OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dívka z ohně zrozená - 2. kapitola

02.10.2014 (09:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 350×

Vystartovala jsem po pětici sourozenců, v očích mi stále žhnul plamen. Cítila jsem to.

„Chcípněte!" zařvala jsem a oplatila té holce to, co mi udělala ona předtím. Vrazila jsem jí pěstí. Náhle mě ovinuly kolem pasu něčí ruce.

„Neříkal jsem vám náhodou, že ještě není správný čas," řekl chlap, který si mě přidržoval na boku. Divoce jsem sebou trhala. Sakra! Kdo je zas tohle. Nadechla jsem se a zase vydechla. Bože... Co je tohle za upíry?!

„Omlouvám se, tati... Ale už jsme to prostě nemohli vydržet. Chtěli jsme konečně poznat naši milovanou sestřičku," řekl upír, který se představil jako Yuri. Přistoupil ke mně a zatahal mě za tvář. Pokračoval: „- a navíc je tak roztomilá!"

Opět jsem se zavrtěla. To sevření mi bylo hodně nepříjemné.

„Můžete mě laskavě pustit!" vyštěkla jsem a tím se také stala středem pozornosti. Cítila jsem, jak mě opouští síla. Sakra! Zrovna teď! Plamen v mých očích vyhasl a zas se mi vrátila normální barva očí. Chlap, který mě stále svíral, mě náhle pustil a já spadla na zem a odřela si koleno.

„No super! Už jste spokojený, idioti!" rozkřikla jsem se na ně a zvedla se na nohy. Nehodlala jsem přestat vykládat. „Jestli mi okamžitě neřeknete, co se tu děje a proč mě někdo přetáhl nejspíš pánví a unesl mě, nakopu do vás do každého kůl!"

Všichni výhružně zasyčeli, a tak jsem se mohla podívat na jejich dlouhé, dokonalé a především ostré špičáky. Ten, koho jsem poznala na louce, po mně vystartoval a přitiskl mě ke zdi. Sakra! Ten prevít mi vyrazil dech.

„Tak poslouchej, holčičko. Když budeš v našem sídle, budeš se řídit našimi pravidly, je ti to jasný!" pronesl výhružně a odstoupil ode mě.

Zalapala jsem po dechu. Asi jsem se trochu podcenila. Pomyslela jsem si v duchu.

„Ale synu... Chovej se ke své sestře trochu lépe. Vždyť ji v podstatě neznáš a už po ní vyjíždíš? Teda myslel jsem, že jsem tě vychoval lépe," pronesl jejich otec. On si jen naštvaně odfrkl.

„Nuže dobrá," pokračoval jejich otec.

„Midori, odveď ji laskavě do jejího pokoje," pronesl směrem k dívce. Ta jenom přikývla a vykročila směrem ke mně.

„Počkat! Já tu nikdy nebyla a hned tu mám přichystaný pokoj! A co to má znamenat. Já nejsem vaše sestra ani omylem! To bych si přece pamatovala," sípala jsem ze sebe, když jsem se škrábala na nohy. Opět!

„Pojď se mnou," řekla panovačně Midori. Jo... tak s touhle holkou jsme si rozhodně nepadly do oka. Neochotně jsem za ní vykročila a přitom ostatní propichovala pohledem. Krásně mi pohledy vrátili, jenom Yuri mi zamával. Neochotně jsem se pousmála. Jen počkejte... Tenhle kolotoč se pořádně roztočí.

Midori mě vedla dlouhou temnou chodbou, která měla azurový nádech. Zavedla mě k černým dveřím asi tak uprostřed chodby, na kterých bylo vyryto moje jméno.

„Co to je!? Jak to, že je tu vyryté moje jméno," řekla jsem vztekle a zmateně zároveň.

„Překvapená? Proč myslíš, že jsme se tě už dál nevyptávali na tvoje jméno. I když mně se tvoje jméno vůbec nelíbí. Je trapný! Kdo by se chtěl jmenovat Kasai? A navíc jsi ošklivá, trapná a nechutná! Tak radši zapadni do toho podělaného pokoje!" křikla na mě a strčila mě do temné místnosti.

„Bože... Ta holka není normální! Co s ní je!? Blbka jedna!" ulevila jsem si nahlas.

Otočila jsem se a rozhlédla se po místnosti. Bylo to tady... hodně fialový. No fialovou zrovna nemusím. Dávám spíš přednost červené nebo modré, ale to je jedno. Stejně jsem se tady nechtěla zabydlovat a už moc dlouho tu stejně nebudu, tak co. Sedla jsem si na prostornou postel a zamyslela se. Nebude jednoduché odsud utéct...

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka z ohně zrozená - 2. kapitola: