to, po čem jsem zrovna teď prahla. Sama jsem mu prsty vmotala do kaštanových vlasů, za které jsem ho občas podobně surově zatahala. Na to mi odpovídal tím, že se do mě zakousl jako nějaký hladový upír. Z několika jeho stisků jsem nabyla jistoty, že se odnesu pořádný modřiny. Čím dál hlasitěji jsem vzdychala, protože jenom tohle mě rajcovalo na maximální úroveň.

Jakmile se dostatečně pověnoval mému bujnému poprsí, zamířil neochvějně níž. Jednou dlouhou paží si mě přidržel těsně pod prsy a druhou mi zajel do klína. Jeho dlaně byly příjemně teplé, ale přesto jsem se na něm zadnicí zavrtěla a zalapala jsem po vzduchu jako ryba na souši. Na tuhle mou reakci vzrušeně, hrdelně zachrčel, což mi přišlo tak proklatě sexy, že mi z toho přejela po zádech husina.

„Zase úplně mokrá,“ zavzdychal mi do ucha pobaveně, načež jsem do něj lehce strčila. Zasmál se, ale jinak se nenechal vyrušit od laskání mého klínu. Nejprve mi rozevřel vrchní závoj od sebe, načež mi kluzkými bříšky sjel dolů a zase nahoru, kdy znatelně přitlačil. Znovu jsem se zachytila desky stolu a zasténala jsem.

„Sklapni a… pokračuj,“ vypravila jsem ze sebe s obtížemi. Jen co jsem to dořekla, utopil ve mně dva prsty a neomylně spustil svůj perfektní prstoklad, který mě spolehlivě dovedl k nebetyčnému vrcholu. Ještě těsně pár vteřin předtím ze mě vyklouzl, doslova mě odhodil na kuchyňskou linku, což jsem nečekala, a tak jsem se docela ošklivě praštila do kyčle, ale neměla jsem moc času se tím zaobírat. Zvedl mi totiž sukni, šikovně mi stáhl kalhotky a zezadu do mě snadno pronikl, velmi hluboko. Hlasitě jsem vyjekla a prohnula se celá v zádech, čímž jsem ho upoutala a získala jsem tím pár chvil na vzpamatování. Položil mi dva prsty, přesně ty, kterými byl před chviličkou ve mně, kousek od zadku a počal jimi putovat po páteři nahoru, přičemž já se pod ní pokládala na rovnou plochu linky. Jak vyjel až ke kořenům vlasů, pohladil mě po lopatce, a poté chytil silný pramen vlasů, stiskl ho v pěst, na kterou si je namotal a přitáhl si mě za ně k sobě tak, jak mu to jen moje záda dovolila. To bylo brutální alfasamčí gesto.

Začal až zvířeckým tempem přirážet a já věděla, že opravdu velmi brzy bude po všem. Myšlenkami mi prolétlo, že brzy bude skutečně úplně po všem a že tohle je zaručeně naše definitivně poslední skvělá šoustačka. Poté se ze mě stane zase spořádaná, věrná ženuška a do druhé šance pro mě a pro Chrise dám všechno. Ale ještě jednou, naposledy, si nechám vymrdat mozek z hlavy a kurevsky si to užiju…

 Rebecca je taky docela střelkyně, nezdá se, co. Dneska mi úplně neběží mozek, víkend byl náročný, takže k tomu nebudu psát další nesmyslnou omáčku a pokusím se další kapitolu přidat o něco dříve. :)

Všem srdečně děkuji, jste prostě nejbáječnější čtenáři! Jsem vám opravdu vděčná za tu neskutečnou podporu! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 18. kapitola: