OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 2. kapitola

18.03.2022 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 539×

„Už se to nese,“ hlásil mi Peter nadšeně zpoza zahradního baru, kde se ochotně ujal přípravy drinků. Já si hojně užívala slunného sobotního odpoledne na lehátku u bazénu, kdy jsem pozvolna chytala nějaký bronz a současně tak trochu sportovala, přičemž mě Peter zásoboval výborným Long Island Iced Tea, který popíjel se mnou a přitom jsme si povídali. Doháněli jsme čas, kdy jsme se dlouhá léta neviděli a poznávali jeden druhého jako osobnosti, kterými jsme se během té doby stali. Peter působil jako velmi sympatický mladý muž. Navíc na rozdíl od jiných jedinců ve své věkové kategorii již mentálně zralý a s otevřenou myslí.

Postavil dvě vyšší sklenice s obsahem podobným coca-cole s ledem na stolek mezi dvě lehátka, přičemž jedno jsem okupovala já. Než jsem se objevila na terase, chvíli jsem ve své ložnici váhala, jestli je vhodné, abych se před ním ukazovala pouze v plavkách, ale nakonec jsem shledala, že není žádný zvláštní důvod to tak hrotit. Za svou postavu jsem se stydět nemusela, jelikož jsem se neustále udržovala ve formě díky józe, pilates, běhání a plavání, ale šlo spíš o to, že jsem si nebyla jistá tím, jestli by mě takhle měl vůbec vidět. On se navíc u bazénu producíroval v šortkách a letní košili s havajským motivem s tím, že do vody nepůjde, protože chlor jeho pokožka nesnáší dobře.

„Díky ti. To fakt není vůbec špatný, že ses tady objevil,“ podotkla jsem v žertu, kterým jsem zároveň ocenila, jak se kolem mě smekal. Prosadil si, že když jsem ráno nachystala snídani, že se ujme obědu, což byl skvělý nápad, protože uměl vařit opravdu výborně a já si díky němu nemálo pochutnala. Navíc bylo neuvěřitelně příjemné a současně imponující, že se o mě opět někdo takhle ohleduplně staral.

„Trochu jsem se bál, že nebudu mít úplně to nejlepší načasování. Nejen kvůli té včerejší pozdní hodině,“ podělil se se mnou o své obavy, které se mu krátce mihly v jeho mahagonově hnědých očích jako nějaký temný stín.

„Podle mě v životě přichází všechno v ten správný čas, i když my osobně to tak třeba nevnímáme,“ předestřela jsem mu svoji teorii, která mi nejednou pomohla přijmout věci tak, jak se odehrály, ačkoliv mě nějakým způsobem vnitřně hluboce zasáhly. Čelo se mu na pár sekund zvlnilo pod útokem přemýšlivých vrásek, současně s tím protáhl rty dolů a nakonec přikývl hlavou, když mlčky připustil, že na tom možná něco bude. Ovšem přijmout fakt, že mě manžel podvádí, tak jak to přišlo jako rána z čistého nebe, to se mi nepodařilo dodnes. V tomhle případě jsem v téhle své životní filozofii selhala na plné čáře. 

„Jak vnímáš ten rozvod s Chrisem? Teda… jestli se můžu ptát. Vím, že mi do toho nic není,“ zabruslil k tomu nejcitlivějšímu tématu, které jsem za posledních několik měsíců nepřetržitě řešila.

„V pořádku,“ uklidnila jsem ho, že mi nevadí o tom mluvit, na čemž se částečně podepsaly už dva vyžahnuté drinky na sluníčku. Přitom jsem se mlčky zapřisáhla, že se to tentokrát obejde bez nějakých silných emocí, které to ve mně stále rozdmýchávalo. Ale nejspíš právě jen tím mluvením se to mohlo zlepšit, respektive zmírnit. „Myslím, že si Chris nevážil toho, co má, a proto o to přišel,“ shrnula jsem do jedné věty, protože k tomu nebylo potřeba nic dalšího dodávat. Byl to taky jediný rozumný podnět, ke kterému jsem se po tom dlouhodobém, vyčerpávajícím přemítání dobrala.

„Dost mě to zaskočilo. Chris mi vždycky připadal jako ten typ, který moc dobře ví, co má a je za to vděčný,“ podivil se Pete nad manželovým chováním, protože takového ho dřív znal a takový dřív Chris skutečně byl.

„Nejspíš to začal brát jako samozřejmost a pak už mu to prostě ke štěstí nestačilo. Byli jsme spolu roky, možná se na našem vztahu podepsal stereotyp, ale… to ho stejně neomlouvá. Udělal chybu a za ty se holt platí,“ rozebírala jsem Chrisovi myšlenkové pochody, které mi sice nikdy osobně nepotvrdil, jelikož si doposud nebyl ani on sám schopný přiznat, že si za tuhle situaci může jedině a výlučně on. Zatím kolem sebe hlavně jenom kopal a znepříjemňoval mi vše, co se dalo.

„A nesnaží se ji nějak napravit? Nebo už to napravit nijak nemůže?“ vyptával se se zájmem a bedlivě, až příliš bedlivě mě u toho pozoroval. Cítila jsem se přitom docela nesvá a občas jsem se díky jeho intenzivnímu pohledu ztrácela ve svých úvahách, ale v tomhle případě jsem znala odpověď naprosto neomylně.

„Nesnaží, a proto ani nemůže.“

„Jinak bys mu ještě šanci dala?“ položil mi konkrétní dotaz, nad kterým jsem velmi často přemítala, ale protože Chris doposud neudělal žádný krok tímto směrem, bylo to víceméně zbytečné. A především jsem mu zatím ani neodpustila, a to podle mě byl klíčový krok, který jsem bezpodmínečně musela nejprve učinit já, abychom se někam posunuli. 

„Je to otec mého dítěte, samozřejmě bych brala mít úplnou, funkční rodinu než si Rose přehazovat jako horkou bramboru, ale pokud věci zůstanou tak, jak jsou, jinak to nepůjde,“ připustila jsem, že bych si dovedla představit, že to znovu dáme dohromady, a snad bych si to i přála, ale k tomu vedla opravdu nesmírně dlouhá a složitá cesta. K tomu všemu jsem nebyla plně přesvědčená o tom, že Chrisovi upřímně dokážu odpustit jeho zradu. Ranil mě tím až snad do samotné podstaty mého já.

„Snad si Chris uvědomí, na kterých věcech záleží,“ hlesl prostě, ale ve tváři si ponechával takový nadějeplný výraz, což jsem vnímala jako milé gesto podpory, ale přesto jsem se jenom smutně pousmála. Kéž by. Chris byl natolik ukřivděný tím, že jsem podala žádost o rozvod, což se jeho, za poslední roky až nezdravě nafouknutého, ega zaručeně nemálo dotklo a vracel mi to tím, že se choval jako úplný idiot. Bez přehánění.

„Snad… No a co ta tvoje Denise? Co se stalo, že na tom už nic měnit nechceš?“ zaměřila jsem jádro konverzace na něj, abychom dál neřešili mě, ale doopravdy mě zajímaly jeho nejčerstvější zkušenosti s láskou. Na to konto se zatvářil značně kysele, ale přesto jsem nabyla dojmu, že je rád, že se ho na to ptám, protože mu tak viditelně živě blýsklo v očích.

„Denise si taky musí ujasnit, na kterých věcech záleží,“ pronesl nekonkrétně a přes široké, výrazně tvarované rty mu přeběhl letmý úsměšek. „Když zjistila, že jsem přišel o firmu a s tím i o všechny peníze, tak usoudila, že náš vztah nemá žádnou budoucnost… Jo, a to protože jsme byli poslední roky spíš jako spolubydlící a všechny důležité city mezi námi kamsi vyprchaly.“ Zřejmě parafrázoval argumenty k rozchodu jeho bývalé partnerky a já si nad tím dalším příšerným klišé pouze opovržlivě odfrkla. Chris totiž spal se svou mladou, sexy asistentkou. To nejhorší a nejpitomější klišé v celých dějinách zahýbání. Sám Peter nad tím nevěřícně vrtěl hlavou a záhy se hojně napil, aby svlažil vyprahlé hrdlo a nejspíš tím pomyslně spláchl i to příkoří, kterého se na něm dopustila jeho bývalá partnerka.

„Takových lidí ještě potkáš fakt spoustu. Svět je plný těch, pro které jsou peníze na prvním místě a přitom ty ti šťastný život nezaručí. Teda to skutečný štěstí ne, nanejvýš takový ty pomíjivý radosti,“ prohlásila jsem neochvějně tenhle nepříjemný fakt, na který jsem si musela přijít po letech sama. Peter mi přitom soustředěně naslouchal a tvářil se jaksi ustaraně. Asi to ode mě neznělo zrovna dvakrát povzbudivě.

„To mě teda asi úplně nemotivuje, abych poznával nové lidi,“ zhodnotil s probublávajícím smíchem, ke kterému jsem se přidala. Považovala jsem to za příjemné odlehčení, které citelně povzneslo naši konverzaci nad tu poměrně nesnadnou verbální interakci.

„Tomu se prostě nevyhneš, jen vůči tomu buď obezřetný,“ poradila jsem mu dobromyslně, což vzal ale ve vší serióznosti na vědomí. Vtom nás vyrušilo zvonění telefonu, který patřil jemu. Mírně to s ním trhlo, když se lekl a pak se jaksi vyplašeně podíval na displej. Urychleně popadl smartphone do ruky a reflexivně se postavil do pozoru. Párkrát očima zatěkal sem a tam. Ze mě a na mobil, k bazénu a zase na mobil, na zahradu a zpět k mobilu. „Omluv mě, tohle musím vzít,“ zahučel rozpačitě a kvapným krokem se vydal dovnitř do domu. Jeho odchod jsem bez zaváhání využila tím, že jsem skočila do vody, abych se jednak zchladila, ale také si protáhla tělo několika tempy.

Užívala jsem si svěží vody, ve které jsem klasickým stylem překonávala dvacátou délku a taky už poslední. Pak jsem si odpočinula na hladině tím, že jsem s ní začala splývat. Rozvířená voda omývala ze všech stran moje znavené tělo a já se nadechovala a zadržovala dech tak, jak bylo potřeba, abych se udržela nahoře. Se zavřenýma očima jsem chytala na kůži paprsky a spokojeně jsem se usmívala. Tohle byla má oblíbená odpočinková činnost, kterou jsem prostě zbožňovala.

Když jsem vylézala po schůdkách ven, čistou náhodou jsem si všimla, že Peter nečinně postává za jedním poměrně hustým keřem, ale ne tak hustým, aby ho neprozradil, a nepokrytě, snad až hladově mě sledoval. Nakrátko jsem se zarazila, ale poté jsem nenuceně pokračovala dál a předstírala jsem, že jsem si ho vůbec nevšimla. Na okraji bazénu jsem si nejprve vyždímala přebytečnou vodu z vlasů a přehodila si je na jednu stranu, abych nenápadně zkontrolovala, jestli na mě pořád zírá. A zíral. Pochopitelně mi to svým zvláštním způsobem nesmírně lichotilo a to natolik, že jsem si záhy uvědomila, že stojím nevědomky záměrně tak, aby to co nejvíc zdůrazňovalo moje poměrně výrazné ženské křivky. Kruci, co to se mnou je? A co to je hlavně s ním?!

Po tomto poněkud skandálním zjištění jsem svému podvědomému trestuhodnému koketování učinila přítrž tím, že jsem se úplně normálně narovnala, ale vtom jsem si periferně povšimla, že Peter konečně vyšel před keř a mířil ke mně. Pohotově mi podal osušku, když intuitivně vypochopil, že se po ni chystám natáhnout, a lehce rozpačitě jsem ji od něj tedy přijala. Vůbec jsem nevěděla, jak se k němu momentálně chovat.

„Díky,“ pípla jsem se skoupým pohledem a obratně jsem se do ní raději zamotala.

„Teď už mi je jasné, jak si udržuješ tak skvělou figuru,“ složil mi kompliment a díval se na mě veskrze obdivně, čímž mě uváděl do opravdu silných rozpaků. Ještě když se na mě tak potutelně culil, kdy mu viditelně vystouply lícní kosti a vytvořily se mu takové roztomilé ďolíčky, které působily nebývale nevinně. Jeho sladce čokoládové oči se do mě vpíjely a já se od nich, kdo ví proč, nedovedla silou vůle odtrhnout. Navíc jsem cítila, jak mnou prostupuje takové mravenčivé horko, které se mi rozlévalo směrem od podbřišku až do konečků prstů. Sám se na mě díval mnohem delší dobu, než by bylo vhodné, nemluvě o tom jak se na mě díval. Jak mě doslova svlékal očima.

„No, přece jen už nejsem nejmladší,“ plácla jsem první hloupost, která mne napadla, ale která mi pomohla se pod tím návalem trapnosti podívat někam jinam. On můj argument bezprostředně odstřelil odmítavým mlasknutím a zavrtěl nad tím hlavou. Jeho husté, kaštanově tmavé vlasy se sebou zatřepaly a spadly mu do čela, takže si do nich hrábnul oběma velkými dlaněmi a urovnal si je zase směrem do stran.

„Nesmysl. Vypadáš líp než kdejaká dvacítka,“ neustával v těch poklonách, které sice padaly na úrodnou půdu, protože už to bylo nějakou dobu, kdo mi takhle nezištně lichotil, ale já přímo palčivě pociťovala, že je zatím mnohem víc než pouhá pozornost. „Vážně ti to moc sluší, Becco. Nestačím zírat,“ přidal ještě a výmluvně sjel zrakem po mých liniích, stále zakrytých látkou osušky, směrem dolů a zase nahoru. To už na mě bylo příliš.

„Bože, Petere, budu se kvůli tobě červenat,“ napomenula jsem ho jaksi pohoršeně, ale paradoxně s potěšeným úsměvem, který se mi vůbec nedařilo smazat z úst pryč, takže jsem se urychleně usadila zpátky na lehátko.

„Jsem asi moc přímočarý, že? Promiň mi to, Becco, jsem u tebe prostě zvyklý. Známe se odjakživa a já mám pocit, že… s tebou můžu mluvit tak nějak o všem. Chápu, že je to ale asi docela divný, když jsme se tak dlouho neviděli,“ omlouval se mi pokorně a nepatrně sklopil svou holou, protáhlou bradu, přičemž na mě použil jeden z těch svých psích pohledů, kterým se nedalo odolat.

„To je v pořádku,“ pronesla jsem žoviálně a mávla jsem nad tím rukou. „Ale divný to trochu je. Odjížděl jsi odtud jako kluk a… vrátil ses jako muž,“ shrnula jsem ten jeho zřejmý posun, nejen fyzický, ale také mentální. Rty se mu roztáhly do úsměvu, který odkryl dvě řady bělostných, podlouhých zubů, přičemž v té horní měl mezi řezáky opravdu malou mezírku. Říkává se, že tu mívají nadaní lidé, ne? Přesně tu stejnou měla kdysi dávno i Samantha, než si ji nechala pomocí rovnátek srovnat.

„Vousy mi teda ale zatím moc nerostou,“ poznamenal s teatrální tragičností a mě tím regulérně rozesmál. Ne že bych se nad tím sama nezamyslela, protože jeho tvář byla tak hladká, až téměř dětsky. Dokonale lákala k tomu, aby si na ni člověk sáhl a zkusil sám, jak moc je hladká.

* * * 

Vyndávala jsem zrovna umyté nádobí z myčky, když mi Peter z venku přinášel další, určené k umytí. Seděli jsme na terase až do tmy. Jedli jsme, popíjeli jsme, povídali jsme si a hodně jsme se smáli. Peterovy pohledy mým směrem byly po čas večera ovšem čím dál troufalejší, že bych je bez nadsázky nazvala regulérním flirtováním. Proto jsem se v jednom okamžiku vymluvila na to, že se půjdu dovnitř přiobléknout, ačkoliv venku probíhal jeden z těch vlahých, teplých večerů, kdy bych si vystačila třeba s delšími šaty. Poté jsem se pro jistotu taktéž zdržela v kuchyni, aby mezitím Peter vychladl a stejně tak i já. Postupem dne jsem totiž počínala koketovat s takovými myšlenkami, které se rozhodně nedaly považovat za přístojné. Cosi mě k němu čím dál silněji přitahovalo a vůbec se mi to nedařilo v sobě udusit, přestože jsem si v mysli jako mantru opakovala všechny ty logické podněty, které měly zabrat. Jenže nezabíraly, ani trochu…

„Přinesl bys z venku i ten zbytek nádobí?“ požádala jsem ho, když přišel s pár talíři až ke mně a položil je na linku.

„Jistě,“ vyhověl mi, ačkoliv s takovou zamyšlenou vráskou mezi obočím, protože ho asi nepříjemně zaskočilo, že jsem naše sezení takhle znenadání utnula. Každopádně těch drinků jsem vypila až moc, a proto jsem již s ledovým přehledem nezvládala ignorovat jeho pátravé, vybízivé civění, takže bylo nejsnazší se mu úplně vyhnout. Ten jeho pohled mě totiž doslova pálil na kůži, která pod ním nevítaně rudla, čímž prozrazovala víc, než by mi bylo milé.

„Nepodíváme se třeba ještě na nějaký film?“ navrhl mi rádoby bezelstně, zatímco vešel do prostorné kuchyně a nesl mi to nádobí. Zastavil se téměř těsně vedle mě, aby mi ho mohl podat, a já vnímala jeho blízkost až neúměrně intenzivně. Stejně jako jeho velice výraznou vůni, částečně dřevitou a částečně citrusovou, která se do nosu vtírala poněkud agresivně, ale na druhou stranu podtrhovala jeho netradiční atraktivitu.

„Myslím, že už si půjdu lehnout, Pete. To celodenní nicnedělání mě nějak zmohlo,“ konstatovala jsem demonstrativně znaveným hlasem a neodvažovala jsem se na něj ani pohlédnout. Já, čtyřicetiletá mamina!

„Tak to v žádném případě. Tenhle večer ještě nemůžeš odpískat,“ nakázal mi nesmlouvavě a sehnul se ke mně, aby tam těch pár talířů a mističek naskládal místo mě. Nato jsem dočista ustrnula, jelikož byl tak proklatě blízko, a na sucho jsem polkla. Následně se o mě otřel ramenem, načež jsem na něj vyjeveně pohlédla. Tep mi vyskočil na závratně vysoké hodnoty. On se na mě tentokrát rozhodně schválně nedíval, ale najednou jsem ucítila lehký, táhlý dotyk, když mi přejel prsty po hřbetu ruky až k zápěstí, které jsem zcela spontánně natočila vnitřní stranou nahoru, kde byla kůže o něco citlivější. Teprve potom se na mě jaksi vyzývavě zahleděl, z čehož mě dočista polilo horko a nakonec se opět soustřeďovalo do mého měsíce zanedbávaného klínu. Bleskově jsem se napřímila a ustoupila jsem stranou.

„Co to děláš?“ vyjela jsem na něj pobouřeně a silně jsem se zamračila. Zároveň jsem vnímala, jak mě pohlcují negativní emoce, které úplně tak nesouvisely s ním, jako kupodivu spíš s Chrisem. Nebylo to pro mě žádné překvapení, protože i když jsem veškeré pocity ohledně něj mermomocí potlačovala, nakonec stejně probublaly na povrch a Peter byl bohužel teď jako jediný na ráně.

„J-já myslel, že…“ zakoktal se a zdál se opravdu konsternovaný tou mou horlivou reakcí. Pozorně se narovnal a zachmuřil se na mě taky, jak tomu zřejmě vůbec nerozuměl. Pořád jsem velmi zrychleně dýchala a to, že mi občas jeho oči bezděky sklouzly po těle, to mi na klidu rozhodně nepřidávalo.

„Že co? Dostaneš nocleh s kompletním servisem?!“ odsekla jsem zlostně s bojovně vystrčenou bradou a taktéž hrudníkem, načež jsem záhy uznala, že to už jsem hodně přehnala. Tomu odpovídal také jeho výraz, kdy mu vyskočilo obočí značně nahoru a lehce mu povolila brada. Já jsem mezitím rezignovaně vydechla a s tím mi klesla ramena níž. „Promiň, to bylo trochu moc, ale… kruci, nezbláznil ty ses úplně?“

„Proč bych měl?“ položil mi prostou otázku z  čirého nepochopení, která mě vykolejila ještě víc, než už jsem byla.

„Vždyť ty seš… pro mě něco jako syn?!“ zaúpěla jsem frustrovaně a bezděčně jsem rozhodila ruce do stran, jak jsem tím asi chtěla poukázat na tu absurditu jeho snahy o to, se se mnou nějak víc sblížit, anebo ho od sebe možná udržet v dostatečně uctivé vzdálenosti.

„Heh, tak tohle vůbec neříkej, Becco,“ řekl vesrkze opovržlivě a překotně nad tím odmítavě zavrtěl hlavou. „Já tě nějak takhle… nikdy nevnímal. Nebo aspoň od určitého věku ne,“ oznámil mi důrazně, ale já se nad tím pouze skepticky ušklíbla.

„Ty mi zas neříkej něco takového,“ ucedila jsem mrzutě, protože jsem něčemu takovému prostě nemohla uvěřit. Tomu, že se právě pokoušel trochu zachránit situaci, k tomu bych se přiklonila spíš. Taky jsem musela v duchu vyzdvihnout, že svůj původní záměr nijak nezapíral, ale bez vytáček se přiznal. To bylo celkem kurážné…

„Je to pravda, Rebecco. Vždycky jsem si o tobě myslel, že jsi krásná žena a podle mě jsi pořád krásnější a krásnější. Nemáš ponětí, kolikrát jsem o tobě snil. Jak často jsem na tebe myslel a představoval si tě…“ Chytil se udičky, kterou jsem mu nechtěně nadhodila a udivilo mě, s jakým nasazením se jí ujal. Zřejmě to považoval za podstatné, aby se se mnou podělil o svoje tehdejší dojmy, ale já s ním tohle přesvědčení určitě nesdílela. „Víš, Denise byla tak přírodní zrzka. A Adelia s Joselyn taky. Odjakživa jsem hledal takové, které ti byly podobné, ale žádná z nich prostě nebyla ty.“

„Petere, přestaň,“ varovala jsem ho, aby raději včas zmlkl. Jenže na něj to zapůsobilo zcela opačně, když se zatvářil nebývale odhodlaně.

„Ne, ne. Musíš to vědět. Musím to říct konečně nahlas!“ obeznámil mě neústupně a zarputile stiskl rty k sobě, jako by zároveň tušil, že by bylo vskutku lepší mlčet. Nejprve si zajel nervózně do lesklých vlasů a pak dlaněmi rovnou do zadních kapes kalhot, přičemž se mu mírně vyhrnulo tričko a vykoukla na mě jeho nahá kůže docela hluboko pod plochým břichem. Jemu můj kradmý pohled neušel, což pro něj byla jasná zelená.

„Chrisovi jsem upřímně záviděl. Jednu dobu tak moc, že jsem ho nemohl ani vystát, proto jsem se s ním skoro nebavil a vyhýbal se mu. Dokonce jsem si přál, aby to nějak podělal a rozešli jste se. Jenomže teď, když se to skutečně stalo, tak… Myslím, že Chris je příšerný hlupák. Ublížil ti a opustil tě. Ani v nejmenším nechápu, proč by se dobrovolně vzdal ženy, jako jsi ty,“ chrlil ze sebe vodopády slov, nad kterými zřejmě dvakrát nepřemýšlel, ale za to mu vycházely přímo od srdce. Chtě nechtě mě to obměkčilo a v konečném důsledku dojalo. Přesně zahrál na tu strunu, kterou potřeboval. Anebo jsem to potřebovala já? To spíš, protože jsem si uvědomovala, jak strašně pošetilé to je. 

Během svého monologu si vyndal ruce z kapes a opřel se o kuchyňsky ostrůvek, který byl naproti lince, neboli naproti mně, jak hledal jistou hmatatelnou oporu. Protože jsem několik předlouhých sekund pouze ohromeně mlčela, jeho to nemálo znervóznilo. Plaše ke mně vysílal pohledy prosící o jakoukoliv odezvu a mezitím čekáním se podrbal na zátylku, přičemž mě znovu provokoval tím odhaleným proužkem kůže. On byl tak hříšně roztomilý. „Becco, řekni něco, prosím.“

Můj mozek v ten moment nejspíš vyzkratoval, jelikož jsem v dalších vteřinách jakoby nezúčastněný pozorovatel či třetí osoba sledovala, jak několika ráznými kroky ruším poslední zbytky vzdálenosti mezi námi. Doslova jsem se mu vrhla do náruče, kdy mě po prvotním šoku automaticky objal pažemi a uzmula jsem si jeho svůdné rty pro sebe. Nijak jsem se neostýchala a on to přijímal nejprve jaksi zaskočeně, ale velmi brzy se přizpůsobil a polibky mi vracel úplně stejně dychtivě. Zajela jsem mu prsty směrem od zátylku nahoru a stiskla jsem jeho bujnou kštici v pěst. Slabě zasténal a v reakci nato mě o něco pevněji sevřel ve své náruči. No do háje! 

Cítit jeho tělo, které tak krásně hřálo, na tom svém, to bylo po takové době něco neskutečného. Předčilo to dokonce mou favorizovanou kratochvíli v bazénu, a to proklatě dalece. Jeho ruce, které mě kolem dokola objímaly takovým majetnickým stylem, jako by mě už nikdy nechtěl pustit, z toho mi naprosto měkla kolena. Ale ty jeho polibky, ty byly naprostou třešničkou na dortu, téměř jsem z nich dostávala závratě. Naše jazyky se spolu proplétaly v tak vášnivém tanci, že se mi velmi brzy nedostávalo potřebného kyslíku. Ve spáncích mi tupě bušilo, když se mi zrychlila cirkulace krve a uvnitř sebe jsem byla doslova v jednom ohni. Jakmile mi jeho horké dlaně zajely pod triko, silně jsem se pod tím bezprostředním ožehavým dotykem zachvěla.

Když už se také on musel neodkladně nadechnout, odtrhl ode mě své rty, ale nikoliv od mé pokožky. Vlhkými rty sjel přes mou čelist níž ke krku, když jsem pustila jeho husté vlasy, kterému se začal se zalíbením věnovat. Vyšla jsem mu vstříc, když jsem zvrátila hlavu dozadu, a zatímco jsem se od něj nechala laskat, spokojeně jsem se u toho usmívala. Jenže v tom mi mozek opět naskočil. Co to, kurva, vyvádíš, Rebecco?!

„Petere, proboha dost!“ vyhrkla jsem zděšeně, hodně nahlas, čímž jsem ho solidně vyděsila, protože se okamžitě v pohybu zarazil a taky to s ním lehce trhlo. Zatlačila jsem mu na ramena a odtáhla ho od sebe, tudíž jsem spatřila jeho vytřeštěné oči, které byly jednou tak velké.

„C-co je? Co se stalo?“ vyptával se nechápavě a mezi obočím mu vyskočilo několik ustaraných vrásek.

„Něco, co už se nikdy nebude opakovat! Nikdy!“ zavrčela jsem s varovně vztyčeným ukazovákem a dívala jsem se na něj vyčítavě, jako by za tuhle sexy chvilku mohl snad pouze on. Peter se neopovážil cokoliv namítnout, jenom semknul viditelně naběhlé rty do rovné linky a ztěžka polkl. „Dobrou noc,“ broukla jsem polohlasem, celkem štiplavě, otočila jsem se na patě a zmizela jsem ve své ložnici, kde bych si nejraději omlátila hlavu o zeď. Mně asi muselo totálně přeskočit… co to jako mělo být, sakra?!

 Není čas ztrácet čas, to bylo zajisté Peterovo heslo pro dnešní kapitolu. Mysleli jste si, že se Becca bude chovat o něco "zodpovědněji" a bude si hrát na nedostupnou o něco delší dobu nebo vás nepřekvapilo, že Peterovu svádění takhle rychle podlehla? A jak se bude vůči Peterovi asi chovat dál? 

Strašně moc děkuju za reakce k prvnímu dílu, hlavně svým nejvěrnějším a nejmilejším čtenářkám Flu a May, jste prostě a jednoduše nejlepší, holky! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 2. kapitola: