OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 7. kapitola

01.05.2022 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 473×

Vracela jsem se zrovna ze školy, kam jsem odvezla Rosie, když jsem u bazénu našla opalovat se Petera. Navlékl na sebe poměrně úsporné plavky a vedle na stolku mu dělala společnost sklenička nějakého drinku, které mu šly mimochodem míchat na výbornou. O pokrčené nohy si opíral nejspíš nějaké papíry, jelikož podle pohybů pravé ruky se zdálo, že něco horlivě zapisuje. Cestou k němu jsem ho s patetickým zalíbením pozorovala, jelikož jsem stále nechápala, že si právě s tímhle zajíčkem téměř každý den tak nestydatě užívám. Pořád jsem nepřišla na to, co na mně vidí, ale dokud mi do zbláznění opakoval, jak jsem krásná, že je ze mě naprosto vedle a odevzdaně se na mě přitom díval, nestěžovala jsem si. Po hodně dlouhé době jsem byla opět spokojená. No, to vyloženě ne, spíš uspokojená, to byl ten naprosto dokonale výstižný výraz.

Po několika letech jsem si opět připadala chtěná, ženská, atraktivní a důležitá. Jakmile přešlo těch několik prvních bláznivých dnů, kdy mezi námi šlo o pouhou chemii a sexuální energii, kterou jsme si museli velmi náruživě vybít, tak jsme se dostali do trochu jiné fáze vztahu, který se celkem romanticky projevoval i mimo postel. Objetí, doteky, polibky, to vše mezi námi probíhalo naprosto přirozeně a nenuceně a já si to nesmírně užívala. Podvědomě jsme oba věděli, že ani jeden o vážný vztah nestojíme, navíc to v našem případě ani nepřipadalo v úvahu, ale nevymezovali jsme náš vztah výhradně jen na sex. Vychutnávali jsme si nezávazně vše, co k tomu patřilo, a oběma nám to tak vyhovovalo.

„Co to tu vyvádíš?“ zajímala jsem se zvídavě, když jsem přišla až k němu. Prudce zvedl hlavu vzhůru, až se mu jeho hnědé kadeře tím pohybem zavlnily a neodolatelně se na mě usmál.

„Do hlavy mi vlezla jedna melodie, tak… se ji snažím dostat na papír,“ sdělil mi jaksi nesměle a možná nevědomky, možná záměrně, si ten notový zápis přitiskl k holému hrudníku. „Myslím, že je to tvoje melodie, protože poslední dobou nemůžu myslet na nic jiného než na tebe, Becco,“ konstatoval zadumaně, čímž mě absolutně odzbrojil. Konsternovaně jsem se na něj podívala a do tváří se mi ihned vléval ruměnec společně s připitomnělým úsměvem.

„Petere,“ oslovila jsem ho dojatě a bylo to jediné, na co jsem se vzmohla, jelikož mě jinak perfektně připravil o řeč. Proto mě nenapadlo nic lepšího, než se k němu naklonit pro vděčný, vřelý polibek, který jednoznačně promluví za mě. „To je tak sladké,“ uznala jsem nakonec a zeširoka se na něj znovu usmála.

„Ty jsi sladká. Zbožňuju, když se červenáš,“ zašeptal a pohladil mě po linii mé tváře, načež jsem se od něj s pošetilým, pubertálním culením zase odtáhla a posadila se na vedlejší lehátko.

„A já zbožňuju, když mi lichotíš,“ řekla jsem otevřeně, čímž se mi ale nahrnula další horkost do obličeje. „Jsem ráda za to, co mezi námi vzniklo,“ přidala jsem ještě, když mě popadla jakási slabá chvilka. Chtěla bych mu toho říct mnohem víc, ale nemínila jsem být nějak patetická. Nebo spíš vyloženě trapná. Až takhle extra daleko jsme zase nebyli... A ani nebudeme.

„A co to podle tebe je?“ chytil se toho ihned, a tak jsem jenom potlačila nutkání otráveně protočit panenky, jelikož jsem si takhle hloupě naběhla sama. Tolik do hloubky jsem se v tom babrat nehodlala.

„Ať je to, co je to, tak já mám díky tomu pocit, že zase žiju. A to je fakt skvělý, Petere,“ odvětila jsem mu dle svého uvážení, což mu zjevně stačilo, protože se na mě široce usmál, až se mu oči stáhly do tenkých škvírek a na tvářích se mu vytvořily dlouhé, svislé vrásky, které jeho úsměv činily nevídaně roztomilý. Peterovi se podařilo ve mně vzbudit tu část mého já, která byla proklatě dlouho udusaná pod tíhou nešťastného manželství, odhalení nevěry, rozvodu a dělené péče o Rose. Zase jsem naplno procitla, ožila jsem v práci i v soukromém životě a svět jsem vnímala v o něco pestřejších barvách než doposud, než se tu objevil Peter. A to bylo mnohem víc, než v co jsem od téhle aférky očekávala. 

„K tvým službám, krásko,“ pronesl téměř poeticky a vpíjel se do mých očí, které si majetnicky zajal pro sebe.

„Mám teď asi hodinu, než přijede Jacob, takže… Asi půjdu domů a...“

„Tak na to zapomeň. Přesně vím, jak tu hodinu využíjeme,“ skočil mi do řeči ztlumeným, hříšným hlasem a než jsem se stačila vzpamatovat, tak se vyšvihl ze svého lehátka na to moje, načež mě k němu přispendlil, když mě uzemnil svým tělem. Krátce jsem se stihla zasmát, než mě umlčel svými vášnivými rty a pak i svými troufalými doteky, kterými se mi postupně propracovával až k holé kůži.

„Co kdybychom si spolu někam vyšli? Rád bych tě vzal někam mezi lidi. Na večeři, do kina, kamkoliv,“ ozval se Peter, když jsme spolu leželi na lehátku a vzpamatovávali se z předešlého výkonu. Opírala jsem se mu o hrudník a bříškem ukazováku mu kreslila na zpocené kůži nejrůznější obrazce. On mě objímal kolem ramen a hladil mě dlaní všude tam, kam dosáhl.

„Jako mezi lidi? Zbláznil ses?“ zeptala jsem se zcela vážně a vrhla jsem na něj nechápavý pohled.

„Jdou po tobě paparazzi?“ zjišťoval si uvědoměle, jestli jeho nápadu stojí v cestě nějaká překážka.

„Popravdě ani moc ne, nejsem Tarantino, ale to stejně nepřipadá v úvahu, Pete,“ zamítla jsem rezolutně, protože jsem se tu nedávno dušovala, jak se o nás v žádným případě nesmí dozvědět Rose a pak bych se s ním měla někde promenádovat na veřejnosti? Ani náhodou.

„Proč?“ zeptal se mě nechápavě, proč jeho odvážný návrh takhle nekompromisně bojkotuju. Nadzvedla jsem se na lokti, abych se mu podívala rovnou do tváře, na které se vyjímal lišácký úsměv.

„Musíš se ptát?“ položila jsem mu řečnickou otázku, načež se mu v očích pouze tak ďábelsky zablýsklo.

„Neříkám, že se musíme pořád držet za ručičky a tak, ale… tobě fakt stačí si tady vždycky jen vrznout a to je všechno?“ podivil se nepokrytě, načež já jsem ustrnula v nefalšovaném šoku, že něco takového slyším právě od něj. Nebo vůbec jako od chlapa, opačného pohlaví diametrálně smýšlejícího od toho mého. 

„Tobě to snad nestačí?!“ podělila jsem se s nim o svou konsternaci a nebyla jsem si jistá, jestli mi něco neuniká.

„Dovol mi to, Becco. Kino, aspoň jako dva přátelé, hm? Nebudu se tě dotýkat, líbat, nic… Možná jen ve tmě na dvojsedačce.“ Poslední část svého monologu smyslně zašeptal a políbil mě s takovým nemravným příslibem, kterému se opravdu horko těžko odolávalo.

„Já nevím, Pete.“ Evidentně jsem už povolovala a on to samozřejmě zaznamenal.

„Chtěl bych se ti nějak revanšovat. Nemusíme z toho dělat žádnou velkou věc, jen… bude to trochu zábavy. Řekni ano, prosím, řekni to,“ vyzval mě, přičemž už mi tu žádost šeptal do rtů. Zdlouhavě jsem odmítavě zamručela, ale doslova jsem vedle něj roztávala a pomalu jsem rezignovala ke kladné odpovědi.

„Dobře, tak jo...“ odsouhlasila jsem, což názorně docenil dalším z mnoha lahodných polibků.

„Jsi prostě úžasná,“ vydechl obdivně, když se ode mě odtáhl, ale za to si mě k sobě o poznání pevněji tiskl.

„Tak co třeba zítra? Díval jsem se, že od sedmi v Lumiere dávají jeden celkem zajímavý snímek, co by se ti mohl líbit. Co myslíš? Anebo pak pozítří,“ vychrlil na mě hned, co nabral druhý dech a já se nestačila divit. Dokonce myslel na to, aby film neběžel příliš pozdě, abych byla včas doma kvůli Rosie. 

„Ty už jsi nad tím přemýšlel!“ uhodila jsem na něj, když jsem se dovtípila, že to není žádný spontánní nápad, ale promyšlený plán, k jehož odsouhlasení mě velmi podlými taktikami přinutil.

„Pár dní to mám v hlavě,“ připustil a lehkovážně se nad tím ušklíbl.

„Tak tedy zítra před sedmou v Lumiere,“ uzavřela jsem tohle téma, když se mu povedlo mě přemluvit a já se začínala vlastně i těšit. Nedumala jsem moc nad tím, co to znamená, ani co se za tím pozváním skrývá, ale hodlala jsem to brát jako normální věc.

„Odpoledne se uvidím s pár kamarády, tak se sejdeme potom... Nemůžu se dočkat,“ řekl poťouchle a stejně tak se usmíval.

„Já hlavně na to, co jsi vybral za film,“ zmínila jsem trochu dobíravě, jelikož jsem si nemohla pomoct.

„Buď ke mně shovívavá, prosím tě,“ poprosil mě úpěnlivě, nad čímž jsem se rozesmála. Se mnou jako s režisérkou to skutečně nebylo nic jednoduchého sledovat nějaký film. Deformace z povolání se u mě projevovala na sto, nebo spíš dvě stě dvacet procent. Chris to se mnou dávno vzdal, a já naopak s ním, jelikož u něj také propukla nemoc z povolání, akorát co se týče filmových scénářů, kdy mi chvíli co chvíli deklamoval svoji, pochopitelně lepší verzi. Chris občas trpěl neskutečnou nadutostí a tím, že by všechno udělal samozřejmě lépe.

„A… není něco nového ohledně té práce? Nemáš pro mě třeba něco?“ nakousl nové téma, které jsem s ním chtěla probrat, jelikož jsem pro něj měla víceméně dobré zprávy. Na pár tipů jsem díky svému skvělému asistentovi narazila a mínila jsem mu je se vší parádou předestřít.

„Ale jo, něco by se pro tebe náhodou našlo. Buď můžeš spolupracovat na tom našem novém filmu jako asistent hlavního skladatele, anebo...“

„Tobě by nevadilo míchat vztahy a práci?“ skočil mi do řeči s jedním ze svých provokativních dotazů a radostně se na mě uculil. Podívala jsem se na něj s pozdviženým obočím, načež semkl ústa do rovné linky a omluvně se na mě zadíval, jako smutné štěňátko. Naprosto k zulíbání.

„Nech mě domluvit, hm?“ napomenula jsem ho a pro jistotu jsem mu položila prst na pusu. Krátce mi na bříško ukazováku vlípl polibek a poté se nezištně usmál. „Potom je možnost, že bys mohl dělat hudbu pro jeden nový seriál, který chystá stanice FXX, anebo do třetice v Palladiu hledají skladatele pro nějakou připravovanou divadelní hru. Promysli si to, ale moc dlouho neváhej,“ vyjmenovala jsem mu všechny možnosti, které se mi podařilo mu zajistit. On na mě fascinovaně zíral a zjevně marně hledal, co na to má říct. Pak mě jenom vděčně objal a přitom mi vtiskl letmý polibek na čelo.

„Fakt se musím přemáhat, abych se do tebe nezamiloval,“ pronesl unešeně a jeho očí doslova zářily.

„Ani omylem, tím bys všechno zničil,“ reagovala jsem bez zaváhání, ačkoliv jsem vnímala, že mám Petera den ode dne čím dál raději. S tím, jak se ke mně mile a pozorně choval, si ho ani nešlo neoblíbit. Byl v mém životě jako čerstvý závan svěžího vánku, který jsem tak nutně potřebovala. Ovšem překročit hranici toho, kdy náš vztah mohl fungovat a kdy už ne, jsem za každou cenu nesměla překročit. Takovou komplikaci jsem si ve svém životě nemohla dovolit. Ať by to přišlo z jeho strany, anebo nedejbože z té mé, protože jsem pro něj začínala mít fakticky jakousi slabost.

„Jenže mi to ani trochu neusnadňuješ, protože jsi prostě neskutečná. Věř mi, že ti tohle budu vynahrazovat dokud… tak dlouho, dokud mě necháš,“ sliboval mi a já nepochybovala o tom, že svému tvrzení velkolepě dostojí. Pouze z toho prohlášení jsem ucítila příjemné mravenčení v podbřišku a zatraceně moc jsem se těšila na to, jak to jeho vynahrazování bude vypadat.

„To si nechám líbit,“ odkvitovala jsem mu se zavrněním na konci jako lenivá kočka, ale když jsem na hodinkách na svém zápěstí zjistila, že sotva za deset minut tu má být Jacob, velmi rychle jsem se probrala.

„Zaručuju, že se ti to bude líbit,“ přisadil si ještě, v tom svém typickém sebevědomém módu, ale teď už jsem si uměla proklatě živě představit, že svému slovu dovede dostát, i kdyby mě chtěl jen dostatečně navnadit, což ani nemusel. Dost často se mi od něj z postele, anebo objetí, fakt vůbec nechtělo, protože mi s ním bylo vážně tak dobře. Zničehonic nás v té romantické chvilce vyrušil zvonek, který nás oba vylekal. Zřejmě Jacob přišel o pár minut dřív, což mu bylo jedině ke cti. Peter mi na závěr tohohle zábavného dopoledne ještě věnoval něžný polibek, než jsem se zvedla z velkého prostorného lehátka.

„Konec lenošení, práce volá. A ty to pokud možno co nejdřív dodělej, abys mi to zahrál. Jsem hrozně zvědavá,“ popíchla jsem ho s rozverným úsměvem, který mi o něco plašeji oplatil, protože se jednalo o jeho vlastní, a zřejmě hodně osobní, tvorbu. Pak jsem se odebrala rovnou k bráně, abych otevřela vysmátému Jacobovi, u kterého se zdálo, že včera prohýřil další noc, která na něm stále zanechávala jisté důsledky. No co, největší umělci přece pracovali pod vlivem, ne?

 * * *

„Posloucháš mě vůbec, Rebecco?“ ptal se mě Jacob netrpělivě, načež mě chytil za rameno a zacloumal se mnou, aby si vynutil mou plnohodnotnou pozornost. Doteď jsem se totiž v mysli vracela k posledním několika týdnům, které jsem strávila s Peterem a nad kterými jsem se musela přitrouble usmívat.

„Jo? A co? Cože jsi říkal?“ vyzvala jsem ho, aby mi zopakoval, o čem tady doposud zapáleně mluvil. Protočil nad tím akorát panenky a pak nasadil takový zadumaně čtverácky výraz, který jednoznačně předpovídal, co mě v následujících minutách čeká.

„Říkal jsem, že Sandra by chtěla jako kameramana oslovit pana Kivila, že s ním už na pár filmech spolupracovala a že je s jeho prací maximálně spokojená,“ přeříkal mi skoro na jeden nádech a schválně to podával tak, jako že je to ta nejnudnější věc na světě.

„Dobře, proč ne, pak tedy oslovíme Alara,“ přitakala jsem nadšeně, že s tímhle tipem přispěla Sandra, což pro nás bylo o starost méně, leda že by snad Alar nemohl a museli jsme tedy hledat místo něj někoho jiného.

„Co se furt tak blbě křeníš? Ten tvůj Peter s tebou v ložnici asi solidně cvičí,“ podotkl škádlivě a beztak se na mě křenil ještě blběji než já na něj, anebo spíš mimo něj. „Anebo ještě pořád málo,“ dodal vzápětí, když zvážil i tu druhou alternativu. Pohoršeně jsem se na něj zaškaredila, poněvadž jsem s ním svoje intimní záležitosti rozebírat skutečně nechtěla.

„Do toho ti nic není, Jacobe. Já se do tvých románků taky nepletu,“ upozornila jsem ho příkře, aby mě ani v nejmenším nebral na lehkou váhu. Přitom jsem se ale záměrně nevyvarovala škodolibého podtónu. 

„Protože jsi říkala, že ti z toho je zle,“ zavzpomínal se skeptickým úšklebkem a zavrtěl nad tím hlavou.

„Protože seš promiskuitní prase, které se nebrání snad vůbec ničemu a já o tom fakt nechci absolutně nic vědět,“ zrekapitulovala jsem mu v krátkosti, proč spolu sex nikdy do detailu neprobíráme, jelikož od něj by těch detailů bylo vždycky až příliš. On akorát nechal projít vzduch přes sevřené rty, které mu zavibrovaly a vydaly takový zvuk, jako když si odfrkne kůň. Nejspíš to mělo být gesto pohrdání, že ho takhle bezcitně osočuju.

„Život je přece o objevování, a to ve všech možných ohledech. Nedělej, že seš taková puritánka, když sis zrovna nabrnkla sexy zajíčka. Můžete objevovat spolu s Peterem, protože ten se mi nezdá jako takový konzervativní typ, který byl Chris,“ pohoršoval se nad mým zdrženlivým postojem, který vložil do rádoby paradoxu.

„A jak to jako poznáš, kdo je jaký v posteli?“ Moje zvědavost mi nedala, abych se nezeptala, ačkoliv toho budu pravděpodobně hned záhy litovat.

„Fakt to chceš vědět?“ přeptal se mě kontrolně a tak trochu nevěřícně, že se ho na to skutečně ptám.

„Vlastně raději ne, co,“ dovtípila jsem se, když se mě dokonce sám takhle nejistě zeptal.

„No, nicméně, ať už spolu po nocích vyvádíte cokoliv, tak ti to zjevně prospívá. Vypadáš mnohem víc spokojeněji, uvolněněji a seš taková veselejší. Snad bych i řekl, že celá záříš. Tvoje oči a kůže se tak jakoby rozsvítily a jako bych úplně slyšet tvou vagínu křičet radostí. A fakt často se blbě culíš, jako by ses snad zabouchla,“ svěřil se mi se všemi svými postřehy, které na mně zaznamenal a kdyby nezmínil i tu část o zamilování se, asi bych se tomu pobaveně zasmála. Takhle mě pouze vyděsil.

„Nejsem zamilovaná! A rozhodně se nezamiluju,“ prohlásila jsem záhy, naprosto neochvějně, přičemž jsem si znovu v tichosti zakazovala, aby se něco takového, neboli kolosální průser, nestalo. Už takhle jsem hodně riskovala, natož kdybych si dovolila zajít daleko za hranice svých možností, což by spolehlivě skončilo fiaskem. „Ale s tím zbytek se asi dá souhlasit. Až na mou vagínu, ta určitě nekřičí radostí.“

„Že ne? Já ji ale fakt slyším, jak je celá nadšená z toho, žes jí po tý době konečně dopřála pořádný...“

„Ježiši, Jacobe, stačí, jo? Vraťme se raději k práci,“ přerušila jsem ho dost svérázně a halasně, abych případně neslyšela nic z toho, jak by pokračoval dál.

„Co kdybychom se vsadili?“ nadhodil lákavě a několikrát zahýbal obočím nahoru a dolů, aby mě navnadil.

„Jako proč?“ nechápala jsem a rozhodila jsem bezděčně ruce do stran.

„No že se do toho mladíčka nakonec stejně zabouchneš,“ řekl to s takovou samozřejmostí, jelikož jsme se o tom sotva před pár minutkami bavili, přičemž si nakonec teatrálně povzdychl nad tou mou zabedněností.

„Fajn, tak o co?“ omezila jsem svou reakci na prostý dotaz a protáhla jsem pusu směrem dolů.

„Když vyhraju, tak mi necháš jeden den na place úplně volnou ruku,“ nadchnul se, když se asi chlapec viděl už jako vítěz, tedy za předpokladu, že tu výzvu přijmu. V mém věku se sázet bylo poměrně dětinské, ale jak se to říkává – kdo si hraje nezlobí? A já jsem v poslední době docela hodně hravá.

„A když prohraješ, tak budeš celý jeden den chodit po place v tygrovaných tangáčích!“ vylítlo ze mě skoro nesrozumitelně a jen při té představě jsem se nezřízeně rozesmála. Gay v tygrovaných tangách? No to nechceš.

„Já věděl, že v tobě někde hodně hluboko aspoň kousek zvrhlosti přece jen je,“ zamručel obdivně a měřil si mě uznalým pohledem, kterým mi mlčky tleskal. Vyplázla jsem na něj jazyk, což byla opět naprosto spontánní reakce, která mě samotnou udivila, jelikož tohle bych si ještě donedávna rozhodně nedovolila. Zřejmě na mě ten vztah s Peterem měl opravdu větší vliv, než jsem si doteď všimla a byla vůbec ochotná přiznat. Ale cítila jsem se dobře, ba moc dobře, a to mi přišlo hlavní. 

„To jsou pouze nechtěné dlouhodobé vedlejší účinky přátelství s tebou, víš,“ přednesla jsem mu s naprosto laxní smířeností, nad čímž akorát přezíravě přimhouřil svoje hnědé oči.

„I ty kecko. A proto mě máš přece tak ráda,“ zapředl záhy, jednoznačně hrdě, jak se ho ta má prvoplánová urážka ani náznakem nedotkla. Cynicky jsem se nad tím ušklíbla a další glosa se mi neodkladně drala přes jazyk ven.

„Máš jediný štěstí, že děláš svou práci tak dobře, protože by se mi nechtělo hledat nového asistenta a zaučovat ho,“ postěžovala jsem si, jak by to bylo náročné vyměnit právě jeho za někoho jiného, čímž jsem mu samozřejmě nepřímo vysmekla poklonu za tu jeho jinak kvalitně odváděnou práci. On to nepochybně pochopil, jelikož se na mě nepokrytě zazubil od ucha k uchu.

„Díky, šéfová,“ okomentoval zjevně potěšeně. Krátce jsem přikývla a hodlala se posunout zas dál.

„Fajn, a teď už zpátky k práci. Na soundtrack už máme teda někoho potvrzeného?“ přeskočila jsem opět k hlavnímu důvodu naší pracovní schůzky, která se opět zvrtla v nečekanou debatu o mém osobním životě, kterému se můj asistent věnoval víc, než by bylo vhodné.

„Jo, vyjednal jsem to s tím Stephanem, takže… budeš mít tu svou Půlnoc v Paříži dvě,“ obeznámil mě s tím, že zvládl pana Wrembela dohnat, na což jsem radostí vypískla a dvakrát si vítězně tleskla. Další poněkud věkově neúměrná a nedůstojná reakce, ale budiž. Jsem šťastná!

„Vlastně tě mám občas ráda, když nad tím tak přemýšlím,“ navázala jsem na tu jeho předešlou hlášku, čemuž se Jacob docela komicky zasmál, že tím rozesmál i mě. Takováhle spolupráce mě fakt baví.

 * * *

Včas jsem se začala chystat na to naše dnešní rande nerande v kině, a někdy během toho procesu mi došlo, že mi na tom vlastně celkem záleží. Na tom, jak u toho budu vypadat. Na tom, abych se mu líbila. Na tom, aby ta schůzka vyšla. Vystřídala jsem z nervozity několik různých šatů, jak barevně, tak střihově, a nakonec jsem zvolila smaragdově zelené letní vzdušné šaty, které mi jako zrzce velmi lichotily, s vypasovaným živůtkem, který mi dělal moc pěkný dekolt a podtrhoval moje celkem výrazné, ale ženské křivky, protože od útlého pasu sukně volně padala těsně pod kolena a zvýrazňovala tím mé oblé boky. O něco výrazněji jsem se namalovala než obvykle a na nohy jsem si navlíkla lodičky v tělové barvě, které jsem pochopitelně sladila s kabelkou. V tomhle jsem byla jednoznačně stará škola.

S potřebnou rezervou, jelikož doprava v LA byla absolutně tristní, jsem se vydala do centra Beverly Hills směrem k West Hollywood, kde stálo ono zmíněné kino. Zvládla jsem dojet asi dvacet minut před sedmou, takže jsem se rozhodla počkat před vchodem. Navíc jsem netušila, který film Peter vybral a jestli už neměl lístky náhodou koupené předem, tudíž jsem se prostě postavila na ulici a vyčkávala. Minuty ubíhaly a Peter nikde. Doprava v LA byla samozřejmě nevyzpytatelná, takže se mohl někde nechtěně zaseknout, ale to by mi mohl dát vědět, kontakt jsme na sebe pochopitelně měli. Proto jsem převzala iniciativu já a pokusila jsem se mu zavolat, když do sedmé zbývalo něco málo přes pět minut, ale neúspěšně.

Dovolat jsem se mu snažila asi ještě pětkrát, zatímco se hodiny chýlily k půl osmé a já pořád přešlapovala na chodníku jako ten kůl v plotě. Začínala jsem si dělat starosti, jestli se mu náhodou něco nestalo, protože tohle bylo přinejmenším divné. Anebo druhá možnost mohla být, že mě prostě a jednoduše zazdil. Odpoledne se setkal se svými kamarády, což se mohlo snadno zvrtnout v něco podstatně bujarejšího, než původně plánovali. Nechtěla jsem jakkoliv předbíhat věcem, ani se nechávat ovládat jakýmikoliv emocemi, které bych bez znalosti daných okolností nemusely být úplně adekvátní, ale jeho vysvětlení jsem se doopravdy už nemohla dočkat. Nakonec jsem se sebrala a mínila se vrátit domů. Každopádně se mě zmocnilo poměrně silné zklamání, které rozhodně bylo oprávněné, a to hned z vícero důvodů. Mám já tohle zapotřebí?

 První mráčky v ráji se objevují, to bylo samozřejmě nevyhnutelné. Sluníčkové a duhové to prostě zákonitě nemůže vydržet napořád. Na vysvětlení si budete muset počkat do další kapitoly, ale vězte, že kola osudu se tímto nezastavitelně roztáčejí. Víc se rozepisovat nebudu, minulý výlev zajisté stačil. :D 

Mockrát všem čtenářům děkuji, jste prostě báječní, úžasní a skvělí! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 7. kapitola: