OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 4. kapitola

09.04.2022 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 522×

Peter vedle mě pod peřinou spokojeně podřimoval. Jeho odhalený hrudník se pravidelně nadzdvihával a opět klesal. V jeho spící tváři se vyjímal takový nevinný výraz, který absolutně nekorespondoval s tím, jak se v posteli choval před tím, než usnul. Vážně jsem se domnívala, že je jen přehnaně namistrovaný, dokud jsem se sama nepřesvědčila, že k tomu má docela oprávněný důvod. Jako milenec byl, i přes svůj relativně nízký věk, opravdu hodně šikovný a zdatný. Musela jsem se nad tím zjištěním ironicky pousmát, protože ani Chrisovi se vždycky nepodařilo mě přivést během jednoho, intenzivního a krátkého, čísla rovnou ke dvěma orgasmům. Popravdě, než se Chris naučil, co se mi líbí a co ne, mě málokdy dovedl k vyvrcholení, ale protože jsem do něj byla naprostý blázen, nijak mi na tom nesešlo. I tak jsme to spolu samozřejmě jako mladí a zamilovaní dělali pořád a snad úplně všude, a proto docela rychle zjistil, co na mě funguje a já spolu s ním. 

Peter nic zkoušet nemusel, jako by to intuitivně věděl. Anebo možná bylo moje tělo po těch tolika osamělých měsících totálně vyprahlé, a tak spíš velmi citlivě reagovalo na vše, co právě zkusil. A já jsem se po tom všem cítila příjemně uvolněná a podstatně klidnější. Žádné výčitky se prozatím nedostavily. Navíc... proč by měly?

Posledních dvacet minut jsem se přemlouvala, abych se konečně zvedla z postele a šla si po svých, ale nedařilo se mi k tomu se přinutit. Jednak jsem ho nechtěla probudit, protože ten spánek potřeboval jako sůl, ale především jsem se nemohla nabažit toho, že jsem v posteli neležela sama. Ačkoliv jsem počítala s tím, že šlo o jednorázovou záležitost, předem jsem si byla jistá tím, že znovu ulehnout bez mužského vedle sebe pro mě bude docela těžké. Vtom se domem rozhlučel hlasitý zvonek, který mě během toho mého rozjímání nevítaně vyrušil a hlavně mě příšerně vyděsil, až mi málem vyskočilo srdce z hrudi.

„Do háje!“ zaklela jsem, z toho šoku přehnaně nahlas, tudíž jsem nechtěně vzbudila Petera. Chudák se taky lekl, takže s sebou viditelně trhl a hlava mu vystřelila vzhůru.

„Co je? Co se děje?!“ vypadlo z něj zmateně, načež se začal rozhlížet po místnosti, a tak mu rozjitřený zrak padl na mě. Všimla jsem si, jak úlevně vydechl a pohled mu nepatrně zjihl. Poté se letmo usmál a nedal mi jinak na vybranou než mu úsměv vrátit. „Tys tu zůstala,“ konstatoval překvapeně, ale nepochybně v dobrém slova smyslu. Než jsem stačila něco říct, tak znovu zadrnčel ten zpropadený zvonek, čímž mi připomněl, že před dveřmi na mě čeká můj asistent Jacob, se kterým jsem měla na jedenáctou domluvenou pracovní schůzku.

„Klidně ještě odpočívej, já už ale musím. Je tady Jake,“ řekla jsem mu dobromyslně, aby se nenechal rušit v nedělním lenošení, zatímco jsem kolem sebe obmotala deku, ve které jsem se jala zběsile sbírat oblečení ze země, které bylo rozházené snad úplně všude po místnosti.

„Jake? Jaký Jake?“ ptal se takovým zvláštním, zhrublým tónem hlasu, když se zdvihl na lokty a sledoval mě během horečného pobíhání po pokoji.

„Můj asistent,“ oznámila jsem stručně, protože jsem se víc soustředila na to, abych na sebe navlékla spodní prádlo, zatímco jsem byla zamotaná do té látky. Asi jsem kolem toho dělala zbytečné cavyky, když mě sotva před půl hodinou viděl nahou, ze všech stran a úhlů, včera zase v plavkách, ale prostě jsem nemohla jinak. Nebylo to totéž jako po sexu s Chrisem, kdy jsem před ním mohla dělat třeba i stojky. To byl úplně jiný druh intimity. „Kdybys cokoliv potřeboval, tak se za mnou zastav.“

„U toho by ale tvůj asistent být raději neměl,“ zamručel provokativně a jen z tónu jeho hlasu jsem poznala, jak se pokřiveně culí. Loupla jsem po něm na oko pohoršeným pohledem, ale stejně se mi do tváří vkradla necudná horkost, když jsem si bleskově vybavila, jak se mi ještě před chvílí nestydatě věnoval. Jenomže… u toho by mělo taky raději zůstat. Jen u vzpomínek.

„Pete, tohle už bychom opakovat neměli,“ oznámila jsem mu daleko méně rezolutně, než jak jsem původně plánovala. Problém se totiž skrýval v tom, že ze mě mluvil můj rozum, přestože moje pocity mi napovídaly úplný opak.

„Ou, nikoliv, rozhodně bychom měli,“ odporoval mi mnohem víc neochvějně a v očích se mu třpytil takový vědoucí lesk, kdy o téhle situaci asi ani nepochyboval. Zase to jeho nezdravé sebevědomí, které mi ovšem momentálně způsobilo vzrušující záchvěv kdesi v podbřišku.

„Uvidíme se později a promluvíme si o tom. Teď fakt musím jít,“ prohlásila jsem, když už jsem na sebe úspěšně navlékala poslední kousek oblečení, které ze mě předtím s radostí strhal dolů.

„Dobře, jen to mluvení bych z toho úplně vynechal,“ pronesl pobaveně, když se evidentně vyžíval v tom, že mě uváděl do rozpaků a současně mi dával najevo, že si je jistý tím, že ani napodruhé tomu pokušení neodolám. A jelikož mi tímhle nasadil opět brouka do hlavy, bylo to i dost pravděpodobné. Ostatně reálně mi v tom nic nebránilo, pouze moje nastavení mysli.

„Zatím, Pete,“ rozloučila jsem se s ním urychleně, protože další moje argumenty by beztak nápaditě použil proti mně a Jacob stále čekal. Hodila jsem po něm deku, než jsem vypálila z pokoje a pospíchala skrze dům ke dveřím.

„Ahoj, Jakeu. Promiň, nějak nestíhám. Pojď dál,“ vychrlila jsem na něj na přivítanou a ustoupila jsem stranou. Zaskočilo mě, jakou značnou obtíž mi dělalo mu pohlédnout do očí. Jako by snad mohl vědět, co jsme před chvílí s Petem prováděli. Hm, tak takhle se to u mě začíná projevovat…

„No čau, Reb. Seš v pohodě?“ staral se hned s hlubokou vráskou na čele a černým obočím staženým k sobě.

„Jasně, naprosto. A ty?“ vrátila jsem mu pohotově, jak jsem chtěla odvést jeho pozornost od sebe, ale on se nad tím pouze suverénně ušklíbl. Pak vešel dovnitř a automaticky kráčel do mé pracovny, já hned v závěsu za ním.

„Asi jsem neměl tak náročnou noc jako ty,“ utahoval si ze mě, když na mě významně pohlédl přes rameno. Když jsem procházela kolem zrcadla, se zděšením jsem přišla na to, že mám na hlavě nehorázné vrabčí hnízdo a triko jsem si omylem oblékla naruby. Ukvapeně jsem alespoň pokusila zkrotit vlasy, když jsem prsty použila jako hřeben a u trika jsem se rozhodla předstírat, že je to záměr. Móda je dnes přece velmi nekonvenční.

„Tomu se mi nechce věřit,“ ucedila jsem kousavě, protože Jake si svého mládi užíval dosytosti. Samé párty, pití, zábava a nekonečné střídání partnerů. Nesoudila jsem ho, jako můj asistent odváděl práci na dvě stě procent a stal se i mým hodně dobrým přítelem, ale nicméně byl tak trochu neřízená střela.

„Každopádně jsem se stačil učesat a oblíknout líp než dítě ve školce, na rozdíl od tebe,“ rýpl si do mě, takže jsem jenom protočila panenky, což on neviděl, jak ke mně stál zády, a proto jsem ještě přidala opovržlivé ofrknutí.

„Seš tady, abys pracoval a ne hodnotil můj účes,“ usměrnila jsem ho, ale slyšitelně na společné žertovné vlně.

„Jistě, šéfko,“ odkvitoval mi veledůležitě a se širokým úsměvem mi gentlemansky odsunul židli od stolu, abych si mohla sednout, ale pak se k němu usadil dřív než já. I ta snaha se přece počítá.

Diskutovali jsme s Jakem právě o těch filmových lokacích, když nás přerušilo rázné ťukání na dveře. Opět jsem se lekla, což rozhodně usvědčovalo moje provinilé svědomí, ale také jsem věděla, koho za nimi hledat. Dřív než jsem Petera vyzvala dál, tak se mezi futry objevila jeho tmavovlasá hlava s omluvným výrazem ve tváři. Tep se mi v tu ránu nevídaně zrychlil a naskočila mi z toho hutná husina. Pozorně jsem se napřímila a trochu se obávala toho, co sem Petera přivedlo. Periferně jsem si všimla, jak Jacob vedle mě zpozorněl a poněkud užasl. Poté jeho rentgenový zrak postupně spočinul na mě, ale já se v tomhle případě raději dívala na Petera. Hlavně nenápadně. 

„Omlouvám se, že vás ruším, ale uvařil jsem něco k jídlu, takže kdybyste měli chuť a chtěli jste se ke mně přidat…“ nabídl nám velkoryse a dveře otevřel víc, až se před námi zjevil v celé své úctyhodné výšce. „Což bych fakt ocenil, jíst sám je dost smutná záležitost,“ dodal vzápětí a Jake se vedle mě uchechtl.

„Já bych si dal, už mám celkem hlad,“ zareagoval bez zaváhání, tudíž jsem se odvážila si tipnout, že ten hlad dostal až potom, co spatřil Petera. A nejspíš vůbec ne na jídlo.

„Tak fajn, uděláme si pauzu. Díky, Petere,“ potvrdila jsem mu se skoupým úsměvem.

„Bezva, jdu připravit stůl. Za pět minut mám hotovo,“ obeznámil nás o poznání veseleji a zase zmizel za dveřmi. Zůstala jsem na ně rozjitřeně zírat, když vtom mě probralo drobné štípnutí na holé paži, jak mě přes ní Jake plácl.

S vykulenýma očima jsem se na něj podívala a reflexivně jsem se ublíženě chytila za postižené místo. „Au, co děláš?!“

„Proč ses jako nepochlubila, že tě tak rozcuchal tenhle fešák?!“ vyčetl mi pobouřeně a hutně se na mě zamračil, než se na mě začal zeširoka zubit. Mě poněkud vyvedly z míry jeho dedukční schopnosti, tudíž jsem důkladně přemítala nad tím, jestli před ním mám zapírat nebo ne. „A já si říkal, že je s tebou něco jinak! Máš takovou úplně jinou auru. A měl jsem chvíli dojem, že je z tebe cítit...“

„Mohl bys přestat, Jacobe?!“ skočila jsem mu do řeči, než bych si vyslechla něco, o co jsem ani v nejmenším nestála. Celkově jsem odmítala poslouchat cokoliv o tom, že jsem se spustila s Peterem.

„Takže to nepopíráš!“ uhodil na mě fascinovaně a zatvářil se vzápětí náležitě hrdě.

„Ty si stejně vždycky myslíš svoje,“ zhodnotila jsem obligátně a pokrčila jsem nad tím rameny, protože Jake byl mnohdy se vším ihned hotový, aniž by znal obě strany mince.

„No a co, že je zjevně mladší než ty? Na tom není dneska fakt nic divnýho a náhodou seš frajerka, jestli ses do toho vrhla. Máš můj nekonečný respekt, Reb. Co je to vůbec za krasavce? Kde sis ho nabrnkla?“ zahrnul mě vodopádem slov, včetně povzbudivých frází a taky nekompromisní zmínky na náš věkový rozdíl, když mě chtěl zejména ujistit, že ani on mě nehodlá nikterak soudit. Mírně, opravdu jen mírně mě uklidnilo, že na to dokázal pohlížet takhle velkoryse, jelikož u jeho generace se za normální považovaly, na můj vkus, dost šílené věci. Celkově teď ale působil jako na trní, když se snažil ze mě dostat všechny ty nejnovější a nejžhavější informace. Některé věci si ale musím nechat výhradně pro sebe…

„Ti to řeknu a ty mi ho přebereš,“ zabručela jsem neochotně, když jsem se nakonec přiklonila k tomu, že to budu brát s nadhledem, k čemuž mi částečně pomohl i Jake. Jacobovi se lišácky blýsklo v oříškově hnědých očích.

„Věřim tomu, že jsi na něj udělala pořádný dojem, vzhledem k tomu, jak dlouho jsi byla na suchu,“ nadhodil zamyšleně, načež několikrát výmluvně zahýbal obočím. Chtě nechtě jsem se nad tím musela pousmát, lehce chlípně, protože Pete taky zanechal velmi dobrý dojem.

„Je to celkem děsivý, jak moc toho o mně, jako můj asistent, víš,“ uvědomila jsem si znepokojeně a zavrtěla jsem nad tím nevěřícně hlavou.

„Já se raději označuju za tvoji nejku,“ namítl záhy a roztomile zamrkal řasami.

„To je ještě děsivější,“ okomentovala jsem se smíchem, avšak v tichosti jsem s ním souhlasila. Poslední dobou to byl jediný člověk, který o mně věděl ze všech a všeho nejvíc. Bylo to dozajista tím, že jsme spolu přicházeli téměř dennodenně do přímého, úzkého kontaktu, ale především proto, že jsme si rozuměli. Nutno podotknout, že i přes ten náš věkový rozdíl, který čítal sice méně let než u Petera, ale přesto se jednalo o téměř celou dekádu.

„A byl aspoň tak dobrej, jak dobře vypadá?“ vyzvídal a skousnul si přitom spodní ret.

„Nestěžuju si,“ zamumlala jsem nekonkrétně, abych v něm zbytečně nepřiživovala tu jeho otravně nezdravou zvědavost.

„Ještě aby jo! Po takový době zase měkký, mladý masíčko…“

„Takhle nemluv, proboha. Peter je náhodou vážně fajn kluk,“ napomenula jsem ho a odolala jsem nutkání si dětinsky zacpat uši potom, co jsem si vyslechla ty jeho oplzlý narážky. Přesto jsem se tomu paradoxně culila jako něčím praštěná.

„Hmm, tak takhle se ten cukrouš jmenuje. To se k němu hodí. Určitě nosí rád obleky, že jo?“ přemítal nahlas, na což jsem odpovědět nemohla, jelikož jsem ho prozatím viděla pouze v ležérním, volnočasovém oblečení. Anebo nahého či polonahého. Ledabyle jsem pokrčila rameny a neobtěžovala se s verbální odpovědí.

„Opovaž se před ním dělat nějaký narážky, nebo na hodinu letíš, jasné? Najdu si místo tebe jiného, méně drzého a úchylného asistenta, který se nebude nijak zajímat o můj osobní život,“ varovala jsem ho s nesmlouvavým výrazem a výhrůžně vztyčeným ukazovákem, kterým jsem na něj zamířila na konci svého monologu.

„Ale mě zajímá jen tvůj sexuální život,“ ohradil se důrazně s povytaženým obočím výš, až mu téměř zmizelo pod krempu jeho tralaláku, který až obsesivně rád nosil.

„O to je to celý horší,“ poznamenala jsem s úšklebkem a nakrčila jsem u toho nos.

„Tak už můžeme jít, ne? Chci konečně poznat ten tvůj nejnovější objev! Určitě mi toho řekne víc než ty,“ zabrblal nespokojeně, když jsem byla dle jeho názoru skoupá na slovo, a tak jsem si jen rezignovaně povzdechla.

„Jen to nepřeháněj, Jakeu. Prostě se chovej normálně, dělej… jako by nic,“ domlouvala jsem mu až úzkostně. „A hlavně se nesnaž ho tím svým dravým šarmem přinutit změnit orientaci, jo?“ nakázala jsem mu předem, aby ho nenapadlo s ním flirtovat a jiné, čehož by byl tenhle šílenec rozhodně schopný. Nepokrytě jsem na něj přitom zírala, přičemž on nejdřív předstíral, že mě vůbec neslyšel, ale nakonec velice pozvolna, neochotně přikynul.

„Kladeš na mě čím dál těžší požadavky, Rebecco. Za to budu chtít asi nějakou odměnu,“ pravil kousavě, ale culil se u toho na mě jako naprosté neviňátko.

„Tohle ale nespadá do tvých pracovních povinností,“ objasnila jsem mu a on pouze dotčeně nafoukl tváře.

„O to je to horší,“ zrekapituloval důvtipně mou průpovídku, jakmile vyfoukl přebytečný vzduch z tváří. Vtom energicky vyskočil na nohy a pohodil rukou směrem ke dveřím. „Tak jdeme! Ukaž mi toho svýho hříšnýho zajíčka,“ popohnal mě nedočkavě, načež mě chytil pod loketní jamkou, aby mě vzápětí vytáhl k sobě nahoru.

„Jacobe,“ zaúpěla jsem bezradně, protože si mě ten prevít fakt solidně vychutnával.

„Neboj, Reb, budu hodnej,“ slíbil mi významně a protentokrát se tvářil poměrně vážně, aby mě přesvědčil, že se bude při společném obědě chovat slušně. Poté si zahákl ruku za mé rámě a bok po boku jsme se vydali na oběd.

„V Paříži muselo bejt úžasně, že? Reb, musíme někdy natočit něco v Paříži! Já se chci jednou bezpodmínečně pokochat výhledem z Eiffelovky,“ konverzoval Jacob skutečně zapáleně, zaujaté oči mu u toho jen svítily. 

„Až najdeme nějakého producenta, který nám takový film zaplatí, tak klidně,“ odsouhlasila jsem mu se smíchem, když na mě Jake upíral prosebně ta svá kukadla, abych vyslyšela jeho přání. Natáčení v zahraničí bylo pochopitelně nákladnější a celkově náročnější, a vzhledem k tomu, že já natáčela většinou menší, nezávislé a nekomerční filmy, které se tolik nefinancovaly jako například blockbustery, tak to bylo i hodně nepravděpodobné.

„Teď musíme především najít scénáristu, kameramana, zvukaře, skladatele, kostyméra, střihače a...“ vyjmenovával Jacob znuděně, když si představil všechnu tu práci s tím ty lidi najít. Což o to najít, spíš se na nich potom dohodnout s produkcí. Povšimla jsem si, že u toho Peter nepatrně zpozorněl, ale pak se opět nenuceně věnoval lasagním, které mimochodem uvařil absolutně na jedničku a z našich talířů mizely přímo raketovou rychlostí.

„Na to se vrhneme po obědě,“ utnula jsem výčet víceméně kompletního filmového štábu, který jsme teprve dávali dohromady. Najednou jsem na noze, někde kousek nad kotníkem, ucítila jistý tlak a jelikož se Peterovi podařilo si sednout vedle mě a momentálně se potutelně usmíval na svou čerstvě nabranou porci, ihned jsem odtušila, o co tu jde. Nevítaně jsem ztuhla. Potom ten tlak putoval centimetr po centimetru výš a až někde nad kolenem jsem se dovtípila, že bych se mohla nebo spíš měla uhnout, což jsem taky hned nato provedla. To už se ale pokradmu culil na mě, zatímco já jsem v obličeji postupně brunátněla, takže jsem raději upřeně zírala před sebe. Zaznamenala jsem na sobě ještě druhý pohled, který se ale naštěstí dělil taky mezi Petera, jak si nejspíš povšiml toho, že mezi námi cosi mlčky probíhá.

„Tak jak bylo v té Paříži? Ještě jsi Jakeovi neodpověděl,“ vytlačila jsem ze sebe to první, co mi prolétlo myslí, abych zamluvila ten trapný moment, ale učinila jsem ho tím bohužel snad ještě trapnějším.

„Oh, oui, ehm... No co říct, Paříž je nádherný město, celá Francie je úžasná země… Ale to chce zažít na vlastní kůži, jako ostatně všechno. Dokud to člověk nepozná, tak prostě neví,“ odpověděl a hleděl přitom nepokrytě na mě, přestože to jinak bylo mířené Jacobovi. Všimla jsem si, jak se ve vší nenápadnosti šklebil, jednak nad tou Peterovou poznámkou, tak i nad tím, jak se mu ukázkově dařilo mě uvádět do šílených rozpaků. Společný oběd byl neskutečně pitomý nápad.

„S tím naprosto souhlasím. A člověk by měl za život zkusit co nejvíc,“ přisadil si Jake a přestože to vyznívalo zcela nevinně, nepochybovala jsem o tom, že tím osobně narážel na mě a děsně se nad tím škodolibě bavil.

„Jo, všechno, co se mu nabízí, že? Tak s tím souhlasím zase já.“ Nahrávali si ti dva až téměř okatě, kdy to skoro působilo, jako by vzájemně věděli o tom, co se sotva před pár hodinami odehrálo v Peterově pokoji. Jako by se to stalo jakýmsi veřejným tajemstvím, ačkoliv reálně nemohlo. Přesto mě kvůli tomu pohltila taková nervozita, že se mi polykalo hůř a hůř a v žaludku mě tížil těžký balvan, k němuž se další jídlo stejně nevešlo. Tihle dva pohromadě byli pro mě v této situaci čiré zlo.

„Já tedy nelituju toho, že když mi život nabízel, ať se na kdejaké párty sjedu, tak že jsem odmítla. Myslím, že jsem vůbec o nic nepřišla,“ ucedila jsem sarkasticky, jen abych těm dvěma nějak pokazila to jejich protivné notování si. Řekla jsem to i navzdory tomu, že jsem velmi dobře znala Jacobův poněkud liberální přístup k lehkým i tvrdým drogám. Vyzkoušel již kde co, ale naštěstí své experimentování držel pod kontrolou, přestože rád prohlašoval, že největší umělci historie buď trpěli nějakými psychickými potížemi, anebo na něčem jeli. Podle něj to podněcovalo kreativitu.

„Akorát že… no, prakticky pořád nevíš, o co jsi přišla,“ opanoval mi Jacob, který tím nijak nehájil svůj postoj, ale pouze uvedl fakta. Krátce jsem stiskla rty k sobě a vyrazila nosem přebytečný vzduch z plic.

„Jaký film vůbec teď chystáte? Rebecca mi o něm zatím nic neprozradila,“ nahodil Peter nové téma, za což jsem mu byla skutečně vděčná. Na Jakeovi jsem úplně viděla, jak vyloženě dychtí říct něco v tom smyslu, že jsme s Peterem asi zatím neměli čas něco takového probírat, ale naštěstí to uvědoměle potlačil a konverzoval civilizovaně dál.

„Můžeme o něm vůbec mluvit? Je to ještě v úplně rané předprodukci,“ požádal mě Jacob o svolení, když se na mě zmateně podíval.

„Je to oficiálně odklepnutý, takže… ano, ale...“

„Bude to naše tajemství,“ dokončil za mě větu Jake dle svého uvážení, kdy si ze mě zase okatě utahoval. Vrhla jsem na něj příkrý pohled plný vražedného příslibu, aby si dával pozor na svou drzou mordu a naposledy jsem rýpla vidličkou do jídla, jelikož mě definitivně přešla chuť. Místo toho jsem si došla do své soukromé vinotéky pro láhev vína a nalila si vrchovatou sklenici, i když bych do sebe nejraději obrátila celou flašku po tom dnešním ujetém dopoledni. Jako zdvořilá hostitelka jsem jim ale také nabídla a nechala je si povídat o svém připravovaném snímku, od kterého jsem si slibovala poměrně hodně. Téma jsem považovala za vděčné, když ne tedy originální, za což se dneska nedalo považovat vůbec nic, ale každopádně se s ním dalo nápaditě pracovat. Doufala jsem, že toho scénárista, či scénáristka, náležitě využije. I film s dobrým námětem snadno zkrachuje na špatném scénáři, známe to všichni…

Jakmile jsem vyprovodila Jacoba v pozdním odpoledni z domu, chystala jsem si promluvit s Peterem. Nemělo smysl to odkládat, stejně jsem to chtěla mít co nejdřív za sebou. Našla jsem ho opět u křídla, kde se vší vervou bušil do klaviatury, jelikož právě přehrával jarní valčík od Chopina. Zastavila jsem se mu na očích vedle klavíru a rozhodně na něj pohlédla. Přestal hrát, když vytušil, že s ním chci mluvit a se zájmem ke mně vzhlédl.

„Petere, chci ti říct jen to, že si nepřeju, aby se znovu opakovalo to, co jsi na mě zkoušel u oběda. To bylo poprvé a naposledy,“ oznámila jsem mu suše a především neústupně. Jemu se na tváři ale rozlil rošťácký úsměv.

„Proč?“ zeptal se stručně a vpíjel se do mě ostřížím zrakem. Začínalo mi být pořádné horko. 

„Nemusím ti nic vysvětlovat,“ odbyla jsem ho kategoricky, ale zdvořile. „Stejně jako ti nemusím vysvětlovat to, proč se nebude opakovat to ráno. Byla to jednorázová věc… Prostě to tak přijmi a nech to být,“ doporučila jsem mu s o něco slyšitelnější naléhavostí, než kterou jsem si původně dovolila použít. Peter překvapeně zamrkal závojem tmavých řas a obočí mu vyskočilo daleko nad nadočnicový oblouk.

„Tak tomu úplně nerozumím… Buďto jsem totálně selhal a ty jsi všechny ty orgasmy fakt výborně předstírala, anebo jsi mě jenom využila,“ prohlásil zadumaně a váhavě vstal ze stoličky. „Ani jedno se mi nelíbí a ani jednomu se mi nechce věřit.“ Jeho otevřenost a přímočarost mě nepřestávala přivádět do rozpaků. A jeho těsná, omamná blízkost, kterou mě poctil hned záhy, jakbysmet. Ze své výšky na mě pátravě zíral a pouze sledoval veškeré mé, byť sebemenší, reakce. Chtěla jsem od něj odstoupit dál, opravdu ano, ale moje tělo najednou opět odmítalo poslouchat.

„Já měl zato, že jsme se oba dobře bavili,“ houkl mnohem tišeji a zase se tak pokřiveně pousmál.

„Hele, Petere… Já ve svém životě právě teď nepotřebuju žádné další drama,“ sdělila jsem netrpělivě a rozhodila jsem bezděčně ruce do stran. Možná proto, abych ho od sebe konečně nějak odehnala, ale samozřejmě to nezabralo.

„To já taky ne. Naopak nějaké rozptýlení by mi bodlo a myslel jsem, že tobě taky,“ argumentoval docela obstojně, když poukazoval na to, že z toho sám nemíní vytvářet román z červené knihovny. Všechny ty včerejší řeči, kterými mě šikovně oblboval možná koneckonců měly vést k jednomu jedinému cíli, a to se mu podařilo. A mně se to nefalšovaně dotklo. Prudce jsem se nadechla.

„Teď to zní spíš, jako bys využil ty mě, Petere,“ zahřměla jsem s rudě zastřeným pohledem.

„Všechno, co jsem řekl, byla a je pravda, Rebecco… Zajdu jen tak daleko, jak mi dovolíš. Je to na tobě. Jestli dnešek byla jednorázovka, tak budiž,“ informoval mě pokojně a tvářil se mnohem přístupněji, než by pro tenhle moment, kdy jsem tak trochu vnitřně zuřila, měl. „Ale mám prostě neodbytný pocit, že chceš to samé co já. Tvoje tělo mi to alespoň říká.“ Podělil se se mnou o svůj postřeh, přičemž mě svou hrudí dotlačil na klavír, až jsem jeho hranu ucítila v zádech. Dech se mi v tu chvíli zkrátil a vyschlo mi v ústech. Když se chytil po obou stranách klavíru a mě tím uvěznil mezi svými dlouhými pažemi, ani na vteřinu mě nenapadlo snad utéct. Podívala jsem se mu odvážně do očí, ale zakrátko mi oči svévolně spadly k jeho rtům. Hrudník se mi zběsile vzdouval, když mi adrenalin podnícený tím nesnesitelným sexuálním napětím a oboustrannou chemií, zrychleně pumpoval krev oběhem. Peter se jevil daleko poklidnější než já, ale že se nacházel v totožném rozpoložení prozrazovaly jeho doširoka roztažené, temně hnědé duhovky a jeho dech se také lehce otřásal.

„Jenom rozptýlení, žádný drama,“ vyslovila jsem podmínku, a nejspíš i svoje nejnovější motto, kterou jsem ho vybídla, aby mi ho obratem odpřisáhl.

„Slibuju.“ Nezaváhal ani na sekundu, načež se ke mně sklonil pro stvrzující polibek. Já nijak neotálela, popadla jsem ho kolem boků a těsně se k němu přimknula. Zanedlouho jsem se ocitla položená na velkém gauči, s jeho polonahým tělem tisknoucím se k tomu mému a neutišitelnou touhou po tom zapomenout na svoje trable během toho, kdy si mě bude divoce brát. Přece to musí mít nějaký důvod, že se v mém životě objevil právě teď a stojí o mě. Proto bych alespoň tentokrát neměla odmítat to, co mi osud nabízí, no ne? Jacob by ze mě měl radost... 

 A takhle se z jednorázovky stává regulérní románek. Bez toho, aniž by si jeho hlavní aktéři řádně promysleli, co vše to asi tak může obnášet. Snadno to zastíní vědomí pravidelného potěšení, které, kdo ví, za všechny ty ostatní nesnáze možná ani nebude stát, anebo jen z počátku. Ale to se ostatně spolehlivě ukáže až časem...

Mockrát všem vřele a srdečně děkuji! Jste prostě báječní! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 4. kapitola: