OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 8. kapitola

08.05.2022 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 481×

Probudilo mě nějaké halasné rámusení kdesi v domě. Rosie dnes spala u Chrise, takže to musel být jedině Peter. Podívala jsem se na mobil a zjistila jsem, že je skoro půl čtvrté ráno. Neochotně jsem se vyhrabala z vyhřáté postele, ale rozhodla jsem se pro jistotu zkontrolovat Petera, protože ten kravál byl neskutečný. Našla jsem ho v kuchyni, jak si připravuje nějaké jídlo. Evidentně pod vlivem alkoholu podle těch nekoordinovaných pohybů, anebo kdo ví jakých dalších látek.

„Krucinál, co to tady děláš, Petere?“ vyjela jsem na něj značně mrzutě, jelikož mě bezohledně probudil. Jelikož se na mě v podvečer vykašlal a jelikož mi v kuchyni natropil slušnou paseku. Jakmile mě zaregistroval, prudce se napřímil a snažil se na mě zostřit svůj opilecký pohled. Rychle jsem ho sjela přezíravě očima, takže jsem si všimla jeho částečně vykasané košile, kterou měl u límečku rozepnutou na tři knoflíky. Pásek od kalhot měl zapnutý stejně jako zip.

„Ehm, Rebecco? Ty… ještě nespíš?“ vysoukal ze sebe s hodně špatnou artikulací, která o jeho stavu také mnohé vypovídala. Dělá si ze mě srandu?! Hluboký nádech a výdech... 

„Vzbudil jsi mě, protože tady děláš šílený rachot! Co kdybys šel taky raději spát?“ doporučila jsem mu kupodivu zcela poklidně, protože s opilci to po zlém stejně nefunguje. Hlavně jsem ho chtěla dostat pryč z té kuchyně, než to tady například podpálí, což jsem riskovat doopravdy nemínila. Byla jsem na něj čím dál naštvanější, ale prozatím jsem to v sobě velmi obstojně dusila. Vychutnám si ho až později.

„Ne! Mám chuť na smažená vajíčka… Potřebuju smažená vajíčka nebo mi bude zítra fakt blbě,“ upozornil mě důrazně a znělo to, jako že na tom závisí přinejmenším celý jeho život. „Možná už mi je blbě teď, nejsem si jistej,“

„Já ti ty vajíčka připravím, ano? Ale běž zatím do pokoje, přestroj se a lehni si, než ti to přinesu, platí?“ domlouvala jsem mu se vší mazaností, kterou jsem v sobě o půl čtvrté ráno vydolovala, abych dosáhla svého cíle. Zdálo se, že nad touhle bezpečnou dohodou Peter fakt uvažuje.

„Jasně, že platí! Ty je umíš udělat stejně úplně nejlíp,“ svolil, načež se rozpotácel mým směrem. Můj pud sebezáchovy mi radil, že bych si ho neměla zrovna připouštět k tělu, ale couvat před ním jsem taktéž nehodlala. „A mě umíš udělat taky skvěle. Ty seš naprostá superžena, umíš dobře vařit, v posteli to taky umíš, co vlastně neumíš?“ mlel naprostý hovadiny, zatímco přišel ke mně a obmotal mi ruce kolem pasu. Celou dobu bojoval s rovnováhou a mně to nebylo vůbec příjemné. Nemluvě o tom, že z něj byl úplně nechutně cítit alkohol.

„Bože, to tvoje úžasný tělo,“ mumlal si pod nos a chytil mě o něco pevněji, přičemž mě trochu necitlivě zmáčkl. „Už teď mi z tebe naprosto tvrdne. Kašli tady na to a pojď se mnou,“ navrhl mi s jednoznačným úmyslem, když se ke mně začal sklánět, aby mě políbil. Včas jsem mu uhnula a zatlačila mu proti ramenům, aby se ode mě spíš vzdálil, než aby se přibližoval.

„Petere, seš úplně pod obraz. Nech to na jindy,“ upozornila jsem ho, když jsem se mu snažila vyvléct, ale on mě u sebe pořád pevně držel. Nelíbilo se mi to čím dál víc.

„Když já mám na tebe strašnou chuť, Becco,“ zavzdychal roztouženě a přisál se mi ke krku.

„Ale já bych se ráda vyspala, Petere. A ty to potřebuješ taky,“ stála jsem si za svým, ale podala jsem mu to co nejvíc jemně a dobromyslně.

„Potřebuju hlavně tebe,“ ohradil se neústupně, když se odtrhnul od mého krku, což už na mě bylo trochu moc.

„Petere, to stačí,“ oslovila jsem ho o poznání příkřejším tónem, jak mi již začínala docházet trpělivost. Konečně se mi podařilo se z jeho sevření vymanit, ale to především proto, že mi to sám dovolil. Momentálně jsem si připadala opravdu jako nějaká zlá matka, která svoje pubertální dítě v notně pohrouženém stavu přemlouvá, aby se i přes ten pohroužený stav chovalo rozumně. Můžu to brát jako přípravu na to, co mě pravděpodobně bude čekat i s Rosie. Naštěstí až za dlouho... No, i když... 

„Fajn, fajn, máš pravdu. Dobrou noc,“ otočil najednou o sto osmdesát stupňů, možná se nejspíš urazil, že tentokrát to jeho zdaleka ne tolik šarmantní svádění zásadně odmítám. Všechno nechal tak, jak to roztahal po kuchyni a odporoučel se pěkně potácivě pryč. Zhluboka jsem si unaveně povzdechla a uklidila alespoň potraviny, které patřily neodkladně do lednice, načež jsem se taky vrátila zpátky do postele s tím, že si ráno Peter ten zbytek uklidí. Nechám ho v tom vymáchat, však si to zaslouží. Nemluvě o tom kině, i to mu solidně spočítám.

Znovu jsem vstávala o necelých pět hodin později a v kuchyni jsem našla úplně stejný nepořádek, jako když jsem ji opouštěla, protože ten frajer pochopitelně ještě nevstal. A tak jsem se do toho pustila sama, jelikož jestli jsem si chtěla sama udělat něco k snídani, nejprve jsem tu ale musela mít pořádek. Chvilku jsem koketovala s myšlenkou, že bych mu také připravila něco k jídlu, ale pak jsem se napomenula, že ho musím nechat trochu vycukat. Trochu víc.

Zrovna když jsem snídala ovesnou kaši s čerstvým ovocem, objevil se mezi dveřmi Peter. Ani teď nevypadal zrovna nejlépe, vlastně mi hodně připomínal Jacoba, který mě takhle po ránu nejednou zmačkaný a sinavý vítal. I tohle už pro něj byl částečný trest, ale já si hodlala urvat svůj notný podíl.

„Dobré ráno, Petere,“ zvolala jsem záměrně o něco víc nahlas, na což evidentně reagoval nelibě. A to světlo se mu asi taky příliš nezamlouvalo a ještě poukazovalo na ty jeho obří kruhy pod očima.

„Ahoj, Reb… Mám fakt šílenou kocovinu. Nemáš tu nějaký vyprošťovák?“ pátral ihned po čemkoliv, co by mu pomohlo tu kocovinu co nejrychleji zahnat. Krátce jsem zauvažovala nad tím, jestli mu ten šumivý prášek dát, anebo ne, ale pak jsem se nad ním přece jen slitovala.

„V koupelně ve skříni je šumák. Anebo si zkus udělat Prairie Oyster,“ poradila jsem mu, ale víc jsem se nenamáhala. Dokázal se takhle zřídit sám, tak ať se z toho taky dostane sám. Je už dost starý na to, aby věděl, jak má pít alkohol, aby pak druhý den nevypadal jako totální zombie.

„D-díky,“ ocenil i tu mou minimální snahu, a tak jsem se na něj skoupě pousmála. Odešel si do koupelny pro ten prášek a za pár minut byl zase zpět. Přešel rovnou k vodovodnímu kohoutku, kde si natočil plnou sklenici vody a hodil do ní tu tabletu, která v čiré tekutině spustila ihned požadovanou chemickou reakci.

„Mám takový nepříjemný pocit, že jsem včera… asi trochu vyváděl. Moc si toho nepamatuju, takže… ať jsem provedl cokoliv, vážně se za to omlouvám,“ zpytoval svoje svědomí, aniž by věděl, co skutečně způsobil, ale to jsem měla v plánu hned zády napravit a zasvětit ho do jeho alkoholického řádění.

„No, kde bych tak začala… Že jsi udělal v kuchyni příšerný bordel, protože ses rozhodl si o půl čtvrtý ráno usmažit vajíčka? Nebo že jsi mě v podstatě obtěžoval, protože ses nedal odbýt? Anebo že jsi zazdil to kino, kam jsi chtěl jít hlavně ty? To je asi tak všechno,“ shrnula jsem do přehnaně povzneseného monologu, což v důsledku vyznělo docela ironicky až kousavě. Peter na mě zděšeně vyvalil svoje mdlá kukadla a bezděčně si zajel oběma rukama do vlasů.

„To jsem neudělal, že ne,“ přeptal se znovu, značně šokovaný tím, co jsem mu právě sdělila.

„Taky bych byla raději, kdyby ne,“ pronesla jsem cynicky, ale co se stalo, už se bohužel nemůže odestát. Peter nechal svůj lék na kocovinu ihned ladem a pospíchal ke mně s roztomilým psím pohledem, aby mě odprosil. Čekala jsem vodopády slov, ale rozhodně ne, že mě poměrně silně obejme. Ustrnula jsem na místě a značně rozpačitě jsem na něj civěla, jako by mě právě spíš něčím praštil po hlavě.

„Hrozně mě to mrzí, Becco. Jsem naprostý idiot,“ omlouval se mi úzkostně, když se ode mě na délku svých dlouhých paží odtáhl, načež ke mně s jeho dechem dovál i ten nepříjemný alkoholový odér, kterého se pořád nezbavil. 

„To teda jsi,“ přitakala jsem troufale, protože ráno mi ten úklid zabral asi deset minut, jelikož si k těm vajíčkům chtěl nejspíš něco taky napéct, jelikož po lince byla rozsypaná dokonce mouka, a ani na zeleninovou oblohu nezapomněl, když vytahal rajčata, okurky a papriku. „Několikrát jsem ti volala, kde jsi, ale nezvedal jsi to. Bála jsem se, jestli se ti třeba něco nestalo, ale ty se potom nad ránem vrátíš totálně pod parou a naděláš mi v kuchyni naprostý bordel, který jsem si nakonec musela uklidit já sama, abych si mohla ráno udělat snídani, protože ty jsi tu opici ještě vyspával. Doufám, že to aspoň stálo za to,“ sjela jsem ho na dvě doby a on na mě pouze zahanbeně pomrkával. Kruci, s tím, jak byl ještě celý zelený, tak mi ho bylo akorát tak líto.

„No nestálo, protože… jsem tě očividně naštval,“ odvětil na poslední část mé vyčítavé řeči a tvářil se čím dál provinileji, což mělo za následek to, že jsem přestávala být tolik odhodlaná, abych mu pořádně vyčinila. Navíc ode mě trochu ustoupil a svěsil natolik ramena, že působil jako úplná hromádka neštěstí.

„Nejsem naštvaná, ale zklamaná,“ ujasnila jsem mu, aby si nepletl dojmy s pojmy, a on se akorát zakousl do spodního rtu.

„To je ještě horší,“ poznamenal na to konto a lehce se nad tím zamračil.

„Tak se nechovej jako puberťák, ale jako dospělý chlap, Petere! Už jedno dítě v domě mám, nepotřebuju vychovávat další,“ vypadlo ze mě docela nelítostně, na což mu obočí vyskočilo pro změnu obratem nahoru.

„Au, tohle bylo docela drsný,“ okomentoval tu mou ostrou výtku, kdy se u mě tak trochu projevila ta bestie, která se většinou ukazovala pouze v přítomnosti Chrise. Jenže tímhle svým chováním mi Chrise nepatrně připomněl, a proto jsem si nebrala vůbec žádné servítky. „Co můžu udělat proto, abych to napravil?“ optal se mě zcela bezelstně, ale já se nad tím akorát kysele ušklíbla.

„Prostě už takový věci nedělej. Nechci, abys sem znovu přišel v takovém stavu jako v noci. Máš jediný štěstí, že Rose spala u Chrise,“ zasyčela jsem nasupeně, protože kdyby ho takhle viděla i Rosie, měl by to teď se mnou daleko horší. Přesto jsem ještě zdaleka nevychladla, to by mu to prošlo příliš lacino.

„Čím jsem tě zklamal nejvíc?“ pustil se do rozboru, přičemž postával stále těsně vedle mě. Překvapeně jsem se na něj podívala, že se na něco takového vůbec ptá a uvnitř mě všechno křičelo, že nesporně tím, jak se na mě vykašlal před tím kinem. Jenže jsem se obávala toho, že si to vyloží jenom jako moji uraženou ženskou pýchu, což byl vlastně taky nesporný fakt, ale dotklo se mě to i na o něco hlubší úrovni. Chris se na mě kvůli té své asistence dozajista taky nejednou vykašlal a já na všechny ty výmluvy fakt nebyla ani v nejmenším zvědavá. Naopak Peterův kajícný přístup mi přišel opravdu milý.

„Na tom nesejde. Jde o to, že se to vůbec stalo,“ zvolila jsem nekonkrétní odpověď, ale za to jsem si dala záležet na tónu hlasu, který se nesl pořád na vlnách přísnosti.

„Zachoval jsem se jako naprostý vůl, už se to nestane. Slibuju, Becco,“ dušoval se, přičemž se ke mně znovu sklonil, aby mě objal a pro potvrzení svého slibu se chystal k polibku, který jsem ale nehodlala dopustit. Odklonila jsem se stranou a podvědomě jsem zadržela dech a stiskla rty k sobě. Navíc se to dalo považovat i za gesto odporu k tomu, co vyvedl, takže jsem tím zabila dvě mouchy jednou ranou.

„Měl sis vyčistit zuby, když jsi šel do koupelny. Fakt to z tebe příšerně táhne,“ zamumlala jsem sotva slyšitelně, ale on byl tak blízko, že mě nepochybně slyšel. Jenom uvědoměle zamručel, pusu mi vtiskl alespoň na tvář a zase ode mě odstoupil, ale už mu viditelně otrnulo, když se přihlouple culil.

„S klukama se to včera trochu zvrtlo. Kolem sedmý hodiny už jsem asi neměl úplně ponětí o čase,“ jal se vysvětlování, které jsem si dovedla odvodit klidně sama, protože se to vyloženě nabízelo.

„To je mi jasný, ale příště si když tak zůstaň u někoho z těch tvých kumpánů. Já o další noční překvapení fakt nemám zájem a Rose to vidět taky nemusí,“ sdělila jsem mu nekompromisně, jelikož nebylo o čem debatovat. Bydlel tady jen díky mojí dobrotě, ale ta měla nějaké svoje limity. Naprosto jsem chápala, že jako mladý, energický muž se občas potřebuje pobavit, ale to by mělo mít nějaké svoje meze.

„Ty cvoky nechci určitě nějakou dobu vidět. Raději zůstanu tady s tebou a malou a budu po večerech hrát Monopoly. A po nocích ti budu vynahrazovat to, co jsem ti slíbil,“ nadhodil a velmi intenzivně se na mě zadíval, až mě jeho pohled pálil na kůži. Přemohla jsem se a pořád poměrně odměřeně jsem mu oční kontakt opětovala.

„Do toho kina jsme nešli, takže mi nemusíš nic vynahrazovat,“ osvěžila jsem mu paměť značně úsečně.

„No právě proto ti toho musím vynahradit jednou tolik,“ trval si na svém a nezdálo se, že by si připouštěl cokoliv jiného, než co si právě zamanul. Nemínila jsem mu nic vyvracet, ačkoliv mě ten jeho suverénní postoj protentokrát tak trochu iritoval.

„Nemusíš,“ řekla jsem znovu a ještě o něco razantněji.

„Jenže já hlavně chci. Nejraději bych s tím začal hned teď,“ sváděl mě i nadále, ale naštěstí méně iniciativně než dnes v noci. Pořád se na mě díval tím svým hříšným pohledem, který ve mně probouzel nezměrnou touhu, a tak jsem se raději zadívala někam jinam, abych mohla pokračovat v té své póze alá zimní královna.

„Nenech se znovu odmítnout,“ ucedila jsem s lehkým nádechem výsměchu a nabrala jsem si další lžíci kaše, čímž jsem tuhle debatu pomyslně uzavřela. Peter to intuitivně vypochopil a než se odporoučel pryč z místnosti, nejspíš do koupelny vyčistit si ty zuby, anebo rovnou zpátky do peřin, dopil si vodu se šumivým práškem. Já si v klidu dojedla snídani a poté jsem se po potřebných kosmetických úpravách odebrala na schůzku se Sandrou do Burbank, abychom spolu zkonzultovaly další postup ohledně předprodukce našeho nejnovějšího filmu.

Vrátila jsem se do vilky poměrně pozdě odpoledne a doma mě přivítal zvuk velkého křídla, na které s veškerým zanícením nehrál nikdo jiný než Peter. Přesto mně jako první myslí prolétl Christopher, který na něj hrál opravdu často. Asi s podobnou četností jako Pete. Zastavila jsem se mezi futry stejně jako tehdy, když jsem ho zaslechla poprvé a kochala jsem se jednak výhledem na něj, ale také tou nádhernou, tesknou hudbou, která mě naplňovala podivnou nostalgií. Navíc jsem z té smutné skladby nabyla dojmu, jako by snad Peter potřeboval utěšit. A to na mě bohužel platilo. Hra na uraženou v ten okamžik zmizela v nenávratnu.

Nijak dlouho jsem neotálela a rozešla se k němu, načež jsem ho objala zezadu kolem krku. Peter byl natolik soustředěný na svou hudbu, že se toho doteku ani nelekl, ale opřel si hlavu o mé předloktí a prsty nechal dál zlehka tancovat po klaviatuře. Zavřela jsem oči stejně jako on, abych se nerušeně unášela tou melodií, načež jsem se přistihla, jak ho dlaněmi hladím po hrudníku a o několik okamžiků také rovnou pod trikem. Jeho kůže byla příjemně teplá, hladká a pružná a uprostřed porostlá jemnými chloupky, kterých zatím nebylo mnoho. Nepřemýšlela jsem nad tím, pouze jsem si ten okamžik vychutnávala a nechávala se jím unášet. Zanedlouho jsem svoje zvídavé prsty zabořila do jeho husté kštice, v níž jsem ho začala se zálibou vískat.

Zničehonic ustal se hrou a posadil si mě k sobě na klín, čemuž jsem se absolutně nebránila. Ruce jsem mu obmotala kolem ramen a pouze jsem na něj s potutelným úsměvem bezelstně hleděla. Záhy jsem opět jednou rukou zajela do jeho tmavých, hedvábných vlasů, ve kterých jsem se hrozně ráda probírala. A Peterovi se to zjevně líbilo, jelikož se tvářil nadmíru spokojeně a slastně přivíral oči či se mi opíral do dlaní. Bylo to jako mazlit se s oblíbeným zvířátkem.

„Ty mě to nenecháš dohrát, co,“ zamručel napůl pusy a vzal mě kolem pasu, aby si mě u sebe podržel.

„Vždyť si klidně pokračuj,“ nadhodila jsem škádlivě a namotávala jsem si jeden jeho pramen na ukazovák, protože měl poměrně dlouhé vlasy, takže to jakž takž šlo.

„To bys mě nesměla pořád tak nestydatě osahávat. Nemůžu se potom soustředit,“ postěžoval si na oko dotčeně.

„No tak já s tím přestanu,“ zahlásila jsem prostě a pokrčila jsem u toho lhostejně rameny.

„Ani omylem,“ zareagoval ještě rychleji než já, načež se lačně zmocnil mých rtů. Automaticky jsem povolila ústa a pozvala ho dovnitř, čehož bez zaváhání využil a naše jazyky se spolu utkaly ve vášnivé souhře, která cílila k jedinému. Přivinul si mě k sobě víc na tělo a slabě zasténal, když jsem se na něj namáčkla svými přednostmi. Díky jeho dychtivým polibkům mi podbřišek již doslova žhnul a procházely mnou pravidelné vlny nesnesitelného horka. Proto jsem nijak neotálela a iniciativně jsem počala vysvlékat nejprve jeho, aby hned poté sundal přebytečné oblečení taky on ze mě. Pro snadnější přístup jsme se zvedli ze stoličky a překotně ze sebe shazovali jeden kus látky za druhým, během čehož jsme se hladově líbali a dotýkali s takovou naléhavostí, jako by to bylo snad naposledy.

Jakmile Peter dosedl zpátky na širokou, polstrovanou stoličku a vzápětí mě popadl velmi pevně za boky, stáhl si mě dolů na sebe, přičemž jsem na něj obkročmo nasedla. Hlasitě jsem s úlevou vydechla a zaklonila hlavu dozadu, a tak se okamžitě náruživě přisál k mému krku. Zahákla jsem si raději nohy za ty jeho, abych nám na té stoličce zajistila lepší stabilitu a začala jsem nepatrně pohybovat pánví. Z hrdla se mu vydral takový zvířecí zvuk, který zněl neuvěřitelně sexy, a obě dlaně mi přiložil na záda, přičemž se mi sám snažil vycházet vstříc.

„Ty jsi tak… dokonalá,“ šeptal mi do rozpálené kůže, na níž se mi objevovaly první kapky potu.

„Hmm,“ zabručela jsem a pousmála jsem se nad tím. Nadzdvihávala jsem se nad ním a opět jsem na něj klesala, zatímco se mi jeho rty otíraly o pokožku a něžně ji okusovaly. Sevřela jsem mu vlasy do zaťatých pěstí a zvrátila mu docela necitlivě hlavu dozadu, abych se mu podívala rovnou do očí. „Tak mě o tom už nenuť pochybovat.“

Patrně se mu rozšířily zorničky, ale přesto se na mě lehkovážně culil, než se i přes můj odpor divoce zmocnil mých rtů. Zaryl mi bolestně nehty do zad, až jsem se prohnula v páteři, abych se tomu tlaku vyhnula a současně jsem mírně zrychlila tempo, protože uvnitř mě to vzrušující napětí závratně stoupalo směrem vzhůru. Peter nato zmučeně zaúpěl a čím dál víc ztěžka oddechoval. Mně samotné čím dál častěji unikaly tiché vzdechy, které postupně zesilovaly.

„Mami? Už jsem doma! Kde seš?“ Prostorem domu se rozezněl zvučný hlásek, který bezesporu patřil mojí dceři a který mě vyděsil téměř k smrti. Doslova se mi zastavilo na několik vteřin srdce a před očima se mi zatmělo. Okamžitě jsem se zarazila v pohybu a vytřeštila jsem na Petera oči, kterému se zjevil v upocené, zarudlé tváři úplně totožný výraz.

„No do prdele,“ zaklela jsem zoufale a jen co jsem otočila hlavu, kde jsem očekávala, že se Rosie ukáže, tak jsem ji tam spatřila stát s naprostým zděšením, když přihlížela nám dvěma v tom obnaženém, milostném propletenci. Hlasitě jsem zalapala po vzduchu, když jsem si uvědomila, že se skutečně děje to, co se děje. Že mě moje vlastní dcera přistihla inflagranti. A navíc s Peterem! V tu chvíli bych se tou nebetyčnou hanbou nejraději propadla na druhou stranu téhle planety. Pravděpodobně jsem jaktěživ nezažila horší moment než právě tento. Jakmile Rose zaklapla šokem povolenou bradu, která se jí několikrát viditelně zachvěla, otočila se na patě a pelášila někam pryč, zatímco já absolutně netušila, jak bych se po tomhle naprosto nepřístojném odhalení měla zachovat.

„Rebecco?“ oslovil mě opatrně Peter, čímž mi pomohl se naopak z toho mého paralyzujícího šoku probrat.

„Proboha! Ona nás fakt přistihla?! Kurva, ona nás fakt přistihla!“ vyjekla jsem frustrovaně a postavila jsem se chvatně na nohy, který se mi tedy třásly jako nějaké želé. „To snad ne! Tohle se, do prdele, nemělo stát. Tohle ne… Do hajzlu, tohle ne!“ chrlila jsem ze sebe v jakémsi zatmění mozku, kdy jsem ze sebe nedovedla vytlačit kloudnou větu, přičemž jsem ze země kvapem sbírala oblečení. Peter mě u toho akorát strnule sledoval a sám asi nevěděl, kudy kam. Tohle byla opravdu krajně nevhodná, nestandardní situace, na kterou každý reagoval po svém. 

„Becco, Becco, počkej,“ žádal mě o svou pozornost, když na sebe během mého láteření natáhl alespoň kalhoty, protože po tom přistižení mou malou holčičkou byla ta naše nahota zcela nedůstojná.

„Ne, Petere! Tohle je takový, takový obrovský průser! Chápeš to vůbec? Tohle se nemělo stát, kurva,“ zoufala jsem si i nadále, když jsem se roztřeseně oblékala, protože takhle odhalená jsem si připadala prostě strašně. Se spodním prádlem jsem se vůbec neobtěžovala a kalhoty s tílkem jsem na sobě měla v mžiku. Musela jsem se nějak zaměstnat, protože jinak bych s sebou nejspíš švihla. Srdce mi bušilo do hrudníku s takovou vervou, až mě kosti bolely a měla jsem dojem, že z něj nakonec prorazí ven. Žaludek se mi párkrát obrátil vzhůru nohama, což bylo velmi příhodné, protože se mi v podstatě ze mě samotné udělalo zle. Tohle jsem tak podělala... 

„Rebecco, zastav se na chvíli, prosím tě,“ domlouval mi rozvážně a chytil mě za obličej, který uvěznil mezi svými velkými dlaněmi. Nejprve jsem se mu snažila zrakem vyhnout, jelikož jsem bojovala s nepodloženým pocitem ho z tohohle průšvihu obvinit, ale nakonec jsem se na něj podívala a našla jsem v jeho čokoládových duhovkách určitý poklid a vyrovnanost, které jsem momentálně naléhavě potřebovala. Na jednu stranu mi přišla naprosto mimo kontext. Jak mohl být tak zatraceně klidný?! 

„Ale co mám teď dělat?! Ona nás dva spolu viděla! Co s tím mám jako dělat?! Jak jí to mám vysvětlit? Tohle je v prdeli, totálně v prdeli, Petere... Co jsme to provedli?!“ pokračovala jsem v té hysterii, a tak se mnou obezřetně zacloumal, aby mě upozornil na to, že se chovám přinejmenším iracionálně.

„Teď ji hlavně chvíli nech, aby to mohla zpracovat,“ poradil mi, což bylo to jediné, co jsem také takto krátce po tom incidentu zmohla. Samozřejmě jsem potlačovala nutkání jít hned za ní a pokusit se jí to nějak vysvětlit, ale tím bych rozhodně ničemu nepomohla. Sama jsem se musela nejprve upokojit, přestože jsem měla dojem, že každou chvíli vybuchnu jako samotná sopka. 

„Tohle je takový průser, Petere... Tohle se prostě nemělo stát,“ opakovala jsem jako ve smyčce, jelikož se v mé mysli aktuálně nic jiného ani nenacházelo. 

„Nějak se to nakonec vyřeší. Bude to v pořádku, neboj se,“ konejšil mě, když si mě k sobě přivinul, aby na mě o to lépe zapůsobil, jenomže ten důvěrný kontakt ve mně vyvolal akorát tak nelibost, takže jsem se od něj ihned prudce odtrhla.

„Jenže co když ne, Petere? Co když to nebude v pořádku?!“ vyštěkla jsem v jednoznačném osočení a rozhodila jsem výmluvně ruce do stran. Peter si akorát rezignovaně povzdechl a nejspíš už nehodlal argumentovat, když mu došlo, že mu stejně nebudu naslouchat. Tohle jsem ale kolosálně podělala! Jediná věc, které jsem se chtěla za každou cenu vyhnout. Vůbec jsem se do toho neměla pouštět… Jak tohle jako Rosie vysvětlím? A co když to řekne Chrisovi?

 Tak to, že Peter nedorazil na rande, nakonec bude asi úplně ten nejmenší problém, který musí Becca řešit. Naopak, spadla na ni tahle mega bomba, kterou si bez jakýchkoliv vytáček zavinila hlavně ona sama... Svou neopatrností a zaslepeností ve jménu rozkoše a risku. A co tohle zjištění teprve udělá s její dcerou, protože i pro ni to musel být teda jako neskutečný šok... 

Mockrát Vám všem vřele děkuji, jste úplně ti nejúžasnější čtenáři! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 8. kapitola: