OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dohoda - 2. kapitola

05.10.2010 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1121×

Sňatek a přípravy

Potichu jsem se vplížila do jejího pokoje.

„Spíte?“ zeptala jsem se.

„Ne, copak potřebuje, Eleno?“

„Potřebuji Vám něco říci,“ začala jsem. Posadila se a poklepala na místo vedle sebe. Posadila jsem se a matka zapálila svíci.

„Já...“ Nevěděla jsem, jak to říci. Upírala na mne nedočkavý pohled a to mi moc npomáhalo.

„Já se nechci vdávat,“ rychle jsem to ze sebe vypustila.

Její tvář vyměnila snad všechny barvy duhy. Začala jsem se bát, naštvala jsem ji.

„Já to pro tebe zařídím a ty mi teď dva dny předem řekneš, že se vdávat nebudeš?!“ křičela na mě.

„Já se chci vdávat, ale ne teď a ne za něho,“ kuňkla se.

„Tak ty si budeš vymýšlet?! Můžeš být ráda, že se sňatkem souhlasil,“ vydechla.

„Já se chci vdávat z lásky,“ vzlykla jsem.

„Z lásky? Jak ty jsi bláhová! Láska je luxus, který si nemůžeme dovolit. Davidovi by si měla líbat nohy, to on nám pomohl z dluhů a díky němu naše rodina bude mít stálý přísun peněz, což znamená, že nebudeme na ulici, chápeš to?“

„Ano, matko.“

„Jestli si ho nevezmeš, tak v tomhle domu už nebudeš vítaná. Rozhodni se, co chceš raději. Jestli se o něco pokusíš a nebo utečeš, nechoď mi na oči!“ dokončila.

Se slzami v očích jsem utíkala do svého pokoje.

Padla jsem do postele a začala jsem vzlykat do polštáře. Bylo mi jasné, že se tomu sňatku nevyhnu. Budu muset si vzít cizího člověka. Vím, pomohl nám, ale to není důvod ke sňatku, přesto jsem neměla na výběr. Budu muset všechno přetrpět, protože kdybych utekla, matka by mi to nedopustila a navíc bych nám udělala ostudu.

Do pláče mi bylo ještě víc, zjistila jsem, že na světě nemám žádného člověka, žádného přítele, který by mi pomohl, který by mě chápal. Probrečela jsem celou noc a až nad ránem jsem usnula.

Brzy ráno, těsně po svítání, mě vzbudila služebná. Oznámila mi, že půjdu s matkou nakoupit svatební šaty. Nebyla jsem z toho nijak nadšená, ale před služebnictvem jsem se snažila přetvařovat. Jediná Nora věděla, že jsem se přetvařovala.

Na snídani mě matka pořád hnala, ať už se jdu obléct. Velice nerada jsem nechala snídaně a vyrazila do svého pokoje. Nora mi pomohla do šatů a lehce mě nalíčila.

Matka už na mě čekala dole. Udělaly jsme si procházku městem, prošly jsme snad všechny obchody ve městě.

V každém obchodě mě navlékala do šatů, ale žádné se jí nelíbily. Všechny šaty,které jsem na sobě měla, byly podle mě krásné, ale nevyhovovaly matčinu vkusu, tvrdila, že byly moc laciné.

Byly jsme v posledním obchodě se šaty. Matka vybrala patery. Chtěla jsem nad tím počtem protočit oči, ale její pohled mě hned odradil.

Pomalu jsem se oblékala do všech šatů. S žádnými nebyla spokojená. Byla nahněvaná, že jsme nenašly žádné šaty a to už máme jen den. Matka ještě mluvila s prodavačem a já jsem se vydala na prohlídku obchodu.

Všechny šaty byly krásné, ale jedny mne uchvátily nejvíce. Byly krásné bílé jako sníh, topila jsem se v nich.

„Eleno!“ zaslechla jsem volat matku.

„Tady jsem!“ křikla jsem směrem k ní.

Za chvíli dorazila a já slyšela, jak zatajila dech.

„Jsou nádherné,“ vydechla nakonec.

„Musíš, si je vyzkoušet,“ promluvila ke mně. Vzala je a já si je musela vyzkoušet. Padly mi, jako by byly ušité přímo na mě. Matka se jen rozplývala nade mnou, pořád básnila, jak mi to moc sluší a že budu překrásná nevěsta.

Nenechala řečí ani když jsme šly domů. Byla jsem z toho otrávená a tak když jsme byly konečně doma, hned jsem vyrazila do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a jen si nad tím vším povzdychla.

Večeře byla brzy, protože svatba byla plánovaná při svítání. Matky tvrdila, že to je perfektní doba a navíc ještě v ten stejný den přijedeme na jeho panství. Matka říkala „naše“ panství. Znova jsem si povzdychla.

Šla jsem se umýt a pak jsem si šla lehnout.

Ráno mě budila Nora strašně brzy. Pomalu jsem se šla nasnídat, ale matka mě zase u ní popoháněla, takže jsem toho moc nesnědla.

Měla jsem žaludek, jako na vodě a fakt že se dneska vdávám mu moc nepomohl. Jako za trest jsem se oblékla do šatů a čekala, až mi je Nora zapne. Posadila jsem se na židli a nechala ji, aby se pustila do mého zkrášlování.

Byla hotova za chvíli a taky mi ještě zbyla trocha volného času. Celý jsem ho využila na prohlížení samy sebe v zrcadle. Byla jsem dokonalá. I ty malé kruhy pod očima, které jsem ráno měla, už tam nebyly. Bílé šaty mi udělali tmavší pokožku, než jsem měla a vlasy byly vyčesané a lehce zvlněné.

Z „kochání“ mě vyrušilo klepání. Otočila jsem se ke dveřím a z nich vyšla má matka.

„Jsi nádherná! Všichni ti budou závidět!“ jásala, ovšem mě do smíchu nebylo.

Na tvář jsem nasadila falešný úsměv a v matčině rámě jsem vyšla z pokoje. Před domem jsme nasedly do kočáru a ten nás odvážel ke kostelu. Celou cestu jsem se dívala z okna a konečně si všimla, že venku byla ještě tma. Až s příjezdem našeho kočáru ke kostelu, jsem uviděla na obloze červánky.

Kočí nám oběma pomohl z kočáru. Matka už šla do kostele, ale ještě než vešla povzbudivě se na mě usmála.

Stála jsem před kostelem a nejraději bych utekla, ale matce jsem to udělat nemohla. Odhodlala jsem se a došla až k masivním dveřím, které jsem se skřípáním otevřela. Začala hrát hudba a já se pomalu blížila k oltáři. Lidé vstávali a dívali se mým směrem. Já se dívala na kněze, nemohla jsem se podívat na toho muže, ná strůjce mého neštěstí.

Velice pomalým krokem jsem došla až k oltáři a postavila jsem se vedle něj. Kněz začal odříkávat svou řeč a mě po tváři stekla jedna slza.

„Eleno Marie Raynoldsová, táži se vás, zda si berete Davida Sacheze.“

„Ano beru,“ řekla jsem a sama jsem se divila, že můj hlas byl úplně v pořádku.

„Davide Sanchezi, táži se vás, zda si berete Elenu Marii Raynoldsovou.“

„Ano, beru,“ zazněl jeho hlas rozhodnutě a sebejistě.

„Tímto vás tedy prohlašuji za muže a ženu. Ztvrďte svůj sňatek polibkem,“ pobídl nás kněz.

Otočila jsem se k němu. Sundal mi závoj. Poprvé jsem ho spatřila, byl mladý a docela pěkný, ale v mých očích se zhnusil.

Přistoupil ke mne a položil mi ruce na pás. Přibližovali jsme se k sobě, já s úmyslem, že se jen lehce otřu jeho rty. Nepovedlo se, chytil mě za hlavu a přidržel mě na jeho rtech. Odpojil se a já měla největší chuť si odplivnout, ale ovládla jsem se.

Dala jsem ruku do jeho rámě a vydali jsme se ke kočáru. U domu jsme vystoupili a já se mohla jít převléknout.

Shrnutí // 3. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda - 2. kapitola: