OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dohoda - 10. kapitola

24.10.2010 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1288×

Správné rozhodnutí

Ráno jsem se probudila s příjemným pocitem. Věděla jsem, že jsem udělala správně, když jsem neutekla od oltáře. Otočila jsem se na druhou stranu a uviděla ještě spícího Davida. Usmíval se a já mohla jsem hádat o čem se mu zdálo.

Využila jsem toho, že spal. Lehce jsem ho pohladila po tváři, neprobudil se, jen něco zabručel. Musela jsem se ho dotknout ještě jednou. Přejela jsem hřbetem ruky od tváře až k dlani, kde jsem se zastavila a chvíli tam zůstala. Chtěla jsem dát ruku pryč, ale on mi ji chytil a zvedl si ji k tváři.

Pomalu otevřel oči a políbil mi ji. Usmíval se ještě více než včera a ná mé tváři také pohrával spokojený úsměv. Přitáhl si mě k sobě blíže a krásně políbil. Vpíjela jsem se do jeho rtů a on zase do mých.

Koncem týdne už Liam vstal i z postele. Byla jsem šťastná, že už mu bylo značně lépe a mohl si užívat svého syna, ale Rachel byla mnohem šťastnější než já. Bylo na ní vidět, že jí spadl obrovský kámen ze srdce. Dům oplýval štěstím a s Davidem jsme rozhodli, že už bychom měli jet domů.

Byl to náš předposlední den u Liama a Rachel na návštěvě. Muži se věnovali svým věcem a já s Rachel jsme si hráli s Danielem. Stihl vyrůst, ale ne o moc, co bylo na tom, že mu bylo pár měsíců.

Musel jsem ji vidět, musel jsem ji cítit, musel jsem ji mít při sobě. Byla moje součást a udělal jsem dobře, když jsem souhlasil se sňatkem s ní. Nevím, co bych dělala, kdybych ji neměl. Byla moje slunce, byla můj vzduch, byla moje voda, moje všechno.

„Davide!“ zakřičel Liam, až jsem nadskočil.

„Posloucháš mě?“

„Ne, neposlouchám,“ řekl jsem, aniž bych se odvrátil do okna. Přišel ke mně a podíval se, kam jsem se díval i já.

„Jestli chceš, můžeme to nechat na později. Jdi,“ táhnul mě ke dveřím. Neváhal jsem ani chvíli a už jsem běžel k nim na zahradu. Smála se, málem jsem se rozplynul nad tím nádherným smíchem. Bylo něco krásnějšího než ona? To těžko, jí se nikdo nemohl vyrovnat.

„Copak to je?“ ptala se. Daniel natahoval ručičky po nějaké květině.

„No kytička to je.“

Došel jsem k ní a objal ji.

„Vzduch, prosím,“ zaskřehotala. Povolil jsem sevření, ale nepustil ji úplně. Moc mi chyběla, i když jsme se naposledy viděli při snídani. Já ji vlastně pozoroval celou dobu.

„Jsi nádherná,“ zašeptal mi do ucha.

„To už je dnes po desáté,“ zasmála jsem se.

„A nepřestanu ti to opakovat,“ otočil si mě k sobě.

„Miluji tě,“ zašeptal ještě než mě políbil. Chtěla jsem odpovědět, ale nenechal mě. Skoro jsem nemohla dýchat, dával do toho všechno. Musela jsem se odtáhnout, jinak bych už ais nebyla mezi živými. Nesouhlasně zabručel, ale přestal, když jsem se vydýchávala.

„Tak moc jsem ti chyběla?“ zeptala jsem se.

„Ještě víc,“ usmál se a znovu spojil naše rty.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem.

„Dříve to nešlo říci?“ začal mě lechtat.

„Nenechal jsem se!“ křičela jsem mezi smíchem. Nechal toho a chvíli si mě prohlížel, čekala jsem zase tu větu a taky přišla.

„Jsi nádherná,“ zašeptal a políbil mě.

„Jedenáct!“ křikla jsem a zvedla se. Taky se zvedl a chtěl mě zase obejmout, uskočila jsem mu. Pořád se snažil, ale já mu unikala. Byly jsme jako malé děti, chytali jsme se po zahradě, až jsme skončili v blátě.

„Budeme se muset umýt,“ vzal mě do náručí a šel do našeho pokoje. Oblečení padalo jako zralé hrušky a my se společně mohli ponořit do teplé vody. Při našem tempu jsme vyšli až, když byla voda úplně studená. Oblékli jsme se do čistých šatů a vydali se na pozdní oběd. Kuchař byl ochotný a nějaké jídlo nám udělal.

David s Liamem někam šli, dlouho jsme se spolu loučili a Liam už věřil, že neodejdou. S Rachel jsem si našla jinou zábavu. Pomáhala jsem jí šít věci na Daniela. Měli dost peněz, mohli si dovolit i drahé oblečky, ale Rachel nechtěla. Chtěla si vše udělat sama a ani jsem se jí nedivila, šila nádherně.

Unavila mě, unavil mě Daniel. Pořád oba něco potřebovali a já musela za služebnýma. Neměla jsem jim to za zlé, ba naopak. David ještě nebyl doma a tak jsem si šla lehnout.

Probudila jsem se až pozdě večer. David ležel vedle mě. Byla doma a mě spadl kámen ze srdce. Šla jsem do koupelny, podívat se, jak jsem vypadala a málem jsem odpadla. Moje šaty byly roztrhané až moc.

Rozparky na bocích bych ještě snesla, sice byly až pod zadeček, ale nic hozného to nebylo oproti mému novému výstřihu. Přesně mezi vedl až k pasu. Nestačila jsem nad tím otevírat pusu. Proběhla jsem pokoj až ke skříni. Hledala jsem šaty, ale všechny byly zničené, jak ty které jsem měla na sobě – ať už to byly šaty Rachel a nebo ty moje.

„Ty!“ obrátila jsem se směrem k posteli. Ležel a spokojeně se usmíval. Díval se na mě a postupně mu úsměv tuhl na tváři. Rychlými kroky jsem se dostala na postel. Z pod polštáře jsem vytáhla jeho nůž – tím, kterým mi to všechno udělal. Vyskočil z postele a couval směrem ke zdi. Zahnala jsem ho do rohu a šla s ďábelským úsměvem.

Narazil na zeď a vyplašeně se na mě díval. Užívala jsem si to, mohla jsem si s ním dělat, co jsem chtěla. Došla jsem až k němu a nožem mu lehce přejela po krku. Ani se nepohnul. Jela jsem s ním níž a díky tomu jsem mu roztrhla jeho oblíbenou košili. Přejela jsem níž až k bokům, zakroužila jsem nohem mezi jeho nohama a pak udělala menší dírku na jeho pravém stehně.

Pohledem jsem zhodnotila svůj výtvor. Spokojeně jsem se usmála a odhodila nůž do rohu pokoje.

„Tak a teď jsem spokojená,“ usmála jsem se na něj a otočila jsem směrem k posteli. Pomalým krokem jsem k ní došla.

„Ale já ne,“ uslyšela jsem těsně za sebou a už jsem byla na posteli. Nijak si s mými šaty nehrál, prostě je roztrhl a odhodil, to stejné jsem udělala já s jeho oblíbenou košilí. Bylo mu to jedno, nijak na to nereagoval. Plně jsme se oddávali vášni.

Ráno jsem se probudila sama v posteli, bylo mi smutno, že nezůstal. Zvedla jsem se z postele a chtěla zajít do koupelna, jenže jsem zakopla od krabici. Dohromady byly tři, všechny zdobil nápis  Omlouvám se.

Na jedné bylo ještě připsáno Na cestu, na druhé bylo Na teď a ne té třetí bylo Na doma, na večer. Neodolala jsem a podívala se do třetí krabice. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, byla tam krajkovaná, černá a především krátká noční košilka. V první krabici byly kalhoty a košile, připomínalo mi to věci od Davida, akorát byly o mnoho menší. V druhé a zároveň poslední krabici byly nádherné šaty, které jsem si musela obléci.

Sešla jsem schody a vydala se na snídani.

„S tou košilkou nepočítej,“ zašeptala jsem Davidovi do ucha a políbila ho a spánek. Jen se usmál a nic neříkal. V očích mu svítilo, že tu košilku určitě použiji a zřejmě to bude dobrovolně.

Byl čas odjezdu. Zabalila jsem všechny věci a převlékla se. Rozloučili jsme se, naposledy jsem dala pusinku Danielovi a pak jsme nasedli na koně.

Shrnutí // 11. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda - 10. kapitola: